Hartmut Schröder (Hrsg.): Fachtextpragmatik

Steffen Höhne

[Book reviews]

(pdf)

Hartmut Schröder (Hrsg.): Fachtextpragmatik

Hartmut Schröder (Hrsg.): Fachtextpragmatik (H. Kalverkämper, Forum für Fachsprachen-Forschung, Bd. 19). Gunter Narr Verlag, Tübingen 1993

 

Řada Forum für Fachsprachen-Forschung nakladatelství Gunter Narr Verlag se již několik let intenzivně věnuje odborným jazykům. Vydavatel řady, H. Kalverkämper, ve snaze vytvořit fórum, které by přesáhlo hranice studia odborných jazyků, zdůrazňuje svou publikační politikou nutnost nevázat se na jednotlivé jazyky. Řada v současné době čítá 20 svazků a vyznačují ji nejrůznější přístupy. Vedle dnes již klasických prací od L. Hoffmanna Fachtextlinguistik (1985) a Vom Fachwort zum [306]Fachtext (1988) nebo od E. Oksaarse Fachsprachliche Dimensionen (1988), kteří se pokusili o komplexní lingvistický pohled na fenomény spojené s odbornými jazyky, můžeme zaznamenat novější příspěvky, které se v souvislosti s odbornými texty obracejí k textovému a kontrastivnímu pohledu na problematiku odborných jazyků, jako K.-D. Baumann, Fachtextlinguistik (1992); K.-D. Baumann – H. Kalverkämper, Kontrastive Fachsprachenforschung (1992).

Do tohoto kontextu zapadá také recenzovaný svazek, který usiluje o rozšíření úhlu pohledu na problematiku odborného jazyka. Jistě také zaplňuje významnou mezeru ve výzkumu odborných jazyků jednak aplikací metod a poznatků textové lingvistiky při výzkumu odborných jazyků, jednak úsilím rozšířit někdy příliš úzce vymezovaný předmět studia odborných jazyků propojením s jinými disciplínami (textově externí přístup). To je zřetelné nejen s ohledem na narůstající internacionalizaci vědy, hospodářství a společnosti, které se nacházejí v McLuhanově „global village“.

Důsledkem změny (evropské) představy o produkci, distribuci a recepci textu, kterou to evokuje, je mezikulturní perspektiva, která má právě pro textovou lingvistiku odborných textů zásadní význam: „K zabránění závažným poruchám v mezi- a vnitrokulturním transferu poznatků, stejně jako v mezinárodním obchodě jsou potřebné detailní znalosti nejrůznějších kulturních systémů, které představují bázi každého odborného jednání: mezikulturních stylů, argumentačních a diskurzivních konvencí podmíněných kulturně i paradigmaticky, národních stylů jednání, stejně jako vztahu mluvenosti a psanosti v jednotlivých kulturách,“ říká H. Schröder v „Thematische Einleitung“ (s. X).

Titul recenzovaného sborníku navíc implikuje i to, že model komunikace, v němž se zatím kladl důraz pouze na její objekt, je při výzkumu odborných jazyků třeba obohatit o aspekt vztahu mluvčích. Neboť odborné jazyky jsou v neposlední řadě výrazem jisté formy sociálního jednání, které je třeba popsat v rámci institucionalizovaného diskurzu. Nejde tedy jen o vyjasnění role odborných textů v komunikaci, je třeba analyzovat také jejich kognitivní aspekty (textově interní přístup). To není malý cíl, neboť koncepce pragmatiky odborných textů, směřující k interdisciplinárnímu otevření studia odborných jazyků, má zaručit i zapojení mimojazykových faktorů. A právě pojetí, které si klade za cíl analýzu odborných jazyků „jako výsledku interakce různých interakčních partnerů v odborných interakcích“ (s. XI), by mohlo představovat plodnou perspektivu, neboť se právem říká, že „komplexní analýza odborné komunikace je možná jen tehdy, když se vezmou v úvahu jak interní, tak externí faktory textu“ (s. XI).

Z formálního hlediska se svazek člení do čtyř oddílů:

1. Teoretické a metodologické aspekty studia odborných jazyků

2. Srovnání druhů textů

3. Sémiotické aspekty odborných textů

4. Aspekty mluvené odborné komunikace a výuka cizích jazyků

V dalším si povšimneme příspěvků prvního oddílu a vybraných příspěvků ostatních oddílů. Jde o práce, které naznačují nové perspektivy studia odborných jazyků. S ohledem na rozsah recenze je třeba se omezit jen na některé, aniž bychom tím chtěli diskreditovat ty, které jsme do našeho výběru nepojali.

