Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Studie o N. G. Černyševském

Miroslav Drozda

[Kronika]

(pdf)

-

[1]Dílo ruských revolučních demokratů má skutečně světový význam. Celou svou prací vyjadřovali zájmy ruského rolnictva v období krise feudalismu v carském Rusku a zejména za revoluční situace na rozmezí let 50. a 60. minulého století. Bojovali za zrušení nevolnictví — za selskou revoluci proti stat[188]kářům a proti carovi. Můžeme o nich říci — podobně jako Lenin o Lvu Tolstém — že jejich dílem se epocha příprav revoluce v jedné z utlačovaných zemí stala krokem vpřed v ideově politickém, estetickém a uměleckém vývoji celého lidstva.

Revoluční demokraté byli vlastenci, milovali Rusko a v osvobození lidu z pout carismu viděli záruku rozkvětu své vlasti. Bojovali také proti poklonkování před západem.

Belinskij, Černyševskij, Dobroljubov byli bojovnými materialisty; užívali dialektické methody. Protože však za ruských podmínek (při hospodářské zaostalosti Ruska, při malém stupni rozvoje kapitalistických výrobních poměrů) nemohli dojít k materialistickému výkladu vývoje společnosti, k historickému materialismu, nedovedli vytvořit filosofický systém ucelený do všech důsledků.

Nejdůslednější z nich byl N. G. Černyševskij. Hodnotil každou událost s hlediska zájmů lidu; žádal od vědy stranickost právě v tomto smyslu. Potíral rasismus. Bojoval proti liberálně šlechtické estetice, kritisoval idealistickou estetiku Hegelovu a stavěl proti ní svou materialistickou thesi: „Krásno je život“. Bojoval za realismus a vysokou ideovost umění, stavěl se proti theorii „čistého umění“. Tento boj vedl nejen ve svých theoretických pracích, ale i v literární kritice; střežil pokrokové, osvobozenské tradice ruské literatury.

To všechno spojuje Černyševského a ostatní revoluční demokraty s marxismem, s dneškem. Ve své době nemohli jestě položit, tím méně vyřešit otázku kapitalistického vývoje Ruska. Protože však zastávali zájmy lidu, byli naplněni stejným historickým optimismem, jaký naplňuje každého marxistu. Byli pevně přesvědčeni, že vítězství a osvobození lidu je historickou nutností; tato historická nutnost se prosadila až r. 1917 — Velkou říjnovou revolucí.

Z toho všeho je vidět, jak živé je dosud dílo revolučních demokratů, jak mnoho se od nich můžeme učit i dnes.

U nás je třeba propagovat dílo revolučních demokratů tím více, že buržoasní věda v minulosti udělala všechno, co mohla, aby jejich vlivu zabránila. A je třeba dávat našim čtenářům nejen překlady jejich děl, ale i psát o nich, vydávat překlady sovětských monografií. Proto je třeba vítat jako cenný přínos obě knihy, uvedené v záhlaví tohoto referátu.

Belčikovova monografie, vydaná Mladou frontou, se souborem statí a životopisných dokumentů, které vyšly v nakladatelství „Mír“, se dobře doplňují. Kniha N. Belčikova se zvlášť dobře hodí jako informativní příručka, která uvádí základní údaje o životě Černyševského a probírá pak ve správném sledu jeho sociálněpolitické, filosofické, estetické názory, jeho literárně kritickou činnost, jeho beletristická díla a končí kapitolou o jeho vlastenectví. Přestože je tato práce někde trochu popisná a neukazuje dost jasně meze, které vývoji názorů Černyševského kladla historická skutečnost, a rozdíly mezi jeho ideologií a marxismem-leninismem (zejména se to týká kapitoly o estetických názorech Černyševského), přece svou přehledností a soustavností celkem dobře uvádí do myšlenkového odkazu velkého revolucionáře.

