František Čermák – Jan Holub – Jiří Hronek – Milan Šára – David Short: Czech. A Multi-level Course for Advanced Learners

Ivana Bozděchová

[Book reviews]

(pdf)

František Čermák – Jan Holub – Jiří Hronek – Milan Šára – David Short: Czech. A Multi-level Course for Advanced Learners

František Čermák – Jan Holub – Jiří Hronek – Milan Šára – David Short: Czech. A Multi-level Course for Advanced Learners. Masarykova univerzita, Brno 1993. 624 a 343 s.

 

Na sklonku loňského roku (s vročením 1993) se mezi jazykovými příručkami pro výuku češtiny jako cizího/druhého jazyka objevila tato výjimečná, potřebná a úctyhodně rozsáhlá dvoudílná publikace kolektivu zkušených autorů z Ústavu bohemistických studií FF UK v Praze a z univerzity v Londýně (český překlad jejího názvu zní „Čeština. Víceúrovňový kurs pro pokročilé studenty“). Na rozdíl od mnohých, převážně prakticky zaměřených, učebnic jde o dílo nanejvýš odborně fundované, založené na obecnělingvistickém a gramatickém přístupu (původně vznikla pro kursy [68]češtiny na FF UK). Vychází z textových jednotek, a tak gramatiku předkládá v její aplikaci.

Učebnice je určena pokročilým studentům, ale jak autoři podotýkají v předmluvě, také začátečníkům (a to podle našeho názoru snad jen těm ctižádostivým, protože klade značně vysoké nároky). Každému uživateli však umožňuje individuální postup, metody studia a výběr učiva v rozsahu odpovídajícím jeho konkrétnímu cíli, potřebám a úrovni jazykové kompetence. Učebnice tedy nenabízí jednotný, jednolitý program, jehož všechny části je třeba probrat. Každý si může sám sestavit vlastní program z částí (modulů), které se liší stupněm náročnosti. Celý kurs se skládá ze tří paralelních, avšak samostatných částí: 1. strukturní kurs (gramatika), 2. lexikálněsémantický kurs (slovní zásoba) a 3. komunikační kurs (text).

Strukturní kurs má tři moduly odstupňované podle náročnosti: povinný základní program „Základní struktury a jednotky“, doplňkový modul „Komplexnější vyjádření“ a výběrový kurs „Pro ty, kteří chtějí vědět víc“. Povinný základní program zahrnuje výslovnost, sémantiku, syntax a morfologii na začátečnické a středně pokročilé úrovni (a to v rozsahu 1605 vět a 1680 základních lexikálních jednotek). Zbývající dva moduly je doplňují o některé další strukturní faktory a varianty a zvětšují rozsah slovní zásoby na 2000 lexikálních jednotek. První modul je určený hlavně pro práci s učitelem, další dva lze používat i při samostatném studiu.

Strukturní kurs je založen na souborech základních větných struktur (vzorců), které jsou vymezeny převážně sémanticky (tj. jako funkční rámce gramatických forem, tedy termíny označující role, participanty sémantické stavby výpovědi). Tyto větné modely jsou vybrány tak, aby pokryly základní sémantická pole a komunikační situace, a také vytkly některé vybrané sémantické protiklady. Jednotný postup ve všech kapitolách vychází z 18 větných modelů (oznámení kladné i záporné a otázky zjišťovací i doplňovací), reprezentujících základní komunikační situace, ve kterých se používají (něco konstatujeme, popíráme, ptáme se na něco, ověřujeme pravdivost). Větné struktury jsou východiskem, ze kterého se odvozují a na němž se objasňují morfologické a morfologicko-syntaktické struktury, probírají se i jevy morfonologické a výslovnost. V rámci strukturního kursu se postupuje podle principu rozvíjení větných struktur, tj. od modelů jednoduchých k složitějším, kde se vztahy zmnožují a navrstvují (např. nejprve se uvádějí paralelní struktury s jedním a pak s více participanty). Proto jsou také úvodní, jednodušší vzorce vymezeny formálně, neboť jejich sémantika je široká, nevyhraněná, postupně se přechází k sémantické klasifikaci (srov. nadpisy některých kapitol: Dvouvalenční věty s akuzativem plurálu, Posesivní věty s genitivem, Dativ jako prostředek personalizace, Věty s údaji o čase, Věty o komunikaci). Oba moduly („Základní struktury a jednotky“ a „Komplexnější vyjádření“) jsou doplněny kontrolními a opakovacími cvičeními a drily. Kromě nich jsou zde texty zaměřené na ovládání gramatiky i slovní zásoby příslušné lekce.

Pohled na vztahy v jazykovém systému dále obohacuje např. konfrontace výrazových prostředků z různých jazykových rovin, viz např. v 22. lekci přehled paralelních slovesných předpon a předložek (i s jejich antonymy). Poukazuje se také na vztah morfému a slova (viz 2. lekce), což značně napomáhá pochopení podstaty a fungování jazyka flektivní povahy. Vztahy ve slovní zásobě ilustruje např. uvádění mnohoznačných lexémů, především sloves ve funkci predikátu, ve stejných typech [69]větných struktur (srov. 1. lekce, kurs „Pro ty, kteří chtějí vědět víc“: Pes běžel. Motor běžel. Čas běží). Strukturní kurs je doplněn v dodatku 1. i 2. dílu týmž přehledem větných vzorců (u všech je odkaz na příslušnou kapitolu).

