Staročeský slovník

Jiří Daňhelka

[Chronicles]

(pdf)

Словарь старочешского языка / Dictionnaire du vieux—tchèque

Porada o plánu staročeského slovníku, kterou uspořádal Ústav pro jazyk český ČSAV v dubnu r. 1955 (viz o ní zprávu SaS 16, 1955, s. 259—260), vyjasnila zásadní otázku, k jakému zpracování staročeského slovníku lze za daných podmínek přistoupit, a přinesla řadu cenných podnětů pro první etapu konkrétní práce. Pracovníci oddělení pro studium vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český propracovali podle diskuse na této poradě své vnitřní pracovní směrnice a podle nich přistoupili k ukázkovému zpracování části materiálu. Výsledkem této práce je ukázka staročeského slovníku (Slovník staročeský. Pracovní zásady a ukázky hesel. Praha 1956, s. 74; rozmnoženo rotaprintem), kterou za vedení akad. B. Havránka a akad. Fr. Ryšánka zpracovali pracovníci zmíněného oddělení Ústavu a kterou redigovali dr. M. Nedvědová a dr. Zd. Tyl. V této ukázce jsou po úvodu o historii a problematice dosavadní práce na přípravách staročeského slovníku uveřejněny pracovní zásady, podle nichž se při ukázkovém zpracovávání materiálu postupovalo. Ukázka sama je rozdělena ve dvě části: jednak jsou v ní podány skupiny hesel soustředěné okolo společného významového jádra (kolem základního hesla náboženstvie, nalézti, obih, obrok, ostati, veliký, třie), jednak jsou uveřejněna zpracování různých hesel jednotlivě. Ukázka je přitom sestavena tak, 1. aby v ní byly zastoupeny všechny slovní druhy, 2. aby byla obsáhnuta co nejpestřejší problematika lexikografického zpracování, 3. aby byla možná i konfrontace nového zpracování se zpracováním Gebauerovým. Ukázka byla rozeslána různým institucím i jednotlivým badatelům v Československu i v zahraničí.

Ve dnech 28. února a 1. března 1957 se konala v Liblicích nová porada, tentokráte věnovaná ukázce slovníku. Porady se zúčastnili četní lexikografičtí pracovníci Ústavu pro jazyk český, bohemisté a slavisté z vysokých škol a pracovníci z ústavů ČSAV, kteří buďto mají lexikografické zkušenosti z jiných úseků, nebo jsou svou prací s problematikou staročeského slovníku nějak svázáni. Porady se zúčastnili i prof. R. I. Avanesov z Moskvy, pověřený řízením práce na přípravě staroruského slovníku, a prof. St. Urbańczyk z Krakova, vedoucí redaktor slovníku staropolského. Účastníci porady byli seznámeni také s připomínkami, které někteří jednotlivci poslali písemně (akad. Fr. Trávníček a j.). Diskuse se soustřeďovala především na otázky obecnějšího dosahu, drobné připomínky se účastníci rozhodli sdělit pracovníkům staročeského slovníku přímo. Přitom byla konstatována a kladně oceněna snaha o propracovanější uspořádání a stavbu hesel než v slovníku Gebauerově, ale diskuse upozornila i na to, že snaha jít, zejména v sémantickém členění hesel, nad Gebauera by mohla v jednotlivých případech vést k zbytečnému a někdy dosti neověřenému členění významů. I na některých ukázkových heslech je vidět tendenci k povyšování kontextových významů na významové odstíny a významových odstínů na samostatné významy. Podrobně byla prodiskutována otázka paleografického nebo transkribovaného psaní heslového slova v citátech a otázka míry užití latinských ekvivalentů, aniž se na poradě došlo k jednotnému názoru. V souvislosti s hodnocením ukázky nového slovníku ve vztahu k slovníku Gebauerovu a se zřetelem k materiálu, z kterého se vychází, zejména zkušení lexikografové varovali před dalším zvyšováním požadavků na chystaný slovník, protože by to bez předběžných teoretických studií monografických a nových prací materiálových [234]postup zdržovalo a oddalovalo vydání slovníku, kterého je již naléhavě třeba.

Vcelku porada ukázala, že před započetím definitivní práce bude užitečné pracovní zásady ještě v některých jednotlivostech upravit, a to spíš slevit z některých požadavků než další požadavky přidávat. Tu je třeba zvlášť zdůraznit realistické zásahy prof. Urbańczyka do diskuse, založené na bohatých zkušenostech z přípravy a redigování slovníku staropolského. Po zpracování výsledku této důležité a užitečné porady (k nim musí být ještě dodatečně přibrány eventuální otištěné — zejména v cizím odborném tisku — kritiky ukázky staročeského slovníku) se v Ústavu pro jazyk český přistoupilo k souvislému zpracovávání slovníku, a to svazku, který bude vydán jako první a obsáhne hesla písmen N—Ř.

Slovo a slovesnost, volume 18 (1957), number 4, pp. 233-234

Previous Vladimír Skalička: Jazyk jako nadstavba

Next Vincenc Pořízka: Zmatek v základních mluvnických pojmech v české učebnici hindštiny