dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Jazykové ztvárnění psychického odrazu skutečnosti v lexikální význam

Igor Němec

[Articles]

(pdf)

Языковая формация психического отражения действительности в лексическом значении / Les façons de transformer le reflet psychique de la réalité en signification lexicale

1. Mezi lexikology dnes není sporu o tom, že na konstituování lexikálního významu se podílí jednak obsah vědomí, jednak jazyková forma. Již před čtyřiceti pěti lety napsal český lingvista M. J. Kořínek,[1] že tyto „obě složky jsou stejně podstatné, takže bez jedné z nich přestává být to, co zbude, jazykovým jevem“. Za samostatný jazykový jev se nepovažuje lexikální význam bez lexikální formy ani dnes; vyplývá to mj. z této formulace V. M. Solnceva:[2] „významové jednotky neexistují odděleně od jednotek dvoustranných“ (tj. významově-formálních) a mimo jejich rámec také „netvoří systém“. Znamená to tedy, že lexikální význam nelze studovat nezávisle na lexikální formě? Že jeho analýzu na sémantické komponenty nelze provádět bez studia komponentů formálních? Jistě nikoli. Je možno pracovně si vyčlenit rovinu významu a zkoumat v ní vztahy mezi jejími jednotkami bez ohledu na jejich formu. Ale nebude to analýza v pravém slova smyslu systémová, a tedy náležitě hluboká. „Náležité určení jazykového jevu“ — jak zdůrazňoval J. M. Kořínek (l.c.) — „je právě ve zjištění vztahu mezi jeho charakteristickou stránkou významovou a charakteristickou stránkou formální.“ — Náš referát je tedy věnován onomu charakteristickému vztahu mezi významem a formou v rovině lexikální.

2. Charakterističnost, specifičnost zkoumané jednotky záleží především v tom, čím se ona liší od jiných jednotek téže třídy. Lexikální význam, tj. význam slova (samostatného znaku), se neliší od významu morfému (nesamostatného znaku) ve všech složkách, které jej konstituují: nemusí se lišit v psychické rovině objektivního odrazu skutečnosti (srov. shodnou intelektuální funkci adjektiva a přípony v synonymních výrazech malý strom stromek) a nemusí se také lišit v psychické rovině subjektivního vztahu mluvčího k oné skutečnosti (srov. shodnou expresívní funkci adjektiva a předpony v synonymních výrazech hrozný dareba ercdareba); význam lexikální se však vždy liší od významu morfému v rovině jazykové — v rovině jazykového ztvárnění psychického odrazu skutečnosti, tj. jazykovým ztvárněním obsahu vědomí. Forma slova — na rozdíl od formy morfému — totiž každý vyjadřovaný obsah vědomí zařazuje do několika z pojmových kategorií, pro které má daný jazyk vybudovány speciální kategorie formální, a tím ve vyjadřovaném obsahu vědomí zvýrazňuje jeho jisté komponenty. Přesněji řečeno: formálně-významové jednotky lexikální (lexikální znaky v bilaterálním pojetí) jsou na základě společných klasifikačních rysů (komponentů) formálních a významových seskupeny v dílčí systémy slovní zásoby (jako je slovní druh, tvaroslovná kategorie, slovotvorný typ, slovní čeleď aj.), takže každý takový lexikální subsystém má nejen svou obecnou formu, ale i svůj obecný význam, nadřazený lexikálním významům jeho jednotek; v lexikálním významu lexikální jednotky jsou tedy prostřednictvím jejích formálních komponentů společných s jinými lexikálními jednotkami zvýrazněny ty významové komponenty, které jsou vlastní jednotlivým seskupením lexikálních jednotek s daným společným komponentem formálním, tj. které představují obecné významy jejích nadřazených lexikálních subsystémů.

3. Takovéto komponenty lexikálního významu, jež integrují lexikální jednotky do vyšších systémových celků a konstituují jejich obecné významy, můžeme právem nazvat komponenty integračními.

