Vanderci de Andrade Aguilera (ed.): A Geolingüística no Brasil. Caminhos e perspectivas

Jiří Černý

[Recenze]

(pdf)

Vanderci de Andrade Aguilera (ed.): A Geolingüística no Brasil. Caminhos e perspectivas

Vanderci de Andrade Aguilera (ed.): A Geolingüística no Brasil. Caminhos e perspectivas. Editora UEL, Londrina (Paraná) 1998. 273 s.

 

Přibližně v době, kdy jsme na stránkách Slova a slovesnosti poměrně obšírně informovali o vývoji brazilské dialektologie,[1] vyšel v Brazílii sborník, který přináší nejnovější údaje o současném stavu prací na lingvistických atlasech. Tyto poznámky si kladou za cíl údaje předcházejícího článku stručně doplnit.

Sborník obsahuje úvod a 17 studií předních brazilských dialektologů, které jsou rozděleny do tří částí. V úvodní stati Suzana Cordoso podává přehled vývoje brazilské lingvistické geografie v druhé polovině 20. století, tj. od vzniku myšlenky o celo[134]brazilském lingvistickém atlasu na začátku padesátých let až do současnosti. Stručně informuje o dosavadním vývoji, dosud vydaných a rozpracovaných regionálních atlasech a doprovodných studiích,[2] v závěru pak uvádí následující články a zmiňuje se i o nových plánech na zpracování atlasu celobrazilského.

Prvních pět článků je věnováno regionálním atlasům, které už byly vydány.[3] Jeden z představitelů výzkumného týmu vždy uvádí základní informace o přípravných pracích, výběru spolupracovníků, stanovení míst, sestavování dotazníků, výběru respondentů a zpracování výsledků do map. Většinou jsou připojeny také ukázky map nebo příklady dílčích výsledků.

Druhá část sborníku se zabývá regionálními atlasy, které se v současné době zpracovávají. V článku Os estudos dialetais no Estado do Acre informuje Luísa G. Lessa o Středisku dialektologických studií (SEDAC), které spolu s dalšími projekty zpracovává také regionální atlas.[4] Následují dva články informující o atlasech států Mato Grosso (jižní část) a Pará.[5] Oba jsou v počátečním stadiu zpracování.

Velmi zajímavý je příspěvek O Atlas lingüístico do Brasil, um projeto nacional. S. Cordoso v něm informuje o oživení myšlenky (staré 50 let) o celobrazilském atlasu. V listopadu 1996 se v Salvadoru konal třídenní seminář, na němž se prodiskutovaly základní postupy a ustavil se celostátní výbor složený ze šesti dialektologů (po jednom zástupci jsou v něm reprezentovány týmy, které zpracovaly už vydané atlasy, poslední byl vybrán z týmů, které na atlasech teprve pracují). Práce už byly zahájeny, metodologicky se vychází z návrhu, který vypracoval před lety A. Nascentes,[6] přihlíží se ke změněným podmínkám, zhruba byla stanovena síť lokalit, v nichž bude průzkum prováděn.[7]

Další článek přináší informace o připravovaném lingvistickém atlasu čtvrti São Francisco ve městě São Paulo. Jde o ověřovací projekt, po němž by měl následovat [135]dialektologický a sociolingvistický výzkum celého města.[8] Také následující článek informuje o projektu, který se teprve začíná realizovat, i když práce na něm byly zahájeny už v r. 1980. Jde o atlas rozlehlého státu São Paulo.[9] Druhou část sborníku uzavírá krátká informace o dvou dalších rozpracovaných projektech.[10]

Třetí část obsahuje pět článků[11] zaměřených převážně na dialektologické a sociolingvistické metody. V prvním se autorka zamýšlí nad obrovským množstvím dat, která byla získána při dialektologických výzkumech v celé zemi a z nichž jen nepatrná část byla zveřejněna v rámci atlasů. Navrhuje, aby byla vytvořena banka dat, která by obsahovala veškeré získané údaje, a to v digitalizované podobě. Umožnilo by to jednak přístup všech lingvistů k těmto datům, jednak i snadné, rychlé a jednotné zpracování dalších map a studií.

V dalším článku se jeho autorka zamýšlí nad prolínáním venkovského a městského obyvatelstva a uvádí některé příklady zjištěné při výzkumu mluvy obyvatel města Douradas ležícího ve státě Mato Grosso při paraguayské hranici. Zkoumal se jazyk obyvatel venkovského původu a uvedené příklady se týkají tématu dětských her.

Autor další studie soudí, že na většině brazilských univerzit se do konce 80. let dialektologie podceňovala, protože lingvisté dávali přednost módním oborům, jako je generativní gramatika, textová lingvistika, sociolingvistika apod., které jim umožňují výjezdy do Spojených států a do Evropy. V současné době se podle něho situace zlepšuje a dialektologie získává stále více příznivců.

V předposledním článku použil autor několik map APFB z roku 1963 (viz pozn. 3) a na jejich příkladu zkoumá horizontální a vertikální členění bahijského dialektu. V prvním případě jde o potvrzení staršího názoru A. Nascentese o tom, že bahijský dialekt tvoří (postupný) přechod mezi severními a jižními brazilskými dialekty. Členění podle vertikální osy je méně výrazné, ale příslušné izoglosy naznačují, že se jazykové změny šíří z východu na západ (tj. z pobřeží do vnitrozemí nebo lépe řečeno z dvoumilionového hlavního města Salvador na venkov).

Autor posledního článku analyzuje materiál shromážděný v Boa Vista da Santa Cruz (stát Paraná) a na příkladu variant /w/, /r/[12] ukazuje, jak je možné formalizovat používání jazykových variant, tedy jev, který je součástí parole či „performance“ a na [136]rozdíl od elementů langue či kompetence bývá považován za nesystematický. Zkoumá sociální faktory (věk, pohlaví, vzdělání, sociální postavení mluvčích atd.), které volbu varianty ovlivňují.

Celý sborník podává svědectví o zájmu brazilských dialektologů o jednotlivá nářečí. Příslibem do budoucna je zvláště snaha vrátit se k staršímu projektu celobrazilského atlasu. Jeho zpracování bude usnadněno tím, že v posledních padesáti letech už byla celá řada dialektů prozkoumána nebo se na jejich prozkoumání pracuje. Na tom nic nemění fakt, že byly jednotlivé atlasy zpracovány v různých obdobích a že při výzkumu byly použity ne vždy stejné metody.

Katedra románské filologie FF UP
Křížkovského 10, 771 00 Olomouc

Slovo a slovesnost, ročník 62 (2001), číslo 2, s. 133-136

Předchozí Jan Holeš: Josette Rey-Debove: La linguistique du signe. Une approche sémiotique du langage

Následující Olga Müllerová: Daniela Slančová: Reč autority a lásky