Jan Kořenský: Proměny myšlení o řeči

Jiří Zeman

[Recenze]

(pdf)

Jan Kořenský: Proměny myšlení o řeči

Jan Kořenský: Proměny myšlení o řeči. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 1998. 312 s.

 

U příležitosti šedesátin Jana Kořenského (srov. Uličný, 1997) připravili A. Macurová a O. Uličný k vydání soubor 32 článků, které jubilant publikoval od konce 60. let. Vybrané příspěvky rozdělili tematicky do čtyř oddílů, které zároveň představují hlavní badatelské zájmy J. Kořenského.

 

První oddíl publikace tvoří jedenáct obecně metodologicky orientovaných statí. Klíčovými pojmy, s nimiž se zde pracuje, jsou objekt vědy a interdisciplinarita; těmto tématům věnuje J. Kořenský soustavnou pozornost už od konce 60. let. Stati zařazené do tohoto oddílu je možné časově rozdělit do tří skupin.

Ve dvou příspěvcích z konce 60. let se autor zabývá strukturou lingvistického objektu a jeho popisem. Vyslovuje základní požadavek, aby lingvistika zformulovala svůj objekt zkoumání i svůj vědecký aparát na základě filozofického pojetí přirozeného jazyka. Umístění těchto dvou příspěvků na začátek publikace je oprávněné: nejen proto, že jde o první metodologicky zaměřené studie J. Kořenského, ale hlavně proto, že filozofický základ se promítá do celého jeho díla a je patrný téměř ve všech zde publikovaných statích.

K požadavku vyslovenému v úvodních dvou studiích se J. Kořenský vrátil v 80. letech. Na filozofickém základě formuluje interdisciplinárně založený analytický aparát využívající pojmy z obecné teorie systémů, teorie řízení, sociální komunikace a logiky (srov. Hoffmannová, 1987). Vzhledem k tomu, že výsledky publikoval monograficky (srov. Kořenský, 1989), zachycuje skupina příspěvků z 80. let vybraných do prvního oddílu spíše doprovodná témata vztahující se k výkladu jazykového znaku (sémiotické triády) a jeho dimenze sémantické (aplikace při překladu) a pragmatické (aparát k pragmatickému výzkumu řeči). V příspěvcích je patrné úsilí zpřesnit aplikace sémiotické triády v lingvistice a vyjasnit vzájemné vztahy mezi syntaxí, sémantikou a pragmatikou.

Je škoda, že sem nebyla zařazena žádná studie týkající se interdisciplinarity. Nabízel se např. referát přednesený na konferenci Funkční lingvistika a dialektika (Kořenský, 1988). J. Kořenský v něm definuje interdisciplinaritu v úzké souvislosti s vymezením objektu vědy (tím navazuje na oba úvodní příspěvky) a kromě ontologické a gnozeologické dimenze věnuje pozornost i sociálně-institucionální dimenzi interdisciplinarity (srov. též Nekvapil, 1986), která má velký význam pro pochopení historie vědního oboru. Ve spojení s dalšími články v této skupině by zařazení tohoto referátu potvrdilo oprávněnost vyčlenění dalších tří oddílů publikace.

Závěr prvního oddílu tvoří pět statí, které J. Kořenský publikoval v 90. letech převážně v domácích filozoficky orientovaných sbornících. Vrací se v nich k problémům modelování řeči a jazyka, k úloze metafory v jazyce vědy či ke konstrukčnímu [305]principu teorie řeči a textu. Společné je jim především to, že se v nich odráží problém, jak se má lingvistika jako vědní disciplína vyrovnat s vlivem postmodernizmu, zvláště postmoderní filozofie (k tomu srov. Kořenský, 1997). Jazykověda podle názoru J. Kořenského i nadále zůstává specifickým vědním oborem, jehož objektem je řeč a předpoklady k ní, avšak je nezbytné, aby přijala inspiraci, kterou postmodernizmus nabízí. Jak příspěvky naznačují, jde o stanovisko poměrně náročné, avšak možné.

