Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K jedné Brechtově nerýmované básni s nepravidelnými rytmy

Jaromír Povejšil

[Articles]

(pdf)

К одному нерифмованному стихотворению Брехта с нерегулярными ритмами / Un poème de В. Brecht sans rimes aux rythmes irréguliers

Výklad „O nerýmované lyrice s nepravidelnými rytmy“ uveřejnil Brecht roku 1939.[1] Nerýmované a nepravidelně rytmizované verše jsou již v jeho sbírce Hauspostille (1927) a postupně jich přibývá. Ve velké míře jich Brecht užívá v agitačně antifašistické lyrice 30. let (Deutsche Satiren, 1938). Jeho úvahy nejsou programatické: vysvětlují a resumují dosavadní praxi. Pro verše platí stejný „gestický“ princip jako pro neveršovaný jazyk dramat.[2] Jsou určeny k přednášení, nikoli k tichému čtení.[3]

Pavel Trost ukázal,[4] že nejen rané Brechtovy básně, nýbrž i mnohé pozdější, psané již „novou technikou“, mají verš založený na metrickém schématu s pravidelným počtem (většinou jambických) stop, i když zároveň s četnými odchylkami. Pokud je ve verši více než základní počet stop, lze na rovině syntagmatické vyčlenit příslušný počet přízvuků. Syntagmatické přízvuky tak tvoří nadstavbu nad metrickým schématem.

Mnohdy je ovšem interpretace volně rytmizovaných veršů z hlediska přízvukového obtížná a nelze dosáhnout jednoznačného výsledku. Brecht sám např. uvažuje, že delší verš

Könnte man ihnen immer Märchen erzählen

by bylo možno v zájmu snadnějšího čtení[5] rozdělit do dvou řádek:

Könnte man ihnen immer

Märchen erzählen.

Neznamená to, že délka řádku — verše a tím i počet přízvuků v něm nemá pro Brechta prvořadý význam? J. Mukařovský[6] považuje pro tento typ verše za rozhodující intonační ztvárnění. P. Trost[7] upozorňuje na význam pauzy spjaté s kadencí.

Pro Brechtovu nerýmovanou a nepravidelně rytmizovanou lyriku není charakteristický jenom verš; jsou to i určité formální postupy ve výstavbě textu. V rozboru básně An die Gleichgeschalteten,[8] po mnoha stránkách příznačné pro verše bez rýmů a pravidelného rytmu, chceme na některé složky účastnící se stavby celku poukázat.

[341]Poměrně rozsáhlá skladba (71 veršů) není rozčleněna do strof ani do odstavců. Verše mají rozdílnou délku (4—20 slabik). Zejména delší verše jsou většinou rozděleny na dvě, výjimečně na tři části. Předěl je buď vyznačen interpunkcí, tzn. je závazný, nebo vyznačen není a je realizovatelný potenciálně. Např.:

11 Sein Gesicht nicht zu verlieren, / aber in Wirklichkeit

16 Keine Unwahrheit zu sagen, / dient ihm dazu, / von nun an

25 So unterstützt er / schon durch sein Schweigen

V některých verších je interpunkčně vyznačený předěl výrazně posunut ke konci verše. Jedno- až dvouslabičný úsek mezi pauzou předělu a pauzou na konci verše,[9] který syntakticky patří již k verši následujícímu a měl by v něm charakter proklitika, se osamostatňuje a zvýrazňuje:

5 Nicht mehr zu sagen, aber

55 Seiner Art. Schnell

56 Gerät er in den unerbittlichen Wettkampf aller derer

Bez reálného nebo potenciálního předělu je např.

35 Nur nichts genommen hat

49 Den Bruder des Ermordeten

Nezdá se, že se verše opírají o pravidelné metrické schéma. Neznamená to však, že se příležitostně nevyužívá zcela pravidelného metra; jde tu pak o jeho záměrné, funkční využití jako odlišnosti od nepravidelnosti.

Ve zkoumaných verších není pravidelný ani počet přízvuků. Jistá tendence je k jejich lichému počtu (5, 3, 7 iktů). Vyskytují se však verše i se sudým počtem přízvuků.

Jednoznačně lze stanovit počet přízvuků jen ve verších s průhledným lexikálním obsazením, např.

59 Der Wunsch, das Brot nicht zu verlieren, mischt sich

kde každé plnovýznamové slovo nutně nese přízvuk. V jiných je počet přízvuků navíc podmíněn významovou výstavbou větného úseku, např.