Lexikálněsémantický kurs je umístěn na konci každé kapitoly a je určen k samostatnému studiu, neobsahuje tedy žádná cvičení. Používaná slovní zásoba pokrývá potřeby všech základních typů blíže nespecializované komunikace. Poprvé při tvorbě učebnic pro cizince byla slovní zásoba vybrána podle frekvence a pravděpodobnosti distribuce jednotlivých typů pojmenování v různých textech.[1] Slovní zásoba je analyzována z různých hledisek, pozornost se věnuje vztahům paradigmatickým i syntagmatickým, v omezené míře se ilustrují valence, typické kolokace slov, mluvená čeština. V souladu s celkovým sémantickým zaměřením kursu se vychází ze sémantických polí, což umožňuje např. uvádět systematicky (tak jako v minitezauru) příslušná synonyma a antonyma apod.

Komunikační kurs sleduje dva základní cíle: 1. dokumentovat a učit, jak se české texty vytvářejí vzhledem k relevantním faktorům příslušných komunikačních situací, 2. poskytnout materiál k četbě. Paleta textů je značně široká, zastoupeny jsou monologické promluvy i dialogy, projevy primárně mluvené i psané, z oblasti běžné každodenní komunikace, z publicistiky, beletrie i stylu popularizačního a odborného. Zahrnuta jsou nejdůležitější témata typická pro běžnou komunikaci, která jsou paralelně zpracována na různých úrovních náročnosti. Navazují na sémantické struktury odpovídajících kapitol strukturního a lexikálněsémantického kursu v 1. díle učebnice, ale lze jich používat i samostatně. Nová, rozšiřující slovní zásoba, která se nevyskytuje v 1. dílu, je vysvětlena přímo pod jednotlivými texty. Kontrolní cvičení zaměřená na pochopení textu i texty samé mohou sloužit jako východisko k diskusím. Některé texty přinášející aktuální společenské a politické informace (údaje o dnes již neexistujícím Československu) bohužel zastaraly nebo ztratily platnost.

Poslední část kursu představuje základní česko-anglický slovník, obsahující 5266 hesel a další výběrové přehledy, např. gramatických slov, vlastních jmen, morfémů, koncovek, zkratek, syntaktických konstrukcí a tabulky s deklinačními a konjugačními paradigmaty. Tato část tedy opět může sloužit mnoha účelům. Každé heslo je vybaveno vedle základních morfologických údajů a lexikálního významu i informací o frekvenci užívání, což je novum této učebnice, pro cizince jistě velmi užitečné. Pro ilustraci uveďme, že zatímco frekvenční údaje vypočítané z prvních 2000 slov jsou platné zhruba pro 75 % každého textu, prvních 1500 slov (nejsou v tom zahrnuta gramatická slova) pokrývá zhruba 70 % textů.

Praktické je rozdělení kursu do dvou svazků: první obsahuje strukturní a lexikálněsémantický kurs, druhý zahrnuje komunikační kurs a česko-anglický slovník a pomocné tabulky a přehledy. Druhý svazek tak může být používán samostatně jako čítanka textů i k zopakování základní gramatiky a k rychlému vyhledávání tvarů a paradigmat; také proto je zařazen týž přehled větných vzorců v obou dílech učebnice.

Stručně řečeno závěrem – „Czech. A Multi-level Course for Advanced Learners“ má atributy, které by náročný učební text měl mít: systematičnost, přehlednost (především díky důslednému a naprosto přesnému desetinnému třídění a grafické [70]úpravě učebnice), návaznost, ale i variantnost, flexibilitu a obsahovou použitelnost a snahu o popularizaci. Výklady a komentáře jsou v angličtině, což odpovídá úrovni znalosti češtiny uživatelů příručky i její značné obsahové náročnosti. S tím i s celkovým založením kursu souvisí také užívání lingvistické terminologie. Tím učebnice klade vyšší nároky na uživatele a víceméně se vyhraňuje pro lingvisty nebo uživatele s určitými lingvistickými znalostmi a návyky. Jen těžko lze očekávat, že by kurs (a to zejména strukturní) absolvoval samouk bez odborného lingvistického vedení. A to i vzhledem k tomu, že cvičení nemají klíče, a tak je třeba získat zpětnou vazbu a kontrolu učitele. K největším kladům učebnice nepochybně patří to, že postupuje systémově a paralelně na více úrovních. Tím se zvětšuje šíře jejího použití a stává se i v rámci nutných omezení soběstačným, uceleným zdrojem solidního jazykového základu pro českou komunikaci na středně pokročilé úrovni. S tímto záměrem autoři zřejmě přistupovali k tvorbě učebnice. Naší předpovědí je, že se jim podařilo svému úkolu úspěšně dostát.

 

LITERATURA

 

TĚŠITELOVÁ, M.: O pramenech k racionalizaci vyučování českému jazyku. ČJL, 43, 1992–93, s. 201–206.

TĚŠITELOVÁ, M.: K využití kvantitativních charakteristik při vyučování českému jazyku. ČJL, 44, 1993–94, s. 162–168.

Slovo a slovesnost, volume 57 (1996), number 1, pp. 67-70

Previous Jiří Nekvapil: George Psathas: Conversation Analysis. The Study of Talk-in-Interaction

Next Oľga Schulzová: André Martinet: Mémoires d’un linguiste