dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Autorské slovníky

Oldřich Králík

[Chronicles]

(pdf)

Авторские словари [в частности языков Гёте, Пушкина и Мицкевича] / Dictionnaires d’auteurs [surtout celui de Goethe, Pouchkine et Mickiewicz]

Po druhé světové válce nastal velký rozmach lexikografie, který se projevuje též na poli autorských slovníků. Ve většině okolních zemí jsou v běhu přípravné práce k slovníkům nejvýznačnějších národních klasiků, hojně se pracuje též na prohloubení teoretických zásad. V Moskvě od r. 1957 vychází Lexikografický sborník,[1] dlouhou tradici v Německu má lexikální studium Goetha. Všestranný přehled tohoto rozsáhlého ruchu, jak po stránce materiálové, tak metodické, podala Christa Dillová (Forschungen und Fortschritte 33, 1959, 340 sl., 369 sl.). Všímá si starší tradice, jak je v klasické filologii (každý u nás zná Lepařův Homérský slovník) a biblistice a jak pokračuje v slovnících k význačným dílům a autorům středověkým. Starší typ autorského slovníku byl pomůckou k pochopení jazykově cizího a vzdáleného textu.

Starší slovníky byly pravidelně výběrové, soustřeďovaly pozornost na slova vzácná a výjimečná, popříp. také na obtížnější gramatické formy. Typ, který se ustaluje v poválečných letech, usiluje postihnout v úplnosti jazykový odkaz národních klasiků a tím zvládnout závažnou část z vývoje národního jazyka. V SSSR vychází slovník Puškinův,[2] v Polsku se chystá zvláště vyčerpávají slovník Mickiewiczův,[3] na Ukrajině Ševčenkův, v Maďarsku Petöfiho a Juhásze, v Bulharsku vychází slovník Botevův,[4] v Rumunsku se připravuje slovník Emineskův, v Německu se pokoušejí zvládnout obrovité úkoly slovníku Goethova.[5] Každý takový slovník je složitý úkol, každý má prozatím poněkud odlišný ráz a zaměření. Není dosud zcela ujasněn problém vztahu individuálního a obecného v autorském slovníku, některé slovníky jsou zaměřeny stylisticky, jiné se snaží podávat i věcné poučení. Dillová probírá techniku i obecné zásady, jak se vypracovaly v poslední době. Jde vlastně o dvě věci, o lexikální archív k jednotlivým autorům a o úpravu autorského slovníku pro tisk. Lexikální archív v zásadě musí být úplný, ale skoro bez výjimky bylo nutno kapitulovat u slov gramat., např. ani speciální slovník ke Goethovu Faustovi neuvádí všechny doklady na spojky apod. Z technických novinek je pozoruhodné, že se leckdy užívá vedle strojopisu též fotomechanické cesty. Zvláštní problém je určení úseku textu tak, aby byl získán naprosto jasný kontext příslušného slova. Velkoryse tento problém rozřešili redaktoři Mickiewiczova slovníku. Rozdělili text básníkův do dlouhých úseků, průměrně asi o 80 slovech, každý úsek rozmnožili stokrát. Základní problém je volba edice autora. Často se vychází z posledního akademického vydání, ale např. u Goetha bylo nutno sáhnout k nejúplnější dosud edici z minulého století, při čemž se respektovala vydavatelská zlepšení moderních edicí. Velké kolísání je v zachycování variant a znění v náčrtech, např. Puškinův slovník je pominul, ale kritika to vytkla. Někdy se nečekalo na dokončení akademického vydání příslušného autora. Vůbec se soudí, že autorský slovník v neposlední řadě bude oporou příštím vydavatelům. Je tu mnoho speciálních problémů, např. otázka, zda se mají pojmout do autorského slovníku cizí slova, např. u Puškina francouzská, u našeho Máchy německá. A je mnoho řešení, jak uspořádat v autorském slovníku jednotlivá hesla, pokud se má uplatnit zřetel chronologický, pokud se má usilovat [240]o vybudování významoslovné, jak rozlišit a uspořádat významy přenesené atd.

V článku Dillové se mluví též o slovníku Máchově jako pokročilé akci. Uvažuje se sice u nás o autorském slovníku K. H. Máchy a B. Němcové, ale přes některé náběhy soustavná práce na nich dosud ve skutečnosti nezačala. Toto opoždění není příjemné, ale bude možno využít zkušeností, které už byly získány jinde.


[1] Srov. Filipcův referát, SaS 19, 1958, 292—297. — Vyšel již 4. svazek.

[2] Slovar’ jazyka Puškina I—III, Moskva; vychází od r. 1956.

[3] Srov. K. Górski, Co należy rozumieć przez wolę autora przy edicji tekstu, sb. Z polskich studiów slawistycznych II, 1958, 392—396.

[4] Rečnik na ezika na Christo Botev, A - K, Sofia 1960.

[5] E. Merker, Wörterbuch zu Goethes Werther, DAW 1958, Berlin. — J. Neuendorff-Fürstenau, Wörterbuch zu Goethes Götz von Berlichingen, DAW 1958, Berlin.

Slovo a slovesnost, volume 22 (1961), number 3, pp. 239-240

Previous Aleksandr V. Isačenko: Popularizace vědeckých poznatků v NDR

Next Jaroslav Machač: K vztahu lexikologie a gramatiky