dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

K nové práci o antonymii v ruštině

Vlasta Červená

[Chronicles]

(pdf)

К новой работе об антонимии в русском языке / A new monograph on antonymy in Russian

V r. 1982 vyšla v Kišiněvě v Moldavské SSR publikace V. A. Ivanovové Antonimija v sisteme jazyka (160 s.). Práce je založena na širokém materiále, jednak na vlastní excerpci — asi 20 000 lístků z vědecké, publicistické a populárně naučné literatury 19. a 20. stol., jednak na záznamech z lidové tvořivosti (přísloví, pohádky, písně) a z velké části i na současných ruských slovnících (antonymických, synonymických, slovotvorných aj.).

Publikace obsahuje tři základní kapitoly: Antonymie a polysémie, Antonymie a synonymie a Antonymie a derivace.

Důležitá je také úvodní kapitola, v níž se autorka zabývá teoretickým aspektem antonym, zejména kritérii pro jejich stanovení. Shrnuje a hodnotí některé starší známé sovětské práce týkající se zejména logického přístupu k této problematice (srov. V. N. Komissarov, Problema opredelenija antonima. VJaz, 1957 č. 2, s. 55—56; L. A. Novikov, Logičeskaja protivopoložnosť i logičeskaja antonimija. RJŠ 1966, s. 81; Antonimija v russkom jazyke. Moskva 1973, s. 17—18, 96—134). — Autorka rozeznává ve své práci tato kritéria antonymnosti: (1.) lexikálně sémantické, tj. vztah k jedné lexikálně sémantické skupině slov, (2.) gramatické, tj. příslušnost k jednomu druhu slov, stejnou lexikální spojovatelnost a uzavřenou strukturu, (3.) fungování ve stejné stylistické rovině. — Úvodní kapitola je věnována též tzv. paradigmatickým vlastnostem antonym. Je sem zahrnuta i negace, tj. antonyma tvořená pomocí záporové předpony ne- a antonyma tvořená předponou bez-. Tato antonyma řadí autorka k antonymům „jedno[346]kořenovým“ na rozdíl od ostatních — „různokořenových“. U těchto slov si všímá i výkladu v různých slovnících, a to formou buď vytčení kontrastních znaků, nebo užití synonym. — V úvodu se autorka dále zabývá syntagmatickými vlastnostmi antonym, tj. jejich spojovatelností a modely syntaktických konstrukcí, v nichž se antonym užívá. V této části je patrný vliv podrobného rozpracování této otázky u L. A. Novikova. — V pojednání o stylistické charakteristice antonym klade autorka důraz na příslušnost antonym k jedné stylové vrstvě.

Na základě uvedených kritérií rozlišuje V. A. Ivanovová antonyma a) regulérní — mají-li odpovídající sémantickou protikladnost a vystupují-li v odpovídajících syntaktických konstrukcích, b) neregulérní — nemají-li tyto dvě vlastnosti, c) potenciální — mají-li jen odpovídající sémantickou protikladnost.

Jádro práce tvoří problematika vztahů (1.) antonymie a polysémie, (2.) antonymie a synonymie a (3.) antonymie a derivace.

Ad 1: Protikladné vztahy mezi různými významy polysémních slov jsou vyjádřeny v podstatě trojím způsobem: a) jedno polysémní slovo je protikladné k druhému slovu polysémnímu ve všech významech, ev. jen v několika (jde o mezislovní vztahy slov v mikrosystémech), např. blizkij - dalekij, veselyj - grustnyj; b) jedno polysémní slovo v různých významech má různá antonyma, např. blednyj - jarkij, zemlja - nebo; c) jeden význam jednoho polysémního slova má odpovídající antonymum v jiném významu téhož slova (jde o vnitroslovní vztahy).

Z těchto tří typů pouze první vyjadřuje plnou antonymní korelaci, druhý se realizuje prostřednictvím antonymie a synonymie a třetí prostřednictvím antonymie a „enantyosémie“. (Enantyosémy vznikají většinou v průběhu historického vývoje — v ruštině jde např. o někt. významy slov pobeda, pagoda, suďba aj.)

V antonymních řadách pak autorka odděluje pomocí zjištěných číselných koeficientů sémantických vztahů antonyma úplná od neúplných, a tak stanovuje stupeň antonymnosti a model struktury polysémních významů.

Ad 2: Na základě analýzy shromážděného materiálu se vztah synonymum—antonymum jeví takto: a) je vyjádřen různými slovy, b) vztahuje se k jednomu druhu slov, c) vstupuje do stejné lexikálně sémantické skupiny, d) vstupuje v antonymní a synonymní vztahy v různých významech, e) tvoří mikrostrukturu s antonymními a synonymními řadami.

Množství protikladných významů, počet antonymních synonym a strukturní typ antonym určují model synonymicko-antonymních vztahů. Z rozboru 600 řad zkoumaných slov stanovila autorka šest synonymicko-antonymních modelů, např. model vztahů ve třech řadách: neopratnyj - akkuratnyj, neakkuratnyj - opratnyj, nečistoplotnyj - čistoplotnyj. Výsledek analýzy vztahů antonymie - polysémie a synonymie - antonymie ukazuje na izomorfismus těchto kategorií jak ve formách vztahů, tak i v modelech. Je tu však rozdíl v tom, že u polysémie jde o oddělené významy jednoho slova, u synonymie však o slova různá; v prvním případě jsou vztahy těsnější, ve druhém různorodější a složitější.

Ad 3: Deriváty antonym — členů antonymních řad dělí autorka podle strukturní a sémantické charakteristiky do čtyř skupin, z nichž každá má svůj soubor znaků určujících antonymnost nebo neantonymnost „jednokořenových“ slov. — Studium slovotvorných paradigmat ukázalo poměrně značný rozdíl mezi antonymy různokořenovými a jednokořenovými. U různokořenových se vztahy derivační a antonymní rozvíjejí autonomně, u jednokořenových jsou společné, což má vliv na paradigma i na určitý model (např. blagozvučnyj - neblagozvučnyj, blagozvučno - neblagozvučno, blagozvučije - neblagozvučije, blagozvučnosť - neblagozvučnosť).

Publikace obsahuje i cennou přílohu s podrobným seznamem anotované literatury rozčleněné podle jednotlivých kapitol.

Uvedená práce je přínosem pro současný rozvoj studia antonym tím, že na základě solidního materiálu obrací pozornost ke konkrétním antonymním řadám, k analýze jejich paradigmatických a syntaktických vlastností i k organizaci jejich vztahů v mikrosystémech a mikropolích. Množství těchto vztahů a jejich vzájemná závislost jen potvrzují sémantickou systémovost v jazyce.

Slovo a slovesnost, volume 45 (1984), number 4, pp. 345-346

Previous Josef Štěpán: Experimentální výzkumy v sovětské psycholingvistice

Next Alena Macurová: Inspirace lingvistikou a pro lingvistiku