Silke Maurer – Reinhold Schmitt: Small talk, Klatsch und aggressive Spiele. Ein Textband zum kommunikativen Tagesgeschehen in einem Kiosk

Jiří Nekvapil

[Book reviews]

(pdf)

Silke Maurer – Reinhold Schmitt: Small talk, Klatsch und aggressive Spiele. Ein Textband zum kommunikativen Tagesgeschehen in einem Kiosk

Silke Maurer – Reinhold Schmitt: Small talk, Klatsch und aggressive Spiele. Ein Textband zum kommunikativen Tagesgeschehen in einem Kiosk. Forschungsberichte des Instituts für deutsche Sprache, 73. Gunter Narr Verlag, Tübingen 1994. 177 s.

 

Publikace mannheimských lingvistů navazuje na knihu Reinholda Schmitta „Die Schwellensteher“ (Gunter Narr Verlag, Tübingen 1992), v níž její autor instrumentariem konverzační analýzy a objektivní hermeneutiky analyzoval interaktivní dění v jednom německém kiosku (srov. moji recenzi v SaS, 55, 1994). Nejnovější publikace, připravená společně se Silke Maurerovou, zpřístupňuje velkou část textového korpusu, z něhož projekt „Die Schwellensteher“ vycházel.

[73]Publikace v první části svého titulu vyjmenovává zaznamenané typické žánry, totiž „small talk“ (= běžná společenská konverzace), „klepy, drby“ a „verbální útoky“, druhá část titulu charakterizuje publikaci jakožto čítanku textů, resp. komunikátů, které vznikly v průběhu jednoho dne ve zmíněném kiosku.

Recenzovaná publikace se skládá ze tří oddílů. V tom prvním (s. 11–28) je uveden „etnografický rámec“ komunikačních událostí, neboť bez jeho podrobné prezentace by čtenáři mnohdy unikal smysl těchto událostí (na druhé straně je třeba připomenout, že „etnografický rámec“ je do jisté míry v komunikačních událostech zase (re)produkován). Autoři věnují nejprve pozornost sociálně relevantním prostorovým parametrům kiosku a pak uvádějí biografie především dvou nájemců kiosku a čtyř zákazníků („Schwellensteher“), jejichž komunikační aktivity představují jádro textového korpusu.

Druhý oddíl publikace (s. 29–34) popisuje ve formě „jazykových proměnných“ nejdůležitější dialektální rysy, které jsou typické pro zaznamenané komunikáty – výčet těchto rysů, typických pro mannheimskou městskou mluvu, přejímají autoři z větší části z rozsáhlého mannheimského projektu „Kommunikation in der Stadt“. Zařazení tohoto oddílu považuji za velmi šťastné, neboť usnadňuje četbu transkriptů z posledního oddílu. Je také podstatným doplněním Schmittovy monografie „Die Schwellensteher“.

Jádrem recenzované publikace je oddíl třetí, nazvaný „Scény“ (s. 35–177). Celodenní interaktivní dění ve zkoumaném kiosku je zde prezentováno v deseti různě dlouhých „scénách“ (nejkratší trvá 3 minuty, nejdelší 44 minut magnetofonové nahrávky). Všechny „scény“ jsou v publikaci podány ve formě transkriptů pořízených podle analytických kritérií běžných v konverzační analýze. Každý transkript je uveden typickou konverzačněanalytickou formulí „was passiert?“ („co se děje?“), tážící se po charakteru produkované sociální skutečnosti. Následuje stručný popis toho, jaké sociálně relevantní mikroprocesy jsou v příslušném transkriptu zachyceny; v několika bodech je dále shrnuto, co by mohlo čtenáře na transkriptu zaujmout.

Celkově nám publikace poskytuje jedinečný vhled do interaktivního utváření jednoho sociálního prostředí, názorně dokumentuje, jakým způsobem jednotlivec k jeho utváření verbálně přispívá a také jaké strategie užívá při zvládání každodenních komunikačních problémů.

Jak je zřejmé, recenzovaná publikace není pouhou čítankou textů, ale ani (pouze) prezentací výsledků analytických kroků. Její metodologická vyhraněnost nevystupuje tak do popředí, jak tomu bylo u Schmittových „Schwellensteher“. O to může být širší její využití: vedle profesionálních lingvistů a sociologů nepochybně zaujme i pedagogy na vysokých školách, hlavně germanisty a sociology.

Českému čtenáři recenzovaná publikace možná připomene knížku O. Müllerové, J. Hoffmannové a E. Schneiderové „Mluvená čeština v autentických textech“ (H&H, Praha 1992). Vedle některých styčných bodů je tu však třeba vidět důležité rozdíly, dané především rozdílnými metodologickými východisky: zatímco publikace O. Müllerové et al. setrvává od začátku do konce víceméně na lingvistické půdě (jde v ní především o onu „mluvenost jazyka“), Maurerová a Schmitt se zajímají o jazyk v podstatě jen jako o médium produkce sociální skutečnosti – jejich východiskem je totiž konverzační analýza, tj. etnometodologicky fundované odvětví sociologie.

Slovo a slovesnost, volume 56 (1995), number 1, pp. 72-73

Previous Edvard Lotko: Katarzyna Skowronek: Reklama. Studium pragmalingwistyczne

Next Jiří Nekvapil: Peter J. Mayo (ed.): The Year’s Work in Modern Language