12 Ist er doch nur entschlossen

kde přízvučné je nepochybně omezovací nur, nebo již v uvedeném verši 25 s přízvučným schon. V jiných verších obsahujících buď víceslabičná slova, nebo několik slov jednoslabičných, jejichž plnovýznamovost je problematická, jsou kromě závazných přízvuků (slovních a větně úsekových) možné i přízvuky další; mohou se realizovat vedlejší přízvuky mnohoslabičných slov, jestliže v nich rozložení (hlavního a vedlejšího) přízvuku navodí nějaké metrické schéma. Jemu se pak mohou poddat i gramatická slova a být přízvučná. Proto lze mnohé verše přízvukově interpretovat různě, např.:

6

 

Auch die Lügen des Regimes nicht zu verbreiten, also

 

(1)

 

(2)

18

 

In den Laboratorien und auf den Fabrikhöfen als Leute

 

(1)

 

(2)

56

 

Gerät er in den unerbittlichen Wettkampf aller derer

 

(1)

 

(2)

[342]Vedle nepravidelně rytmizovaných veršů se výjimečně střetáváme s verši nebo poloverši, které mají téměř zcela pravidelné metrum, např.:

29 Die Lüge sagen muß. Nicht ungnädig (jamb)

28 Nicht nur die Wahrheit verschweigen (daktyl);

srov. též níže citované verše 67, 70.

16 .... Aber auch zu dieser Zeit

20 .... Wer mit keiner Wimper zuckt (trochej?)

Zvlášť výrazně se pravidelné metrum nepřerušené předělem jeví ve verši

67 Werden die Kenner der Wahrheit die wildesten Lügner.

Z celkového počtu 25 vět, všech oznamovacích, se ve dvanácti případech konec věty kryje s koncem verše, v ostatních tvoří konec věty ve verši předěl. Syntakticky nejsložitější a nejrozsáhlejší jsou první dvě věty, zabírají třináct a půl verše. První souvětí má sedm, druhé šest syntaktických celků. Žádná z dalších vět nepřesahuje čtyři verše a nemá víc než čtyři syntaktické celky.

V prvním rozsáhlém souvětí (verš 1—8) rámují hlavní větu infinitivní konstrukce. Úvod tvoří účelová infinitivní vazba rozvitá relativně samostatným okolnostním určením. Za hlavní větou následují čtyři infinitivní konstrukce s negací, z nichž první a druhá, třetí a čtvrtá jsou spojeny adverzativním aber, a oba páry navzájem vysvětlujícím a shrnujícím also. Mezi 1 a 2, 3 a 4 je vztah kontrastu, mezi 1, 2 a 3, 4 vztah paralelnosti.

I druhá věta (8—13) je zřetelně stavěna na uvedených principech. Hlavní věta s připojenou větou obsahovou a s infinitivní konstrukcí je popřena adverzativně připojeným následujícím souvětím. Protikladnost tu není vyjádřena jen spojkou aber, nýbrž i lexikálním obsazením obou částí; v prvé je ve verši 9 scheint, entschlossen, 11 Sein Gesicht nicht zu verlieren, v druhé 11 in Wirklichkeit, nur entschlossen, 13 Sein Brot nicht zu verlieren. Přitom jsou gramaticky paralelně stavěné úseky Sein Gesicht nicht zu verlieren a Sein Brot nicht zu verlieren významem vyhroceně protikladné.

Také celky ve verších 35—39 a 40—45 jsou založeny na kontrastu; paralelní gramatická stavba tu však není natolik zjevná jako v dřívějším příkladě. Korespondují si Tisch der Machthaber, zwischen seinen Zähnen Die Reste der Mahlzeit, mit Zweifeln na jedné a zum Siegesmahl nicht geladen, Freund der Unterdrückten, ist mehr wert na druhé straně. Oba úseky spojuje výraz Lobrede ve verších

38 .... hört man

39 Seine Lobrede mit Zweifeln an.

40 Aber die Lobrede dessen

Závěrečné verše 44—45 vytvářejí nápadnou figuru na základě negace, k nim se váže opakováním stejných lexikálních prvků verš 46:

44 Was er sagt, das ist

45 Und was er nicht sagt, ist nicht.

46 Und nun sagt er, es ist

Výraznými lexikálními kontrasty se vyznačují 3—6 die Wahrheit — die Lügen, 33—34 nichts gegeben — nichts genommen, 61—62 das Unsagbare — Dennoch zu sagen, 67 die Kenner der Wahrheit — die wildesten Lügner. Zvláštního účinku nabývá spojení 69—70 überführt Früherer Ehrlichkeit, einstigen Anstands, kde überführen ‚usvědčit‘ obvyklé ve frázi eines Verbrechens überführen ‚usvědčiti ze zločinu‘ se neočekávaně užije se substantivy označujícími kladné jevy.

Úvodní verš Um sein Brot nicht zu verlieren s negativní partikulí a ženským zakončením se v malých obměnách a v nepravidelných odstupech 4krát opakuje v poloverších zdůrazněných pauzami (13, 27, 53, 59; pouze v 31 vyplňuje celý verš). Se [343]závěrečným veršem Verlieren sie ihr Brot stejného lexikálního obsazení, ale odlišným syntaktickou stavbou, afirmativností a rytmickým ztvárněním (mužské zakončení) tvoří z hlediska formálního nápadný rámec celému textu a po obsahové stránce paradoxní pointu.

Verš 2 In den Zeiten zunehmender Unterdrückung se s předsazeným zdůrazňujícím auch opakuje ve verši 10.

 

Sledujeme-li sémantickou oblast vymezenou výrazy Wahrheit Lüge, ukazuje se zřetelně stavební princip gradace.

