Ukrajinsko-český slovník

Josef Filipec

[Recenze]

(pdf)

Ukrajinsko-český slovník

Ukrajinsko-český slovník. I. A-O, II. P-Ja. Red. A. Kurimský – R. Šišková – N. Savický. Academia, Praha 1994–1996. Úvod. Pracovní zásady, s. I–XXII. Vlastní slovník, s. 1–700, 705–1377.

 

Před 15 lety jsem v tomto časopise přivítal první akademický slovník současné ukrajinštiny (Slovnyk ukrajins’koji movy 1–11, Kyjiv 1970–1980; dále zkr. SUM), mimo jiné též jako základnu pro další slovníky speciální (Filipec, 1982). Už před tímto slovníkem však vyvinuli ukrajinští lexikografové řadu slovníků dvojjazyčných, jak to odpovídalo kulturním, ekonomickým a politickým zájmům rozvíjející se národní ukrajinské společnosti a jejím mezinárodním kontaktům. Z hlediska tradičních i v současnosti se rozvíjejících vzájemných vztahů ukrajinsko-českých je neméně významné a radostné, že konečně došlo i k vytvoření a vydání prvního Ukrajinsko-českého slovníku (dále UČS), který vydalo nakladatelství Akademie věd ČR ve spolupráci s dalšími institucemi.

Vytvoření a vydání tohoto díla mělo své osudy. Historie s tím spojená trvá bezmála čtyřicet let a podílely se na ní dvě generace lingvistů. Počáteční práce spojené s koncepcí slovníku vedl ve spolupráci s Ústavem pro jazyk český ČSAV citově zaujatý D. Demčuk († 1964), o prohloubení a částečnou realizaci prací se zasloužil A. Kurimský († 1980) a dokončovací práce i definitivní podoba slovníku jsou zásluhou R. Šiškové, která zajišťovala i celkovou organizaci práce, a N. Savického. Na vlastní lexikografické práci se podílela řada dalších odborníků, ukrajinistů i bohemistů, včetně pracovníků Jazykovědného ústavu O. O. Potebni AV Ukrajiny. Vydání slovníku však umožnila finanční podpora Ševčenkovy vědecké společnosti v USA, jejíž prezident L. Rudnyckyj opatřil slovník Předmluvou, jakož i Filozofické fakulty UK v Praze.

Je třeba zdůraznit, že práce autorů slovníku na definitivní úpravě jeho textu nebyla snadná. I když byl pro ně SUM důležitým pramenem informací, došlo při [145]prudkém vývoji současné ukrajinštiny k změnám jak celkové jazykové normy, tak i norem dílčích, zvláště stylistické a pravopisné. Např. změna geografické orientace se uplatnila charakteristikou jevů typických pro západní Ukrajinu jako oblastních. Jednostrannost dřívějšího pojetí normy se snažili autoři kompenzovat přihlédnutím k dalším pramenům, zvláště k Rusko-ukrajinskému slovníku A. Krymského (1924–1927) i jiným slovníkům dvojjazyčným ze čtyřicátých let – jde tedy o práce dost časově vzdálené. Také kodifikaci současné pravopisné normy nelze považovat za definitivní jak pro ukrajinštinu, tak i pro češtinu – slovník byl odevzdán do výroby před vydáním a schválením Pravidel českého pravopisu (1993).

UČS přináší ve výchozí ukrajinské části velmi bohatý materiál. Ve výběru hesel na sebe upozorňují četné předponové odvozeniny (např. vid-, za-, ob-) a hnízda složenin (avto-, anty-, bahato-, veliko-, hidro-, dvo-, elektro-, malo-, povno- aj.). S tím souvisí i značné množství termínů, jejichž propracování se věnuje na Ukrajině už tradičně mnoho pozornosti. V slovníku běžného lexika je však množství speciálních termínů nadměrné, srov. např. hajmorýt med. highmoritis, zánět Highmoreovy dutiny; bahatozúb zool. veslonos americký; gadolínij chem. gadolinium a dokonce i med. zast. hnylokrív’ja septikémie. Uvádění nomenklatury typu áspidovi korálovcovití (zool.) nebo marénovi bot. mořenovité sotva patří k úkolům slovníku tohoto typu. Charakteristika aprobace 2. a aprobovat 2. jako zeměd. je zbytečně zužující. Z hlediska lexikografické teorie je však přínosné rozlišení terminologického užití v mezích téhož významu, např. lysýcja 1. liška; též zool.; naproti lysýčka 2. (pro hubu) liška, bot. liška obecná. – V hesláři slovníku se uvádějí i zeměpisná jména a přihlíží se k jejich vžitým zčeštěným podobám Kýjiv – Kyjev, Kyjiv; L’viv – Lvov, Lviv.

