Písemný výcvik při studiu cizího jazyka,

Josef Vachek

[Kronika]

(pdf)

-

rozsahem nevelká brožurka známého odborníka v metodice živých jazyků, L. Kopeckého,[1] uvádí nás do komplexu důležitých otázek, kterým u nás dosud nebylo věnováno dost pozornosti. Vychází z rozlišení, které nová linguistika provedla mezi jazykem psaným a mluveným, osvětluje je z různých stran a vyvozuje z něho důsledky pro vyučovací praxi.

Nelze ovšem říci, že by písemný výcvik byl na našich školách zanedbáván; nicméně nebylo vždy dosti jasno o jeho cílech a prostředcích. Autor přesvědčivě ukazuje, že znamená příliš málo, přikládá-li se písemnému výcviku jen úkol kontrolní, t. j. zjišťuje-li se jím, zdali a pokud si žák osvojil poznatky pravopisné, tvaroslovné a lexikální. Úkol písemného výcviku je hlubší a odpovědnější. Má žáka naučit bezpečnému ovládání psané normy, projevující se v běžných formách písemného projevu, o nichž bude níže řeč. Žák musí umět bezpečně reagovat písemně na všechny situace, do kterých se v životě dostane. Aby se tomu naučil, musí podle Kopeckého projít čtyřmi výcvikovými stadii.

V první etapě se nacvičuje grafický a pravopisný systém studovaného jazyka a přihlíží se zvláště k případům, v nichž je korespondence fonému s grafémem porušena (na př. kde se týž foném vyjadřuje několika různými grafémy nebo naopak, kde jeden grafém může značit několik fonémů atp.). — V druhé etapě se pozornost soustřeďuje na pravopisné zvláštnosti, opřené o znalosti mluvnické. Za zmínku stojí v této etapě dva druhy diktátu, jež autor doporučuje, t. zv. diktát analytický a „viděný“. Při prvém se zapisuje text, který byl předtím důkladně procvičen pravopisně, gramaticky i lexikálně, při druhém text, který si žáci přímo před diktátem pročtli. Oba diktáty žáci sami za kontroly učitelovy hned opravují. Pozoruhodné je, že autor radí k opatrnosti při cvičeních překladových, aby se formy vyjadřování běžné v jazyce mateřském nepřenášely neprávem do jazyka cizího. Nicméně mám zato, že při dbání a zdůrazňování rozdílů idiomatických a formálních zůstávají překlady neocenitelným typem cvičení. Autor pro tuto druhou etapu doporučuje jako zvláště vydatné cvičení diktát v jazyce mateřském, který žáci zapisují přímo v jazyce cizím. Je otázka, není-li tento typ diktátu pro druhou etapu příliš obtížný. — V třetí etapě se předpokládá, že pravopisný systém a hlavní poznatky mluvnické jsou žákovi již známy, má však nabýti zručnosti v jejich použití a přitom rozhojnit zásobu slov a idiomů nutných pro písemné vyjadřování. Pracuje se tu obměnami frází a vět, dokončují se neúplné věty, tvoří samostatné odpovědi na obtížnější otázky, vyhledávají these a osnovy k daným článkům atp. Na tomto stadiu autor též doporučuje t. zv. volný diktát, t. j. co nejpodrobnější a nejvýstižnější pamětní zápis textu, který byl vyučujícím přečten po celých odstavcích. — V nejvyšší, čtvrté etapě se nacvičují skutečně běžné formy psaného jazyka, bez jejichž znalosti se žák v praktickém životě neobejde. Jde tu jednak o vyplňování různých formulářů (jako jsou dotazníky, potvrzení atp.) a blanketů (poštovních i j.), jednak o práce samostatnější. Sem patří dopisy soukromé i oficiální, stylisace insertů, žádostí, curricula vitae, ale i popisů a informačních článků, jejichž skládání nesmí zvláště adeptům obchodního života působit potíží.

Problémy, jejichž řešení autor načrtává, třebaže jen v hrubých rysech, jsou nepochybně závažné, a to i pro studium mateřského jazyka, tím spíše pak cizího. Že se jejich naléhavost pociťuje již delší dobu, o tom svědčí i ta okolnost, že si naši komercialisté před čtyřmi lety vymohli, aby obchodní korespondence na obchodních akademiích byla opět zavedena jako samostatný učební předmět, nikoli jako pouhá praktická aplikace obchodní nauky, s níž byla spojována v učebné osnově. Tento požadavek jistě vyplynul hlavně z nutnosti, věnovat písemnému projevu neroztříštěnou pozornost a péči. A i jinak nelze dosti zdůraznit, že teprve stejně spolehlivé ovládání normy mluvené a psané činí člena jazykového společenství vskutku jazykově vyspělým. Bude jistě třeba ještě let zkušeností, než se dospěje k podrobné metodice písemného výcviku při jazykovém vyučování a bylo by dnes předčasné, podrobně kritisovat Kopeckého náznaky a návody. Nepochybně však zůstane jeho trvalou zásluhou, že je u nás prvý formuloval.

Slovo a slovesnost, ročník 8 (1942), číslo 4, s. 219

Předchozí Bohumil Trnka: Acta linguistica

Následující Josef Bukáček: Příručka správné italštiny