[27]3.1. Vyjděme z příkladu: Lexikální význam vyjadřovaný lexikální formou vrtulník, -a, -u … je (A) slovnědruhovou charakteristikou této formy podřazován slovnědruhovému významu substantiva, a tím se zvýrazňuje jeho komponent substance; (B) tvaroslovnou charakteristikou nom.-akuz. aj. je podřazován tvaroslovnému významu substance neživé, a tím se zvýrazňuje jeho komponent neživotnosti; (C) slovotvornou formou se substantivním základem a formantem -ník je podřizován slovotvornému významu prostředku-nositele nějaké substance, a tím se zvýrazňuje jeho komponent „prostředek vyznačující se jistou substancí“; (D) základem vrtul- je podřizován obecnému významu čeledi slov vztahujících se k jisté technické mimojazykové skutečnosti, a tím se zvýrazňuje jeho komponent podstatné součásti — vrtule. — Formálně-významovou příslušností lexikální jednotky vrtulník k uvedeným čtyřem lexikálním subsystémům české slovní zásoby (slovnímu druhu, tvaroslovné kategorii, slovotvornému typu, slovní čeledi) je tedy příslušný obsah vědomí (odraz skutečnosti) jazykově ztvárněn v celek těchto komponentů lexikálního významu: ‚prostředek, jehož podstatnou součástí je vrtule‘. Nebudeme se pozastavovat nad tím, že v komponentu C jsou subsumovány komponenty A a B, ani že komponent D sám podléhá obdobné komponentové analýze jako jednotka vrtulník na něm vybudovaná; to vše je záležitost hierarchičnosti slovní zásoby jako systému systémů. Podstatnější je otázka, zda uvedené komponenty lexikálního významu zvýrazněné oněmi čtyřmi komponenty lexikální formy představují již samy o sobě jazykové ztvárnění příslušného obsahu vědomí na lexikální význam. Jistěže ne. Prostředek vyznačující se vrtulí — to přece není popis lexikálního významu slova vrtulník. Je to pouze vystižení těch významových komponentů, které jsou zvýrazněny morfematickou stránkou lexikální formy, tj. zařazením lexikální jednotky do nadřazených lexikálních subsystémů prostřednictvím jejích komponentů morfologických — morfémů.

3.2. Lexikální forma má však i svou stránku syntagmatickou. Již zařazení lexikální jednotky do slovnědruhového subsystému slovní zásoby nemusí být vždy zajištěno morfematicky; např. slovnědruhový rozdíl — a tedy i rozdíl v lexikálním významu — mezi adv. zřejmě ‚viditelně‘ a modální částici zřejmě ‚patrně, pravděpodobně‘ může se formálně vyjádřit pouze v rovině syntagmatické (schopností a neschopností tvořit syntagmata, srov. což to nedávám najevo dost zřejmě? mráz mu zřejmě nevadil).[3] Běžnějším případem syntagmatického klasifikačního rysu lexikálních jednotek je konstrukční valence u ohebných slov. Lexikální jednotky, které se shodují syntakticky relevantními sémantickými rysy a spojitelností s jinými jednotkami jistého slovního druhu v určitém tvaru a v jisté větněčlenské pozici, tvoří také dílčí lexikální subsystém — valenční. Společný význam jednotek takového valenčního subsystému je ovšem značně obecný, viz např. tranzitivnost nebo distributivnost sloves. Ale strukturní významy slovotvorných typů jsou také natolik obecné, že jazykovou relevantnost mají i strukturní významy jejich podtypů, charakterizované integračními komponenty sémantické třídy odvozovacího základu.[4] Stejně tak jsou relevantní i významy podtypů u systémů valenčních, charakterizované integračními komponenty sémantického pole spojitelných lexikálních jednotek. Není jistě snadné vymezit obecný valenční význam sloves spojitelných se substantivním adverbálním určením v instrumentálu a zároveň i v předložkovém pádu v + lok. (hlásit rádiem // v rádiu, vozit autem // v autě, plout lodí // v lodi …), ale nesporně je relevantní jejich valenční podtyp (subsystém, sémantické pole) — slovesa dopravování (vozit, jet, dopravovat autem // v autě, plout, připlout … [28]lodí // v lodi, letět, létat letadlem // v letadle atd.). Relevantnost tohoto lexikálního subsystému českého slovesa záleží především v tom, že jeho jádro tvoří průnik dvou formálně vyhraněných typů: základní slovesa dopravování (vozit / vézt, plavit / plout, letět …) jsou vymezena kombinací dvou formálních klasifikačních rysů — vnější spojitelností s uvedeným dvojím adverbálním určením (vozit autem // v autě, plavit se lodí // v lodi, letět letadlem // v letadle atd.) a vnitřní spojitelností s formantem -dlo tvořícím pojmenování prostředků (vozidlo, plavidlo, letadlo …).