Pokud jde o pravopis, je každý slovník odkázán na existující pravopisnou kodifikaci, zajišťovanou specialisty. Tu reprezentují pro ukrajinštinu Pravopisný slovník z r. 1975, příručka Ukrajinský pravopis (1990) a samozřejmě SUM. O vývoji současné ukrajinské pravopisné normy byla zmínka dříve. Bylo též uvedeno, že pravopisná úprava české části nezachycuje rozdíly, které přinesla Pravidla českého pravopisu z r. 1993. Uvedené odchylky ovšem neznamenají újmu na vlastním lexikografickém popisu konfrontovaného lexika. Zásady zpracování upozorňují také na variantní výslovnost g v cizích slovech: himnástyka /i gi-/ a hihijéna /i higi-/. U českých ekvivalentů se upozorňuje na tvrdou výslovnost slabik -di-, -ti-, -ni- /kondice, kónický, anti-/.

V souhlase s pojetím současné lingvistiky se rozlišují varianty lexémových forem, bezpříznakové (zapcháty i zapchnúty) i příznakové (vid i řidč. od předl.), slova alternující v- s u- (vb-, vd-, vk-, vz- atd.) se zpravidla uvádějí pod u-.

Pečlivě se uvádějí morfologické údaje, distinktivní pro různé významy polysémických lexémů, zvláště gen. sg. subst. m: duch m 1. -u, 2. -a, 3. (omylem uvedeno 2.), 4., 5. -u, podobně u akt, rih, vólos_I. Se změnou koncovky souvisí i proměnlivá část slov: kin’, konjá; vchid, vchódu. Zvláštní pozornost se při tom věnuje přízvuku, zvláště při změnách časovacích tvarů: žýty, žyvú, pásty, pasú.

Slovesa se zpravidla sdružují v heslových odstavcích v existujícím pořadí dokonavé – nedokonavé. Pozornost se věnuje, explicitně i v kontextech, popisu slovesné rekce a valence (tento termín se tu kupodivu nevyskytuje), např. kus’núty ~ ob. -áty 2. (ditéj – pro psa); nestý 5. (jájcja – pro kúrku) snášet. V slovesném odstavci [146]se uvádějí jako samostatné významy zvratné tvary s pasivní funkcí a slovnědruhové modifikace slovesných substantiv a adjektiv, např. výbratysja ~ vybyrátysja 6. trp. zprav. k ned.; vybyránnja 2. podst. slov. k vybyráty.

Významová stavba se zakládá na strukturním popisu významového spektra heslových lexémů výchozího jazyka a v rámci jednotlivých významů, sémémů, se uvádějí v typických kontextech jednotlivé překladové ekvivalenty příslušných monosémických jednotek. Toto pojetí je třeba vítat. Nejde tedy o tzv. překladové významy, tj. zahrnující lexémy v pojetí slovanské dvojjazyčné, zvláště rusistické lexikografie (srov. k tomu i Filipec, 1985, s. 206; 1994, s. 231), nýbrž o překladové, kontextové významy exemplářů lexikálních jednotek, konkretizující systémové významové hodnoty. Specifičnost těchto hodnot prokazují i různá výkladová synonyma, srov. vohón’ 1. oheň, 2. oheň, zář, 3. oheň, plamen, žár, 4. oheň, třpyt, lesk. Různou kontextovou konkretizaci významových hodnot prokazují různá kontextová synonyma, např. obizváty ~ obzyváty nazvat ~ nazývat; o. kohó brydkýmy slovámy sprostě n. hrubě vynadat ~ nadávat komu.

Správné je i uvádění výkladů a významů předložek do, za, na, pid, v aj. Zřetel k lexikální složce těchto lexikálně-gramatických slov patří k úkolům slovníku.

Při uvádění synonym využili autoři i prvního dílu nového Slovníku ukrajinských synonym od A. Bahmeta (1982). Ke kladům UČS patří i uvádění synonymních spojení slov a frazémů, např. u výmesty: níby vitróm výmelo johó zmizel jako stín n. jako pára, zmizel, že není po něm ani vidu ani slechu. Frazémy se připojují k jednotlivým významům.