[307]Ad 1. Teoretické a metodologické aspekty studia odborných jazyků

M. Clyne, který navazuje na tradici mezikulturního studia diskurzu, ve svém příspěvku „Pragmatik, Textstruktur und kulturelle Werte. Eine interkulturelle Perspektive“ (s. 3–18) analyzuje komunikaci v hospodářství na bázi rozdílných kulturně determinovaných stylů. Cíl jeho práce spočívá v odkrytí rozdílů v pragmatice a textové struktuře psaných textů. Neznalost takových rozdílů, vedoucí k transferu vlastních pragmatických a textově lingvistických rysů do cílového jazyka, může vést k narušení porozumění. Clyne pro tyto účely rozvíjí jazykovou typologii, v níž bere ohled na specifické kulturní hodnoty jisté kulturní skupiny.

Po krátké analýze a diskusi jednotlivých disciplín mezikulturního studia diskurzu (mezikulturní pragmatiky a textové lingvistiky) následuje zdůvodnění mezikulturního studia diskurzu: „Jedním z úkolů mezikulturního studia diskurzu by mělo být poučení veřejnosti, že pragmatické a textové odlišnosti nejsou nutně důsledkem chabé logiky, inteligence, pochybného obsahu nebo neupřímných úmyslů“ (s. 6).

Odlišnosti lze zaznamenat např. v oblasti modality (Abtönung) nebo při signalizaci komunikačních poruch. Těchto fenoménů si vyčerpávajícím způsobem všímá mezikulturní komunikace. Clyne přitom sleduje paralely mezi gramatickými a textovými aspekty, které odpovídají korelaci mezi rysy diskurzu a kulturními hodnotami. Kulturně podmíněné odlišnosti přitom v psaných textech ukazuje s ohledem na:

a) formální vs. neformální orientaci,

b) verbální vs. neverbální orientaci,

c) rytmus textu,

d) vektoralitu, např. lineárnost – digresivnost, textovou hierarchii (koordinující –subordinující),

e) další kulturní faktory textu.

Cílem Clynova přístupu je doložení kulturně podmíněných odlišností, které ukazuje na příkladu rozdílných textových struktur, jejichž východiskem byly stejné druhy textů v rozdílných jazycích.

Ve výhledu jsou načrtnuty tři problémové okruhy: problém konvergence (nakolik se např. styl dopisů přizpůsobuje kultuře, v níž je pisatel hostem), materiálová základna a stereotypizace.

H. Budin ve svém příspěvku „Wissenschaftstheoretische Aspekte der Erforschung von Wissenschaftssprachen“ (s. 19–30) vychází ze studia terminologie. Cílem jeho příspěvku je „srovnání konceptů a metod teorie vědy a studia odborných jazyků“ (s. 19). Vycházeje z hlavních proudů současné filozofie jazyka načrtává neúspěch premisy, že vědecký jazyk je reflexem logiky výzkumu. Kognitivní obrat v teorii poznání popírá tvrzení, že „nelze obejít jazyk“ (E. Holenstein). Pro studium terminologie to znamená, že při něm nelze vyjít z izolovaných pojmů (jak tomu bylo v minulosti), protože tyto pojmy stojí vždy v jistém vztahu k jiným pojmům, což legitimuje požadavek analyzovat užití jazyka, také pokud jde o terminologii. Na pozadí Bazermanova modelu „praktické sociální semiózy“ vymezuje Budin rovinu „kognice“, kterou situuje jako jakýsi kloub mezi rovinu komunikace a reality. Ale i tato kognitivní rovina je ve své koncepci závislá na jistých mimojazykových fenoménech (předběžné vědění, poznávací zájem): „Realitu „o sobě“ nemůžeme nikdy plně uchopit v její komplexnosti, můžeme jen tvořit vědecké „modely“ jistých [308]výseků reality“ (s. 24). Z toho plyne úkol lingvistiky zabývající se odbornými jazyky: věnovat se po kognitivním obratu nejen výzkumu jazykových elementů, ale také výzkumu kognitivních procesů (kategorizace, abstrakce, analogie, dedukce, indukce apod.) i rámcových sociálních podmínek odborné komunikace.

Budin zde pracuje s fenomenologickým pojmem vědy, jak jej vypracoval už Bungarten. Jazyk vědy je podle něho jazykovou kompetencí přiřazenou specifickým oblastem jednání, která v konkrétních komunikačních situacích umožňuje užívat adekvátní jazykové prostředky, čímž jsou myšleny i všechny jejich performační fenomény“ (s. 26).