 

Druhý oddíl publikace je zaměřen na komunikační přístup k řeči a jazyku. Úvodní stať – původně referát z mezioborové konference o interpretačních procesech v roce 1987 (srov. Hoffmannová a kol., 1988) – je věnovaná obecné teorii interpretačních procesů a na jejím základě problému, v jakém smyslu a v jakém rozsahu je řečová činnost interpretačním procesem. Další dva příspěvky zazněly poprvé na banskobystrických konferencích o komunikaci. První z nich charakterizuje vědecký kontext komunikačního přístupu k výzkumu řeči a jazyka a vymezuje základní kritéria tohoto přístupu, druhý zkoumá úlohu jedince a jeho sociální role v komunikaci. Závěr oddílu tvoří studie analyzující teoretické zdroje komunikační lingvistiky a její postavení v kontextu současných disciplín zabývajících se jazykem a řečí.

Výběr statí, jejich témata i uspořádání naznačují, že se celý tento oddíl dotýká analytického aparátu, který tvoří jádro komplexní analýzy komunikačních procesů; J. Kořenský s kolektivem jej představil i knižně (Kořenský a kol., 1987). Vzhledem k omezenému rozsahu publikace i jejímu zaměření (šlo o vysokoškolskou učebnici) nebylo možné věnovat všem problémům potřebnou pozornost a zařadit je do širších souvislostí. Příspěvky tohoto oddílu tak vhodně doplňují a dále rozvíjejí myšlenky první kapitoly skript, která je věnovaná vývoji myšlení o jazyce jako předpokladu řečové činnosti.

Důležitou součást analýzy komunikačního procesu tvoří rozbor sociálních a psychologických aspektů. V příspěvcích proto nalezneme i řadu myšlenek, které poukazují na metodologické paralely mezi lingvistikou, sociologií a sociální psychologií (k tomu blíže Kořenský, 1987).

 

Třetí a nejrozsáhlejší oddíl publikace (čtrnáct sem zařazených statí tvoří téměř polovinu knihy) je věnován dvěma tématům – teorii sémantické báze a procesuálnímu modelování řečové činnosti.

První část oddílu tvoří deset statí převážně ze 70. let, v nichž J. Kořenský průběžně formuloval lingvistický model obsah → výraz, který měl sloužit k popisu a interpretaci významů slov a vět přirozeného jazyka. Tento model autor prezenzoval i knižně (srov. Kořenský, 1984); nabízí se proto možnost srovnat uspořádání základních témat v monografii a recenzované publikaci.

Jádro tvoří dvě rozsáhlé studie, v nichž jsou podrobně představeny teorie sémantické báze a statických významů českých vět (v monografii jim je věnována 2. kapitola). Těmto studiím předcházejí tři články, které přinášejí syntakticko-sémantický pohled na slovní druhy a morfologickou kategorii pádu (k tomu blíže viz Kořenský, 1972); do popředí v nich však vystupují pojmy gramatický a sémantický větný [306]vzorec a ukazují, které slovní druhy a gramatické kategorie jsou pro výstavbu těchto vzorců důležité (toto téma je v monografii zpracováno v 3. kapitole). Další tři studie pojednávají o slovesných významech a kategorii času; odpovídají vybraným tématům, která je možné v monografii nalézt ve 4. kapitole věnované aplikacím sémantické báze při popisu významů českých vět. Poslední dvě studie naznačují, jak lze prezentovaný model aplikovat při rozboru textu (v monografii jde kapitoly 2.2.1. a 2.4.).

Jak je vidět, příspěvky této části publikace odrážejí hlavní kapitoly monografie, avšak v jiném pořadí a v jiných proporcích. Na rozdíl od monografie, která je zaměřena především na představení modelu a jeho aplikace (srov. např. Hoffmannová, 1984), uspořádání příspěvků v recenzované publikaci více reflektuje vývoj teorie a vystupuje v ní do popředí pragmatický a textový komponent.

