Česká lingvistika v mezinárodním nakladatelství

Jaroslav Peregrin

[Chronicles]

(pdf)

Czech linguistics in an international publishing house

Pozoruhodná úloha Prahy v dějinách moderní lingvistiky (a také strukturalistické filosofie) je v posledních desetiletích předmětem poměrně velkého zájmu teoretiků; knih na toto téma už bylo publikováno mnoho. Rozšířenost ’pražských’ myšlenek se ovšem zdá být poněkud v nepoměru s dostupností původních prací českých členů Pražského lingvistického kroužku i jejich žáků a pokračovatelů. Významný krok k nápravě této situace učinilo mezinárodní nakladatelství John Benjamins, které sídlí v Amsterodamu a ve Filadelfii a vydává české lingvistické publikace v anglickém znění (zčásti v koedici s pražskou Academií, zčásti samostatně) už řadu let. Tímto novým krokem je vydání dvou významných publikací (vydaných v řadě „Linguistic and Literary Studies in Eastern Europe“), připravených redaktorem Ph. Luelsdorffem a pražskými autory z podstatné části již před rokem 1989.

První z nich, svazek „Praguiana 1945–1990“, vydaný v r. 1994 a navazující na Vachkova „Praguiana“ z r. 1983, redigovali spolu s Ph. Luelsdorffem J. Panevová a P. Sgall. Obsahuje většinou anglické překlady vybraných statí (zčásti zkrácené) z jednotlivých hlavních oblastí zájmu Pražské školy. V prvním oddílu jsou příspěvky z oblasti syntaxe a sémantiky; vedle časově se poněkud vymykajícího výběru několika úseků ze „Štruktúry slovenského slovesa“ E. Paulinyho (1943) tu nalezneme stati M. Dokulila a Fr. Daneše, Vl. Skaličky, P. Trosta, J. Růžičky a Fr. Mika. V dalších oddílech najdeme Dokulilův výklad morfologických opozic, dvě Leškovy stati o vztazích mezi rovinami jazyka, další stať Skaličkovu (o analogii a anomálii), Vachkovu charakteristiku revaluace redundantních grafémů, dále lexikálně zaměřené studie J. Horeckého a V. Blanára, Sgallův článek o střídání kódů v češtině (otištěný teprve zde, ačkoliv původně psaný pro Chloupkův a Nekvapilův „Reader in Czech Sociolinguistics“, vydaný v téže sérii v r. 1987) a konečně dvě stati z kontrastivní lingvistiky, jednu od Vl. Barneta, druhou od něho spolu s V. Barnetovou. Jistě mohli být zahrnuti i další autoři z týchž, popř. i starších generací, vcelku však, pokud to mohu posoudit, tento soubor statí dobře reprezentuje českou a slovenskou lingvistickou produkci uvedených let v těch jejích složkách, ve kterých byla jinak pro zahraniční čtenáře přístupná jen s obtížemi.

Druhý svazek, vydaný v témže roce, je „The Prague School of Structural and Functional Linguistics – A Short Introduction“, kde Ph. Luelsdorff shromáždil vedle svého Úvodu jedenáct kapitol, jejichž autory jsou J. Vachek (o fonologii a grafémice; v obsahu knihy je však omylem uveden nesprávný název), M. Komárek (o morfonologii), O. Leška (o morfologických kategoriích), M. Dokulil (o tzv. tvoření slov, přesněji derivologii), J. Filipec a Fr. Čermák (kteří se podělili o tematiku lexikální a frazeologickou), Fr. Daneš (o větných vzorcích), J. Panevová (o valenčních rámcích), E. Hajičová (o aktuálním členění věty), P. Sgall (o sémantice a otázkách promluvy), K. Hausenblas (o jazykové kultuře a stylu) a Vl. Skalička s P. Sgallem (o typologii jazyků). Jak redaktor svazku v úvodu píše, některé kapitoly se soustřeďují především na podrobný rozbor klasických prací zakladatelů Pražské školy, jiné věnují hlavní pozornost vlastním výsledkům svých autorů nebo diskusnímu vyrovnání se s novějším vývojem v zahraničních lingvistických směrech (zčásti i se zřetelem na metodologické požadavky formální lingvistiky, typické pro teoretickou lingvistiku druhé poloviny století). U autorů první z těchto skupin (zejm. O. Leška a K. Hausenblas) tedy zůstávají – možná ke škodě věci – poněkud stranou jejich vlastní výsledky. Je totiž přece jenom [317]otázkou, zda detailní rozbory zaměřené právě na starší období dokáží dnes vzbudit zájem širšího okruhu čtenářů. Myslím si tedy, že je dobře, že kapitoly věnované syntaxi, sémantice a struktuře promluvy se většinou obracejí směrem k dnešním novým trendům lingvistické teorie.

V téže knižní řadě vyšly v minulých letech i další svazky týkající se české lingvistiky, z nichž některé už v SaS recenzovány byly – viz SaS, 57, s. 120–125 o sborníku věnovaném Františku Danešovi a SaS, 56, s. 60–64 o souboru statí z české stylistiky. Mimo řadu vydalo nakladatelství J. Benjamins v letech 1995 a 1996 první dva svazky obnovených „Travaux du Cercle linguistique de Prague“ a v r. 1996 (opožděně) pod redakcí B. H. Partee a P. Sgalla i sborník „Discourse and Meaning“, obsahující třicet statí věnovaných Evě Hajičové k jejímu životnímu jubileu; je tu zastoupeno devět autorů českých (včetně J. Vachka, J. Firbase, O. Lešky a P. Materny) a 23 zahraničních (mezi nimi E. M. Uhlenbeck, R. Růžička, B. H. Partee, J. McCawley, H. Schnelle, B. Sigurd).

Nejnovějším svazkem řady, přejmenované nyní na „Studies in Functional and Structural Linguistics“ a po rezignaci Ph. Luelsdorffa redigované E. Hajičovou a P. Sgallem, je opět sborník s určitým vztahem k Pražské škole, ačkoli tu jde spíš o její zahraniční pokračování – totiž sborník „Toward a Calculus of Meaning“ redigovaný Ednou Andrewsovou z Duke University (Durham, North Carolina) a Yishai Tobinem z Ben-Gurionovy university (Be’er Shevy, Izrael) a věnovaný C. H. van Schooneveldovi. Jeho tematika (z větší části slavistická) je soustředěna kolem otázek jazyka jako systému znaků, včetně teorie příznakovosti a jakobsonovských významových invariantů.

Slovo a slovesnost, volume 58 (1997), number 4, pp. 316-317

Previous František Čermák: Serbski přisłowny leksikon. Sorbisches Sprichwörterlexikon

Next Ludmila Uhlířová: Bibliografie kvantitativní lingvistiky