„Język polski“ k osmdesátinám prof. K. Nitsche

Jiří Damborský

[Chronicles]

(pdf)

-

1. února 1954 se dožil osmdesáti let jeden z největších polských linguistů prof. K. [142]Nitsch. K uctění tohoto významného jubilea Towarzystwo Miłośników Języka Polskiego, jež Nitsch založil a jehož je dlouholetým předsedou, připravilo čtyřdílný soubor Nitschových spisů (1. díl, „Wybór pism polonistycznych“, byl vydán již v roce 1953) a dále vydalo zvláštní sešit časopisu „Język polski“ (34, 1954, seš. 1). Třicet ročníků tohoto časopisu, který je bohatým přehledem polské linguistiky od r. 1921, je do značné míry výsledkem obětavé a pilné práce prof. Nitsche jako hlavního redaktora.

Obsah jubilejního čísla je věnován osobnosti a vědecké práci prof. Nitsche. Přední polští jazykovědci (Z. Klemensiewicz, M. Rudnicki, I. Stein, E. Ostrowska), důvěrně znající Nitsche z osobního styku, ať již jako jeho spolupracovníci nebo jako jeho žáci, přibližují ve svých článcích osobnost jubilantovu těm, kteří se s ním přímo nesetkali. Oceňují jeho lidské a morální vlastnosti, vlastnosti vědce a pedagoga, jehož práce je těsně spjata s polským lidem, s jeho potřebami a úsilím.

Nitschova vědecká práce hluboko zasahuje do všech oblastí vědy o polském jazyce, do dialektologie, dějin jazyka, lexikologie, řeší otázky poměru polštiny k slovanským jazykům a otázky jazykové normy a kultury spisovného jazyka. S těchto hledisek jej v tomto jubilejním čísle charakterisují další významní jazykovědci (Z. Stieber, W. Kuraszkiewicz, F. Sławski, T. Lehr-Spławiński).

Zdisłav Stieber ve svém článku hodnotí Nitsche jako tvůrce celé dialektologické školy, jako nejvýznamnějšího polského dialektologa. Nitschovy dialektologické práce (obšírné popisy nářečí, nářeční slovníky, edice nářečních textů a nářeční atlasy), které nejsou ještě ani dnes uzavřeny, jsou pevným základem pro další bádání o polských nářečích.

Vědeckým cílem Nitschových dialektologických bádání nebyl pouze popis současných nářečí, jak poznamenává Kuraszkiewicz: Nitsch vždy směřoval k historickému, genetickému výkladu zkoumaných jevů, k stanovení jejich chronologie a vzájemných vztahů. Proto všechny jeho práce z oboru polských nářečí patří také do t. zv. historické dialektologie, která je jednou z podstatných složek historické gramatiky polského jazyka. Průkopnická práce Nitschova Z historii polskich rymów (1912) ukázala, jaký vliv měla na spisovný jazyk polská východní výslovnost básníků, kteří pocházejí z ukrajinských oblastí.

Cenné jsou Nitschovy práce z oboru jazykového zeměpisu. Nitsch si jako první z polských vědců a snad první ve slovanské filologii uvědomuje, jak důležitá je znalost zeměpisného rozmístění výrazů pro zpracování slovníků a pro vyjasnění vzájemných lexikálních vztahů slovanských jazyků. Každý jazykový fakt má nejen svou historii, ale také svůj zeměpis, který nám může nejednou pomoci při výkladu některých problémů. Podle Nitsche by měl výklad polského slovníku obsahovat „poměr mezi zásobou domácích polských výrazů a slovní zásobou obecně slovanskou nebo na př. českou, ukrajinskou, další tvorbu v oblasti polského jazyka, zeměpis výrazů na území Polska a celý oddíl významový“ (Rocznik sławistyczny, 8, 1900, str. 60). Tato slova platí dodnes.

Fr. Sławski zdůrazňuje význam Nitschových prací slovnikářských, které jsou cenným přínosem jak pro polskou, tak vůbec pro slovanskou lexikografii. Vzorem pro další slovnikářské práce je Nitschova monografie Studia z historii polskiego słownictwa (1948), vynikající důkladnou znalostí materiálu a jemnou sémantickou a syntaktickou analysou.

T. Lehr-Spławiński hodnotí Nitschovy vědecké práce z oboru srovnávacího studia slovanských jazyků, týkající se zejména místa kašubštiny v rámci slovanských jazyků, t. zv. lechické otázky a dále etymologií některých výrazů.

Nitschovy zásluhy na poli slavistiky jsou nejen rázu vědeckého, ale také organisačního a didaktického. Společně s J. Łośem a J. Rozwadowským založil časopis „Rocznik Sławistyczny“ (1908), který je ústředním kritickým a bibliografickým orgánem slovanského jazykozpytu. Druhý časopis, „Lud Słowiański“, založený společně s K. Moszyńským (1929), věnovaný dialekto[143]logickým a etnografickým otázkám, nebyl po válce obnoven.

Lidově demokratický stát a tvořící se socialistická společnost v Polsku postavily před Nitsche významné organisační úkoly: nejprve se stal presidentem PAU (Polska Akademia Umiejętności) a po vzniku PAN (Polska Akademia Nauk) r. 1952 náměstkem presidenta a předsedou jazykovědné komise. Rozhodnutím vlády byla Nitschovi udělena v minulém roce státní cena I. stupně za rozsáhlou vědeckou práci o polských dialektech a dějinách polského jazyka.

Slovo a slovesnost, volume 15 (1954), number 3, pp. 141-143

Previous Jitka Štindlová: Sovětské akademické směrnice pro nový třídílný slovník ruského spisovného jazyka

Next František Trávníček: Ke kritice strukturalismu