Pokrok v poznání předindoevropské jazykové situace (Poznámky k Illičově-Svityčově rekonstrukci nostratického slovníku)

Arnošt Lamprecht, Mirek Čejka

[Discussion]

(pdf)

Прогресс в познании доиндоевропейской языковой ситуации / Progrès dans la connaissance de la situation linguistique pré-indoeuropéenne (Remarques sur la reconstruction du vocabulaire nostratique effectuée par V. M. Illič-Svityč)

Před dvěma lety jsme v článku Indoevropské jazyky a nostratická teorie V. M. Illiče-Svityče (SaS 37, 1975, 62—69) komentovali a recenzovali I. díl nostratického slovníku Opyt sravnenija nostratičeskich jazykov (Moskva 1971). Nyní vyšel očekávaný II. díl obsahující pokračování slovníku (písmena l—ʒ́).[1] Zamýšlíme se nad tímto II. dílem v čísle věnovaném Pavlu Trostovi, neboť jde o obecně lingvistickou a srovnávací problematiku, která jubilantovi byla vždy blízká.

V II. díle slovníku jsou jednak hesla, která připravil v čistopisné podobě zesnulý autor V. M. Illič-Svityč, jednak hesla, která přepsal z konceptu do čistopisné podoby redakční kolektiv; některá hesla jsou pak stručné stati, jež byly v čistopisné podobě připraveny Illičem-Svityčem; autor chtěl s jejich pomocí zřejmě odhadnout přibližný rozsah slovníku. Tyto stati musely pak být redakčně poněkud upraveny, aby odpovídaly celkovému charakteru práce. K slovníku jsou připojeny tři cenné rejstříky: (I.) přehled nostratických rekonstrukcí v abecedním pořádku s ruskými ekvivalenty a s odkazy na příslušný díl slovníku, (II.) sémantický rejstřík ruský a anglický s odkazy na příslušné číslo rekonstrukce, (III.) rejstříky kořenů všech šesti jazykových rodin, které patří do nostratické velkorodiny. Tak se nakonec dostala do rukou lingvistické veřejnosti celá práce, která vyšla z pera V. M. Illiče-Svityče.

Druhý díl slovníku obsahuje 108 nostratických rekonstrukcí, které připravil nebo na nichž se podílel sám autor. Nedostala se tam tedy ta hesla, která jsou sice obsažena v materiálu nostratické kartotéky, ale k jejichž zpracování autor sám již nepřistoupil. Jsou to bohužel některá hesla velmi významná, která byla uvedena v I. díle v přehledných tabulkách zdůvodňujících nostratické srovnávací studium. Je to pět zájmenných základů (Ti/Si ‚ty‘, nA ‚my‘ exkluzívní, Tä ‚vy‘, šä ‚on‘ životné, Tä ‚to‘ neživotné), čtyři jmenné morfologické afixy, čtyři slovesné morfologické afixy; jedna významná adjektivní přípona (ide. -no-), jedna částice (záporka ‚ne‘), sedm rekonstrukcí týkajících se částí těla (srov. např. ural. kūle-, ide. k'leu-‚ucho, slyšet‘, ural. ńankćA ‚jazyk‘, alt. p‘ad-ak, ide. ped- ‚noha‘ atd.), tři rekonstrukce týkající se přírody neživé (ural. wete, ide. wed- ‚voda‘, ural. šüne, ide. sneig^wh-‚sníh‘, ural. pīwe, ide. peH^w- ‚oheň‘), pět rekonstrukcí týkajících se živé přírody (‚šakal‘, ‚pes‘, ‚veš‘, ‚hnida‘, ‚šťáva‘), šest rekonstrukcí týkajících se vztahů v prostoru (srov. alt. p‘erä, ide. per- ‚kraj, okraj‘, alt. antA, ide. hent- ‚přední strana‘ atd.), jedenáct sloves (např. dráv. tā-, ide. deh^w- ‚dávat‘, ural. punja, ide. (s)pen- ‚plést, příst‘, ural. pal'a-, ide. pelh'-/pleh'- ‚pálit, hořet‘ atd.), devět adjektiv (alt. t‘uba, ural. tüwä, ide. dheub- (<teubh-) ‚hluboký‘, semitoham. šw-/św-, ide. su ‚dobrý‘ atd.). Dvě z těchto slov byla uvedena i v mottu 1. dílu knihy, srov. 4. řádek „ja-Ko pele (nyní pelHi) Tuba wete“, čímž byla dána zároveň nostratická rekonstrukce těchto slov, tj. Tuba ‚hluboký‘, wete ‚voda‘. V témž mottu jsou i další předběžné rekon[345]strukce jako weTe ‚čas (starý)‘, palhA ‚polis, obydlí‘. Tato právě uvedená slova — zájmeny počínajíc a substantivy a adjektivy končíc —, zaznamenaná v I. dílu a chybějící v slovníkovém zpracování, by sama stačila k vyslovení nostratické hypotézy, neboť jde o slova, která se zpravidla nepřejímají (snad s výjimkou palhA ‚obydlí‘). Z toho je vidět, že v II. dílu je zpracována jenom část materiálu obsaženého v kartotéce. Je to dobře patrné ze srovnání počtu slov v předběžné stati Materialy k sravnitel’nomu slovarju nostratičeskich jazykov,[2] kde bylo uvedeno 606 slov (kořenů) pojmenovávacího charakteru (bez zájmen, deiktických a formálně gramatických elementů, s nimiž by počet dosáhl asi 650), a počtu slov v obou dílech srovnávacího slovníku — 353 (I. díl — 245, II. díl — 108).