 

3.3. Jádro sémantického pole sloves dopravování lze tedy chápat jako lexikální subsystém vyznačující se formálně jistou (uvedenou) slovotvorně-syntaktickou spojitelností. Sémantická třída odvozovacího základu u slovotvorného podtypu jmen dopravních prostředků vozidlo, letadlo pak ovšem není pouze sémantická. Totéž lze říci i o podtypu vrtulník v rámci slovotvorného typu pojmenování věcí podle význačné části (slamník, ciferník, vrtulník …). Podtyp tohoto typu konstituují totiž pojmenování dopravních prostředků podle hybné substance, uvádějící jej do pohybu (vrtulník, parník, starší plachetník PS, termín křídelník ‚letadlo s mávajícími křídly‘), ale zase nejde jen o podtyp vymezený pouze sémantickou třídou základu: i tento podtyp se vyznačuje kombinací rysu slovotvorného a syntaktického, totiž formantem -ník a uvedenou spojitelností se slovesy dopravování (vrtulníkem //ve vrtulníku letět, parníkem // v parníku plout atd.). Tím je v lexikálním významu těchto jednotek jazykově ztvárněn integrační rys význačné hybné substance a dopravní funkce (E). Psychický odraz skutečnosti vyjadřovaný slovem vrtulník není tedy jazykově ztvárněn jen jako „prostředek, jehož podstatnou součástí je vrtule“ (3.1.), ale jako „dopravní prostředek, jehož podstatnou hybnou součástí je vrtule“. Další jazykově relevantní sémantický komponent je zde pak dán tím, že slovo vrtulník patří v češtině do sémantického pole názvů dopravních prostředků formálně vymezeného spojitelností se slovesy, která mají slovotvorný základ let-/lét-: letět letadlem // v letadle, létat vrtulníkem // ve vrtulníku, přiletět balónem // v balónu apod. Syntaktická vázanost na tento verbální subsystém slovní čeledi zvýrazňuje v každém takovém pojmenování dopravního prostředku sémantický komponent schopnosti létat. V pojmenování vrtulník obohacuje sémantické komponenty „dopravní prostředek, jehož hybnou součástí je vrtule“ (A—E) o komponent „létací, letecký“ (F).

4. U lexikálních jednotek téhož sémantického pole (leteckých dopravních prostředků) je tedy syntagmaticky zakotvený sémantický komponent (schopnost létat) je[29]jich komponentem společným, integračním. Proti tomu jejich sémantické komponenty rozlišující, diferenční, jsou zde jazykově zakotveny paradigmaticky — příslušností každé lexikální jednotky k jiné slovní čeledi na základě jejího základového morfému (vrtul-ník, let-a-dlo, balón, vzduch-o-loď, raket-a). Můžeme říci, že pojmový rozdíl mezi jednotkami příslušného pojmového pole je jazykově ztvárněn na základě různých pojmenovávacích příznaků lexikálních jednotek daného pole sémantického. Např. různé prostředky letecké dopravy mají nejrůznější technické zvláštnosti, ale čeština z nich jazykově ztvárňuje jako relevantní rozlišující sémantické rysy pouze tyto: mají-li — nebo ne — vrtuli (v), charakter balónu lehčího než vzduch (b), pohybovou podobnost s lodí (l) nebo s raketou (r); pojmenovávací příznaky „létání“ a „vzduch“ v tomto poli patří ke komponentům integračním (F). Rozdílné neterminologické lexikální významy jednotek tohoto sémantického pole jsou pak dány těmito diferenčními kombinacemi sémantických komponentů: vrtulník +v —b —l —r, letadlo ±v —b —l ±r, balón —v +b —l —r; vzducholoď +v +b +l —r, raketa —v —b —l +r. Z jejich srovnání plyne, že jednotku vrtulník v tomto lexikálním subsystému charakterizuje především diferenční sémantická složka +v —b, tj. vrtule a tíha větší než vzduch (G). Odraz takto pojmenované reálie ve vědomí mluvčích je tedy jazykově ztvárněn v lexikální význam ‚letecký dopravní prostředek těžší než vzduch, jehož podstatnou, hnací a nadnášející součástí je vrtule‘ (srov. 3.3.). Technicky velmi důležitá vlastnost vrtulníku — kolmý start — není v neodborné češtině jazykově ztvárněna naznačeným začleněním do jejích lexikálních subsystémů; jako sémantický komponent je ovšem právem uváděna při popisu významu leteckého a vojenského termínu vrtulník. Neterminologický lexikální význam nemá logickou hloubku pojmu, je ztvárněn systémem obecných významů vlastních jednotlivým subsystémům jazyka, tj. jeho systémem sémantickým, který „představuje jen úroveň povrchových vztahů“ postačující k dorozumění.[5]

 