Budin si všímá fenoménu fluktuace (s odvoláním na Beaugranda), který je přítomný ve všech komunikačních situacích a v každém odborném jazyce. Odborný jazyk je tak třeba popsat jako esenciálně dynamický proces: „Dosavadní statické a deterministické lingvistické modely je třeba nahradit procesuálními a systémovými parametry jako komplexnost, informativnost a akcesibilita“ (s. 27).

S ohledem na to vyvinul autor systémový model popisu odborného jazyka, který redukuje komplexnost nashromážděných dat a umožňuje interdisciplinární přístup k jazyku vědy, „neboť integruje popis kognitivních a komunikačních struktur a procesů, jak je formulují nejrůznější lingvistické, terminologické, teoretické, informační i kognitivně psychologické přístupy a teorie“ (s. 29):

 

	rovina vědeckých jazyků		paradigmatická rovina	syntagmatická rovina
parametry fluktuace			terminologie	text
determinovanost			struktury teorií	účelová orientace
komplexnost			pojmová síť, slovotvorné vzory	odkazovací a argumentační struktury
informativnost			předvědění (novost pojmů)	předvědění (stavba textu, novost výpovědi)
akceptabilnost			způsob zobrazení definice	srozumitelnost

Systémový model popisu fenoménů spojených s vědeckým jazykem (s. 28)

 

[309]Třetí příspěvek v této kapitole se zabývá vývojem drážďanské textové lingvistiky. Na pozadí protikladných přístupů (propozičního a dynamického pojetí textu) H. Pötschke v příspěvku „Funktional-kommunikative Textlinguistik. Entwicklung, Themen, Probleme“ (s. 31–57) popisuje problémové okruhy drážďanského institutu, ve kterém se v návaznosti na tradici Pražské školy už brzy věnovali kontextovým aspektům jazyka (srov. především práce M. Pfützeho). Jako dlouhodobé úkoly, které je třeba řešit, jsou označovány otázky konstituce a typologie (klasifikace) textů a vztah textové lingvistiky k literární vědě. Tematické okruhy a řešení, jak byly koncipovány v rámci drážďanského institutu, by bylo možné shrnout do šesti bodů:

a) Využití jiných blízkých věd. Pötschke v tomto rámci připomíná: model tematické relevance, redundance textu, model navazování, hodnotové relace. K tomu přistupují přesahy k sociolingvistice, stejně jako otázky stylu, které mají svůj význam pro textovou lingvistiku.

b) Odkrytí systémového charakteru textů a jejich struktur.

c) Zkoumání textové role jazykových prostředků.

d) Analýzy s didaktickým aspektem. Které analýzy je možné integrovat do praxe výuky domácího a cizího jazyka?

e) Otázky vztahu mezi textovou lingvistikou a literární vědou.

f) Otázky textové lingvistiky s ohledem na její komunikační orientaci.

Pötschke načrtává funkčně-komunikativní textovou lingvistiku, která má postihnout interaktivní charakter textu. Její zaměření by podle něj mělo v neposlední řadě brát ohled na didaktické aspekty. Text je podle tohoto pojetí prostředkem komunikace, nikoli jeho cílem, a jeho formulování proto znamená verbální realizaci jistého komunikačního cíle, závislou na interakčních strategiích v určujícím rámci jistého textového vzoru (Michel). Výsledkem tohoto procesu je text. Úkolem lingvistiky je proto v prvé řadě analýza, organizace textu. Z toho Pötschke vyvozuje dvě premisy: Za prvé je text východiskem pro rekonstrukci determinant procesu produkce textu, za druhé je text východiskem recepce, která určuje postižení determinant, které recipienta vedou k zamýšleným (nebo nezamýšleným) efektům. V této souvislosti se vyjasňuje také pojem stylu: „Postižení korelací mezi organizací textu a determinantami recepce může na jedné straně vést k optimizaci textu, na druhé straně k opatřením, která mohou podpořit jeho porozumění“ (s. 52).

Na závěr Pötschke formuluje obecný cíl. Podle něj je „přes funkčně-komunikativní (interakční) přístup k organizaci textu možno dospět k závěrům ohledně determinant produkce textu a determinovanosti jeho recepce“ (s. 52).

Samozřejmě že i za hranicemi textové lingvistiky jsou otázky interakce dostatečně reflektovány, srov. např. Gumperzovy práce. Vývoj tímto směrem se odehrál zvláště v sociolingvistice, takže zesílení zpětné vazby k textové lingvistice by bylo jistě užitečné.