Vydavatelé zdůvodnili svůj způsob vydání tím, že od smrti V. M. Illiče-Svityče pokročilo nostratické bádání dosti značně, a zejména také práce na rekonstrukci prajazyků jednotlivých jazykových rodin. Bylo by proto třeba provést některé úpravy při zpracování autorova materiálu. Tím by se stala celá práce do jisté míry nesourodou. Byla proto vydána v podstatě jen původní práce autorova. V očekávaném III. dílu, jehož autory budou patrně dosavadní členové redakčního kolektivu, bude vydán zbývající materiál. Usuzujeme na to z textu redakční předmluvy, srov.: „… obrabotka kartotek vedetsja v nastojaščeje vremja A. B. Dolgopol’skim i V. A. Dybo …“, i z poznámek u jednotlivých hesel, v nichž jsou přímé odkazy na III. díl slovníku (srov. s. 56, 96, 100—101, 106). Neobsahují tedy vydané dva díly slovníku celý nostratický materiál. Nicméně i v této podobě je vydání práce velmi užitečné a poslouží pokroku vědy. Cenné jsou i rejstříky, neboť usnadňují využití celého materiálu v obou dílech slovníku. Zásluhu o vydání má redakční kolektiv vedený V. A. Dyboem, a zejména R. V. Bulatovová, která rozluštila rukopis autorových konceptů, prověřila bibliografická data a zkratky, sestavila rejstříky a připravila celý rukopis II. svazku do tisku. Svědčí to o nezměrné obětavosti a lásce k dílu zesnulého autora.

Obsah II. dílu slovníku tvoří, jak již bylo řečeno, 108 rekonstrukcí. Z nich jen 20 je označeno jako nezcela průkazných. 63 slov (tj. 58 %) prochází nejméně třemi jazykovými rodinami a 33 % se vyskytuje dokonce ve čtyřech a více rodinách, čímž dokumentární hodnota těchto příkladů velice vzrůstá. Patří sem například slova mänA ‚muž‘ (ve 4 rod.), mäŕä ‚vlhkost, jezero, moře‘ (5 rodin), lip‘a ‚lepkavý‘ (5 rod.), łonKa ‚ohýbat‘ (4 rod.), ńa‘rA ‚mladý, jarý‘ (5 rod.), pelHi ‚třást se, bát se‘ (4 rod.), p‘ära ‚rvát, párat‘ (5—6 rod.), TapHa ‚bít, tepat‘ (5—6 rod.), wola ‚veliký‘ (4—5 rod.), mä ‚my‘ inkluzívní (6 rod.), NA ‚ukazovací zájmeno‘ (5 rodin), -n ‚sufix nepřímých pádů‘ (5 rod.), -lA ‚sufix adjektiv a participií‘ (4 rod.). Ale i slova vyskytující se ve třech rodinách jsou přesvědčivá: LäjA ‚lít, voda‘, mEwA ‚voda, mýt‘, moLA ‚drtit, mlít‘, mAnA ‚zůstávat na místě‘, manga ‚silný, mnohý‘ atd. Ba dokonce i slova zachovaná jen ve dvou rodinách mohou být průkazná: nimi ‚jméno‘ (ural.-ide., ale snad i semitoham.), Lamdi ‚nížina‘ (ural.-ide., slov. lędo ‚lada‘), LAga ‚ležet‘ (ide.-kartvel.). Ani mnohá slova s otazníkem nelze nechat bez povšimnutí, např. mälgi ‚prsa, výmě, sát‘ (semitoham., ide., ural.), srov. čes. mlezivo ‚první mléko po otelení‘.

