dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Druhá konference o slangu a argotu v Plzni

Slavomír Utěšený

[Chronicles]

(pdf)

Вторая конференция о сленге и арго в Пльзене / La deuxième conférence sur le slang et l’argot à Plzeň (1980)

Samostatná pedagogická fakulta v Plzni uspořádala ve dnech 23.—26. 9. 1980 po třech letech již druhou konferenci o slangu a argotu, jíž se účastnilo asi 30 odborníků a zájemců, včetně 3 hostů ze socialistických zemí. Ve srovnání s první konferencí (viz SaS, 40, 1979, s. 76 a obšírněji NŘ, 62, 1979, s. 88n.) mělo toto jednání širší účast mezinárodní a věnovalo se soustředěněji (1.) klasifikaci a vymezení sociálních dialektů a vůbec obecným teoretickým a metodologickým otázkám studia slangů a argotu, (2.) jednotlivým stránkám analýzy slangových jevů a (3.) hlubšímu poznání konkrétních pracovních a zájmových slangů. Argoty zůstaly i tentokrát jen na okraji zájmu účastníků konference.

B. Siciński (Vratislav) připravil poučný přehled o polské tradici studia klasifikace slangů a příbuzných jevů a spolu s S. Grabiasem zdůraznil funkční momenty rozlišování těchto idiomů. Opíraje se zvláště o studie A. Furdala a D. Buttlerové, podal Siciński přehled dnešní sociální stratifikace polštiny, prodělávající ruku v ruce s výraznou integrací i sílící stylovou diferenciaci jak ve sféře komunikativních funkcí (např. při rozvoji velkých průmyslových závodů a celých odvětví), tak ve sféře expresívní (např. opozičnost mládeže vůči hodnotám světa dospělých). — B. Hochel se pokusil o vymezení a usouvztažnění místa slangu mezi jinými obměnami jazyka. Model obecného kolokviálního slangu, do něhož vstupují prvky regionálních, profesionálních i speciálních variet jazyka, opřel o obdobný model vzájemného průniku a střetání různých regionálních, sociálních, generačních i stylových norem, které se prostřednictvím idiolektů rozvíjejí v rodinném úzu. — Konkrétní dokumentaci k tomuto modelu přinesl zčásti mimoděk i příspěvek J. Štěpána, který konfrontoval lexikální rozdíly u manželského páru z různých nářečních podoblastí vnitřních Čech. — Na problém podvojnosti slangového živlu, rozděleného mezi pracovní a zájmové slangy a širší až obecný slangový úzus kolokviální, se zaměřil S. Utěšený, který se jinak věnoval otázkám získávání, hodnocení a analýzy současných slangových, popř. argotických projevů a technikám jejich sběru a fixace. Zdůraznil relativní ucelenost, normovanost a svéprávnost sociálních i speciálních idiomů, které je třeba studovat, byť byly zčásti jen stylové povahy, vždy ve vzájemné vztažnosti nepříznakových a diferenčně příznakových složek, a postupovat zde tedy stejně jako u projevů [348]nářečních či při stylistickém rozboru. — O. Hausenblas diskusně dodal, že je tu třeba vycházet z reprezentativních textů a opírat se o sociálně psychologickou i věcnou znalost příslušné komunikativní sféry.

Druhá série referátů se týkala rozboru jednotlivých stránek povšechně vzatého slangového úzu. M. Romportl upozornil na zvukovou charakteristiku projevů určitých prostředí a situací (nádražní hlášení, megafonové povely, reklamní vyvolávání, módní intonace), přičemž jde většinou o supersegmentální prostředky; u příznakových fonémů jsou to spíše jen zvláštnosti výskytu jistých hlásek nebo kombinací (gr ve slovech lágra, segra, štígro ap.). — J. Hubáček podal pod titulem K onomaziologickým postupům ve slanzích výsledky rozboru asi 4000 slangových jednotek z 60 slangů, zaměřeného zvláště na zastoupení významových kategorií a slovotvorných postupů a typů, s přihlédnutím k tvoření sémantickému, metaforickým řadám ap. Zvláštní problém tu představují slangová přejetí a adaptace cizích, resp. mezinárodních výrazů a mezi nimi pak původně obecnější výpůjčky z němčiny.

