Ještě k jazykové problematice zkoušek slabikové srozumitelnosti

Blanka Borovičková

[Rozhledy]

(pdf)

-

K článku prof. J. Vachka K jazykové problematice zkoušek slabikové srozumitelnosti, uveřejněnému v posledním čísle tohoto časopisu (s. 40—47), dovoluji si připojit několik poznámek na základě zkušeností získaných při měření kvality telefonních zařízení, při nichž jsem se zabývala otázkou, lze-li dát přednost logatomům před slovy. Důležitost takovýchto zkoušek nám vysvitne ze skutečnosti, že telefonní síť je jedním z nejdůležitějších článků našeho hospodářského života. Záleží tu tedy nejen na kvantitě, ale i na kvalitě příslušného zařízení.

Kvalitu přenosu měříme dvojím způsobem: metodou objektivní a subjektivní.[1] Metoda objektivní má význam hlavně pro konstrukci a výrobu. Metoda subjektivní je důležitá hlavně pro výzkum — a má na zřeteli ovšem i důvody komerční.

[111]K zajištění mezinárodní spolupráce byly stanoveny společné zásady pro měření kvality telefonních stanic, závazné pro všechny členy mezinárodního poradního sboru pro telefonometrii CCIF.[2] Pojmem spolupráce nerozumíme ovšem jen výměnu vědeckých poznatků, ale i uzavírání mezinárodních obchodních smluv, které vyžadují přesnou definici výrobků (t. j. v našem případě telefonních stanic) podle přesných mezinárodních úmluv.

CCIF rozeznává pro subjektivní zkoušky srozumitelnosti zhruba tři kategorie zkoušek: 1. zkoušky pomocí logatomů, 2. zkoušky pomocí slov, 3. zkoušky pomocí vět.

CCIF zvolila tabulky logatomů za základní tabulky pro měření srozumitelnosti. Proč právě logatomy? Sestavit tabulky slov by bylo přece mnohem jednodušší. A přece nejen CCIF, ale i materiály Sovětské akademie nauk pokládají logatomické tabulky za základní zkušební texty.[3]

Podívejme se na věc blíže. Mezinárodní jednotkou definující jakost přenosu je t. zv. útlum srozumitelnosti. Je prozatím stanoven při 80% hláskové srozumitelnosti. Pro výsledky měření je důležitá možnost definovat zkoušený přístroj tak, aby jeho kvalita, vyznačená pro potřeby mezinárodních spojů, určovala přesně, jaké hláskové srozumitelnosti dosáhne měřený přístroj při určitých útlumech. Útlum srozumitelnosti je komplexním ukazatelem přenosu. Respektuje vliv útlumu, vliv frekvenčního pásma i vliv tvarového skreslení na srouzumitelnost. Hlásková srozumitelnost je počítána ze srozumitelnosti logatomů, a to proto, že při zkouškách záleží především na tom, jak měřený přístroj přenáší jednotlivé hlásky. Nejde tedy jen o to, aby vysílaná zpráva jako celek měla dostatečnou hlasitost, ale aby určitá kmitočtová pásma byla přenášena bez skreslení. Je-li útlum srozumitelnosti komplexním ukazatelem kvality přenosu, stěží můžeme odtrhovat hláskovou srozumitelnost od ostatních parametrů. V definici útlumu srozumitelnosti je přímo uvedena závislost určitého útlumu na stanovené srozumitelnosti hláskové. Nemohu proto zaměnit srozumitelnost hláskovou (logatomickou) za srozumitelnost slovní nebo větnou.

O přednosti logatomických tabulek se zřetelem na možnost domýšlet smysl zkušebně přijímaného textu (nevýhoda tabulek slovních a větných) jsem psala rovněž na jiném místě.[4] Pokládám tu jen za nutné připomenout toto: sledujeme-li požadavek optimální objektivní přesnosti měření, nelze dost dobře zkoušet zkoušené tak, aby všichni uměli!

Dále: směrnice CCIF, jakož i materiály Sovětské akademie nauk nikterak nevylučují tabulky slovní a větné. Naopak — počítají s nimi, dbajíce skutečnosti, že slovní a větné tabulky umožňují stanovení funkcionálních vztahů mezi jednotlivými kategoriemi, jakož i stanovení „rytmicko-dynamické a melodické struktury řeči.“ Měření prováděné na základě platných směrnic nemůže tedy tuto část pokusů vynechat, nehledě k tomu, že i vědecká cena pokusů by se zúžením na logatomickou oblast problematisovala. Při publikaci svých výsledků jsem však výslovně uvedla, že jde o dílčí výsledky prvního pokusu — a to pouze v oblasti kategorie první, t. j. s tabulkami logatomickými. Výslovně jsem také napsala, že vybrané logatomické kombinace jsou dílčí, a že ostatní kombinace budou předmětem zkoumání dalších pokusů. Mám tím na mysli na př. kombinace počátečních trojčlenných souhláskových skupin a pod.

