Helgi Haraldsson: Rusko-islandský slovník

František Čermák, Helena Kadečková

[Recenze]

(pdf)

Helgi Haraldsson: Rusko-islandský slovník

Helgi Haraldsson: Rússnesk Íslensk Orðabók. Ritstjóri V. P. Berkov (H. H.: Rusko-islandský slovník. Redakce V. P. B.). Nesútgáfan, Reykjavík 1996. 820 s. a 166 s. příloh

 

Jsou slovníky a slovníky. Ty lepší vždy představují komplexní mapování jedné kultury do druhé, nesrovnatelné s ničím jiným, a svou užitností daleko přesahují jediný obor, v němž se zrodily. Recenzovaný slovník bohemisty a rusisty prof. Helgiho Haraldssona, dílo jediného autora, který na něm pracoval 12 let (s přípravami však přes 20 let) v podstatě sám, je pozoruhodné více rysy. Je to nejenom první slovník rusko-islandský (a může dobře posloužit tudíž i českému uživateli), ale i druhý největší cizojazyčno-islandský slovník vůbec, se silně zdůrazněnou encyklopedickou povahou. Nezanedbatelným ohledem přitom tu je i to, že s podporou domácích institucí včetně státních vyšel nakonec na Islandu, v komunitě čítající asi čtvrt miliónu mluvčích, a to díky tomu, že byl považován za prvořadý kulturní počin a ne pouhý komerční produkt; ocenil ho už i islandský prezident, nesporně ho však teprve začne oceňovat i široká řada uživatelů. Profesor Haraldsson, absolvent pražské Karlovy univerzity a profesor Univerzity v Oslo, promítl jak své znalosti ruského jazyka, které si dále prohluboval v aspirantuře na univerzitě v někdejším Leningradu, tak odbornou erudici lingvisty a lexikografa do díla určeného profesionální akademické obci i obecnému uživateli a z jiného hlediska jak islandskému, tak i ruskému uživateli. Byl to cíl nesporně nemalý. V obtížném postupu k vytčenému cíli autor pochopitelně bohatě využíval přispění a konzultací řady dalších odborníků, vedle své ženy především autora opačného slovníku V. Berkova (původně z r. 1962). Z práce na koncepci slovníku a slovníku samotném vytěžil i řadu poznatků a vyvodil teoretické závěry, které už i porůznu publikoval. Podrobné informace o slovníku a ukázky z něj jsou pro zájemce dostupné také na webovských stránkách Internetu (http://www.skyrr.is/prent.nes).

Svým pojetím jde o dvoujazyčný slovník synchronní v rozsahu asi 50 000 hesel velmi komplexně pojatých (viz též výše typ uživatele). Při výběru ruských hesel vycházel autor z Berkovova Rusko-norského slovníku (2. vyd. 1994), pečlivě a systematicky doplňova[152]ného o potřebná hesla nová; takto tu nacházíme vedle obvykle zastoupených starších slov a typů hesel např. i hesla z nejnovější doby, jako je komp'júter, diskéta a faks, ale zrovna tak i řadu tradičně tabuizovaných vulgarismů, slov žargonových, ba i některých nářečních. V duchu výše naznačeného zaměření slovníku zahrnuje však heslář i hesla patřící do reálií obou kultur. Nacházíme mezi nimi např. jak ruské heslo Mat' se zmínkou o autorovi tohoto románu i název jeho islandského překladu, tak i jména ruských literárních postav zdomácnělých v islandské kultuře, a naopak např. Edda či Edíp (tj. Oidipos), tj. islandské či světové reálie, kde už jen pouhá informace o ortografii, často odlišné, má svou zvláštní referenční cenu. Míra zastoupení geografických názvů je přitom značně vysoká a zahrnuje i takové názvy jako Simbirsk, Siczjan (Sečuan), ruské formy islandských toponym jako Skagaströnd a Skaftafell'ssisla (oblast Skaftafellssýsla) či názvy souhvězdí jako Sírius ap. Zvláštní důležitost má pečlivá evidence názvů různých institucí a běžných zkratek (KGB, KVN aj.), řazených taktéž do alfabetického hesláře. Osobní jména encyklopedické povahy jsou zpravidla vedle prostého ekvivalentu opatřena i stručnou informací o jejich podstatě, srov. např. heslo děkabrist či skal'd a informaci o události či literárním žánru, k níž se vztahuje.

