Přednášky v Pražském linguistickém kroužku v době od března 1945 do prosince 1945

[Kronika]

(pdf)

Conférences au Cercle linguistique de Prague

26. března 1945. Julie Nováková: Český časoměrný hexametr. Bude otištěno ve Věstníku Král. České spol. nauk 1947.

30. dubna 1945. Jan Mukařovský a B. Trnka: Prof. Vilém Mathesius. Proslov Mukařovského byl otištěn v tomto ročníku Slova a slovesnosti na str. 1—2; přednáška Trnkova byla otištěna v Čas. pro mod. filologii 29, str. 3—13.

27. července 1945. Jan Mukařovský: Věta Vančurovy prózy. Bude otištěno v Slově a slovesnosti. Stručné resumé přednášky je zahrnuto do textu autorovy knížky O Vladislavu Vančurovi. Dvě přednášky (v edici Domovy, vydal V. Opatrný, 1945), na str. 23—31. Srov. i Tvorbu 14, 1945, str. 42-43.

9. října 1945. Jan Bělehrádek: Struktura a holismus. Holismem lze označiti soubor myšlenkových směrů zdůrazňujících v moderní době zřetel na celost různých skutečností. Přitom se však nemyslí celost ve smyslu kvantitní úplnosti, ani celost geometrická (ohraničenost, hotovost), nýbrž celost „skladebná“. Celek skladebný se liší od prostého celku matematického tím, že není pouhým součtem svých částí, nýbrž závisí nadto na vzájemném spojení částí, jejich funkcí, skladbě. Tím je tato koncepce blízká pojetí strukturálnímu, ač nikoli zcela totožná. Holismus podtrhuje vedle struktury také její soustředěnost, zaměřenost k celku, její závislost na celku a naopak závislost celku na jeho struktuře. Další základní znaky pravého skladebného celku jsou (kromě nadsoučtovosti): tvořivé napětí mezi částmi a celkem, z nichž nelze pokládati ani část ani celek za prvotní, nýbrž nutno brát vždy souvztažnou pojmovou dvojici celek-část; nemožnost vyložiti stavbu a podstatu celku jen z částí známých v isolovaném stavu; možnost transposice, t. j. výměny materiálu, bez újmy identity a „podstaty“ celku. Jako příklady skladebných celků lze uvésti atom, molekulu, krystal, planetovou soustavu, stroj, buňku, organismus, přírodní společenstva; rodinu, obec, stát; umělecké dílo; osobnost; některé příklady poskytuje i matematika (topologie, grupy, ale i planimetrie a stereometrie). Má-li být pojem skladebného celku logicky přijatelný, nesmí se omezovat na některý z těchto typů, ale musí vyhovovat všem; jeho základní formulaci jest opříti o koncepci matematickou (v širším smyslu, t. j. matematika jakožto věda o obecných vztazích, nejen o mnohosti a číslech).

15. října 1945. Jan Bělehrádek: Holismus a jazykozpyt. Přednáška je jednak pokračováním předešlého referátu o holismu a struktuře, jednak nezávazným podkladem k debatě o otázce, jak spolu [192]souvisí celostní chápání a jazykozpyt. — Poučky „obecné holonomie“, t. j. obecné nauky o skladebném celku, lze aplikovati na materiál, jímž se zabývá jazykozpyt. Skladebnými celky jsou slovo, věta, promluva, literární výtvor atd. Lze na nich ukázat pravidla nadsoučtovosti, strukturní vázanosti částí v určitém pořádku, transponibilitu a j. Také jazyk jakožto systém je skladebným celkem, v němž každé slovo jest určováno ostatkem jeho obsahu a s tímto veškerým obsahem je v souladu přímo nebo nepřímo. Homoiomerní celost (nižší, primitivnější), ilustrovaná některými přírodními celky (krystal, metamerické uspořádání organismu), má své zastoupení i v úkazech jazykových (slova složená z téže opakované slabiky). Zákony skladebné celosti lze zvláště zřeteně aplikovati na větu. Závislost významu věty nebo i slova na vzájemném uspořádání částí (slov, resp. hlásek) připomíná obdobné zjevy v přírodě: závislost vlastností molekuly na prostorovém uspořádání těchže atomů, na př. v molekule cukrů téže empirické formule, nebo „posiční efekt“ v dědičnosti, vzniklý tím, že tytéž geny jsou různě uspořádány v chromosomu. Skladebná celost v oblasti jazykozpytu je komplikovaná a projevuje se několikerou celostí zároveň: celost obsahová (na př. logická), gramatická, akustická po případě optická (u řeči psané).

10. prosince 1945. Jan Mukařovský: Strukturalismus. Základní these této přednášky jsou zahrnuty do úvodní kapitoly 2. vydání I. dílu Kapitol z České poetiky.

Slovo a slovesnost, ročník 10 (1948), číslo 3, s. 191-192

Předchozí Vladimír Skalička: Retrogradní slovník

Následující rd (= Redakce): Literárně kritické dílo Věry Liškové