Sedmdesátiny Gabriela Altmanna

Ludmila Uhlířová

[Chronicles]

(pdf)

The 70th birthday of Gabriel Altmann

Gabriel Altmann, tento všestranný vědec a osvícený Středoevropan, se narodil 24. května 1931 v rodině slovenského lékaře. Na Slovensku absolvoval gymnázium, ale univerzitní léta prožil v Praze na Karlově univerzitě, kde vystudoval indonézštinu a japonštinu. Na několik let se pak na Slovensko vrátil – do Orientálního ústavu Slovenské akademie věd. Ke konci šedesátých let ho osud natrvalo přenesl dále směrem západním, do Německa. Od r. 1971 po léta působil jako profesor kvantitativní lingvistiky na univerzitě v Bochumi.

Významně zasáhl do dvou zdánlivě odlehlých vědeckých oborů, lingvistiky a matematiky, a v obou uplatnil kořeny vzdělání, které v Praze získal. Současně se studiem na Filozofické fakultě, kde byl nejvíce ovlivněn V. Skaličkou, navštěvoval totiž i přednášky na Matematicko-fyzikální fakultě a od samého počátku své vědecké dráhy (publikovat začal v r. 1963) také využíval metodologie obou oborů. Hned v jednom ze svých prvních článků, Phonic structure of Malay pantun (Archiv orientální, 31, 1963, s. 274–286), podal precizní kvantitativní rozbor struktury této básnické formy. Po odchodu z republiky ho s Prahou stejně jako s Bratislavou nikdy nepřestala vázat jak hluboká vědecká a osobní přátelství s lingvisty i matematiky, s nimiž je spřízněn vědeckým myšlením a konáním, doloženým v mnoha publikacích, tak i dlouholetá spolupráce s českými a slovenskými vědci v projektech, na nichž měl a má význačný vědecký a organizační podíl. Zejména po roce 1989, kdy se pro vědeckou spolupráci otevřely svobodné možnosti, nabyla spolupráce na intenzitě. Sluší se ovšem hned dodat, že Altmann po celá desetiletí poskytoval všestrannou, otevřenou, nezištnou pomoc i radu mnoha kolegům ve všech zemích za „železnou oponou“, zejména např. v Polsku a tehdejším Sovětském svazu od Leningradu po Tbilisi. V r. 1992 mu ČSAV udělila Zlatou medaili Josefa Dobrovského jako ocenění jeho zásluh o rozvoj vědy.

Altmann je spiritus agens řady vědeckých projektů mezinárodního rozsahu i významných akcí vědecko-organizačních, dávaje však přitom často přednost roli šedé eminence. Vyznává názor, že „jde-li o vědu, pak musí každý dělat, co může, nezáleží na tom, zda pro sebe nebo pro někoho jiného; vědu je třeba dělat spojenými silami – viribus unitis“ (osobní korespondence). Dokladem je mimo jiné to, že mezi jeho pracemi je velký počet takových, které napsal s jedním nebo s několika autory. Na jiných pracích sice podepsán není, ale jako konzultant, školitel, učitel, inspirátor, organizátor, redaktor, ba i překladatel do němčiny vždy věnoval veliké osobní úsilí tomu, aby výsledek práce druhých byl co nejkvalitnější.

