Alexander Levitsky – Masako Ueda (eds.): Brown Slavic Contributions. Volume XI: Modern Czech Studies

Lucie Římalová

[Book reviews]

(pdf)

Alexander Levitsky – Masako Ueda (eds.): Brown Slavic Contributions. Volume XI: Modern Czech Studies

Alexander Levitsky – Masako Ueda (eds.): Brown Slavic Contributions. Volume XI: Modern Czech Studies. The Department of Slavic Languages, Brown University, Providence 1999. 165 s.

 

Jedenáctý svazek Brown Slavic Contributions obnovuje edici Brown University Slavic Reprint Series vycházející před 25 lety. Je věnován současným českým studiím (Modern Czech Studies) a vychází v jednom svazku spolu se zvláštním vydáním Czech Language News. Sborník obsahuje práce sponzorované North American Association of Teachers of Czech (NAATC) a prezentované na konferenci, kterou pořádala The American Association of Teachers of Slavic and East European Languages v prosinci 1998 v San Francisku. Lingvistické příspěvky mají téma „varianty češtiny“ (Varieties of Czech), literární „proměny české literatury“ (Czech Literature in Transition). Svazek dále obsahuje oddíl Brown Contributions se čtyřmi studiemi bývalých a současných představitelů Brown University a dodatek s informacemi pro učitele češtiny.

Oddíl o variantách češtiny obsahuje dva články analyzující češtinu Čechů z Texasu (L. Dutkové a E. Eckertové), které pro českého čtenáře znamenají podnětné doplnění a aktualizaci prací o češtině v USA dostupných v ČR (např. K. Kučera: Český jazyk v USA. Praha 1990). Následuje studie srovnávající derivaci imperfektiv v češtině [71]a v jiných slovanských jazycích (Ch. E. Townsend) a shrnující komentář M. Friedové (Responses to the Linguistics Papers by Mirjam Fried, s. 48–52).

L. Dutková (Texas Czech of Texas Czechs: an ethnometodologic perspective on language use in a dying language community, s. 2–10) zkoumala metodou polořízeného dialogu a dotazníku zaměřeného na užívání jazyka postoje k jazyku u druhé až čtvrté generace emigrantů z Moravy a Slezska žijících v Texasu. Zjišťuje, že došlo k výraznému omezení funkcí češtiny, mluvčí navíc často komunikují v angličtině a do řeči vkládají jen české prvky. České prvky se objevují např. při emocionálním přepínání kódů a také se stávají indikátorem českosti, blízkosti, společného původu mluvčích (s. 7–8). Snad by se dalo říci, že texaská čeština přestává být (úplným, plnohodnotným) jazykem a stává se symbolem.

E. Eckertová (Language variation in an immigrant community: language and community maintenance, s. 11–37) stručně shrnuje historii texaských Čechů a zabývá se faktory, které ovlivňují zachování a zánik jazyků komunit v emigraci. Texaským Čechům zpočátku čeština sloužila ke komunikaci uvnitř komunity a angličtina pro komunikaci s okolím (s. 20). Ostré hranice mezi komunitou a okolím ale zanikaly, navíc oba jazyky měly nerovné postavení a docházelo k dezintegraci komunity. Toto vše bylo doprovázeno i zanikáním jazyka. Autorka přetiskuje také jazykově i obsahově velmi zajímavou slavnostní vzpomínkovou řeč přednesenou v roce 1920 dvaasedmdesátiletým českým mluvčím.

Ch. E. Townsend (Some special problems of imperfective derivation in Czech, s. 38–47) podrobně z diachronního i synchronního hlediska srovnává derivaci imperfektiv v češtině a v ostatních slovanských jazycích, zejména v ruštině. Uvádí, že čeština užívá pro derivaci imperfektiv čtyři sufixy (-aj, -vaj, -ova, -ej/-ej), ale ruština pouze tři (-aj, -vaj, -ivaj). Při derivaci dochází v obou jazycích k různým hláskovým změnám, výsledky derivace v češtině jsou komplikovány přehláskou a > ě. Mezi oběma jazyky je řada rozdílů, autor se soustřeďuje na i-kmenová slovesa (I-verbs). Podrobněji srovnává prefigovaná determinovaná slovesa pohybu (např. odnesou – odnášejí, s. 43–44), slovesa označovaná Šmilauerem (Nauka o českém jazyku. Praha 1972, s. 44) jako kauzativní, účinná (např. posadit – sázejí; Ch. E. Townsend užívá termín „position verbs, transitive causatives in -I-“) a slovesa odvozená od adjektiv („transitive causatives“, např. obnovit – obnovovat, s. 45). Pro čtenáře z české lingvistické tradice mohou být zajímavé nejen výsledky analýzy, ale i pohled na další z možností klasifikace sloves a slovesných kořenů (s. 39, 42). Článek obsahuje mnoho zajímavých příkladů; jako rodilá mluvčí mám pochybnosti o existenci českého slovesa umnožit – umnožovat (tab. s. 45), snad by bylo možné jej nahradit např. rozmnožit – rozmnožovat.

