Obraz světa v jazyce

Robert Adam

[Recenze]

(pdf)

Obraz světa v jazyce

Obraz světa v jazyce. Ed. Irena Vaňková. FF UK, Praha 2001. 161 s.

 

Recenzovaná publikace je sborník jazykovědných příspěvků, které zazněly v květnu 2000 na XXVII. česko-polské meziuniverzitní konferenci, konané tentokrát v prostorách FF UK v Praze. Konference byla v jazykovědné sekci zaměřena na kognitivní sémantiku a jazykový obraz světa, tedy na oblast, v níž badatelky z pražské a varšavské univerzity již několik let spolupracují.

Sborník obsahuje čtrnáct příspěvků. Úvodní z pera R. Grzegorczykowé, inspirátorky a jedné z koordinátorek mezinárodního badatelského projektu v oblasti srovnávací sémantiky, patří k nejzajímavějším. Autorka pomocí teorie prototypů definuje základní rozměry (polské ekvivalenty slov výška, délka, šířka, hloubka, tloušťka) a zjišťuje, které jsou jejich nejvýznamnější přenesené významy. Následně zkoumá, jakým způsobem se jednotlivých rozměrů využívá při popisu lidské psychiky. Kupř. rozměr głębokość, který je v takové funkci využit nejšíře, se vztahuje ke dvěma typům představ – k představě nádoby (např. u citů) a k představě vrstvy (u mentálních činností).

I. Vaňková ve svém příspěvku zasazuje kognitivně-kulturní sémantiku do mezioborových souvislostí, zejména filozofických. Nejtěsnější vztah nachází mezi zmíněným lingvistickým přístupem a fenomenologií J. Patočky. Akcentuje frazeologii a dětské folklorní texty jako základy porozumění světu – mateřský jazyk je v tomto pojetí klíčem od domova bytí, z nějž vyrůstají naše kognitivní a prožitkové struktury. Právě proto je třeba o něj v současném globalizujícím se světě pečovat teorií i výchovou.

Jedním z hlavních témat několikaleté česko-polské spolupráce v kognitivnělingvistické oblasti je oblast názvů barev. V recenzovaném sborníku s tímto tématem souvisí několik prací. R. Blatná zkoumá kontexty a kolokace jednotlivých významů slova barva v češtině současné i ve starších fázích jejího vývoje. K. Waszakowa podává polský jazykový obraz světa viděný prizmatem žluté (żółty) barvy: primární konotace této barvy jsou (pro autora recenze překvapivě) podzim a vadnutí, u lidí pak nemoc a stáří. I. Belajeva porovnává síťový a paprskový model uspořádání významů u kategorií barev a navrhuje vlastní, kompromisní model.

Snad nejpozoruhodnějším příspěvkem v recenzovaném sborníku je první kognitivně orientovaná studie o českém znakovém jazyce (ČZJ). R. Myslivečková, A. Hudáková a P. Vysuček v ní srovnávají konceptualizaci barev v ČZJ a v češtině a všímají si i frazeologie. Čeština a ČZJ mají stejný inventář jedenácti základních barev a shodují se většinou i v prototypických nositelích těchto barev. Prototypický předmět bývá často v ČZJ přímo obsažen ve znaku pro tuto barvu, kdežto v češtině je prototyp s barvou spjat pouze v povědomí uživatelů. Přenesené významy a frazeologie se v ČZJ utvářejí jiným způsobem než v češtině.

Celkem tři studie se týkají další centrální oblasti česko-polského kognitivnělingvistického výzkumu, totiž vyjadřování rozměrů. Vedle úvodní studie R. Grzegorczykowé [219]jsou to příspěvky J. Linde-Usiekniewiczové (ta mapuje významy polské opozice wierzch – spód a srovnává významy kategorií část – strana – vrstva) a J. Šlédrové. Ta popisuje sémantické rysy, konotace a slovníkové dějiny adjektiv mělký a plytký. Významy původně synonymních výrazů se značně vzdálily: zatímco adjektivum mělký je v současném korpusu časté a ze tří čtvrtin je užito v konkrétním významu, plytký se užívá méně často a téměř výhradně ve významech přenesených. V konkrétním rozměrovém významu zůstalo omezeno na moravská nářečí.

L. Římalová se pokusila utřídit a usouvztažnit významy českých slov slabý a silný. Stanovila význam prototypický a kolem něj uspořádala ostatní významy tak, jak spolu souvisejí. Následně se zabývala konotacemi obou slov, když jsou užita o lidech, a zjistila, jakými rozdíly se vyznačuje chápání silných/slabých žen a mužů.

I. Nebeská se v rámci kognitivně orientovaného výzkumu soustřeďuje na oblast pojmenování, která na rozdíl od barev a rozměrů není spjata s kulturní symbolikou: na mentální predikáty. Ve svém příspěvku do recenzované publikace identifikuje sémantické a sémanticko-syntaktické rysy sloves vědět, znát, být si jista, být přesvědčena. Zatímco jistota subjektu je u prvních dvou jmenovaných sloves obsažena pouze inherentně, u druhých je tematizována. Vztah sloves vědět a znát je komplikovaný a žádné z nich není bezproblémovým protějškem hypotetických procesů: význam slovesa vědět je rozostřený, sloveso znát má omezení syntaktická. M. Zawisławska zkoumá – na polském materiále – příbuznou oblast slovesných významů, totiž slovesa vizuální percepce, a vytváří pro ně sedmibodový konceptuální model.

A. Mikołajczuková ve svém příspěvku rekapituluje dosavadní sémantické teorie týkající se kategorií názvů emocí a navrhuje tři etapy srovnávacího výzkumu názvů emocí v různých jazycích. Své návrhy ilustruje na příkladě kategorie hněvu v polštině, angličtině a částečně i ruštině.

Příspěvek K. Skwarské z oblasti řečové etikety zkoumá rozdíly mezi zdvořilejším protějškem tykání v češtině a v polštině, a to z hlediska sémanticko-pragmatického i gramatického. Dotýká se i otázky, která forma (zda tykání nebo jeho protějšek) je primární. Zvlášť se pak soustřeďuje na situace a formy přechodu k tykání a na možnost takový přechod odmítnout. Závěrečné zamyšlení K. Pösingerové vyjmenovává typy interkulturní interference při učení se cizímu jazyku a dokládá je příklady z polštiny osvojované Čechy. Požaduje rovněž, aby se na cizí jazyk při jeho výuce pohlíželo jako na výraz cizího způsobu myšlení, jednání a mluvy.

Publikaci, vydanou s podporou grantu GA UK č. 267/2000 Čeština: slova a svět, uzavírají podrobná résumé v češtině a v angličtině.

Sborník Obraz světa v jazyce můžeme doporučit všem, kdo se zajímají o kognitivně a kulturně orientovanou lingvistiku. Zkoumání, v čem je obraz světa v myslích těch lidí, jejichž mateřštinou je čeština, specifický, je stále v začátcích – a recenzovaná publikace se může stát inspirací pro ty, kdo by toto zkoumání chtěli posunout k novým a komplexnějším zjištěním.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1

Slovo a slovesnost, ročník 63 (2002), číslo 3, s. 218-219

Předchozí Denisa Bordagová: Derivace, flexe a jejich reprezentace v mentálním lexikonu

Následující Jana Králová: Ignacio Bosque – Victoria Demonte (coord.): Gramática descriptiva de la lengua española