V sborníku „N. G. Černyševskij — bojovník za svobodu“ jsou z Belčikovovy monografie přeloženy dvě kapitoly: kapitola o vlastenectví a kapitola o společensko-politických názorech Č. Tyto dvě kapitoly jsou umístěny na začátek knihy. Po nich následuje článek B. Rjurikova „Veliký ruský myslitel — revolucionář“, který se zabývá Č. filosofickým, estetickým a literárně kritickým odkazem. Přehled celého životního díla podává studie J. Filipce „N. G. Černyševskij“, která pro svou povahu měla snad spíše být postavena do čela knihy. Téměř polovinu knihy zabírá materiál o životě a činnosti N. G. Černyševského — montáž G. F. Gizengauzena. Tato část knihy je zvlášť cenná; je třeba ji vítat jako velmi dobrou dokumentaci jak ke studiím, zařazeným do sborníku, tak k monografii N. Belčikova.

Belčikovova monografie ve vydání Mladé fronty a ve výňatcích v uvedeném sborníku má různé překladatele (v Mladé frontě T. Silbernáglovou, v Míru buď V. Holečka nebo M. Jariše).

S kvalitou těchto překladů nemůžeme být spokojeni. Tak na příklad v kapitole o společensko-politických názorech Černyševského najdeme několik závažných chyb. Termín „prosvetiteli 40 — 60ch godov“ překládá T. Silbernáglová „osvětoví pracovníci let čtyřicátých až šedesátých“ (op. cit., str. 33) a Holeček-Jariš užívají označení „osvícenci“ (op. cit., str. 8). Ani jeden překlad nevyhovuje: první verse uvádí termín z našeho současného života, druhá volí termín, kterým se označuje pokroková věda a filosofie XVIII. stol. Ruský termín [189]„prosvetiteli“, pokud označuje lidi let 40.—60., bylo bv snad nejlépe překládat naším „buditelé“, který mnohem lépe vystihuje jejich mnohostrannou činnost a zaměření na lid (ideologové rolnictva). Holeček-Jariš při překládání slov „propaganda falanstera Fur’je“ vůbec nepochopili, o co tu jde, a udělali z Fouriera — falangistu!! („propaganda falangisty Fouriera“, str. 20). T. Silbernáglová se tu omezila na rusismus (u ní je falanstera maskulinem — „propaganda Fourierova falanstera“, str. 36). Rusismus je v obou překladech při převodu slova „ekonomisty“ — přeloženo podle ruštiny se stejnou příponou (Silbernáglová, str. 38, Holeček-Jariš, str. 22). U T. Silbernáglové se setkáme jak s rusismy („social’nyje uslovija opredeljajut obraz myslej“ přeloženo „sociální podmínky určují obraz mysli“, str. 54), tak vůbec s nepochopením obsahu knihy a s neznalostí marxistické filosofické terminologie (oščuščenija překládá pocity místo počitky, str. 53, kačestvo místo kvalita překládá slovem hodnota, str. 53; „Č. otpravljajetsja … ot prirody čeloveka“ přeloženo takto: „Č. se … vzdaluje lidské přirozenosti“, str. 55; „Materializm Černyševskim byl poistine vystradan“ — „Materialismus byl Černyševským opravdu vytrpěn“ — str. 63, — jako kdyby byl Černyševskij od materialismu zle zkoušel; pojmenování francouzských filosofů XVIII. stol. „enciklopedisty — prosvetiteli“ je přeloženo „encyklopedisté — osvětáři“). Při překládání sovětské odborné literatury je třeba dbát nejen toho, aby v překladu nebyly rusismy, ale také toho, aby se obohacovala a upevňovala s pomocí těchto překladů česká marxistická terminologie.


[1] N. Belčikov: Nikolaj Gavrilovič Černyševskij. Přel. Terezie Silbernáglová. Mladá fronta, Praha 1950 (2. svazek edice Životy). 114 stran.

N. Belčikov - J. Filipec - G. Gizengauzen - B. Rjurikov: N. G. Černyševskij — bojovník za svobodu. Ruské autory přeložili Vojtěch Holeček a Milan Jariš. Red. V. Holeček. Mír, Praha 1950. 133 strany.

Slovo a slovesnost, ročník 12 (1950), číslo 3-4, s. 187-189

Předchozí Rd (= Redakce): Jazykovědné oddělení Československo-sovětského institutu

Následující Rudolf Havel: Souborné vydání K. H. Máchy