Oprávci autorů

Julie Nováková, rd. (= Redakce)

[Chronicles]

(pdf)

-

Jazykový oprávce na Pegasu, toť motiv, kterého se nedostává článku A. Pflanzera „Překladatelovy zkušenosti s jazykovým oprávcem“ ve 4. čísle 10. ročníku Slova a slovesnosti. Mohu jej doplnit z vlastních zážitků. Zbásnila jsem asi dvacet lyrických vložek pro sbírku orientálních pohádek. Náhodou se stalo, že celý rukopis už dávno odevzdaný se dostal od ilustrátora místo do tiskárny ještě jednou ke mně. Text prozaický byl tentokráte přepracován v témž duchu jako text Pflanzerův; navíc byl ještě obohacen o několik hrubých mluvnických chyb a usměrněn ke kakofonii (na př. soustavným zaváděním -s místo jsi k minulému činnému příčestí bez reflexiva, jako znals místo znal jsi). Moje básničky byly vylepšeny hlavně ve dvou věcech: jednak v nich byly příležitostné asonance nahrazeny lumírovskými rýmy, jednak byl v opravených verších odstraněn rytmus. Oprávce zřejmě nepoznal daktylské, trochejské, jambické verše; právě tak mu ušlo, že moje asonance jsou jedním z důsledků snahy o svěží a přirozený výraz — nemluvě ani o eufonických vztazích, kterými jsem asonanční prostotu vyvažovala; a vůbec si už nevšiml, že svoje akademické rýmy získal jen pomocí „vyvatování“ celého verše, tedy verbalismem, který je s drobnou orientální a orientalisující lyrikou, pověstně zkratkovitou, neslučitelný. Musa ho na štěstí opustila už v polovině sbírky; zato na počátku mi vyškrtnul celou píseň o třech slokách a podstrčil tam za ni výtvor svůj. Bohužel jsem ten znamenitý dokument hodila do plotny; pamatuji se jen, že moje prostá metafora o kameni místo srdce byla v oprávcově redakci amplifikována v delší dvojverší se zakončením: … má v hrudi … kámen, který studí.

Musím však na závěr uznale dodat, že v popsaném případě nakladatelství mému rozhořčení ochotně ustoupilo, ba dokonce si „nemohli vzpomenout“, že by byli rukopis vůbec nějakému korektorovi dávali.                                   Julie Nováková

Proti řádění nakladatelských korektorů ozval se po vysázení tohoto čísla jeden z nejvýznamnějších českých autorů sám. V posledním čísle Varu právem se ohradil temperamentně proti libovolným opravám prováděným v jeho projevech „ke cti a chvále jazykové prostřednosti a bezbarvosti“ ministr Zdeněk Nejedlý.

Můžeme prozradit, že před nedávnem akademický Ústav pro český jazyk navrhl způsob, jak při nové úpravě nakladatelské učinit přítrž těmto škůdcům — dosud bez odezvy; doufáme, že po hlase tak pronikavém k nápravě dojde.                        rd.

Slovo a slovesnost, volume 11 (1949), number 1, p. 48

Previous BHk (= Bohuslav Havránek): Naše bezvýhradná závislost na latinské osvětě?

Next rd. (= Redakce): Sovětská jazykověda