Nad celou problematikou nostratického studia jsme přemýšleli už při posuzování I. dílu práce. Konstatovali jsme s odkazem na A. Erharta:[3] a) že je třeba srovnávat nejstarší rekonstruované podoby, b) že je třeba dbát zásady minimální fonetické shody, c) že je nutno uplatňovat v potřebné míře i sémantické kritérium. Můžeme i po prostudování II. dílu práce konstatovat, že i v něm jsou tyto zásady dodrženy. Nesrovnává se v něm cokoliv s čímkoliv (podle náhodných fonetických shod), nýbrž [346]zkoumání je opřeno o příslušné fonetické korespondence, které byly uvedeny v tabulkách I. dílu a o nichž jsme se již zmiňovali. Uplatňuje se rovněž zřetel k sémantické shodě, což není u primitivních pojmů z doby před vznikem zemědělství příliš těžké. Pokud se předpokládá složitější sémantický vývoj, je patřičně zdůvodněn.

Vymezili jsme již minule základní okruhy srovnávaných slov. Uvedeme dále některé příklady v nostratické rekonstruované podobě:[4]

a) části těla: Kap‘a ‚hlava‘, HuKa ‚oko, vidět‘, KErdA ‚hruď, srdce‘, Karbi ‚vnitřnosti‘, gäTi ‚ruka‘, p‘oǯqa/p‘odqa ‚bedro‘, Homśa ‚maso‘;

b) člověk a příbuzenstvo: mänA ‚muž‘, küni ‚žena‘, kälU ‚příbuzná‘ (srov. stč. a slc. zelva), bArA ‚dítě‘, Külä ‚rod, obščina‘, nimi ‚jméno‘;

c) příroda: ‘EKu ‚voda, řeka‘, mäŕä ‚vláha, jezero, moře‘, Huwa ‚tok vody‘, diqA ‚země‘, KarA ‚skála‘, burHA ‚prach‘, Lamdi ‚nížina‘, mALA ‚hora‘, gEhra ‚jitřní záře‘ (srov. slovan. zora, zarja), burA ‚bouře‘, gUrA ‚žhavé uhlí‘;

d) příroda živá: KüjnA ‚vlk, pes‘, ’ili ‚jelen‘, kalA ‚ryba 1‘, diga ‚ryba 2‘, KorA ‚červ‘, KErA ‚roh‘, Käp‘ä ‚tlapa (kopyto)‘, marja ‚bobule‘, Kaŕä ‚kůra‘, gara ‚trn, větev‘, KanpA ‚výrůstek, houba‘;

e) děje: ’esA ‚být na místě‘, ’ejA ‚přicházet, jít‘, ’itä ‚jíst‘, käjwA ‚žvýkat‘, KanA ‚rodit (se)‘, bari ‚brát, nést‘, kamu ‚uchopovat‘, güpA ‚hýbat (se)‘, manu ‚myslit‘, kENA ‚znát‘, KaŠA ‚česat‘, KaHPA ‚sekat, kopat‘, KadA ‚splétat (z proutí), stavět‘, bura ‚vrtat‘, moLA ‚drtit‘, Henka ‘hořet‘;

f) vlastnosti: wola ‚veliký‘, KUrA ‚krátký‘, łap‘a ‚plochý‘, Kol'A ‚kulatý‘, bergi ‚vysoký‘, lip‘a ‚lepkavý‘, giłHu ‚hladký, lesklý‘, bora ‚hnědý‘, Karä ‚černý‘, ńa‘rA ‚mladý, jarý‘.

g) Zájmena a formální elementy: mi ‚já‘, mä ‚my‘ (inkluzívní), ja ‚jaký, který‘, Ko ‚kdo‘, NA ‚ukazovací zájmeno‘, -n ‚sufix nepřímých pádů jmen a zájmen‘ (srov. minA ‚mne‘), -mA ‚sufix příznakového objektu‘, -Ka ‚zdrobňovací sufix‘, -lA ‚sufix adjektiv‘ atd.

Domníváme se, že tento vybraný přehled 70 příkladů je plně postačující a umožňuje čtenáři učinit si obraz o významu celého díla. Reprezentativnost našeho výběru je dána i tím, že 84 % námi uvedených příkladů prochází nejméně třemi jazykovými rodinami a téměř polovina je doložena ve čtyřech a více rodinách.

