O pravdivostních prvcích v gramatice

Ladislav Nebeský

[Articles]

(pdf)

Об истинностных элементах в грамматике / Les éléments de valeur de vérité en grammaire

Ve své stati věnované logickým aspektům gramatické struktury dělí H. B. Curry[1] sémantiku do tří stupňů: na gramatiku, která se týká tvoření vět, na aleteutiku, která se týká jejich pravdivosti, a na onomatiku, která se týká designace.[2] V Curryho pojetí je tedy gramatika nejabstraktnější složkou sémantiky.[3] Curry přitom upozorňuje, že v přirozeném jazyce není hranice mezi gramatikou a aleteutikou ostrá. Dokladem její neostrosti jsou mu věty jako Sincerity admires John ‚Upřímnost obdivuje Jana‘, tedy věty, o jejichž gramatičnosti se nezřídka diskutuje (Curry zmíněnou větu považuje za absurdní, ale gramatickou; absurditu chápe jako pojem aleteutický). V lingvistice — v kontrastu k logice — se ovšem otázky pravdivosti vět jeví jako podružné; nicméně však tam, kde dochází k diskusím o gramatičnosti, se zřejmě gramatika prolíná s aleteutikou. Tato poznámka si klade za cíl ukázat, že aleteutické prvky v gramatice lze nalézt i u vět méně nápadných, než je věta, kterou připomíná Curry.

Sledujme výrazy: (V₁) přišel Karel, (V₂) přišla Eva, (V₃) přišla Karel a (V₄) přišel Eva. Výrazy (V₁) a (V₂) jsou gramatické věty. Abychom je mohli považovat za výroky, a tedy posuzovat jejich pravdivost, musíme uvažovat dvě osoby rozdílného pohlaví, které rozlišujeme jmény Karel a Eva (tedy jmény, z nichž vyplývá pohlaví jmenovaných osob), a nějaké místo a čas. Porovnejme výrazy (V₁) - (V₄) s následujícími větami vztaženými k týmž osobám a k témuž místu a času: přichází Karel a Karel je muž, (V₂') přichází Eva a Eva je žena, (V₃') přichází Karel a Karel je žena a (V₄') přichází Eva a Eva je muž. Mezi výrazy (V_n) a větami (V_n') je vzájemně jednoznačný, formálně zřejmý vztah sémantické (dílem aleteutické, dílem gramatickoaleteutické) povahy, který lze pro n = 1, 2, 3, 4 vyjádřit takto: (i) je-li výraz (V_n) větou, platí, že je pravdivou větou, právě když věta (V_n') je pravdivá; (ii) není-li výraz (V_n) gramatickou větou, je věta (V_n') nepravdivá. Každá z vět (V_n') je konjunkcí dvou výroků; ten druhý z nich označíme jako (W_n).[4] Výroky (W_n) jsou na volbě místa a času nezávislé. V případě, jako je tento, kdy ze jména osoby vyplývá její pohlaví, jsou dokonce nezávislé na tom, která osoba mužská, resp. ženská je pod jménem Karel, resp. Eva uvažována. Přitom věta (W_n) je pravdivá, právě když výraz (V_n) je gramatická věta. Vztah mezi výrazy (V_n) a větami (V_n') dává tedy možnost aleteutické interpretace negramatičnosti výrazů přišla Karel a přišel Eva. Upozorňuje na aleteutické prvky v pravidlu shody slovesného přísudku s podmětem: výrazu (V₃), resp. (V₄), jehož negramatičnost plyne z porušení pravidla shody, odpovídá nepravdivá věta (V₃'), resp. (V₄').

Vztáhněme nyní k popsané situaci ještě třetí osobu označenou jménem, z něhož její pohlaví nevyplývá, např. Míla. Uvažujme výrazy (V₅) přišel Míla a (V₆) přišla Míla a souběžně s nimi věty (V₅') přichází Míla a Míla je muž a (V₆') přichází Míla a Míla je žena. Zřejmě (V₅), resp. (V₆) je pravdivou větou, právě když věta (V₅'), [213]resp (V₆') je pravdivá. Nechť tedy např. (V₅) je pravdivou větou. Potom tedy věta (V₆') je nepravdivá a výraz (V₆) lze považovat buď za negramatický, nebo za gramatickou, avšak nepravdivou větu. Považujeme-li výraz (V₆) za negramatický, zachováme mezi (V₅) a (V₆) podobný vztah, jako je mezi (V₁) a (V₃), ale připustíme závislost gramatičnosti na kontextu a situaci. Pokud závislost gramatičnosti na kontextu a situaci nepřipustíme, musíme (V₆) považovat za nepravdivou větu; tím ovšem jen zdůrazníme aleteutický aspekt negramatičnosti výrazu (V₃).

