Jazyková poradna pro rok 2000

Ludmila Uhlířová

[Články]

(pdf)

Language Service for the year 2000

[*]Nejen nadcházející přelomový letopočet, ale i řada dalších okolností a důvodů mluví pro to, že právě teď je vhodná příležitost, abychom se pokusili popsat a v lingvistickém i širším kontextu zhodnotit aktuální stav jazykového poradenství, jak je reprezentován jazykovou poradnou ÚJČ AV ČR v Praze. Zmíníme se o konzultačních službách poskytovaných veřejnosti s využitím klasických i elektronických komunikačních médií, o druzích, obsahu a rozsahu jednotlivých služeb (bod 1). Vyložíme koncepci jazykového poradenství, o niž se tyto služby opírají, a to na pozadí jazykové politiky a sociologie jazyka, z nichž vycházíme (bod 2). Poukážeme na jeden z předpokladů, který pokládáme pro úspěšnost komunikace mezi lingvisty a veřejností za nezbytný, totiž systémovost ve shromažďování, uchovávání a zpracovávání lingvistických a sociolingvistických informací o jazyce a jeho uživatelích, které získáváme od klientů jazykové poradny; domníváme se, že přijatelného stupně systémovosti lze dosáhnout budováním počítačových databází (bod 3). V neposlední řadě upozorníme na některé bezprostřední souvislosti mezi poradenskými aktivitami a celkovým informačním standardem společnosti. Jazykové poradenství je jen jednou z velmi mnoha forem výměny informací v současné společnosti, která bývá charakterizována jako společnost, jejímiž hlavními směnnými produkty jsou právě informace. Proto i ono je na celkové informační úrovni společnosti závislé (bod 4).

 

1. Jazyková poradna je služba, jejímž prostřednictvím Ústav plní svou roli v bezprostředním styku instituce s veřejností. Realizuje se v ní ta linie v jazykové politice, která bývá někdy nazývána akademická – například v opozici k linii komerční (Garvin, 1993) a která má více či méně těsnou analogii v řadě evropských zemí (Kořenský a kol., 1998; Ager, 1996). Pražská jazyková poradna je poradnou v nejvlastnějším slova smyslu. Poskytuje uživatelům návody k jazykovému chování tím, že radí, doporučuje, vysvětluje. Neopírá se přitom o žádný jazykový zákon, o žádné nařízení. Vychovává, ale nezakazuje ani nenařizuje, a nemá žádnou moc kohokoli sankcionovat za jazykové „chyby“.

Služby jazykové poradny jsou v hojné míře žádány a využívány. Veřejnost poradnu přijímá jako autoritu v konkrétních jazykových otázkách, ba mnohdy jako autoritu „samozřejnou“, která tu byla, je a která i v budoucnu pro ni bude fungovat, a cení si jí i jako významné a potřebné národní kulturní hodnoty. Ústav by se jí zajisté těžko zříkal, stejně jako se jí nezříkají akademické či jiné instituce v řadě dalších evropských zemí, například ve všech zemích skandinávských (Vikør, 1995), v Polsku (Černá – Svobodová, v tisku) či v Bulharsku (Kostadinova, 1996). Dokonce např. ve Velké Británii, kde jazyková poradna donedávna nebyla institucionálně provozována, přece jen zřízena byla – byť se statusem podstatně odlišným od naší, a to právě pod narůstajícím tlakem veřejnosti (Marshall – McDonald, 1995). O živém, trvalém zájmu Američanů o otázky jazykového úzu, standard i jazykovou správnost viz Daneš, 1996.

[242]Každý, kdo má jazykový dotaz, „problém“, má několik možností, jak poradnu požádat o odpověď. Tradiční možnosti jsou tři. Tazatel může zatelefonovat, navštívit poradnu osobně nebo poslat dopis. Takto pracuje poradenská služba nepřetržitě od roku 1946 (na brněnském pracovišti Ústavu byla zřízena o několik let později). Samostatná telefonní linka je v provozu každý pracovní den po čtyři hodiny; za tuto dobu zodpovědí pracovníci několik desítek, někdy až kolem stovky dotazů.

V r. 1999 byl zahájen experimentální provoz poradny na internetu. Webová stránka poradny je součástí stránky Ústavu. Má část informační a část dialogovou. Informační část sděluje základní údaje o adrese a provozu jazykové poradny a vedle toho obsahuje samostatnou rubriku nejčastěji kladených otázek (resp. odpovědí na ně) – zatím jsou jich tři desítky. Část dialogová nabízí poradenskou službu přímo na internetu. Tazatel může do formulářového okénka vepsat svůj dotaz přiměřené délky a fakultativně připojit některé informace o sobě (může udat svůj věk, profesi, motivaci dotazu). Odpověď je mu odeslána na e-mailovou adresu, kterou vepíše do políčka k tomu určeného.