Zásady měření útlumu srozumitelnosti jsou závazné pro všechny členské státy poradního sboru. Platí tedy i pro náš stát. Vzhledem k tomu, že u nás má být zřízeno cejchovní středisko telefonních přístrojů, byl náš ústav požádán, aby se zúčastnil řešení problémů jazykových zkušebních textů.

[112]Vyšla jsem nejen z platných usnesení CCIF a ze zkušeností zahraničních výzkumných ústavů, ale i ze zkušeností prof. dr. Vachka a prof. dr. Slavíka, kteří u nás vytvořili první české logatomy — sice pro jiné účely, než byly mé — ale pro týž jazyk.[5]

Jsem toho názoru (pokud vím, i ve shodě s názory prof. Vachka), že je třeba mít na zřeteli, čemu budou zkušební texty sloužit. To byla tedy první zásada, kterou jsem si stanovila. Domnívám se proto, že bylo správné pokusit se o sestavu nových logatomů pro měření telefonních cest.

Pro první část měření na základě tabulek logatomických tedy shrnuji: Logatomy především zjišťují spolehlivost přenosnosti hlásek.

O tom, že mezinárodní logatomy, jejichž výchozím materiálem bylo esperanto, neodpovídají specifickým požadavkům jednotlivých konkrétních jazyků, jsem psala jinde. Nutno tedy zdůraznit zásadu, kterou ostatně akceptují i nejnovější výsledky sovětských výzkumů — že totiž skutečnou cenu pro měření srozumitelnosti telefonních zařízení mají, jak se domnívám, logatomy národní. Rozumím jimi jednoslabičné celky, totožné se skutečnými slabikami živého jazyka — ovšem bez významového obsahu.

Logatomických tabulek prof. Vachka pro zkoušky auditorií jsem nepoužila především proto, že se v nich objevují kombinace slabik beze smyslu se skutečnými jednoslabičnými slovy. Takový materiál by tedy nevyhovoval požadavkům směrnic CCIF. Se slovy, resp. větami počítají tyto směrnice teprve pro II., resp. III. kategorii zkoušek. Podle logatomických tabulek prof. Vachka bychom tedy zkoušeli dvě kategorie zároveň.

Podle směrnic mi šlo tedy především o logatomy pro měření srozumitelnosti hláskové. (Používám tu termínu „srozumitelnost“ tak, jak je normalisován Úřadem pro normalisaci, ačkoliv tu v přesném slova smyslu jde o „přenosnost“, protože zkušební jednotky nemají významový obsah). Pokusila jsem se proto sestavit logatomy nové. Pro první pokusy jsem omezila jazykový materiál na výběr jednočlenných a dvoučlenných souhláskových skupin. Na tomto místě je třeba odpovědět na námitku kritiků, proč se v I. části mých tabulek nevyskytují některé souhláskové skupiny v češtině obvyklé. Nevyskytují se proto, poněvadž v excerpčním materiálu pořízeném pro první pokusy se takové skupiny vyskytují jen jako části jednoslabičných slov. Já jsem však jakákoli slova z důvodů již uvedených ze svých logatomických tabulek vyloučila. Se zřetelem na další pokusy jsem však pokračovala v excerpci dalšího materiálu, takže zbývající dvoučlenné, tříčlenné a ostatní souhláskové skupiny budou ve zkušebním materiálu pro další pokusy, jak již bylo ostatně uvedeno ve Slaboproudém obzoru 1955, s. 144—148. Důkazem toho, že dosud nepoužité souhláskové skupiny nepovažuji za méně důležité, je má excerpce jazykového materiálu, jakož i práce na statistice slabik, o jejímž průběhu referoval prof. Hála na prvním zasedání přípravné komise pro sestavení logatomů.

Prvním mým úkolem bylo sestavení logatomických tabulek pro cejchovní službu. Část těchto tabulek byla vyzkoušena ve Výzkumném ústavu spojů. Tyto logatomy byly ve shodě s předpisy CCIF jednoslabičné. Abych zjistila vzájemné působení souhlásek ve skupinách v postavení mezi dvěma samohláskami, přiřadila jsem některé logatomy dvojslabičné, v nichž dvoučlenné souhláskové skupiny byly umístěny mezi samohláskami a (a - a). Stereotypním užitím této samohlásky jsem chtěla vyloučit vliv případného působení samohlásek různé kvality. Jde tu totiž o známý složitý problém vzájemného vlivu hlásek — akutní právě pro telefonometrii —, zvláště o markantní působení samohlásek na souhlásky a souhláskové skupiny. Na přenosnost souhlásek mají samohlásky [113]nepochybně jistý vliv, který se však dosud nepodařilo přesně stanovit, ačkoliv se o to mnohé zahraniční laboratoře pokusily. Protože v mém pokusu šlo především o zjištění přenosnosti takto umístěných souhlásek, snažila jsem se výběrem příslušného logatomu navodit vždy stejnou hláskovou i slabikovou situaci. Výsledky pokusů s těmito logatomy byly zpracovány odděleně od výsledků s logatomy jednoslabičnými. Z dosud absolvovaných pokusů nelze ovšem zatím vyvozovat vědecké závěry, jež by si mohly činit právo na úplnost pohledu na tento zajímavý problém. V pokusech však pokračuji, majíc i tuto zajímavou problematiku na zřeteli.

