Ken Hyland: Hedging in Scientific Research Articles

František Daneš

[Recenze]

(pdf)

Ken Hyland: Hedging in Scientific Research Articles

Ken Hyland: Hedging in Scientific Research Articles. John Benjamins, Amsterdam – Philadelphia 1998. 307 s.

 

O jevu zvaném hedging neboli zeslabování jistoty tvrzení (zvaném též attenuation, mitigation, softening, tedy zeslabování, oslabování, zmírňování, změkčování) je dnes dosti bohatá literatura teoretická i materiálová. O historii tohoto pojmu jsem psal nedávno ve svém článku v Slově a slovesnosti (Daneš, 2000) a pokusil jsem se jej aplikovat na analýzu českých lingvistických textů, přičemž jsem čerpal i z právě recenzované Hylandovy knihy. Ta sice svým titulem naznačuje, že se omezuje jen na vědecký žánr zvaný „výzkumné články“, ve skutečnosti však podává i velmi zasvěcený a užitečný pohled na celkovou problematiku.

Tyto obecné výklady prezentuje autor v úvodní kapitole (On hedging and hedges) a uvádí i několik definic tohoto pragmaticky důležitého, byť ne zcela vyhraněného jevu a pojmu, mezi nimi i svůj výměr, celkem výstižný: „‘hedging’ refers to any linguistic means used to indicate either a) a lack of complete commitment to the truth value of an accompanying proposition, or b) a desire not to express that commitment categorically“. Zároveň vyslovuje názor, že tento jev představuje složku epistémické modality.

V druhé kapitole (Towards a context of scientific hedging) nacházíme na pozadí sociolingvistickém užitečné obecné výklady o vědeckém psaní v rámci moderního chápání procesů vědeckého poznávání, s vymezením rétorických rysů specifického žánru „výzkumné články“, především jejich členění na jednotlivé oddíly. Následující kapitola (Perspective and hedging in discourse) pohlíží na daný jev z hlediska lingvistiky diskurzu (s některými zajímavými kritickými postřehy).

Kapitolou čtvrtou přechází kniha k vlastní analytické práci tím, že podává informaci o výběru dále analyzovaných materiálových dat a o metodách analýzy. Data pocházejí jednak ze tří známých počítačových korpusů vědecké (academic) angličtiny (Brown University, Lancaster/Oslo/Bergen a šanghajský korpus JDEST, celkem bylo analyzováno 785 850 slov), jednak, a to hlavně, z korpusu 75 000 slov pořízeného autorem z 26 výzkumných článků z oboru celulární a molekulární biologie (vydávaných v Nizozemí, USA a Francii v l. 1988–1993 a napsaných vědci z 11 zemí). Výzkum probíhal na třech rovinách: povrchové (výrazové), pragmatické (funkční) a ústních interview s experty o jednotlivých pasážích textů. Výsledky pak byly zpracovávány kvantitativně. Následující tři kapitoly (5, 6, 7) představují vlastní jádro celé knihy.

V kap. páté je podána cenná podrobná klasifikace a kvantitativní analýza výrazových prostředků pro „hedging“. Jde o prostředky lexikální (modální slovesa, epistémická slovesa, adjektiva, adverbia, substantiva a numerická data) a nelexikální (strategické). Připojen je i statistický přehled o jejich rétorické distribuci. – Kap. 6 se zabývá analýzou pragmatickou a rozlišuje „hedges“ orientované na obsah (a to na [126]přesnost, nebo na pisatele) a orientované na čtenáře. Kap. 7 pak zkoumá, jak se hedging uplatňuje v jednotlivých částech či složkách diskurzu (výklad je ilustrován analýzou konkrétních textových úryvků).

Připojena je kapitolka osmá, rázu pedagogického. Všímá si daného jevu u studentů studujících angličtinu jako druhý jazyk za účelem osvojit si dovednost zvanou „academic writing“. V této souvislosti autor kritizuje běžné stylistické (rétorické) příručky za to, že jejich poučení o daném jevu bývá chudé, nedostatečné, někdy i pochybné. Nedostatky shledává autor i v učebnicích (ESP textbooks) a připojuje některé vlastní myšlenky o tom, jak by bylo vhodné výuku v tomto směru provádět.

Kniha je uzavřena několika závěrečnými úvahami a náměty (Conclusions and implications) a končí přesvědčením, že „hedges“ tvoří „bohatou a virtuální nevytěženou sloj v analýze jazyka a další výzkum jejich forem a jejich funkcí v různých kontextech a kulturách představuje vzrušující a hodnotnou činnost“.

Na závěr mohu konstatovat, že Hylandova kniha je zdařilé a cenné dílo, a to jak po stránce informativní (autor má značný rozhled po současném stavu bádání v této oblasti a dovede jej kriticky, ale objektivně hodnotit), tak po stránce materiálově-analytické. Jeho předností je i přesný, leč přístupný a jasný výkladový sloh. (Vytknout by bylo možno snad jen to, že v celkové kompozici se neubránil některým opakováním.) Jde o dílo opravdu velmi užitečné jak pro ty, kteří už v této oblasti pracují, tak i pro ty, kteří na toto tematické pole teprve vstupují a najdou v něm vhodné vstupní zasvěcení.

Ústav pro jazyk český AV ČR
Letenská 4, 118 51 Praha 1

Slovo a slovesnost, ročník 62 (2001), číslo 2, s. 125-126

Předchozí Ivana Bozděchová, Eva Hošnová: Ruská analýza odborného stylu

Následující Petr Sgall: Hana Filip: Aspect, Eventuality Types and Nominal Reference