dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Slovenská monografie o vývoji subjektivního slovníku

Iva Nebeská

[Chronicles]

(pdf)

Словацкая монография о развитии субъективного словаря / A Slovak monograph on the evolution of subjective lexicon

Naše psycholingvistická literatura byla nedávno obohacena o knížku slovenské psycholožky Libuše Maršálové Psycholingvistická analýza vývinu lexiky (Bratislava 1982, 216 s.) s podtitulem Asociačné štruktúry v subjektívnom slovníku. Cílem práce je podat základní obraz organizace subjektivního slovníku u dětí, jeho vývoji v průběhu školní docházky a v dospělosti.

[175]Knížka je rozdělena do čtyř kapitol s bohatým vnitřním členěním. V úvodních partiích je načrtnut stručný přehled problematiky z hlediska teoretického i metodologického. Méně zasvěcení čtenáři, zejména lingvisté, jistě uvítají základní informace o asociačním experimentu a výsledcích, které byly tímto metodologickým postupem získány. V dalších částech knihy je věnována pozornost některým psycholingvistickým teoriím let sedmdesátých, zejména Kintschově, Zalevské, Klimenkové a dalším (srov. níže). Poslední kapitola se zabývá využitím výsledků asociačního experimentu v praxi, zejména při jazykovém vyučování. — Teoretické a experimentální části práce jsou ve vyváženém poměru. Experimentálních údajů je tu uvedeno velké množství, výsledky jsou podrobně a jasně vyloženy, konfrontovány s údaji zahraničních badatelů, pokud jsou k dispozici; čtenář může krok za krokem sledovat autorčiny myšlenkové pochody vedoucí k obecným závěrům.

Svým celkovým zaměřením se knížka L. Maršálové řadí do rámce současné kognitivně orientované psycholingvistiky, konkrétním teoretickým východiskem jsou tu především práce sovětské badatelky A. A. Zalevské. Výsledky experimentálních šetření autorka interpretuje se zřetelem k širším souvislostem: Aby se člověk mohl orientovat v prostředí a komunikovat s ostatními lidmi, musí si pro sebe adekvátně zpracovat všechny informace, které získává z reality, která ho obklopuje, i všechny své prožitky. Jde o procesy kognitivní i jazykové. Kognitivně lingvistické struktury tvoří funkčně dynamickou soustavu, která se mění v důsledku ontogenetických změn, s mentálním vývojem individua a jeho orientace ve světě. V kognitivně lingvistických strukturách jedince je zakotvena i organizace jeho subjektivního slovníku.

Nepřímým odrazem strukturace subjektivního slovníku jsou odpovědi v asociačních testech, metodou výzkumu je proto asociační experiment. Autorka se tu opírá v menší míře o práce zahraničních odborníků, především však o vlastní bohaté zkušenosti s asociačními testy (srov. odkazy na její práce v bibliografické příloze). Zkoumanými osobami jsou žáci 1.—9. tříd ZDŠ a vysokoškoláci; jako podnětová slova slouží substantiva, adjektiva a slovesa.

Velká pozornost se v asociačním experimentu tradičně věnuje klasifikaci odpovědí. Pokud jde o gramatický vztah mezi podnětovým slovem a asociační odpovědí, Maršálová se nespokojuje s obvyklým hrubým tříděním na paradigmatické a syntagmatické asociace, ale pracuje se čtyřmi kategoriemi: paradigmatické (pták zvíře), paradigmaticko-syntaktické (pták na skále), syntagmaticko-syntaktické (pták zpívá) a hrubé syntagmatické asociace (pták zpívat). — Druhým klasifikačním kritériem je sémantika asociačních odpovědí. V závislosti na slovním druhu podnětového slova se vyčlenily takové sémantické skupiny odpovědí, jako jsou nadřazené a koordinované pojmy, pojmy bližšího a vzdálenějšího významu, jmenné specifikace, určení rozmanitých průvodních okolností, např. lokalizace aj. Výsledky řady experimentů a analýza asociačních odpovědí se zřetelem k uvedeným klasifikačním kritériím autorce umožňují nejen charakterizovat vývojové změny v subjektivním slovníku v závislosti na věku a úrovni kognitivního vývoje probandů, ale poskytují jí podklady i pro závěry obecného dosahu.

Experimentálně se potvrdil očekávaný růst paradigmatických asociací se stoupajícím věkem dětí jako důsledek jejich rostoucí intelektuální vyspělosti a orientace ve světě. Prokázalo se též, že struktura asociačních odpovědí je významně ovlivněna dalšími faktory: slovnědruhovou příslušností podnětového slova (např. paradigmatických asociací přibývá s rostoucím věkem především u substantiv), jeho frekvencí v jazyce (nejčastější slova se vyskytují především v syntagmaticko-syntaktických spojeních, u méně četných jsou preferovány paradigmatické a hrubé syntagmatické asociace) a vzděláním rodičů. Na základě porovnání svých výsledků s obdobnými údaji pro jiné jazykové oblasti se autorka přiklání k odborníkům, kteří soudí, že na distribuci asociačních odpovědí má vliv i specifika daného jazyka, a to nejen v jednotlivostech; např. pro slovenštinu stejně jako pro jiné dosud zkoumané slovanské jazyky je charakteristický v průměru podstatně nižší výskyt paradigmatických asociací než např. pro angličtinu nebo jazyky turkotatarské skupiny.

Těžištěm práce jsou teoretické závěry, které autorka podrobně dokládá experimentálními výsledky. Staví se na stanovisko deklarované [176]zejména v Kintschově propozičním modelu lexikální paměti a zastávané dnes rámcově i G. A. Millerem, Klixem, Zalevskou, Klimenkovou a dalšími: Subjektivní slovník je uspořádán tak, aby umožňoval řečovou činnost, tj. produkovat věty a rozumět jim; lexikální informace musí tedy být organizována v souladu se syntaxí a větnou sémantikou daného jazyka. S užíváním jazyka v řečové činnosti je těsně spjata syntagmatická strukturace lexikálních jednotek. Velká pozornost je v recenzované práci proto věnována analýze syntagmatických asociací, zejména podrobné klasifikaci odpovědí (jejich sémantickému rozvrstvení) se zřetelem k slovnědruhové příslušnosti podnětového slova. Propoziční teorie lexikální paměti tu není východiskem (předběžnou hypotézou), ale její potvrzení (v základních bodech) je výsledkem, ke kterému autorku analýza asociačních odpovědí dovedla.

Jak tomu zpravidla v pracích interdisciplinárního charakteru bývá, není pochyb o tom, který ze zastoupených oborů je autorce vlastní. Maršálová, ač psycholožka, přistupuje k jazykovému materiálu citlivě, bez námitek však nemohou zůstat některé pasáže dotýkající se vymezení lingvistické a psycholingvistické problematiky. Konkrétně nemůžeme souhlasit s tím, že práce „predstavuje príspevok do poznatkovej oblasti lexikológie“ (s. 9). Přes tuto a některé další drobné připomínky je recenzovaná publikace hodnotným příspěvkem k problematice subjektivního slovníku a jeho vývoje.

Slovo a slovesnost, volume 45 (1984), number 2, pp. 174-176

Previous Emanuel Michálek: Nová práce o jazyce českých spisů J. A. Komenského

Next J. P. (= Jan Petr): Národní jazyky v rozvinuté socialistické společnosti