Snadná, ba pohodlná komunikace pomocí elektronické pošty přináší podstatné rozšíření písemné agendy jazykové poradny. Dotazy přicházejí denně (elektronická pošta funguje bez jakéhokoli časového omezení) a výrazně se rozrůstá i okruh klientů poradny. Poradnu začínají stále hojněji využívat ti, kteří mají přístup k počítačům a tím i k e-mailu, a mnozí, kteří tuto službu na internetu už našli, ji zjevně zařadili mezi své „oblíbené položky“. Někteří tuto službu nejprve testují (někdy to poznáme podle povahy dotazu). Přicházejí i dotazy ze zahraničí, např. od lektorů češtiny nebo od cizinců s českými předky, kteří pátrají po původu svého příjmení. Pro nejbližší budoucnost lze očekávat dramatický nárůst počtu tazatelů.

Internetovou jazykovou poradnu chápeme jako moderní standardní prezentaci vědeckého ústavu na veřejnosti. Provozujeme-li jazykovou poradnu (také) na internetu, neděláme vlastně nic jiného než to, že aktivně respektujeme dnešní požadavky společnosti na komunikaci s vědou. Nicméně je třeba zároveň říci, že při současném personálním obsazení a při současné organizaci je činnost jazykové poradny krajní hranicí možného rozsahu služeb veřejnosti. V odpoledních hodinách, po skončení telefonické poradny, se věnujeme vyřizování dotazů došlých klasickou nebo elektronickou poštou.[1] Doba potřebná k odeslání odpovědi závisí na aktuálním počtu došlých dotazů a na jejich jednodušším či komplexnějším obsahu.

I při takto náročné poradenské činnosti však usilujeme o to, aby zůstala zachována ona základní role, kterou jazyková poradna má, totiž úloha jazykově výchovná. Snažíme se vést s tazatelem rozhovor a písemné odpovědi formulovat v rozsahu, v jakém si to tazatel žádá, a své odpovědi vyložit, zdůvodnit, dát k úvaze řešení, popř. poskytnout varianty pro vlastní uživatelovo rozhodnutí tam, kde je to možné. Snažíme se neomezovat své odpovědi na holé „ano“ – „ne“, nebýt pouhou „živou“ jazykovou příručkou či „živou“ encyklopedií, jichž mají dnešní jazykoví uživatelé k dispozici zajisté dostatek. V opačném případě by totiž jazyková poradna ztratila svůj raison d’être. [243]Ze zkušenosti ovšem víme, že mnohé odpovědi by tazatelé snadno nalezli v nejběžnějších příručkách určených školám a široké veřejnosti. V současné době hledáme cesty, jak učinit poradenskou praxi racionálnější. Chystáme se např. rozšířit internetovou rubriku nejčastějších dotazů o další odpovědi. Půjde sice většinou jen o odpovědi čistě rutinní, ale znovu a znovu opakované. Patří mezi ně psaní velkých písmen, užívání interpunkčních znamének, zvláště čárky, pravopis a význam některých jednotlivých slov (např. slov přejatých) apod. Vybrané odpovědi na dotazy jsme začali zveřejňovat v nové rubrice, která byla zavedena z podnětu jazykové poradny v časopise Naše řeč, obecnější řešení publikujeme v rubrice Drobnosti v témže časopise (např. Černá, v tisku a, v tisku b; Šimandl, 1999a; Uhlířová, 1999c), popř. i jinde (Šimandl, 1999b; Uhlířová, 1999b).

 

2. O tom, jak chápeme jazykové poradenství dnes, i o tom, že má hluboké kořeny v českých tradicích filozofie jazyka, teorie spisovného jazyka, kultury a kultivování jazyka a řeči, jsme už opakovaně psali (Uhlířová, 1996, 1997, 1998b). Proto v této stati jen velmi stručně shrneme základní myšlenku naší koncepce.