V oboru stavebních profesí si této zastarávající vrstvy slovní zásoby, jdoucí dříve ruku v ruce s terminologií individuálního řemeslného podnikání, všiml po formální stránce příspěvek A. Kejvanové. — J. Spal se snažil rozlišit vlastní jména slangová od neoficiálních jmen jiných především zjišťováním jejich vzniku a hodnocením jejich vztahu k příslušnému prostředí školskému, železničnímu ap. — E. Minářová rozebírala zvláštní roli slangových prostředků v závodním tisku, který se může bez podbízení vyjadřovat v souladu s běžným územ kolektivů, jimž je určen (šedá — ‚výroba šedé litiny‘, šedař — ‚pracovník tohoto provozu‘). Proti tomu metaforické fráze publicistického stylu vzaté hojně např. ze světa sportovního, jako zvednout laťku, udržet se v pelotonu, mohou někdy zacházet do verbalismu. — Zajímavou konfrontaci slangových prvků ve slovenském originálu a českém překladu studentského románku K. Jarunkové podala J. Jelenová: přestože jsou dost často slovenské slangismy jako vysviečko a expresívní obraty jako spravila by si koninu v překladě bez přímých reflexů, byl v úhrnu počet asi 400 originálních slangismů v překladu o třetinu překročen: nasvědčovalo by to větší rozvinutosti slangového vyjadřování české mládeže, je však třeba mít na zřeteli i literární tradici.

Vyjadřování mládeže bylo východiskem i tří závažných teoretických rozborů obecnějšího dosahu. V široce pojatém gramatickém rozboru věnoval J. Nekvapil pozornost slangovým slovesům, zejména např. šíření novotvarů typu výletovat, vrakovat, černit, kanadit, vazbám podle „centrálního modelu“ jako dlabat, mrskat na něco, širokému pásmu užití některých sloves jako dělat Tatry, třicet kiláků, též udělat se ‚zvrátit člun do vody‘. — Výstavbu komunikátů bulharské mládeže zkoumá po stránce syntagmatické soustavně C. Karastojčevová (V. Trnovo), která svůj referát, podávající i hojnost českých příkladů, zaměřila na expresívně míněná i tak působící nečekaná spojení, zámlky a jiné „nepravidelnosti“. — Obohacování slovní zásoby v obdobném prostředí, pozorované v rámci výzkumu městského úzu v Hradci Králové, charakterizoval i materiálově bohatý příspěvek B. Dejmka: vedle slovotvorných recesí jako palba ‚působivá hudba‘, vařba, pařba ‚pitka‘ nebo nových formantů jako šoumen, bítmen, pařmen, všímal si též vazebných řad jako dát, hodit chrupku, válec, studium.

Početné příspěvky se týkaly třetího okruhu referátů — popisu a výkladu jednotlivých slangů. Zde byly pro širší srovnání zvlášť vítány charakteristiky mluvy německých studentů od H. Naumanna (Zwickau) a sovětské studující mládeže od B. Nekvapilové (Rostov n. D.). První referent nastínil ráz dnešní studentské mluvy v NDR ve vztahu k širšímu běžnému úzu a celkovému způsobu života, s nímž se dnešní mládež solidarizuje. Pro tyto studenty je příznačná poměrně nepočetná vrstva odborných a zájmových výrazů, vyznačující se mj. řadou zkratkových a zkratových slov. — Též B. Nekvapilová si všímala zvláště slovotvorné stránky speciálního výraziva sovětských studentů, vyznačujícího se řadou zkrácenin jako med — medicínská fakulta, ud udačno (stupeň prospěchu), obrazných pojmenování jako proletěť, zasypaťsja ‚neudělat zkoušku‘ i vtipných přetvořenin jako čtení zkratky TMM — tut moja mogila.

