Ludmila Uhlířová
[Book reviews]
Eija Ventola (ed.): Functional and Systemic Linguistics. Approaches and Uses
Systémová gramatika, funkcionalismus, diskurz, jazyk ve školní výchově – to jsou čtyři klíčové pojmy sborníku, který vzešel z 16. mezinárodního kongresu systémové lingvistiky v Helsinkách 1989. Byl to první mezinárodní kongres systémové – tedy hallidayovské – lingvistiky, který se konal v neanglicky mluvící zemi. Snad právě tato „zeměpisná expanze”, jak se o tom zmiňuje editorka v předmluvě, přispěla k tomu, že je ve svazku věnována velká pozornost souvislostem, podobnostem i rozdílům, mezi systémovou teorií jazyka a jinými současnými funkčními teoriemi, na prvním místě lingvistikou pražskou, tak jak je v současné době ve světě reprezentována především pracemi Danešovými a Firbasovými. F. Daneš se sborníku přímo účastnil jako autor (viz níže), na myšlenky obou našich lingvistů[1] pak navazují někteří další autoři.
Sborník obsahuje jednadvacet studií, uspořádaných do tří oddílů tak, že v každém se směřuje od obecně teoretických témat k specifičtěji orientovaným.
Už sama základní idea, že „promluva je otcem věty, nikoli naopak” (s. 16), formulovaná N. E. Enkvistem ve stati o promluvových strategiích a promluvových typech, a dále že pojem jazyka „vcelku” je fikce, se vrací v různých kontextech i u dalších autorů prvního oddílu sborníku. Enkvist sám vykládá textovou produkci – v souladu s důrazem kladeným v systémové lingvistice na paradigmatickou osu jazyka – jako proces výběru z paradigmatických alternativ přítomných v jazykovém systému, jako výsledek konfliktů i spolupráce, jako strategii, která má řadu proměnných parametrů (jako je ikoničnost, syntaktická příznakovost, „informační” struktura, …) v různých typech textů a jejíž pravidla je třeba zkoumat. Podobně je dynamičnost textotvorných procesů, zejména jejich podmíněnost časová, centrálním tématem ve stati J. L. Lemka a dále ve stati M. A. K. Hallidaye, který vyložil své dynamické pojetí textu na základě pojmu pravděpodobnosti jako inherentní vlastnosti jazykového systému; její realizací je textová frekvence. Analogické principy jako při komunikaci mezilidské se přirozeně uplatňují i při automatickém generování textů počítačem. Proto i do počítačového systému, jak zdůrazňují J. A. Bateman a C. L. Parisová ve svém projektu, je třeba začlenit vedle gramatiky také teorii tzv. registrů, tedy jednu z důležitých složek v systémovém pojetí jazyka, která se týká jazykové variantnosti textů ve vztahu k typům uživatelů a k typům situací (kontextů). Právě návrh paradigmatické (klasifikační) sítě registrů, který autoři předkládají, umožňuje automaticky generované texty přizpůsobit „na míru” potenciálním uživatelům. I z některých dalších příspěvků ve sborníku je zřejmé, že pojem registru patří k velmi diskutovaným, zejména na ose žánr – registr – jazyk. Dalším aktuálně diskutovaným pojmem systémové lingvistiky je pojem ranku, a to opět [311]v souvislosti s textovou sémantikou, konkrétně s textovou funkcí určitých slovních tříd, např. spojek. Jak dokazuje W. McGregor, právě pro ně (a ještě pro některé další třídy výrazů s interpersonální funkcí, např. pro interjekce a hodnotící větná adverbia) hypotéza o ranku neplatí: Takové výrazy nepatří k těm jednotkám jazyka, které lze hierarchicky uspořádat tak, že jednotky určitého ranku se skládají z jednotek ranku bezprostředně nižšího, tj. do hierarchie jednotek větný celek – věta (klauze) – skupina/fráze – slovo – morfém. Stranou pozornosti ve sborníku nezůstává ani sama gramatická a sémantická struktura věty („tranzitivita” v Hallidayově terminologii), zejména analýza sémantických rolí participantů; Teichův příspěvek věnovaný problematice dvou skupin sloves vyžadujících větný komplement a pojednaný z hlediska systémového je vhodným pendantem stati Danešovy, v níž autor představil v hlavních rysech funkční model systému větných vzorců, jímž dnešní pražská lingvistika navazuje na mathesiovské tradice (srov. Daneš – Hlavsa a kol., 1981).