Ad 3. Sémiotické aspekty odborných textů

Další rovina analýzy je tematizována v příspěvku „Semiotische Aspekte multimedialer Texte“ (s. 189–213) od H. Schrödera, který vyšel z textů užívaných v obchodním sektoru (zvláště z ilustrovaných brožurek a prospektů) a analyzoval tyto multimediální texty s využitím sémiotického aparátu. „Tyto texty jsou na jedné straně jako reprezentanty informativně-deskriptivního textového typu s ohledem [310]na svůj jazyk velmi blízké textům odborným, na druhé straně jako reprezentanty apelativně-persuazivního textového typu s ohledem na svou „vnější formu“ mají blízko k textům z oblasti reklamní komunikace“ (s. 190). Schröder – opíraje se o pojmy klasické rétoriky (inventio, dispositio, elocutio, pronuntiatio, actio) – se věnuje podmínkám konstituování odborného textu, který je chápán jako sémioticky komplexní útvar: „Text se konstituuje v souhře složek rétoriky (obsah, diskurz, jazykové prostředky, vnější forma), stejně jako svým založením v mimojazykové situaci“ (s. 194).

Povšimneme-li si multimediálních textů z různých kulturních kontextů, ukazují se rozdíly nejen v jazykové, ale také v obsahové a formální rovině. Schröder z toho vyvozuje nutnost rozšířit v tomto duchu pojem textu běžný v textové lingvistice Brinkerova nebo Kallmeyerova typu. Podle Schrödera je v rovině textu možno při analýze počítat s jednotou verbálních a neverbálních znaků. To znamená, že u multimediálních textů analýza začíná u pronominalizace a končí u textové pragmatiky textově relevantních pravidel. Vycházeje mj. z Wüstera, pokouší se Schröder ve svém příspěvku o sestavení taxonomie znaků v multimediálních textech, přičemž znakem rozumí znakové vehikulum v Peirceově smyslu. V závěru tematizuje aspekt přeložitelnosti.

Analýze obrázků v odborných textech se věnuje H. Kalverkämper v příspěvku „Das fachliche Bild. Zeichenprozesse in der Darstellung wissenschaftlicher Ergebnisse“ (s. 215–238). Kalverkämper vidí v obrázku v (psaném) odborném textu analogii k neverbálním elementům v mluveném diskurzu a zkoumá jejich vztah. Konkrétní příklad pak analyzuje P. Glas v příspěvku „Bild- und Textsymbolik in der Anzeigewerbung. Kultursemiotische Anmerkungen zur Symbolik des ’finnischen Schwanes’“ (s. 239–256). Na materiálu reklamního inzerátu finské čistírny jsou rekonstruovány možnosti interpretace jeho smyslu recipientem, přičemž specifický (kulturně determinovaný) význam je této symbolice propůjčován především na pozadí kulturémů užívaných ve finských firmách.

Ad 4. Aspekty mluvené odborné komunikace a výuka cizích jazyků

Na závěr budiž vzpomenut příspěvek K. Munsberga „Mündliche Fachkommunikation in der anorganischen Chemie. Analyseverfahren für empirisches Material“ (s. 359–394). Munsberg analyzuje chemický odborný jazyk, materiálovou bází je mu série interview s bielefeldskými studenty. Kromě umírněné, přece však zásadní kritiky poznatků výzkumu odborných jazyků se Munsberg pokouší představit přístupy konverzační analýzy (účel výzkumu, její cíl, instrumentárium). Práce jednoznačně zdůrazňuje procesuální charakter mluvené komunikace. Za pomoci kategorie diskurzu, který je formován interaktivním jednáním zúčastněných, Munsberg ukazuje svůj metodický přístup, vycházející z principů Bergmannových. Pro interpretaci diskurzu (mluvené komunikace) vyvinul Munsberg specifický analytický postup, který zahrnuje kategorie sekvencování, interakčního profilu, volby a změny tématu, organizace replik, korektur, pauz a mlčení, stejně jako praktické činnosti. Na závěr svůj postup exemplifikuje na jednom konkrétním příkladu.

Recenzovaný svazek rozšířením předmětu studia odborných jazyků otvírá nové perspektivy jejich výzkumu. Velmi slibně se rýsuje především další rozvinutí jak interpretativně-interpretačních, tak mezikulturních přístupů, které recenzovaný svazek v konturách načrtává.

 

[311]Sémiotické aspekty multimediálních textů

1. Rozdělení podle kanálu:
2. Rozdělení podle
smyslových orgánů:
3. Rozdělení podle
komunikačních technik:
4. Rozdělení podle role
znakového systému:
5. Rozdělení podle
vztahu k jazyku:

Znaková vehikula multimediálních textů (s. 203)

(Přeložil Marek Nekula)

Slovo a slovesnost, volume 56 (1995), number 4, pp. 305-311

Previous Jiří Homoláč: Folia Linguistica: Discourse Analysis and Racist Talk

Next Marie Svobodová: Jadwiga Puzynina: Język wartośći