Porovnání monografie a recenzované publikace přináší ještě jedno zajímavé zjištění. Závěr monografie tvoří kapitola věnovaná využití teorie sémantické báze při analýze básnického textu (jde o srovnání originálu a českého překladu Pasternakovy básně Únor). Časopisecká verze této kapitoly je i v recenzované publikaci, je však zařazena do prvního oddílu mezi příspěvky o interdisciplinaritě a modelování řeči. Tím se tato problematika dostává do jiného kontextu a umožňuje jiný pohled na téma. Takových případů najdeme v recenzované publikaci více (např. téma interpretace v 2. oddílu).

Závěr třetího oddílu tvoří příspěvky věnované procesuálnímu modelování jazyka. V prvním z nich je tento model představen, další obsahují jeho aplikace při vymezení slovní zásoby a reinterpretace tradičních gramatických kategorií.

 

Do posledního, čtvrtého oddílu publikace jsou zařazeny tři příspěvky, které se týkají aplikace komunikačního přístupu k řeči na funkční stratifikaci češtiny. Umístění tohoto tématu na závěr publikace není náhodné. Jde o problematiku, jíž se J. Kořenský intenzivněji zabývá zvláště v 90. letech. Cílem oddílu zřejmě není prezentovat projekci komunikačního přístupu na fungování češtiny – tu lze ostatně najít jinde (např Kořenský, 1992; 2. kapitola práce Kořenský a kol., 1998). Příspěvky sem zařazené naznačují metodologické zdroje a podrobněji rozebírají některé klíčové pojmy.

První stať sleduje vývoj stratifikačního myšlení o češtině v Pražském lingvistickém kroužku. Spolu s třetím příspěvkem zabývajícím se regulační činností zaměřenou na společenské fungování češtiny naznačují, jak interdisciplinární formulace teorie národního jazyka vyžaduje zavádění nových pojmů, popř. přehodnocení pojmů již užívaných.

Právě na pozadí funkčního pojetí jazyka formuluje J. Kořenský pojem řečového funkčního spektra společnosti (tj. souhrnu typů komunikačních činností spojených s celkovou strukturou sociálních vztahů a jednání v konkrétním společenství) a zkoumá podíl češtiny na úplném spektru komunikačních vztahů v rámci národního a státního společenství (ve funkčním spektru se v konkrétních společenských etapách a konkrétních komunikačních situacích může uplatňovat více jazyků). Jedinci tohoto společenství jsou více či méně komunikačně „úplní“, tj. ovládají všechny nebo jen [307]některé funkční řeči národního jazyka a adekvátně je užívají v jednotlivých komunikačních situacích; podle toho je jedinec více či méně komunikačně úspěšný. Komunikační úspěšnosti, tj. schopnosti dosáhnout cílů a záměrů v komunikačních vztazích, a jejímu vztahu k spisovné komunikaci je věnován druhý příspěvek tohoto oddílu. Bylo by vhodné, kdyby byl do tohoto oddílu zařazen i příspěvek, který by se zabýval Kořenského pojetím řečového funkčního spektra společenství (např. Kořenský, 1993).

Výběr příspěvků z bohaté bibliografie J. Kořenského (je otištěna v závěru publikace) jistě nebyl jednoduchý. Jádro publikace (téměř polovinu) tvoří články, které J. Kořenský publikoval ve Slově a slovesnosti; jde většinou o přípravné studie k tématům, která autor později formuloval ve svých monografiích. Při výběru dalších příspěvků editoři upřednostňovali především ty, které jsou otištěny v zahraničních sbornících (pro české zájemce většinou málo dostupných) nebo českých nelingvistických sbornících (mohly ujít pozornosti lingvistů). I když jednotlivé části publikace vznikaly v průběhu třiceti let, působí výsledný celek kompaktně. Přispívá k tomu také osobitý styl J. Kořenského.

