Slovenská práce o rotacismu

Ludmila Švestková

[Chronicles]

(pdf)

Словацкая работа о ротацизме / Travail slovaque sur le rotacisme

Tato studie[*] podává fonetický rozbor odchylek od správné výslovnosti hlásky r ve slovenštině a způsob, jakým lze dosíci nápravy. Obsahuje bohaté autorovy zkušenosti z logopedické praxe na východním Slovensku, jemná pozorování, vhodně doplněná řadou názorných palatogramů, lingvogramů, rentgenogramů, skiagramů, fotografií i filmovými záběry.

V přehledných tabulkách shrnuje autor výsledky vyšetření asi 5000 žáků národních škol v Košicích. Podle jeho zjištění celá třetina dětí s poruchami výslovnosti má porušenu právě hlásku r. Ještě větší procento vadné výslovnosti nalezl u žáků mateřských škol. Tabulka frekvence výskytu různých odchylek ve výslovnosti r je sestavena podle materiálu nashromážděného v Oddělení pro chyby řeči, hlasu a sluchu při ORL klinice v Košicích.

Studie dr. Lišky není však pouhým příspěvkem zaměřeným úzce logopedicky. Jazykovědné a fonetické vzdělání autorovo, které získal nejen za studií v Praze, ale i později v době své praxe, umožňuje mu daleko širší rozhled po probírané otázce. Proto se např. na počátku [74]své studie zabývá rozdílnou výslovností hlásky r v různých jazycích a také ukazuje, že r správně tvořené v jednom jazyce nemusí být ortofonické v druhém.

V kapitole o třídění typů rotacismu probírá nejprve třídění jiných autorů (Seemanna, Sováka, Luchsingera-Arnolda, Chvatceva); sám pak rozděluje nesprávné tvoření r na tři druhy: mogirotacismus, pararotacismus a rotacismus vlastní.

Při mogirotacismu zůstává tato hláska nevyslovena, při pararotacismu dochází k jejímu nahrazování jinými hláskami. Autor tu ukazuje na vzájemnou záměnu takových hlásek s r v některých cizích jazycích a vysvětluje ji artikulační podobností těchto hlásek. Vlastní rotacismus je pozměněné tvoření hlásky r spolu s odchylným akustickým zněním. Autor napřed uvádí různé druhy vlastního rotacismu a pak je třídí na r hrčivé, třené a srkavé.

Hrčivé r vzniká kmitáním některého mluvního orgánu. Výdechový proud se střídavě uvolňuje a zadržuje a ozývá se tak typický hrčivý zvuk, většinou hlasný.

Při tření se mluvní orgány na některém místě sblíží a vytvoří úžinu; třecí šum vzniká třením procházejícího výdechového proudu.

Zajímavé je r nazývané »srkavým«. Zde se utvoří závěr. Sliny za ním nahromaděné jsou úžinou, vzniklou po jeho zrušení, hnány výdechovým proudem, což vyvolává nepříjemný srkavý zvuk.

Popisy vadných hlásek jsou doprovázeny obrazy na konci knihy. Dále se autor zmiňuje o hlásce r při jiných poruchách řeči (při rozštěpech patra, neurosách apod.). Podává své zkušenosti s nápravou vadného r a rady, jak si při ní počínat. Probrav různé metody postupu při této nápravě, pokládá za nejvhodnější způsob použití hlásek t, d (tdnka > trnka), upozorňuje však i na těžkosti a nezdary při zmíněném postupu. Upozorňuje, že nelze začínat nápravu hlásky příliš mechanicky. Nejprve je třeba vyšetřit u dítěte všechny hlásky, vzít v úvahu hlásky chybné a věnovat zvýšenou pozornost hláskám t, d, n, jakož i stanovit, o jaký druh rotace jde. Bylo by zbytečné začínat s nápravou vadné hlásky r při rozštěpech patra, při dyslaliích nebo tenkrát, jsou-li hlásky t, d též chybně tvořeny.

Práci logopéda prospěje Liškova studie podstatně nejen tím, že podává podrobný popis rozličných druhů rotacismu, ale i pečlivým obrazovým materiálem. Jeho palatogramy, lingvogramy a ostatní obrázky nejsou však pouhým ilustračním materiálem, nýbrž svědčí též o možnosti praktického využití fonetických metod v logopedické praxi.

Slovo a slovesnost, volume 19 (1958), number 1, pp. 73-74

Previous Petr Zima: Nový úvod do fonetiky

Next Ivan Lutterer: První čínská práce o češtině