Profesionální mluvu hudebníků a zpěváků, především v klasickém orchestru a v operním [349]divadle, představil i v jisté vývojové linii a v návaznosti na světový úzus M. Churavý. Podtrhl přitom citový vztah lidí tohoto prostředí k řemeslu, jeho nástrojům a praktikám, jakož i k tomu, jak se komu dílo daří. Kritika typu posadil se na to, dójí to, prodává, drbe, škrábe to, ničí výraz, má těžkej zadek nebo překřtění nástrojů metaforami sova, želva, šunka či šunky, dešťovky, pastičky, kikspugét mluví samy za sebe. — K. Králíková podala v referátu, který připravila spolu s P. Sgallem, charakteristiku dnešního vojenského slangu — zároveň jakožto média, v němž se rozvíjí obecně český úzus. Soudíme, že na tomto zdůvodnění založená úměra odborný jazyk : spisovný jazyk = profesní slang : obecná čeština by byla přijatelnější, kdyby se slangy chápaly odstupňovaně co do odbornosti a expresívnosti a obecná čeština jenom jako jádro mnohem širšího diapazonu běžného úzu. — Organizaci široce založeného porovnávacího výzkumu našeho nejstaršího pracovního slangu v rámci jihomoravského kraje, hornické mluvy v uhelných dolech na Oslavansku, v lignitových dolech na Kyjovsku a v uranových dolech na Novoměstsku, byl věnován příspěvek P. Hausera. Pozoruhodné výsledky tu může přinést zejména soustavné pozorování rozvoje a širších vztahů této mluvy ve zcela novém pro ni prostředí Českomoravské vrchoviny. — Pro badatele v okruhu pracovních slangů byly jistě podnětné poznámky V. Havla k vývoji železničářského slangu, doplněné diskusně předním pracovníkem tohoto oboru J. Hubáčkem (a navíc obohacené přímým názorem během exkurze do lokomotivního depa).

Hlavní iniciátor a pořadatel konference doc. L. Klimeš měl vedle několika diskusních vystoupení, týkajících se např. kvantitativního výzkumu a srovnávacího studia slangů, i velmi dobré závěrečné hodnocení, nastiňující další úkoly studia slangů, a jak zvláště zdůraznil, i argotů. Ke kladům konference patřila účast zahraničních odborníků (politováníhodná byla malá účast ze Slovenska). Na program přišla řada nových okruhů problematiky, k referátům se vázala živá diskuse. Do budoucna je třeba připravovat již i historické studium slangů a vyšetřování místních rozdílů ve slanzích a dále propracovávat funkčně sociálně zaměřenou teorii i metodologii sběru a studia slangů. Zatímco na jedné straně bude třeba věnovat pozornost svého druhu záchranným výzkumům terminologie vymírajících profesí ap., na druhé straně je třeba prohlubovat studium živě se rozvíjející materie v diferencovaném úzu mládeže a začít též s výzkumem velkých průmyslových provozů, popř. i v zemědělské velkovýrobě. Konečně je třeba věnovat pozornost stylisticky a komunikačně teoreticky podloženému studiu projevů obecného slangu. — Závěrem poznamenáváme, že tyto perspektivy zčásti předjalo už jednání konference, kde se plných pět příspěvků věnovalo výhradně mluvě a slangům mládeže a dva úvodní upozornily na naléhavost studia jevů obecného kolokviálního slangu.

Slovo a slovesnost, volume 42 (1981), number 4, pp. 347-349

Previous Marie Těšitelová: Sovětské sympozium o strojové lingvistice

Next Zdena Palková, Růžena Buchtelová: Konference o kultuře řeči v NDR