5. Závěry. Psychický odraz skutečnosti je tedy jazykově ztvárněn v lexikální význam tím, že její vyabstrahované rysy potřebné k dorozumění mezi uživateli daného jazyka tento jazyk kategoriálně vyjadřuje svými prostředky formálními; lexikální jednotky se společným takovým rysem formálním (morfematickým, valenčním) i společným příslušným rysem obsahovým (sémantickým komponentem) mají společný znakový rys klasifikační, na jehož základě jsou seskupeny v dílčí lexikální systém onoho jazyka; tento lexikální subsystém má tedy svou obecnou formu a svůj obecný význam. Obecné významy takovýchto subsystémů konstituují sémantický systém jazyka. Kvalita lexikálního významu je dána jeho zapojením (umístěním) v tomto systému. Význam znakové lexikální jednotky lze pak chápat jako průnik obecných významů jejích nadřazených lexikálních subsystémů, tvořený integračními sémantickými komponenty jednotek každého z nich (3.) a specifikovaný diferenčními sémantickými komponenty jednotek příslušného sémantického pole (4.). Takové pojetí struktury lexikálního významu jako jazykově ztvárněné struktury odrazu skutečnosti (objektivního — poznávacího — i subjektivního — volního, hodnotícího, orientačního apod.) jednoznačně řeší celou řadu závažných sporných problémů. Pro stručnost uveďme aspoň tyto závěry: (5.1.) Hlubší analýza lexikálního významu nemůže nepřihlížet k lexikální formě. (5.2.) Formu vyjadřující lexikální význam nemůžeme omezovat jen na rovinu morfematickou; vedle prvků slovotvorných ji konstituují také prvky tvaroslovné a syntaktické, valenční (srov. intranzit. hnát a tranzit. hnát koho, viz zvl. 3.2.). (5.3.) Protože na konstituování lexikálního významu se mj. podílejí také integrační sémantické komponenty subsystémů [30]slovnědruhového, tvaroslovného (např. životnosti) a různých subsystémů valenčních, je jazykovým systémem strukturován i lexikální význam slov značkových.[6] (5.4.) Prediktabilita lexikálního významu se zakládá na struktuře lexikálních subsystémů nejen slovotvorných, ale i slovnědruhových, tvaroslovných, valenčních a slovněčeleďových. (5.5.) Integrační sémantické komponenty slovní čeledi se podílejí na konstituování slovotvorného i valenčního (3.3.F) významu konkrétní lexikální jednotky a u jednotek téhož sémantického pole (4.) jsou jejich komponenty diferenčními. (5.6.) Subsystémem slovní čeledi je mj. slovnědruhově homogenní systém lexikálních jednotek stejnokořenných (typu sedět, sednout, posadit …). (5.7.) Nejnižším lexikálním subsystémem je polysémní slovo: jeho elementární jednotky se shodují morfematickou formou a integračními komponenty sémantickými (významovým jádrem), navzájem se liší nezřídka různou konstrukční valencí a vždy různou příslušností k sémantickému poli (a tedy i začleněním do jeho subsystémů — synonymních a antonymních); touto příslušností k různým sémantickým polím a vztahem k různým synonymům i antonymům se projevují jejich sémantické komponenty diferenční. (5.8.) Hlouběji analyzovat nebo rekonstruovat význam elementární lexikální jednotky znamená zjišťovat jeho komponenty v rámci všech těchto jejích nadřazených lexikálních subsystémů.[7]

 

R É S U M É

Die sprachliche Ausgestaltung der psychischen Widerspiegelung der Realität in der lexikalischen Bedeutung