Předvedli jsme příklad, který měl ukázat, že pravidlo shody slovesného přísudku s podmětem v české větě obsahuje aleteutické prvky. Ze shodových kategorií[5] jsme zvolili kategorii jmenného rodu a sledovali ji za předpokladu, že podmětem je jméno osoby v singuláru. Jmenný rod jsme vybrali pro jeho konkrétnost, ovšem mohli jsme zvolit i kategorii čísla nebo uvažovat kategorie rodu a čísla společně.[6] Podobně bychom mohli sledovat, jak se s podmětem shoduje adjektivum v přísudku slovesně jmenném.[7]

Pravidlo shody ovšem obsahuje aleteutický aspekt jen uvnitř takového fragmentu češtiny, v němž shoda přísudku s podmětem je vlastně shodou přísudku s denotátem podmětu, tedy v němž mluvnická kategorie jmenného rodu nebo čísla nachází svůj reálný protějšek. V případě jmenného rodu jde tedy pouze o část vět s životným podmětem, avšak o významnou část — rod substantiva označujícího osobu často souhlasí s jejím pohlavím. V případě čísla jde především o věty, jejichž podmětem je jméno označující něco počitatelného, s výjimkou jmen pomnožných. Přesné vymezení uvažovaného fragmentu češtiny mluvnickými prostředky je samostatnou otázkou. Je třeba rozlišovat mezi existencí jevu (v našem případě pravdivostních prvků v pravidlu shody) a oborem jeho působnosti.[8]

Aleteutický aspekt gramatického pravidla shody jsme se pokusili prokázat tak, že jsme věty, v nichž je toto pravidlo správně užito, porovnávali s jejich významově přibližnými opisy, které jsou s nimi současně pravdivé nebo nepravdivé, a že jsme negramatické výrazy získané porušením pravidla shody porovnávali s podobně získanými opisy, které jsou nepravdivými větami.[9] Bylo by možno postupovat jinak: rozšířit sledovaný fragment češtiny v hypotetický jazyk, který shodu přísudku s podmětem nepožaduje, rozlišit význam takových dvojic jeho vět jako přišel Karel a přišla Karel[10] a dospět k tomu, že věty typu přišla Karel jsou nepravdivé. Ať již postupujeme jakkoli, musíme vyjít ven z vět a nevět, které rozebíráme. Jenom tehdy, když sledujeme tento fragment češtiny zvnějšku, můžeme konstatovat, že jsou v něm některé nepravdivé věty prohlášeny za negramatické; jsou to ovšem takové věty, jejichž nepravdivost poznáme již z jejich tvaru, tedy věty, jejichž nepotřebnost je nejen nesporná, ale i zjevná. Snažíme-li se sledovat tento fragment zvnitřku, prozrazují nám aleteutické pozadí negramatičnosti neshody pouze dvojice vět jako přišel Míla a přišla Míla, tedy vět, které v jistém smyslu stejně hranice tohoto fragmentu překračují.

Lze říci, že v ohraničeném fragmentu češtiny gramatické pravidlo shody přísudku [214]s podmětem znemožňuje vytvářet některé věty, které by byly evidentně nepravdivé. Na tento jev měla naše poznámka pouze upozornit. Jeho podrobnější zmapování a hlubší rozbor by byly bezpochyby velmi obtížné.

 

R É S U M É

On Truth Elements in Grammar

The article presents a proof that the congruence rule for subject and predicate in Czech contains truth elements. These elements are limited to such a sample of Czech in which the congruence of predicate with subject is in fact the congruence of predicate with the denotate of subject, i. e. in which the grammatical category of gender or number has its basis in reality.

An example illustrating the category of gender is discussed. The existence of truth elements in the congruence rule follows from the fact, that in the given sample of Czech it is possible to consider the congruence rule for predicate with subject a rule which prevents constructing evidently false sentences.

Slovo a slovesnost, volume 34 (1973), number 3, pp. 212-214

Previous Petr Sgall: Kontextové zapojení a otázková metoda

Next Emil Skála: O pražské němčině 16. století