Druhý oddíl, Czech Literature in Transition, obsahuje články D. Garfinkleové, H. Pichové a M. E. Rhineové, E. Sokolové a shrnutí vypracované K. von Kunesovou (Responses to the literature papers by Karen von Kunes, s. 84–86).

D. Garfinkleová (Betraying K: Milan Kundera on exile and the translator’s art, s. 54–64) analyzuje na příkladě M. Kundery vztah překladu a originálu, zajímavý problém věrnosti překladu a možností, jež má autor, který emigroval a hledá nové publikum mezi lidmi nemluvícími jeho rodným jazykem.

[72]H. Pichová a M. E. Rhineová (Kundera’s Kafka, Kafka’s Kundera, s. 65–73) zajímavou metodou čtení Kunderova díla optikou F. Kafky a Kafkovy povídky optikou M. Kundery ukazují podobnost postav obou autorů a podobnost řešení autory nabízených.

E. Sokolová (From Prague to New York City: feminist poetics of Iva Pekárková, s. 74–83) analyzuje díla I. Pekárkové z hlediska feministické poetiky, o níž poznamenává, že zatím není v České republice příliš rozšířená. Vzhledem k typům ženských postav a zápletek, autorčině bilingvnosti a bikulturnosti pokládá E. Sokolová I. Pekárkovou za ideální zprostředkovatelku feministické poetiky pro střední Evropu (s. 82).

V třetí části sborníku jsou přetištěny práce P. A. Bílka, A. Levitského, R. Mathiesena a M. Uedové.

P. A. Bílek (Referentiality vs. intertextuality: transformations of meanings and ambiguity of reference in contemporary Czech prose-fiction, s. 88–99) zkoumá problematiku kulturně vázaných referencí a jejich vliv na převod díla do jiné kultury. Na řadě příkladů (Řezníček, Kundera aj.) ukazuje, že při překladu často vznikají problémy a změny textu nejen u převodu jazykového, ale i u převodu určitých sociokulturních a sociohistorických jevů do jiného kulturního kontextu.

A. Levitsky (The baroque spirit of Czech literature and the legacy of Russsian arabesques: Neruda, Čapek, Gogol and Dostoevsky, s. 100–127) se v podnětné studii, zahrnující široké období od Komenského přes Havlíčka, Nerudu po K. Čapka a V. Havla, zabývá otázkou ruského vlivu na českou literaturu a problémem české „středovosti“ (nikoli ve smyslu zeměpisném, ale ve významu středové pozice mezi racionálním a iracionálním).

R. Mathiesen (West Slavic influence on East Slavic cyrillic orthography before the 12th century: Novgorodan žg, and Galician žč, s. 128–141) podrobně analyzuje užívání žg a žč (místo žd) v raných staroslověnských textech napsaných východními Slovany v 11. a 12. století a dokazuje, že oba zápisy, novgorodské žg i haličské žč, jsou ovlivněny některou z forem rané západní staroslověnštiny. Podrobnější průzkum ortografických norem může ukazovat, že Novgorod a některé oblasti Haliče (Przemysl nebo Peremyšľ) byly christianizovány ještě dříve než Kyjevská Rus.

M. Ueda (A conversational analysis of a debate, s. 142–157) rozebírá metodami konverzační analýzy jedno vysílání pořadu Aréna z léta 1995 jako příklad diskurzu, který je oficiální a do určité míry nekooperativní – účastníci musí bojovat o prostor pro své repliky a snaží se kritizovat jeden druhého. Studuje užívání prostředků pomáhajících udržet si slovo (keeping the floor), opakování, opravy (self-repairs), tzv. pre-sequences předcházející řečovému aktu aj. a konstatuje výrazný rozdíl mezi hlavním hostem této Arény a oponenty. Analýza představuje vzorek nepříliš prozkoumaného antagonistického diskurzu a může inspirovat k analýze většího množství diskurzů obdobných.

Čtvrtou část sborníku tvoří Appendix, kde je otištěna stať J. Holdemana (The Czech teaching resources and materials project, s. 158–164). Autor upozorňuje (s. 160) na projekt webové stránky s materiály pro učitele češtiny The Czech Teaching Resources and Materials Website (http://www.slavic.ohio-state.edu/people/holdeman/czech) [73]a The Czech List (listserv@lists.acs.ohio-state.edu). Následuje přehled akademických institucí nabízejících český jazyk v Kanadě a USA, v západní, střední a východní Evropě i Asii.

Sborník přináší množství zajímavých a cenných poznatků. Díky své rozmanitosti jistě zaujme odborníky zabývající se různými oblastmi lingvistiky a literární vědy. Užitečné informace zde naleznou i učitelé češtiny jako cizího jazyka.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1

Slovo a slovesnost, volume 63 (2002), number 1, pp. 70-73

Previous Ludmila Uhlířová: Luděk Hřebíček: Variation in Sequences

Next František Štícha: Český národní korpus. Úvod a příručka uživatele