Die psychische Widerspiegelung der Realität im Bewusstsein der Sprecher wird sprachlich dadurch zur lexikalischen Bedeutung ausgestaltet, dass die abstrahierten Merkmale der Realität, die zur Verständigung unter den Benutzern der gegebenen Sprache nötig sind, von dieser Sprache kategorial durch ihre formalen Mittel ausgedrückt werden; lexikalische Einheiten mit einem solchen gemeinsamen formalen (morphematischen, bzw. Valenz-) Merkmal und mit dem gemeinsamen entsprechenden inhaltlichen Merkmal (d. h. semantischer Komponente) haben ein gemeinsames Klassifikationsmerkmal, auf dessen Grundlage sie in ein lexikalisches Teilsystem der jeweiligen Sprache gruppiert sind; dieses Subsystem hat seine gemeinsame Form und seine gemeinsame Bedeutung. Die gemeinsamen Bedeutungen solcher Subsysteme konstituieren das semantische System der Sprache. Die Qualität der lexikalischen Bedeutung ist durch deren Eingliederung (Stellung) in diesem System gegeben. Die Bedeutung der lexikalischen Zeicheneinheit kann man demnach als Durchschnitt der gemeinsamen Bedeutungen ihrer übergeordneten lexikalischen Subsysteme auffassen, der durch semantische Integrationskomponenten der Einheiten eines jeden von diesen Subsystemen ausgestaltet und durch differenzierende semantische Komponenten der Einheiten des entsprechenden semantischen Feldes spezifiziert ist. Eine solche Auffassung der Struktur der lexikalischen Bedeutung als sprachlich gestaltete Struktur der Widerspiegelung der Realität (der objektiven — d. h. erkennenden — und der subjektiven — [31]d. h. willensmässigen, bewertenden, orientierenden usw. — Widerspiegelung) löst eindeutig eine ganze Reihe wichtiger strittiger Probleme: Die tiefere Analyse der lexikalischen Bedeutung kann die lexikalische Form nicht ausser acht lassen. Die Form, durch die die lexikalische Bedeutung ausgedrückt wird, kann man nicht bloss auf die morphematische Ebene beschränken; ausser durch Wortbildungselemente wird sie auch durch morphologische und syntaktische (Valenz-) Elemente konstituiert. Weil an der Konstituierung der lexikalischen Bedeutung unter anderem auch semantische Integrationskomponenten des Wortarten- und morphologischen Subsystems und verschiedener Valenzsubsysteme teilnehmen, ist auch die lexikalische Bedeutung der Signalwörter (der unmotivierten Wörter) durch das Sprachsystem strukturiert. Die Prädiktabilität der lexikalischen Bedeutung basiert nicht nur auf der Struktur der lexikalischen Wortbildungssubsysteme, sondern auch der Wortarten-, morphologischen, Valenz- und Wortfamiliensubsysteme. Die integrativen semantischen Wortfamilienkomponenten beteiligen sich an der Konstituierung der Wortbildungs- und Valenzbedeutung einer konkreten lexikalischen Einheit und konstituieren bei den Einheiten desselben semantischen Feldes dessen Struktur. Als Wortfamiliensubsystem funktioniert auch ein wortartmässig homogenes System der lexikalischen Einheiten mit gleicher Wurzel (z. B. sedět, sednout, posadit …). Das unterste lexikalische Subsystem ist das polyseme Wort: seine grundlegenden Einheiten stimmen in der morphematischen Form und in den integrativen semantischen Komponenten (Bedeutungskern) überein, unterscheiden sich gegenseitig nicht selten durch verschiedenartige Konstruktionsvalenz und jedesmal durch unterschiedliche Zugehörigkeit zum semantischen Feld (d. h. auch durch Eingliederung in dessen durch Synonyme und Antonyme gebildete Teilsysteme).


[1] J. M. Kořínek, Studie z oblasti onomatopoie, Praha 1934, s. 7.

[2] V. M. Solncev, Jazyk kak sistemno-strukturnoje obrazovanije, Moskva 1977, 193—194.

[3] Viz Slovník spisovné češtiny, Praha 1978, s. 727.

[4] O slovotvorném významu „podtypu charakterizovaného relevantně sémantickou třídou odvozovacího základu“ viz M. Dokulil, K otázce prediktability lexikálního významu slovotvorně motivovaného slova, SaS 29, 1978, s. 245.

[5] Viz V. Blanár, Od myšlienkového odrazu k lexikálnemu významu, Jazykovedný časopis 27, 1976, s. 99n.

[6] Jako úzké se nám pak jeví pojetí, podle něhož „nemotivovaná slova náležejí pouze normě a jejich významy jsou na jazykovém systému nezávislé“ (M. Dokulil, o.c. v pozn. 4, s. 247).

[7] Srov. I. Němec, Rekonstrukce lexikálního vývoje, Praha 1980. Autor zdůrazňuje nutnost vidět lexikální jednotku jako součást lexikálních subsystémů založených nejen na opakovatelné spojitelnosti vnitřní (slovotvorné struktuře), ale i na spojitelnosti vnější (mezislovní valenci). O využití vnější spojitelnosti v soudobé lexikologické teorii viz J. Filipec, Spojitelnost lexikálních jednotek v konfrontačním pohledu, sb. Čs. přednášky pro VIII. mezinár. sjezd slavistů v Záhřebu, Lingvistika, Praha 1978, 131—140 (tam i odkazy na odb. literaturu). K programovému využití spojitelnosti vnitřní i vnější v lexikografické praxi viz Staročeský slovník (Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek), Praha 1968, 16—48 (Principy staročeského slovníku, §§ 4.3, 4.5, 7.13, 7.23).

Slovo a slovesnost, volume 41 (1980), number 1, pp. 26-31

Previous Josef Filipec: Vzájemná souvislost lexikální sémantiky a onomaziologie při konstrukci dílčích systémů v slovní zásobě

Next Vincent Blanár: Lexikálny význam a označovaná skutočnosť v jazykovozemepisnom aspekte