Společným rysem všech pěti příspěvků druhého oddílu je soustředění na různé aspekty sémantiky v mluvených projevech. R. Geluykens hledá vhodná operační kritéria pro rozlišování dané a nové informace v konverzaci. Jeho kritérium je založeno na míře „obnovitelnosti” (recoverability) informace, dané „vyveditelností” (inferability) z kontextu, do něhož podle autora náleží úplný „záznam promluvy” (discourse record) v daném momentu a který zahrnuje jak informaci jazykovou, tak situační; jeho pojetí se zdá být v řadě bodů velmi blízké pojetí Firbasovu. E. Daviesová studuje sémantiku „minimálních” dialogů, tvořených dvěma replikami: indikativní větou a reakcí („tag”) na ni. A. B. M. Tsuiová přináší velmi podrobnou systematickou analýzu sémantiky hodnotících vět a tříd výrazových prostředků pro vyjadřování hodnocení. J. Fine čerpá svůj materiál z rozhovorů psychiatrických pacientů, zatímco F. Christieová z prostředí školní výuky.
Do třetí, nejrozsáhlejší části sborníku zařadila editorka devět teoretických i „aplikovaných” studii o jazyce psaném. Obecně teoreticky pojala svůj příspěvek B. Coutureová; kriticky poukázala na to, že ve funkční lingvistice je někdy vysoce hodnoceno takové jazykové chování, které je typické pro komunikaci psanou a které je sociálně harmonické, uspořádané, koherentní, které není „činitelem změny”, a dále že ve funkčních teoriích někdy neoprávněně splývá aspekt popisný („jazyk, jaký je”) s aspektem hodnotícím („jazyk, jaký má být”). Z tohoto hlediska Coutureová podrobně rozebírá premisy proklamované některými funkčními teoriemi jazyka o tom, že „jazyk vytváří sociální harmonii”, „jazyk organizuje čas a prostor” a „jazyk polarizuje realitu”.
Většina příspěvků třetí části je orientována na rozbor lexikálněgramatické a textové struktury různých psaných žánrů. Tak např. P. J. Thibault věnoval svou studii nominalizacím, které v technických (zejména v tzv. technokratických) žánrech plní funkce „tematických kondenzací”. J. R. Martin shledal řadu podstatných rozdílů gramatických, sémantických a žánrových mezi žákovskými pracemi z oblasti přírodních věd a z historie, zatímco G. Francisová a A. Kramerová–Dahlová z podobných aspektů porovnaly klinickou zprávu z oboru neuropsychologie s beletristickým zpracováním téhož tématu. K. Nwogy a T. Bloor konfrontovali odbornou stať s abstraktem stati a s populárním novinovým článkem s touž tematikou podle rozdílů v realizaci tematických posloupností (v pojetí Danešově). Koherenční procesy studuje z hlediska realizace v učebnici politické filozofie M. Hoey, v odborných projevech postgraduálních studentů G. Parsons, speciálně pak v žánru resumé H. Druryová. Cesty k lepšímu zvládnutí angličtiny jako mezinárodního jazyka „akademických” žánrů spatřují E. Ventolová a A. Mauranenová v tom, aby výuka angličtiny i revize anglických textů, jejichž autory jsou nerodilí mluvčí angličtiny, se více zaměřila na kohezní sémantiku textu, tj. na repertoár konektorů, užívání různých typů tematických posloupností a dalších prostředků odkazování.
Představený sborník ukazuje jak neustálý vzrůst prestiže systémové lingvistiky v celosvětovém měřítku, tak její aktuální tematické směřování. Prominentní disciplíny, [312]či témata, jsou v principu dvě. Zaprvé je to textová lingvistika; různé aspekty týkající se textové struktury různých žánrů jsou tak či onak reflektovány ve všech statích. Zadruhé jsou to různé počítačové systémy, ať už jde o systémy pro generování textů, anebo o korpusy pro víceúčelovou lingvistickou analýzu. V některých statích sborníku jsou takové systémy, resp. jejich části, přímo navrhovány, v jiných se využívá korpusů, které jsou již k dispozici, jako např. známého londýnského Survey of English Usage nebo birminghamské Bank of English.
LITERATURA
Daneš, F. – Hlavsa, Z. a kol.: Větné vzorce v češtině. Praha 1981.
Firbas, J.: On some basic problems of functional sentence perspective. In: M. Davies – L. Ravelli (ed.), Advances in Systemic Linguistics. Recent Theory and Practice. London – New York 1992a.
Firbas, J.: Functional Sentence Perspective in Written and Spoken Communication. Cambridge University Press, Cambridge 1992b.
[1] J. Firbas (1992a) se autorsky podílel na sborníku, v němž jsou publikovány referáty z následujícího, tedy 17. kongresu systémové lingvistiky. Srov. dále též J. Firbas (1992b).
Slovo a slovesnost, volume 54 (1993), number 4, pp. 310-312
Previous Zdeněk Hlavsa: Slavica Pragensia XXXIV. Sborník k poctě stého výročí narození akademika Bohuslava Havránka
Next Petr Mareš: Bernhard Sowinski: Stilistik. Stiltheorien und Stilanalysen
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1