Do makrostruktury slovníku patří vedle vlastního alfabetického slovníku a obvyklých úvodních poučení pro uživatele o struktuře slovníku, způsobech jeho využívání a impozantního soupisu zdrojů i řada dalších doplňků, které ve slovnících už běžně nebývají. O tom, nakolik to jsou doplňky cenné a uživatelem vděčně přijímané, vypovídá jejich tematické a obsahové zaměření. Autor je liší na vlastní a integrální doplňky slovníku na jedné straně a další přílohy na druhé straně. K těm prvním patří koncizní a bohaté tabelizované přehledy ruské morfologie (z pera A. Zalizňaka), islandské fonetiky (z pera V. Berkova) a dále přehled ruské fonetiky a islandské gramatiky (obojí od H. Haraldssona). Dále bylo do slovníku zařazeno ještě dalších dvanáct speciálních příloh povahy přehledů: Ruská federace, federální ministerstva (k r. 1994), vládní výbory, jiné vládní instituce, sovětské a autonomní republiky SSSR, administrativní členění SSSR, vyšší vládní orgány SSSR, struktura komunistické strany SSSR, systém vzdělávání v Rusku a SSSR, armádní struktura a hodnosti (včetně přehledu letectva a námořnictva), soupis historických administrativních funkcí (od 18. stol.) a nejrozšířenější ruská příjmení (od V. Berkova). Kromě toho tu jsou zařazeny ještě i dva referenční soupisy (indexy) číslovaných ruských substantiv a verb, které slouží jako flektivní vzory.

I mikrostruktura standardního hesla má některé zvláštnosti. Každé ruské lemma je kromě vyznačeného přízvuku opatřeno gramatickou informací o své třídě (substantivním rodu, vidu a slovním druhu, popř. i číslu) a číselným a písmenným odkazem k flektivnímu vzoru (a dalším informacím, viz dál). Obdobný číselný index, kterým je opatřen navíc i každý islandský ekvivalent, odkazuje k přehledu islandské gramatiky a garantuje tak, že i uživatel ruský bude schopný ekvivalent správně flektivně zařadit a používat. Specifikace významu je vedle tradičního číslování polysémie a propracovaného uvádění synonymních ekvivalentů dále a jemněji podle potřeby vyznačena v závorce uvedenou ruskou glosou, srov. např. orientírova||ť^2a …-sja… 4. na V (naceliťsja) taka° mið af D; ≈búa^△c sig undir A (podgotoviťsja); … Z příkladu jsou, vedle flektivních referencí (zvednuté číselné a písmenné indexy), patrné i další promyšlené typy informací: explicitní valence (vedle sloves i u adjektiv a substantiv) u ruského lemmatu i islandského ekvivalentu (zachycená písmennými zkratkami pádů a předložkami v daném případě), stylová přibližnost ekvivalentu (≈) i upozornění na silně nepravidelnou flexi (^△), kterou je nutné [153]vyhledat v přehledu zvlášť; znak || označuje mez mezi základem a zbytkem slova, kde lze očekávat, podle příslušných dalších odvozenin, i střídání a výskyt alternativních zakončení a sufixů u hesel dalších; přitom rozsah hnízdování je umírněný a pojetí hnízda bere ohled i na samostatnou existenci a specifičnost odvozenin, tj. nespoléhá se mechanicky a slepě jen na odkaz na výchozí lemma.

Heslo také standardně uvádí hojné množství exemplifikace, pečlivě označených termínů a za skobou i bohatou frazeologii. Podle potřeby jsou některá hesla opatřena i fonetickým přepisem; imperfektivní slovesa u sebe mívají uvedeny i perfektivizující prefixy, jsou-li jasné a ustálené. Ze slovníku je zřejmé, že autor bral vědomě ohled na homogenní řady, třídy hesel (zvláště uzavřené) a práci etapově tak také plánoval; takto např. u číslovek uvádí neobvykle velké a vítané množství informací a hlavně spojení tak, že tímto způsobem hojně vybavené heslo je jen jediné (zde číslovka pět) a všechny další číslovky, kromě informace specifické jen pro ně, pak odkazují na toto jediné rozvinuté heslo a na informace v něm i pro ně společné. Konečně zárukou kvality ekvivalentů, nejzávažnější části slovníku, je vedle erudice autora a redaktora i hojně užívaná metoda dotazování se.

