K etymologickému slovníku místních jmen v Čechách

Pavel Trost

[Kronika]

(pdf)

-

Po válečném zdržení vychází nyní životní dílo Antonína Profouse Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny (nákl. České akademie věd a umění). Je to opozdilé standardní vědecké dílo ze školy Gebauerovy. Vyšlá část obsahuje místní jména písmen A až H.[1] Je to i podivuhodně poutavé čtení.

Je to etymologický slovník místních jmen v Čechách. Jmen místních, ne pomístních. Ale jsou místní jména z pomístních. Mezi pomístními lze předpokládat i jména prehistorická, předslovanská. Vnější systematika místních jmen je zcela bezcenná. Jde však o to, odhalovat vztahy typů pojmenování k faktům sociálně historickým, mezi nimi i geografickým. Etymologický slovník sám je dnes už žánr poněkud staromódní.

Vlastní jména vznikají z jmen obecných: kolísají mezi odklonem a příklonem k obecným jménům; kolísají mezi popisností a značkovostí. Vlastní jména mají tendenci vymykat se asymetrickému dualismu jazykového znaku.

Místní jména bývají stabilní. Ke změně pojmenování nevedou zpravidla nenáhlé změny významové a konkurence synomyn. Změna pojmenování místních jmen bývá způsobena náhlým zásahem zvenčí. Bádání o vlastních jménech má své zvláštní problémy theoretické.

Není zde místo pro kritickou revisi jednotlivých hesel; jsou jistě možné různé námitky. Ale jak šťastnou ruku má Profous v etymologisování, dokazuje na př. heslo Cukmantl. Je nepochybně správné vyložit toto jméno z německého výrazu „zucke den Mantel“, to znamená „popadni plášť“. V Dolním Rakousku se vyskytuje Zuckermantel jako pojmenování lesních samot nebo vzdálených dvorců vedle traťového jména Zuckschwert „popadni meč“. Jiné imperativní složeniny mezi německými místními jmény jsou Vegesack, Raubsack, Füllensack, Larenbeutel; připomínají jména loupežníků v Meier Helmbrechtovi: Lemberslint, Slickenwidder, Rütelschrin. I Zuckmantel mělo asi označovat zbojníka.

Slovo a slovesnost, ročník 12 (1950), číslo 1, s. 52

Předchozí František Daneš: Studie o větné intonaci

Následující Karel Horálek: Z lidových koled