Výchozí stupeň je dán verši 3—5 die Wahrheit … Nicht mehr zu sagen a 6 die Lügen … nicht zu verbreiten. Ve 14—15 se formulace v obráceném pořádku zostřuje: keine Unwahrheit zu sagen (opakuje v logickém smyslu 6) — Die Wahrheit zu verschweigen (opakuje v logickém smyslu 3—5). Tento stupeň je od dalšího oddělen zobecňujícím příměrem (paralelně a opět gradačně stavěným) o dešti ve 22—24: … Er bezeichnet // Die furchtbare Tat als etwas so Unauffälliges wie Regen // Auch so unhinderbar wie Regen.

Krok k druhému stupni vychází z předchozího (verš 28 opakuje z 15 Die Wahrheit zu verschweigen) a ve 29 se Wahrheit mění v antonymum Lüge a verschweigen v antonymní sagen: Die Lüge sagen.

Mezi druhý a třetí stupeň je vložena alegorie o vrahovi a jeho oběti (49—52). V druhém poloverši se resumuje stav předchozího gradačního stupně: Die einfache Lüge a z něho se přechází ke stupni dalšímu 57—58: … es genügt nicht mehr der Wille zu Lügen. // Das Können ist nötig und die Leidenschaft wird verlangt. V rytmicky výrazném verši 66—67: … So // Werden die Kenner der Wahrheit die wildesten Lügner s pravidelným metrem a příkrým lexikálním kontrastem je dosaženo vrcholu. Po něm následuje čtyřverší připomínající „poučení“ klasické bajky.

 

Pro většinu veršů Brechtovy básně An die Gleichgeschalteten je charakteristická césura, lichý počet přízvuků a ženské zakončení. Metricky zcela pravidelné verše jsou výjimkou. Jako celek je báseň vystavěna na principu (lexikální) gradace. Významnou výstavbovou složkou je gramatický a lexikální paralelismus a kontrastovost.

 

R É S U M É

Zu einem reimlosen Gedicht mit unregelmäßigen Rhythmen von Bertolt Brecht

Es wird der Vers und der formale Bau des Gedichtes „An die Gleichgeschalteten“ untersucht. Der Vers scheint auf keinem alternierenden Grundschema zu beruhen, weist jedoch eine Tendenz zur ungeraden Anzahl der Ikten auf. Der erste und der letzte Vers, die lexikalisch gleich besetzt sind, bilden einen formalen Rahmen für das Ganze, und inhaltlich sind sie als eine paradoxe Pointe aufzufassen. Als Ganzes ist das Gedicht auf dem Prinzip der Gradation in dem durch Wahrheit — Lüge abgesteckten semantischen Bereich aufgebaut. Als konstitutive Momente des Textaufbaus erscheinen der grammatische und lexikalische Kontrast und Parallelismus.


[1] Über reimlose Lyrik mit unregelmäßigen Rhythmen, Bertolt Brecht, Schriften, Berlin 1975, s. 217—226.

[2] O.c., s. 220: „Und ich hatte mir für das Sprechen (sei es der Prosa oder des Verses) eine ganz bestimmte Technik erarbeitet. Ich nannte sie gestisch.“ Termín gestický Brecht nikde blíže nevysvětluje, uvádí jen příklad gestického a negestického textu. Říká dokonce: „Jedoch ist eine völlig rationelle Erklärung (der gestischen Rhythmisierung — doplněno J. P.) natürlich weder möglich noch notwendig.“ (S. 222) — R. Jakobson, Hölderlin, Klee, Brecht, Frankfurt a. M. 1976, s. 116, pokládá zájmena s jejich deiktickou povahou za gestické prvky.

[3] O.c., s. 226: „Es handelte sich darum, einzelne Sätze in die ferne, künstlich zerstreute Hörerschaft zu werfen. Sie mußten auf die knappste Form gebracht sein, und Unterbrechungen (durch die Störsender) durften nicht allzuviel ausmachen.“

[4] Verse von Brecht, sb. To Honor Roman Jakobson III, The Hague-Paris 1967, s. 2055n.

[5] O.c., s. 224: „leichter lesbar“.

[6] Kapitoly z české poetiky I, Praha 1948, s. 170—185.

[7] Verš a pauza, sb. Literárněvědné studie, Brno 1972, s. 275.

[8] Bertolt Brecht, Hundert Gedichte 1918—1950, Berlin und Weimar 1966, s. 215—217. Za svého pobytu v Moskvě r. 1935 přednesl Brecht báseň v německém vysílání moskevského rozhlasu. — Česky vyšla v knize Bertolt Brecht, Sto básní, Praha 1959, s. 127—129.

[9] Über reimlose Lyrik …, s. 224: „Das Ende der Verszeile bedeutet immer eine Zäsur.“

Slovo a slovesnost, volume 38 (1977), number 4, pp. 340-343

Previous Karel Hausenblas: Řeč o řeči v Nerudově povídce „U tří lilií“

Next Arnošt Lamprecht, Mirek Čejka: Pokrok v poznání předindoevropské jazykové situace (Poznámky k Illičově-Svityčově rekonstrukci nostratického slovníku)