Altmannův přístup k jazyku je funkčně-analytický. Chápe přirozený jazyk jako samoorganizující se a samoregulující sytém, jehož fungování je popsatelné soustavou exaktních, teoreticky odvoditelných a matematicky formulovatelných pravidel s explanatorní silou; taková soustava je teorií jazyka. K jejímu vybudování směřuje celé dosavadní Altmannovo životní dílo. Důkazem všestrannosti tohoto směřování jsou tituly knih, které napsal sám nebo se spoluautory. První knihu s titulem Allgemeine Sprachtypologie (Fink, München) napsal v r. 1973 spolu s W. Lehfeldtem a výrazně v ní uplatnil kvantitativní metodologii jako právě tu, která je vhodná pro odhalování a popis univerzálních vlastností jazyka. V r. 1978 založil sérii Quantitative Linguistics (Brockmayer, Bochum, později WVT, Trier) jako celosvětové fórum kvantitativní lingvistiky, kam začali psát autoři ze všech pěti kontinentů a kde se konsolidovala kvantitativní lingvistika jako lingvistická disciplína. Jen za prvních deset let vyšlo za Altmannova redakčního vedení více než třicet svazků (mezi nimi i monografie). Mnohé zásadní stati do této série napsal Altmann sám; za všechny jmenujme např. stať Towards a theory of language z r. 1980 (Glottometrika, 1, s. 1–25). Následovala kniha Statistik für Linguisten (Brockmayer, Bochum 1980), tak potřebná pro Altmannovy studenty a spolupracovníky, a proto i velice úspěšná a záhy rozebraná; v r. 1995 vyšlo pod týmž ná[319]zvem její přepracované vydání (WVT, Trier). V témže roce (1980) vyšla kniha s „kvantitativním“ atributem přímo v názvu, Einführung in die quantitative Phonologie, kterou napsal opět spolu s W. Lehfeldtem (Brockmayer, Bochum). Další vývoj kvantitativní lingvistiky pak výrazně ovlivnila Altmannova kniha Wiederholungen in Texten (Brockmayer, Bochum 1988 – Quantitative Linguistics, vol. 36), chápající text jako „ein synergetisches Gebilde bzw. das Resultat eines synergetischen mechanismus im Menschen, eines Mechanismus, der eine Selbstregulation im Text hervorruft“ (předmluva). Jak v ní autor zdůraznil, jazykové jednotky a jejich konstrukty se v textu neopakují náhodně; jejich opakování se řídí určitými zákonitostmi, ty je třeba poznat a na základě jejich poznání konstruovat teorii textu – což by mělo být konečným cílem každé kvantitativní textové analýzy. O rok později (1989) vydal Altmann spolu s M. Schwibbem knihu Das Menzerathsche Gesetz in informationsverarbeitenden Systemen (Olms, Hildesheim), věnovanou jednomu z nejdůležitějších kvantitativních jazykových zákonů. Obsáhlou matematickou práci Diskrete Wahrscheinlichkeitsverteilungen I, kterou napsal spolu s R. Hammerlem (Brockmayer, Bochum 1989), později ještě podstatně rozšířil a vydal v r. 1999 spolu s G. Wimmerem (Stamm, Essen). Jde o unikátní práci celosvětového významu, v níž odvodil a matematicky popsal stovky diskrétních pravděpodobnostních rozdělení a v níž nemá předchůdce. Zatím poslední knihou, kterou napsal spolu s A. Zieglerem a R. Köhlerem (v tisku), je Denotative Textanalyse, v níž pokračuje v budování kvantitativní teorie textu a bezprostředně přitom rozvíjí Hřebíčkův koncept textové roviny agregátů a Hřebíčkem léta promýšlenou textovou teorii (zejména L. Hřebíček, Lectures in Text Theory, Oriental Institute, Prague 1997), vycházející zase z Menzerathova-Altmannova zákona jako obecného zákona explikujícího vztahy mezi jazykovými konstrukty a jejich konstituenty (komponenty) na všech jazykových rovinách. Spolu s R. Köhlerem a R. Piotrovským v současné době uskutečňuje velký plán na vydání reprezentativního svazku Quantitative Linguistik –Quantitative Linguistics (de Gruyter, Berlin – New York). K tomu publikuje i několik článků ročně (napsal jich dosud hodně přes stovku). Ve dvou vydáních vyšel jeho populární software Altmann-Fitter (RAM-Verlag, Lüdenscheid 1994, rozšířený a přepracovaný 1997) umožňující pohodlným způsobem testovat shodu empirických dat s možnými pravděpodobnostními modely.

Není cílem těchto řádků pokoušet se shrnout nebo snad dokonce hodnotit vědecké dílo člověka stále energicky pracujícího, jen připomenout, že takový člověk mezi námi je (je mu opravdu letos sedmdesát?) a doufejme ještě dlouho bude. Ostatně právě ve dnech svých narozenin vydal první číslo zcela nového internetového časopisu Glottometrics (http://www.ram-verlag.de) věnovaného kvantitativnímu zkoumání jazyka a textu.

Ústav pro jazyk český AV ČR
Letenská 4, 118 51 Praha 1

Slovo a slovesnost, volume 62 (2001), number 4, pp. 318-319

Previous Svatava Machová: Edvard Lotko: Slovník lingvistických termínů pro filology

Next Lingvistické časopisy přístupné v on-line službě ProQuest 5000