Od vydání I. dílu slovníku se již objevily první ohlasy na nostratickou teorii V. M. Illiče-Svityče. Některé kladné hlasy se nám podařilo zachytit již v poznámkách k našemu dřívějšímu pojednání. Kromě kladných hlasů se pochopitelně objevují i hlasy kritické, upozorňující na nestejnoměrnou lingvistickou zpracovanost srovnávaných jazykových rodin. I v našem časopise byla otištěna oprávněná odezva K. Petráčka vztahující se k semito-hamitské rodině. Petráček má nesporně pravdu, říká-li: „Přistoupíme-li na tezi o původní genetické příbuznosti jazyků nostratických, pak nutně vzniká otázka, zda jejich jednotlivé větve mají tutéž povahu. V případě semito-hamitských jazyků je to stále sporné ….“[5] Ovšem totéž by jiný badatel mohl říci také o rodině altajské, o níž se rovněž z podobných důvodů pochybuje a která je patrně velkorodinou nižšího řádu, než je velkorodina nostratická. I tu by bylo lze uvažovat o jistém konvergentním vývoji nebo „difúzi“ jistého uceleného souboru lingvistických elementů do jiného prostředí jako v semito-hamitské rodině. To ovšem na věci nic podstatně nemění. Srovnávají se a mohou se srovnávat jen společné prvky mezi jazykovými společenstvími, ať už se tam dostaly jako integrující „jazyk-osnova“ shora, nebo tzv. „difúzí“. Prokáže-li se, že semito-hamitské jazykové společenství není rodinou obdobnou indoevropské nebo uralské, bude možno [347]z ní napříště srovnávat jen ten soubor jazykového materiálu, který vykazuje pravidelné korespondence s ostatními jazykovými rodinami. Ostatně mluví-li např. jazykem hausa černošské obyvatelstvo a sám jazyk se počítá k semito-hamitským (či afroasijským) jazykům, jimiž jinak mluví obyvatelstvo bílé mediteránní rasy, musel zřejmě celý soubor základních semito-hamitských lingvistických elementů přejít na obyvatelstvo černé rasy. Obdobně tomu bylo i u jazyků altajských, kde nostratický jazykový základ přešel na obyvatelstvo mongoloidní. Konečně s míšením a konvergentním vývojem se počítá i u tak uznávaných jazykových rodin, jako je rodina indoevropská.[6] Ovšem tu jde víceméně o konvergenci příbuzných jazykových útvarů. Tedy ani zřetel ke konvergenci nemůže popřít uvedená fakta.

Nostratická teorie má význam i pro rozvíjení srovnávacího bádání v jednotlivých jazykových rodinách. Pokusili jsme se již v závěru našeho prvního zhodnocení (srov. výše) ukázat na to, že ve světle nostratické teorie by bylo možno raně indoevropský konsonantismus hodnotit jinak, než se hodnotí doposud, tj. řadu t—d—dh jako t‘—t—d. Celý konsonantismus by pak (mimo sonanty r, l, m, n, j, w) vypadal takto:

p‘	p	b
t‘	t	d	S[7]
k'‘	k'	g'	H'
k‘	k	g	H
kw‘	kw	gw	Hw

V germánských jazycích by pak došlo jen k spirantizaci, tj. ke změně p‘ > f atd., kdežto p, t, k a b, d, g by zůstaly beze změny. Rušilo by se tím germánské a arménské posouvání hlásek. K posunu by naopak došlo v centrálních indoevropských dialektech, kde p‘, t‘, k‘ by dalo p, t, k, p, t, k > b, d, g a b, d, g > bh, dh, gh. V baltských jazycích a ve slovanštině by došlo jen ke změnám p‘, t‘, k‘ > p, t, k a p, t, k > b, d, g, kdežto nostratické a raně indoevropské b, d, g by se nezměnilo v bh, dh, gh.[8]

Obdobně mohou těžit z nostratické teorie i badatelé v ostatních jazykových rodinách a naopak výsledky jejich práce mohou přinášet nostratické teorii nové podněty a nová zpřesnění.

Nostratickou teorií se historické poznání našich jazyků posunulo do 8.—10. tisíciletí před naším letopočtem. Zesnulý sovětský lingvista V. M. Illič-Svityč a jeho přátelé a kolegové, kteří zpřístupnili výsledky tohoto bádání široké lingvistické veřejnosti, mají o to nesmírnou a neocenitelnou zásluhu. Vydání obou dílů nostratického slovníku je velký badatelský čin. Dá se dokonce říci, že vydáním II. dílu srovnávacího slovníku byla ukončena první etapa nostratického bádání. Očekáváme proto s napětím další publikace vydavatelského kolektivu.

Slovo a slovesnost, volume 38 (1977), number 4, pp. 344-347

Previous Jaromír Povejšil: K jedné Brechtově nerýmované básni s nepravidelnými rytmy

Next Eva Havlová: Č. brusinka a něm. Rausch t.v.