V závěru si dovoluji ještě referovat o pokusech konaných se dvěma telefonními cestami rozdílné kvality v Ústavu pro jazyk český ČSAV ve spolupráci s Výzkumným ústavem spojů a Výzkumným ústavem telekomunikací.[6]

Obě telefonní cesty byly měřeny: 1. tabulkami logatomů, 2. tabulkami slov.

Ačkoliv kvalita obou telefonních cest byla tak rozdílná, tabulka slovní prokázala pro horší cestu průměrnou srozumitelnost 92%, pro cestu lepší pak 95%. Naproti tomu rozdíl obou telefonních cest měřený tabulkami logatomickými je vyjádřen číslicí 10% (špatná cesta 77%, dobrá cesta 87%).

Dosavadní výsledky své práce nepokládám ovšem zdaleka za konečné a ve svých pokusech pokračuji.

Úhrnem: domnívám se tedy, že zkoušet zkoušené tak, aby všichni uměli, vědecky problému neposlouží. Na základě zkušeností z pokusů se totiž domnívám, že slovní tabulky jsou málo citlivé pro zachycení kvality telefonních cest. To je asi důvod proč CCIF považuje měření logatomické za základní, a také podle něho vypočítává hláskovou srozumitelnost. Uvážíme-li, že se v telefonních hovorech vyskytují často neobvyklá jména osobní či místní — ba dokonce i zprávy kódované —, domnívám se, že při těchto zkouškách je vhodnější užívat logatomů — v našem případě slabik z konkrétního českého jazykového materiálu. Slov by se dalo užít teprve při druhé kategorii zkoušek, jak to předpisy CCIF vyžadují.

Jsem si vědoma toho, že slabika znamená odtržení od významové stránky jazykového materiálu. Soudím však, že pro zjištění určitých skutečností je třeba právě takovýchto pokusů. Každý takový pokus je vždy umělým dějem, při němž si volíme jen jednu proměnnou veličinu, zatím co ostatní proměnné (až na tu, kterou zkoumáme) musíme eliminovat. Teprve pak jsou podmínky experimentu konstantní.

Všechny zkoušky srozumitelnosti mají specifické potíže. Domnívám se proto, že je třeba pro každý druh zkoušek sestavit jiné tabulky. Pro zkoušky vadného sluchu budou jistě vhodnější tabulky slov. Považují však za sporný požadavek, abychom používali slovních tabulek jako hlavního zkušebního materiálu také v telefonometrii, kde je třeba pro výpočet útlumu srozumitelnosti rozpoznat jednotlivé hlásky. CCIF doporučuje hodnotu 80% hláskové srozumitelnosti při stanovení útlumu srozumitelnosti. Kdybychom použili místo logatomů slov, museli bychom k dosažení 80% srozumitelnosti zavést extrémně vysoký útlum do vedení a tak bychom zkoušeli za zcela odlišných podmínek. Kdybychom naopak ponechali stanovený útlum a upustili od 80% srozumitelnosti (což by neodpovídalo doporučení CCIF), pracovali bychom v oboru srozumitelnosti okolo 95%, kde strmost křivky srozumitelnosti v závislosti na útlumu je malá, a výsledek by byl malá přesnost měření.

Domnívám se proto, že subjektivní zkoušky telefonních cest mají být konány podle směrnic CCIF, a to tak, že zkoušky pro stanovení hláskové srozumitelnosti pomocí logatomů, t. j. konkrétních slabik vybraných z českých jazykových textů s vynecháním jednoslabičných slov, mají v pořadí důležitosti místo prvé, slovní zkoušky místo druhé a zkoušky větné místo třetí.

[114]Při těchto subjektivních měřeních se setkává technik s linguistou i fysiologem. Každý z nich má své oprávněné požadavky. Je třeba spolupráce všech, aby tyto složité problémy mohly být rozřešeny.

Tak jako máme logatomické tabulky prof. Vachka a prof. Slavíka pro měření auditorií, je třeba vyřešit i měření telefonního spojení. Proto byl svolán už v září 1955 ve fonetickém kabinetu Ústavu pro jazyk český ČSAV prof. Hálou přípravný výbor pro utvoření komise, která by pracovala na těchto úkolech. Protože prof. Vachek i prof. Slavík jsou členy této komise, věřím, že ve spolupráci s nimi, jakož i s odborníky z oboru telekomunikací a lékaři oborů příbuzných dané problematice se konečně podaří definitivní vyřešení všech načrtnutých otázek. Pak by i naše návrhy, podložené experimentální cestou, mohly být uplatněny na mezinárodních konferencích.

Slovo a slovesnost, ročník 17 (1956), číslo 2, s. 110-114

Předchozí František Kopečný: Několik poznámek k článku K. F. Svobody „K netradičnímu výkladu kvantitativního přívlastku“

Následující Karel Horálek: Ke kritice strukturalismu