Vycházíme z toho, že jazykové poradenství je dialog mezi veřejností a jazykovědci. Veřejnost se ptá, jazykovědec odpovídá. Podstatná je – jako ostatně v každém dialogu – dvousměrnost informačního toku mezi oběma partnery. V poradenském dialogu nejde jen o to, že jazykovědci poskytují veřejnosti konkrétní jazykové rady a poučení, jak o tom byla řeč výše, nýbrž také o to, že přitom od veřejnosti mnoho informací získávají. Každý dotaz má svůj informační obsah, daný jednak jeho lingvistickým tématem, jednak způsobem, jakým je formulován, motivován a kým je položen. V jazykových dotazech se vyjevují skutečné jazykové problémy uživatelů, faktický stav vyjadřovací praxe, individuální i skupinové jazykové potřeby a postoje k jazyku. Lze říci, že jazykové dotazy jsou jedním z měřítek jazykového úzu. Proto je považujeme za důležitý zdroj sociolingvistických informací, kterých mohou jazykovědci zpětně využívat při kodifikační a jiné činnosti. Získávání takových informací je důležité právě vzhledem k jejich zpětnovazebnímu efektu. Dotazy od veřejnosti jsou cenným informačním zdrojem už proto, že – na rozdíl například od různých jazykových dotazníků – iniciátorem dialogu je veřejnost, že tedy impuls k dialogu není ovlivněn lingvistovým záměrem či názorem. V dotazech jsou prezentovány právě ty problémy, které považuje za důležité veřejnost, a ty zdaleka nejsou, a z mnoha důvodů ani nemohou být totožné s těmi, které považují za důležité jazykovědci.

V grantovém projektu, kterým se v současné době zabýváme, klademe otázku, jaké informace o jazyce a jeho uživatelích mohou jazykovědci získat od klientů jazykové poradny a jak jich mohou využít pro další lingvistickou teorii i praxi. Soustřeďujeme se tedy v prvé řadě na onu složku dialogu mezi tazatelskou veřejností a lingvisty, která směřuje od veřejnosti k lingvistům. Z důvodů, o nichž jsme se zmínili výše, ji považujeme za neméně důležitou, než je vlastní, praktická složka konzultativní.

 

3. Aby bylo možno na výše položenou otázku, resp. komplex otázek hledat odpovědi, je třeba mít systematicky zdokumentovánu poradenskou činnost v dostatečně dlouhém časovém období. Za tímto účelem jsme začali budovat počítačovou databázi obsahující záznamy o jazykových dotazech a jejich tazatelích a o odpovědích na [244]dotazy. Základem databáze jsou záznamy o všech dopisech a faxech došlých do pražské jazykové poradny od r. 1992,[2] dále záznamy o vybraných (nerutinních) telefonických dotazech, o osobních návštěvách v poradně a též záznamy o drobných popularizačních žánrech (jazykových koutcích, sloupcích, „drobnostech“ aj.), jejichž autoři jsou z větší části pracovníci Ústavu. Do zvláštních subdatabází ukládáme e-maily došlé jednak na elektronickou adresu Ústavu, jednak přímo na internetovou stránku poradny. Struktura databáze byla podrobně popsána na jiném místě (Uhlířová, 1996, 1998a) spolu s vybranými statistickými daty získanými na jejím základě za několik prvních let provozu. Pro ilustraci uveďme, že jen do počátku roku 1999 (tedy ještě před zahájením provozu poradny na internetu) obsahovala téměř dva tisíce záznamů a že tento její rozsah se ukázal jako dostatečně reprezentativní pro zkoumání celé řady sociolingvistických témat. Mnohé výsledky již byly publikovány nebo v r. 1999 odevzdány do tisku. Položili jsme si například tyto otázky: Jaké jsou zájmové priority průměrného českého tazatele – na co se lidé ptají nejčastěji, a co naopak zůstává na periferii jejich zájmů? Které pravopisné a lexikální jevy působí tazatelům nejvíce problémů? Je zájem o jazyk věcí spíše soukromou, anebo veřejnou? Z kterých profesních skupin přichází do poradny nejvíce dotazů? Jak se jeví z hlediska jazykové poradny názor některých tazatelů, že se dnes lidé o jazyk nezajímají – klesá, ba upadá prestiž současné spisovné češtiny, anebo ne? Je poradenská činnost rutinní záležitostí? (Uhlířová, 1996, 1997, 1998) Jsou dotazy podmíněny profesemi tazatelů? (Uhlířová, 1998a, 1998b) Jak lze v této souvislosti interpretovat pojem profesionálního/aktivního/směrodatného uživatele jazyka? Lze nalézt pravděpodobnostní model chování profesních mluvčích v jejich rolích tazatelů jazykové poradny a lze různé aspekty sociolingvistického chování tazatelů, na jedné straně strukturu jejich tazatelských zájmů, na druhé straně míru jejich tazatelské aktivity, modelovat stejným matematickým modelem? (Uhlířová, 1999a, v tisku) Jak se dnes jeví užívání velkých písmen v češtině? (Svobodová, 1998/99, v tisku a) Jaká jsou specifika dotazů telefonických? (Černá, 1999) Jaký je vztah jazykové poradny a školy? (Svobodová, v tisku b) Jaké jsou hlavní „slabé body“ v současné české morfologii z hlediska uživatelů jazykové poradny? (Šimandl, 1999, v tisku)