Slovnědruhová homonyma se uvádějí samostatně jako homonyma lexikální: alé_I sp., alé_II čás.; ba_I citosl., ba_II přísl., ba_III čás., kdežto substantivizovaná adjektiva, příslovce a predikativa se přičleňují k heslovým slovům základním: bílyj … ◊ b. m; bílo … ◊ b. jako přísl.; bih_I … ◊ bihóm jako přísl. Značka homonym je až příliš nápadná. Otázkou je, zda je ještě polysémní např. lexém halahán 1.–4., je-li sémantický průnik mezi velmi různorodými významy: kohout, oharek, splávek, mince.

Zkušebním kamenem každého dvojjazyčného slovníku jsou ekvivalenty, veskrze synonymní. Přihlíží se u nich k rozdílům gramatickým a stylistickým, ale důležité jsou i rozdíly významové. Např. výčet synonym někdy překračuje rozsah téhož významu: ob’jém 2. (tóma) objem, obsah, rozsah, rozměr. Na druhé straně se tu najdou zase mezery, např. u epihón je uveden ekvivalent následovník, nikoliv napodobitel; u erúpcija není uveden ekvivalent výbuch. Objevují se také jednoslovné neologismy, např. atomčík, atomový štváč u átomnyk 2. V řídkých případech, zvláště při charakteristice reálií, je třeba nahradit neexistující ekvivalent výkladem nebo slovem citátovým: burlák 1. hist. (na Ukrajíni) nádeník v cizím kraji; hajdamáka hist. 1. hajdamák – ukr. povstalecký kozák v 18. stol.; podobně u 2.; hnojovýcja –doba vyvážení hnoje na pole.

V slovníku se užívá běžných stylistických charakteristik. Upozornění vyžaduje kromě dříve zmíněného zaměření oblastní charakteristiky rozsah označení obecné ukrajinštiny, která zahrnuje nižší hovorovou vrstvu spisovnou a široce užívané výrazy lidové.

Potřeba úspory rozsahu si vynutila hnízdování. To bylo rozvrženo do deseti slovotvorných, odvozovacích typů. Hnízda jsou uvedena substantivem činitelským nebo konatelským, pojmenováním pracovního oboru, názorového směru, pojmenováním [147]zvířete, rostliny, místa, adjektivem kvalitativním a vztahovým, číslovkou a dokonavým slovesem. O složeninách byla zmínka už dříve. Úspornost si vynutila i zkracování slov s použitím švu u slov obou jazyků. V ukrajinské části je toto dělení slov většinou mechanické, protože se přihlíží k změnám v postavení přízvuku, např. obč/ýslyty ~ -ysljáty, obl/upýty ~ -upljúvaty, u českých slov převažují švy slovotvorné: stoupen/ec; -kyně sub absoljutýstka; ale pohl/tit ~ -covat u absorbuváty.

Z drobností lze upozornit na některé položky chybějící v Seznamu zkratek: připoj. sub abó_I 2.; přitak. sub ahá_II 1., avžéž 1.; stup. sub a_II 2. a avžéž 2.; vytýk. sub ani_II. Podoba některých zkratek se uvádí nejednotně, např. část. sub ani_II místo čás.; nesk. sub ážio a apártáment m neskl.; vysvětl. sub abó_I 3. m vysvět. a zesil. sub až_I čás. m zes.

Uvedené dílčí připomínky tvoří kvantitativně jen zlomek statisíců informací, které UČS přináší, a v kvalitativním ohledu nemohou zastínit významný pozitivní přínos tohoto slovníku, založeného na znalostech rozsáhlého materiálu, jeho pečlivém zpracování a na lexikologické a lexikografické poučenosti jeho autorů. Je třeba upozornit, že tento slovník má přes své praktické zaměření předpoklady k tomu, aby podnítil slavistické práce konfrontační.

 

LITERATURA

 

FILIPEC, J.: Slovnyk ukrajins’koji movy 1–11. Kyjiv 1970–80. Akademický slovník současné ukrajinštiny. SaS, 43, 1982, s. 240–244.

FILIPEC, J.: Problematika konfrontace v lexikální zásobě. SaS, 46, 1985, s. 201–214.

FILIPEC, J.: Vincent Blanár, Porovnávanie lexiky slovanských jazykov z diachrónneho hľadiska. SaS, 55, 1994, s. 227–231.

Slovo a slovesnost, ročník 58 (1997), číslo 2, s. 144-147

Předchozí Dušan Šlosar: Ivana Bozděchová: Tvoření slov skládáním

Následující Oldřich Uličný: Lew N. Zybatow: Russisch im Wandel. Die russische Sprache seit der Perestrojka