Přelom 60. a 70. let – a do tohoto období spadají nejstarší Kořenského stati zařazené do recenzované publikace – bývá označován za mezník české jazykovědy; lingvistika už nezkoumá jen jazykový systém, ale přechází k výzkumu fungování tohoto systému v konkrétních situacích (J. Kořenský v této souvislosti hovoří o pragmatickém či textologickém obratu). Objekt lingvistiky se tak rozšířil. V příspěvcích J. Kořenského je vidět nejen to, jak se tento objekt postupně zpřesňoval, ale i důsledky tohoto procesu pro metodologii lingvistického výzkumu. Výraz „proměny“ v názvu publikace je tedy potřebné chápat spíše ve významu „metamorfózy“ než „úplné přeměny“.

 

LITERATURA

 

HOFFMANNOVÁ, J.: Od sémantické báze k pragmatice a textu. JazAkt, 21, 1984, s. 135–142.

HOFFMANNOVÁ, J.: K padesátinám Jana Kořenského. JazAkt, 24, 1987, s. 68–75.

HOFFMANNOVÁ, J. a kol.: Mezioborová konference o interpretačních procesech. SaS, 49, 1988, s. 121–130.

KOŘENSKÝ, J.: Komplexní popis výrazové struktury pádu substantiva v češtině. Academia, Praha 1972.

KOŘENSKÝ, J.: Konstrukce gramatiky ze sémantické báze. Academia, Praha 1984.

KOŘENSKÝ, J.: Linguistics – sociology. In: J. Chloupek – J. Nekvapil (ed.), Reader in Czech Sociolinguistics. John Benjamins, Amsterdam – Philadelphia 1987, s. 321–341.

KOŘENSKÝ, J.: Rozměry a podmínky interdisciplinarity jazykovědy v kontextu současných tendencí jejího vývoje. In: J. Nekvapil – O. Šoltys (ed.), Funkční lingvistika a dialektika. Linguistica XVII/1. Ústav pro jazyk český, Praha 1988, s. 82–89.

KOŘENSKÝ, J.: Teorie přirozeného jazyka. Interdisciplinarita, aplikace, prognózy. Academia, Praha 1989.

KOŘENSKÝ, J.: Komunikace a čeština. H&H, Jinočany 1992.

KOŘENSKÝ, J.: Sociálně-historické podmínky vývoje češtiny jako národního jazyka. In: S. Gajda (ed.), Języky słowiańskie wobec współczesnych przemian w krajach Europy Środkowej i Wschodniej. WSP, Opole 1993, s. 97–102.

KOŘENSKÝ, J.: Postmodernismus a současné lingvistické teorie. In: Přednášky z XXXIX. běhu LŠSS. Univerzita Karlova, Praha 1997, s. 21–24.

[308]KOŘENSKÝ, J. a kol.: Komplexní analýza komunikačního procesu a textu. Pedagogická fakulta, České Budějovice 1987.

KOŘENSKÝ, J. a kol.: Český jazyk. Uniwersytet Opolski, Opole 1998.

NEKVAPIL, J.: Některé mechanismy a možnosti interdisciplinarity jazykovědy. In: J. Nekvapil – O. Šoltys (ed.), Teoretické otázky jazykovědy. Linguistica XVI. Ústav pro jazyk český, Praha 1986, s. 129–159.

ULIČNÝ, O.: Šedesátník Jan Kořenský. SaS, 58, 1997, s. 236–237.

Ústav českého jazyka a literatury Vysoké školy pedagogické
Víta Nejedlého 573, Hradec Králové

Slovo a slovesnost, ročník 60 (1999), číslo 4, s. 304-308

Předchozí Karel Kučera: Dodatek ke kvantitativním charakteristikám vývoje českého pravopisu od 13. do 20. století

Následující Petr Sgall: David G. Hays: The Measurement of Cultural Evolution in the Non-Literate World