 

4. Internetoví tazatelé se stále častěji obracejí na jazykovou poradnu s dotazem, které jazykové příručky jsou dostupné na internetu. Bohužel, jak se zdá, o umístění alespoň těch nejzákladnějších příruček na internet bude možné uvažovat až tehdy, budou-li – obecně – u nás vyřešeny (dořešeny?) otázky autorských práv vztahujících se k šíření informací po elektronických sítích. Zpřístupnění např. Pravidel českého pravopisu na internetu by nepochybně znamenalo usnadnění jejich dostupnosti pro ten (rychle se rozšiřující) okruh uživatelů, kteří na počítačích denně pracují a kteří – stále více – dávají přednost informacím elektronickým před tištěnými. V mnohém by to zjedno[245]dušilo komunikaci s uživateli internetové jazykové poradny. Vždyť právě rutinní problémy pravopisné, snadno vyřešitelné prostým nahlédnutím do Pravidel, patří k velmi častým. Sama jazyková poradna by ovšem rovněž uvítala více informací na internetu, např. publikování některých právních, technických, administrativních a dalších norem, a tím i možnost odkazovat tazatele na ně. Jsme například často tázáni na podrobnosti v normě pro formální úpravu písemností. Pro vlastní práci jazykové poradny by byla velmi užitečná například i větší dostupnost různých tematických rejstříků a seznamů (např. kartografických a jiných). Zatím odpovídá jazyková poradna na dotazy s využitím především tištěné jazykovědné literatury, výkladových slovníků češtiny, dvojjazyčných slovníků, všeobecných i odborných encyklopedií i různé další literatury speciální, pokud ji v jazykové poradně máme (na kompaktních discích je zatím dostupný jen Slovník spisovné češtiny a Akademický slovník cizích slov a na disketě školní vydání Pravidel českého pravopisu). K vyhledávání zajímavých jazykových dokladů s prospěchem využíváme Českého národního korpusu.

Vedle dotazů pravopisných jsou nejfrekventovanější ty dotazy, které se týkají různých aspektů slovní zásoby. Zatímco však pravopisné zásady jsou v Pravidlech podrobně kodifikovány, a lze v nich tudíž najít i podstatnou část odpovědí na pravopisné „problémy“, a nadto v nejbližší době se nepočítá s žádnou pravopisnou úpravou, slovní zásoba je tou složkou jazyka, která se proměňuje velice rychle. Odpovědi na mnohé dotazy zdaleka nejsou jednoduché a některé nemohou být ani jednoznačné. V souvislosti s přípravou České republiky na vstup do evropských struktur, zejména do Evropské unie, lze očekávat, že se na jazykovou poradnu budou obracet tazatelé, kteří budou překládat právní i jiné dokumenty z češtiny například do angličtiny, popř. z kteréhokoli z dnešních devíti jednacích jazyků Evropské unie do češtiny, a kteří přitom budou nuceni řešit významové, slovotvorné, tvaroslovné i pravopisné problémy, budou muset rozhodovat o nových českých ekvivalentech a doplňovat je do vícejazyčných terminologických databází. Lze očekávat příliv nových tazatelů do jazykové poradny i pravděpodobnou redistribuci tazatelských zájmů. Jazyková poradna bude pociťovat ještě naléhavěji než dosud potřebu opírat se o nové terminologické slovníky, konzultovat konkrétní poradenské dotazy s týmy terminologů a odborníků různých profesí a spolupracovat s jazykovými poradci a překladateli, kteří již začali nebo začnou pracovat při vládních institucích. – Úkoly, o kterých je tu řeč, samozřejmě svou šíří přesahují možnosti akademického jazykovědného pracoviště, chceme spíše zdůraznit nutnou aktivní spoluúčast jazykovědců na nich.

V souvislosti s tím není vyloučeno, že v blízké budoucnosti dojde k proměnám v charakteru dosavadní převážně akademické linie v jazykové politice u nás a že to ve svých důsledcích ovlivní i samo jazykové poradenství.

 

LITERATURA

 

AGER, D.: Language Policy in Britain and France. London – New York 1996.

