dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Padesát let Slova a slovesnosti

Jan Petr

[Articles]

(pdf)

Пятьдесят лет Слова и словесности / Fifty years of the periodical Slovo a slovesnost

V letošním roce oslaví náš časopis padesátileté výročí svého založení. To, že vychází jako 46. ročník, je způsobeno tím, že v letech 1943—1947, tj. v letech okupace a poválečného hledání, vycházel nepravidelně a s přestávkami. Až se jednou budou psát jeho podrobné dějiny od r. 1935 do současnosti, nepochybně se zdůrazní, že po celou dobu trvání byl ústředním časopisem čs. jazykovědců, že se na jeho stránkách průběžně odrážel metodologický kvas oboru v domácím i zahraničním měřítku. Na jeho stránkách můžeme vysledovat dějiny celé československé jazykovědy, zvláště obecné lingvistiky a bohemistiky. Můžeme říci, že je korunním svědkem ideologické a metodologické cesty, jíž prošel za poslední půlstoletí náš obor. Od původního záměru pěstovat také literární vědu se ustoupilo, a to poté, co tato blízká vědní disciplína získala svůj vlastní časopis. Původní název časopisu, v němž je také zahrnuta slovesnost, zůstal a stal se symbolem jeho původního širšího zaměření, zahrnujícího také zkoumání jazyka jako spolutvůrce psaného, zvláště uměleckého textu.

Časopis byl — a o tom nás názorně poučí předcházející ročníky — orgánem, v němž několik mladých generací našich lingvistů začínalo pod vedením zkušených redaktorů publikovat své první příspěvky a recenze. Ověřovali si zde své schopnosti, nosnost svých badatelských záměrů, metodických přístupů i volbu zkoumané lingvistické tematiky. V tomto smyslu je náš časopis trvalým dokumentem o vědeckém vývoji četných našich lingvistů a lingvistických směrů, jimiž se ubírali představitelé naší obecné lingvistiky, bohemistiky a zčásti také slavistiky.

Náš časopis byl založen jako tiskový orgán ve své době novátorského funkčního pojetí jazykovědy, který navazoval na průkopnické lingvistické směry v lingvistice světové. Poté procházel obdobím intenzívního hledání své světonázorové základny, ovlivněn především stavem jazykovědy v Sovětském svazu. Toto období vyústilo v pevnou zakotvenost časopisu v marxistické metodologii a v programovém rozvíjení materialistického pojetí jazyka a dialektického chápání jeho vývoje. V tomto ideologickém zaměření řídil časopis již od padesátých let jeho spoluzakladatel B. Havránek, který jej také dovedl po 2. světové válce uchránit před vlivy nemarxistických lingvistických směrů rozšířených na Západě.

Příznačným rysem časopisu je také to, že se stal po celou dobu svého trvání nositelem pojetí jazyka jako specifického společenského jevu, který byl vytvořen společností pro její sdělovací potřeby a rozvíjen ve vztahu k vývoji společnosti. Vždy se zdůrazňovalo jeho systémové uspořádání, které je dnes příznačné pro všechny vědní obory. V tomto pojetí jazyka byly zpracovány a uveřejněny zásadní stati o novém nazírání na jazyk, jeho kulturu, teorii spisovného jazyka nebo o dílčích závažných otázkách, jakou je aktuální větné členění apod.

Časopis si po celou dobu svého trvání zachoval hluboký vztah k české lingvistické tradici a navazoval na poznatky předchozích generací našich jazykovědců. S porozuměním lze hodnotit jejich práci ve vztahu k potřebám společnosti a společenské uplatnitelnosti jejich poznatků o jazyce, zvláště o češtině. Snad právě tato těsná vazba na domácí jazykovědu, která vycházela ze studia konkrétního jazykového materiálu, uchránila časopis před ahistorickým a spekulativním pojetím jazykovědy, tak příznačným pro některé školy v kapitalistickém světě. V příspěvcích českých autorů také není patrná snaha povyšovat strukturalistickou metodu z 30. let na univerzální obecný princip zkoumání všech jevů reality.

Časopis byl vždy těsně spjat s domácí českou kulturou a naší mateřštinou a nejednou razil její nové (funkční) pojetí v souladu s potřebami společenského vývoje. To se výrazně projevilo např. v otázce chápání teorie a praxe jazykové kultury nebo společenských funkcí národního spisovného jazyka. K některým těmto závažným otázkám se také vyslo[82]vili na stránkách časopisu naši přední spisovatelé jako V. Vančura, K. Čapek nebo V. Nezval. V době narůstajícího nebezpečí ze strany nacismu v sousedním Německu vyšly v časopise stati s vyhraněnou protifašistickou tematikou. Za okupace přinášel časopis pojednání o jazyce našich předních spisovatelů a posiloval tak ve vědomí čtenářů víru v nezlomnou tvořivou sílu našeho národa.

Časopis průběžně zdůrazňoval význam ruštiny pro naši společnost a její místo ve školní výuce. Seznamoval s úspěchy sovětské vědy, které příznivě ovlivňovaly i naši jazykovědu. Nejednou se ozývaly hlasy, které poukazovaly na potřebu prohlubovat tvůrčí spolupráci se sovětskými lingvisty. Tyto oprávněné požadavky se uskutečnily v plném rozsahu až po druhé světové válce v souladu s politickým uspořádáním našeho státu a jeho zahraniční politikou. Tehdy se také tematika sovětské jazykovědy dostala na přední místo všech rubrik časopisu a přinášela podněty pro rozvoj naší lingvistiky. Zvláště významnou úlohu sehrála spolupráce se sovětskou vědou v době, kdy se dotvářel ideologický profil československé jazykovědy a tím také našeho časopisu.

V naší úvodní stati jsme se zaměřili na některá nesporná pozitiva časopisu, jichž dosáhl v průběhu svého padesátiletého trvání a jimiž obohatil naši národní kulturu a rozvoj oboru. Nechceme tím nikterak zamlčovat některé jeho stránky, které nepřinesly trvalé hodnoty a na něž právem ani dnes především z ideologických důvodů nenavazujeme. Přispěly však k tomu, aby se vykrystalizovaly v protikladu k nim poznatky trvalých hodnot. Na tuto dialektiku pozitivního vývoje nepochybně jednou podrobně poukáže historik tohoto časopisu, který bude sledovat jeho dějiny na pozadí vývoje celé československé jazykovědy a rozvoje naší společnosti před druhou světovou válkou a v období osvobození až do současnosti.

Slovo a slovesnost, volume 46 (1985), number 2, pp. 81-82

Previous Rudolf Šrámek: IV. celopolská onomastická konference

Next František Daneš: Intonace v textu (promluvě)