Jak psáti azbukou na našich psacích strojích

Bohumil Trnka

[Chronicles]

(pdf)

-

Anglický slavista W. A. Morison podal v anglické revui The Slavonic and East European Review (roč. 32, červen 1954, s. 509—511) stručný návod, jak psát azbukou na stroji s latinskou klávesnicí. Hlavní rysy jeho návodu jsou tyto:

1. Písmena A a, B, E e, K k, M, H, O o, P p, C c, T, Y y, X x jsou společná oběma abecedám a nepotřebují komentáře.

2. Malá písmena ruské azbuky б, г, з, и, п, т, ь se nahrazují podobnými typy 6, r, 3, u, n, m, b. Na př. 6е3, nеро, mun, rерой, 3аоха6umb.

3. Malá písmena в, ж, ф se nahrazují typy 3, x, o, přes které se napíší typy 6, rozdělovací znaménko, I. Malé д (д) se naznačuje pomocí o a pravé kulaté závorky (po případě pomocí o dole inkoustem upra[259]veného). Podobným způsobem se označují velká ruská písmena Ж, Ф, Э: Ж se nahrazuje typem X, přes který se napíše rozdělovací znaménko; Ф se označí typem O, přes který se vyťukne I; Э se označí pravou kulatou závorkou a přes ni rozdělovací znaménko.

4. Ostatní písmena doplňuje Morison inkoustem. Vyklepne-li malé typy ii, - (rozdělovací znaménko), v, i, w, b, -, i, doplňuje tyto typy nepatrnými čárkami na ruské typy м, н, ц, ч, ш, щ, ъ, э, я. Podobné lehké doplnění inkoustem změní naše typy 5, I, /, II, 3, /l, II, V, I, W, I na ruské typy Б, Г, Д, И, З, Л, П, Ц, Ч, Ш, Щ, Я.

Ruské ы se označuje pomocí bi se vzestupnou čárkou od b k bodu nad i; ю, Ю, pomocí io, IO, které se spojí ručně psanou spojovací čárkou. Malé ruské л nahrazuje Morison psacím obráceným v.

Takto upravené písmo, jehož ukázku Morison připojuje k svému návodu, je dobře čitelné a zvládne je každý písař, který zná azbuku. Morison je doporučuje pro psaní ruských slov uváděných v kontextu psaném latinkou, ale lze ho užít i pro ruské citáty, jež nechceme transkribovat latinkou.

Stejné metody jako Morison užívám již po dobu asi 20 let pro psaní některých písmen runové abecedy a mezinárodní transkripce fonetické.

Tak runové thorn píši na stroji pomocí p, přes které vyťuknu b, a znak pro znělou interdentální spirantu, který se objevuje hojně i v staroanglických rukopisech, nahrazuji typem d, přes který píši rozdělovací znaménko. Písmena mezinárodní abecedy pro neznělé th, retozubné m, zadopatrové n, a t. zv. „mixed vowel“ nahrazuji písmeny O, m, n, o, přes něž se vyklepne rozdělovací znaménko, j, j, rozdělovací znaménko. Místo znaku pro angl. sh (na př. ve slově shine) píši rovnou závorku, za odpovídající znělou spirantu (na př. ve slově measure, fr. jour) písmeno z, přes které se vyťukne j, nebo ještě lépe typem 3. Samohlásku ve slově cut nahrazuji velkým typem A, znak pro otevřené o velkým písmenem O, pro otevřené e typem 3. Tímto způsobem mohu snadno psáti běžně transkribovaný anglický text, aniž musím často doplňovat na stroji psané typy inkoustem.

Morisonův návod, jak psát azbukou na stroji s latinskými typy, nám vnuká myšlenku, zda by nebylo možno upravit typy klávesnice psacího stroje tak, aby se hodila stejně dobře pro latinské i ruské písmo. Zdá se, že po technické stránce by takováto úprava nebyla nijak problematická. Obtíž by spočívala jen v účelném výběru jistého počtu různých typů, jejichž skládáním by se vytvářela celá písmena složitějšího grafického rázu. Tak na př. typ Q by byl nahrazován typem O, přes který by se psal typ, jehož by mohlo být použito i pro ruské f (velké). Psaní by se tímto způsobem ovšem zpomalilo, ale výhoda psacího stroje se zásobou typů, z nichž by se tvořila některá písmena obou abeced, je zřejmá.

Slovo a slovesnost, volume 16 (1955), number 4, pp. 258-259

Previous Rný (= Miroslav Roudný): O mezinárodnost v terminologii

Next Jiří Daňhelka: Příruční slovník staročeský