O minuciózní, exaktní, bohaté a krajně kompaktní formalizované informaci svědčí systematické a jasně delimitované využití celkem dvaceti různých formálních znaků a symbolů, od tradičních závorek (každý typ pro odlišnou funkci), čísel, skoby, tildy, šipek až po lomítka a trojúhelníky. K neobvyklým a autorsky zvlášť náročným informacím patří např. odkazy mezi specifickou víceslovnou exemplifikací, která má souvislost s jiným heslem, popř. mezi dvěma sémanticky či funkčně spřaženými lemmaty, tedy vedle běžných odkazů další informace napříč abecedou. Jedna z hlavních třídových dekorelací, tj. časté případy ruského deverbativního substantiva, kterému však odpovídají v islandštině obvykle verba, je standardně vyznačována také. Ani na tradiční úskalí různé, resp. proměnlivé funkce číselných indexů podle jimi označované proměnlivé oblasti se tu nezapomíná: např. číselné indexy adjektiv, kombinované s písmeny (tj. s odkazy na podtřídy a podvzory, přičemž dodaná velká písmena zase označují např. u slovesa upozornění na typ konsonantu v islandském minulém kmenu či typ přehlásky ap.), začínají tam, kde končí indexy substantivní. Je jasné, že za určitou námahu vynaloženou na seznamování se s bohatým formálním aparátem knihy je uživatel odměněn neobvykle kondenzovanou a velmi systematicky uváděnou informací.

Navozuje se tak obecněji možnost promyšlenější než u většiny jiných přístupů; i když přístup to sám o sobě není zcela nový a rozhodně ne pouze „ruský“, je důmyslně a logicky rozvinutý. Ukazuje se tak, jak lze ekonomicky dosáhnout kompaktnosti řešení, které je zároveň i intuitivně uživatelem snadno přijatelné. V konečném vydavatelském ohledu je tento přístup závažný a šetří neobvykle mnoho prostoru i značné počty vydavatelských archů. Podobná systematičnost přístupu je ovšem z jiného hlediska naprostou podmínkou při komputačním zpracování takovýchto děl; nabízejí pak mj. nesmírnou výhodu možnosti řady kontrol homogennosti a jednotnosti zpracování pomocí jednoduchých parserů (i tento Rusko-islandský slovník byl v konečné fázi převeden do elektronické podoby). Intuitivní povaha většiny formální notace nabízí ale ještě další možnost, jak na to upozorňuje sám autor, a to postupně si osvojovat gramatiku zprostředkovávanou touto notací. V anketě si zvláště mezi studenty ověřil, že to skutečně možné je (a je to i pedagogicky přínosné); studenti po zvládnutí příslušných kódů jsou schopni příslušné morfologické tvary sami generovat.

[154]Nabízela by se tu možnost porovnání přístupů a zpracování tohoto slovníku z dílny jednotlivce s pojetím rozsahem obdobného týmového Rusko-českého slovníku (1978, red. L. V. Kopeckij a O. Leška), z něhož Haraldssonův, jak se zdá, vychází jako přinejmenším informačně bohatší. Odpovědnější posouzení by se však muselo stát předmětem prohloubenějšího pohledu. Nicméně je třeba zaznamenat, že tu vzniklo velké dílo, imponující svou kvalitou a erudicí, k němuž je nutno autorovi i uživatelům gratulovat: stále ještě jedinec občas dokáže víc než draze placený tým a – zvláště v kontrastu k naší dnešní situaci (už přímo ostudné např. u slovníků mezi češtinou a němčinou) – takové dílo dokáže vyjít jinak než čistě komerčně, tj. s vědomou podporou státu a dalších institucí. Slovník zřejmě aspoň pro některé soudné lidi představuje cosi víc než jen další knihu.

Slovo a slovesnost, ročník 59 (1998), číslo 2, s. 151-154

Předchozí Jiří Nekvapil: Kommunikation in der Stadt

Následující Marie Krčmová: Milan Jelínek pětasedmdesátiletý