Příruční slovník staročeský

Jiří Daňhelka

[Chronicles]

(pdf)

-

V oddělení pro studium vývoje jazyka (staročeské oddělení) Ústavu pro jazyk český ČSAV se připravuje k vydání příruční slovník staročeský. Bude to slovník středního typu. Vědecká rada Ústavu stanovila pracovníkům staročeského oddělení tento úkol, protože je naléhavě třeba, aby byl co nejdříve vydán staročeský slovník, který by vyhovoval potřebě čtenářů staročeských literárních památek a všech pracovníků, kteří pracují se staročeskými texty. Jeho příprava je usnadněna tím, že tu je pro první třetinu abecedy hotové dílo, Gebauerův Slovník staročeský, slovník velkého typu, dílo, o něž se lze opírat a jež ukazuje jistou, i když ne dnes zcela přijatelnou metodu práce, a že tu je materiál k druhým dvěma třetinám abecedy. Tento Gebauerův materiál k staročeskému slovníku není však lexikografický materiál v pravém smyslu toho slova, z něhož by někdo jiný než Gebauer mohl slovník rychle dokončit. Jsou to výpisky z textů, často pořizované k jinému účelu než pro slovník (pro historickou mluvnici), výpisky, v nichž zpravidla není udán význam dokládaného slova a velmi často chybí větný kontext, nutný pro stanovení významu. Lístkový materiál byl zřetelně Janu Gebauerovi jen pomocným zařízením, které mu [260]zaručovalo, že neopomine závažné doklady, s nimiž se seznámil. Hlavní součástí jeho „materiálu“ byly jeho bohaté a téměř nedostižitelné zkušenosti, jež Gebauer uplatňoval až při zpracování lístků, při sestavování jednotlivých heslových odstavců. Materiál bez těchto zkušeností je ovšem materiál kusý. Dnes se kladou na takový velký slovník, jako je Gebauerův, jiné a větší požadavky a na ně Gebauerův materiál nestačí. Nové a podrobné excerpování staročeských památek, jež je nutným předpokladem velkého staročeského slovníku, vycházejícího z gebauerovské tradice a plnícího požadavky dnešní lexikografie, postupuje velmi pomalu a vyžádá si k dokončení ještě značné doby. Proto bude vydán nejdříve slovník středního typu, který má vyhovět aktuální potřebě, a z práce na něm se získají ještě cenné zkušenosti pro dokončování sbírání materiálu pro velký slovník a pro zpracování tohoto slovníku.

Příruční slovník staročeský podá obraz slovní zásoby češtiny do konce 15. stol., a to jak se jeví v literárních památkách a v důležitých textech neliterární povahy. Slovní zásoba bude zachycena v tom rozsahu, jak to umožňuje materiál, který je k disposici v Ústavu pro jazyk český. Je to jednak materiál k nevydané části Gebauerova Slovníku staročeského, jednak materiál získaný novou excerpcí. Při excerpování byl položen důraz na památky z období husitského; ze starších památek se znovu excerpovaly zejména ty, které Gebauer excerpoval nebo dal excerpovat neúplně (paběrkováním), a ty, které byly nově kriticky vydány. Vlastní jména zachytí příruční slovník staročeský jen potud, pokud mají význam pro dokreslení slovní zásoby, dále pokud je jejich objasnění třeba k porozumění základním literárním památkám nebo pokud objasňují způsoby přejímání cizích slov.

Každé slovo, které bude v slovníku uvedeno, a každý jeho význam bude tu doložen citátem, a to s uvedením místa, odkud je citát vzat. Příslušným označením se upozorní na slova ojedinělá a na slova typická pro významné autory. - Protože při zpracovávání staročeského slovníku se lze opírat jen o materiál a nikoli také o jazykové povědomí zpracovatelů, je třeba opatrného postupu při vytváření významových skupin se samostatnými významy. Proto bude v příručním staročeském slovníku významových skupin méně, než je to obvyklé u slovníků novočeských, ale přece jenom významové členění heslových odstavců bude bohatší než u Gebauera. Zřetel k rozsahu slovníku nutí sice k tomu, aby jako citátové doklady byly voleny jen doklady typické, ale přitom se nebude možno omezit vždy jen na doklad jediný, a to proto, aby se u méně členěných samostatných významů zachytily existující nebo vytvářející se významové odstíny. V každém jednotlivém případě se bude při zpracování slovníku přihlížet k tomu, aby to byl slovník praktický a aby co nejlépe vyhovoval všem úkolům, které se na něj kladou.

V oddělení pro studium vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český se dokončují přípravné práce a ještě před koncem roku se začne se zpracováváním materiálu podle zásad dohodnutých na poradě odborníků v Tupadlech v dubnu r. 1955. Ukázky zpracovaného slovníku budou předloženy filologické veřejnosti k diskusi a ihned po této diskusi se přistoupí k definitivnímu zpracovávání slovníku, který musí být vydán co nejrychleji.

Slovo a slovesnost, volume 16 (1955), number 4, pp. 259-260

Previous Bohumil Trnka: Jak psáti azbukou na našich psacích strojích

Next Doplnění