ČERNÁ, A.: Telefonáty v jazykové poradně a jejich databáze, pokus o sociolingvistický pohled. NŘ, 82, 1999, s. 237–244.

ČERNÁ, A.: Vikingové. NŘ (v tisku a).

[246]ČERNÁ, A.: Víte si rady s Cikány? NŘ (v tisku b).

ČERNÁ, A. – SVOBODOVÁ, I.: Poradenská činnost v Polsku. NŘ, 82, 1999, s. 268–269.

DANEŠ, F.: Preskripce – anebo „nechte svůj jazyk na pokoji“? In: Jazyk a jeho užívání. Praha 1996, s. 166–174.

GARVIN, P. L.: Styles of codification. Brno Studies in English, 20, 1993, s. 17–21.

KOŘENSKÝ, J. a kol.: Český jazyk. Najnowsze dzieje języków slowiańskich. Opole 1998.

KOSTADINOVA, P.: Beležki za ezikovite spravki ot „Ezikovi spravki“. In: Ezikăt na totalitarnoto i posttotalitarnoto obštestvo. Sofia 1996, s. 129–133.

MARSHALL, J. – MCDONALD, F.: Questions of English. Oxford 1995.

SVOBODOVÁ, I.: Zamyšlení nad psaním velkých písmen. Český jazyk a literatura, 1998/99, s. 55–62.

SVOBODOVÁ, I.: O psaní velkých písmen. NŘ (v tisku a).

SVOBODOVÁ, I.: Poznatky z jazykové poradny jako jedna z možností poznání současného stavu češtiny. JazAkt (v tisku b).

ŠIMANDL, J.: Ekoteroristé. Jazyková soudnička. Přednáška v Kruhu přátel českého jazyka, březen 1999.

ŠIMANDL, J.: Insitní, in situ. NŘ, 82, 1999a, s. 160–162.

ŠIMANDL, J.: Z korespondence jazykové poradny ÚJČ AV ČR: Co musí překladatel umět? TOP, 10, 1999b, č. 46, s. 16, 34.

ŠIMANDL, J.: Morfologická problematika v jazykové poradně a databáze dotazů. NŘ (v tisku).

UHLÍŘOVÁ, L.: Archivace lingvistických dokumentů na počítači I a II. NŘ 79, 1996, s. 171–186, 225–237.

UHLÍŘOVÁ, L.: „Language Service“ is also a service for linguists. Linguistica Pragensia, 1997, s. 82–90.

UHLÍŘOVÁ, L.: Linguists vs. the public: An electronic database of letters to the language consulting service as a source of sociolinguistic information. Journal of Quantitative Linguistics, 1998a, s. 262–268.

UHLÍŘOVÁ, L.: O dialogu mezi jazykovou poradnou a veřejností aneb K čemu slouží počítačová databáze dotazů o jazyce a odpovědí na ně. In: Česká slavistika. Praha 1998b, s. 169–177.

UHLÍŘOVÁ, L.: O co se zajímají ti, kdo posílají dopisy, faxy a e-maily jazykové poradně? NŘ, 82, 1999a, s. 225–236.

UHLÍŘOVÁ, L.: Chipsy, čipy a chips (křupavé, malé a chytré, někdy i modré). TOP, 10, 1999b, č. 47, s. 30.

UHLÍŘOVÁ, L.: Zohlednit a vtělit. NŘ, 82, 1999c, s. 158–160.

UHLÍŘOVÁ, L.: Word length modelling: Text spontaneity vs. pre-editing as a relevant factor? Journal of Quantitative Linguistics (v tisku).

VIKØR, L. S.: The Nordic Languages. Their Status and Interrelations. Oslo 1995.

 

R É S U M É

Language Service for the year 2000

This is a survey article about the consulting services as they are performed in The Czech Language Institute, Prague, together with an outlook for the future. The range of services using both „classical“ and electronic media including the internet is mentioned and the linguistic framework in which the language services are grounded, is discussed, together with the principles of language policy and sociology of language. Some techniques of collecting, processing and interpreting the (socio)linguistic data about the Czech language and their users are described, and more general questions concerning information exchange in society addressed.

Ústav pro jazyk český AV ČR
Letenská 4, Praha 1

Slovo a slovesnost, ročník 60 (1999), číslo 4, s. 241-246

Předchozí Milan Harvalík: 2. mezinárodní kongres dialektologů a geolingvistů v Amsterdamu

Následující Světla Čmejrková: Televizní interview a jiné duely. Mediální dialog jako žánr veřejného projevu