Některé podmínky úspěšné realizace záměru v řečové činnosti

Jasňa Šlédrová

[Articles]

(pdf)

Некоторые условия успешной реализации намерения в речевой деятельности / Some conditions for successful realization of the intention in a speech activity

V našem příspěvku se snažíme upozornit na některé rysy pojmu „záměr mluvčího”. Uvědomujeme si, že chceme-li studovat jev, který tento pojem odráží, dostáváme se k empiricky velmi málo prozkoumané oblasti. Domníváme se, že pro studium záměru mluvčího je vhodné uplatnit vedle tradičních lingvistických metod i některé metody, které jsou používány v jiných disciplínách. Proto věnujeme i část příspěvku popisu metodických postupů, které jsme v našem přístupu uplatnili.

Vycházíme z předpokladu, že jde o složitou komplexní strukturu, která je tvořena řadou prvků. Nabízí se vést paralelu s vymezováním „osobnosti“ v obecné psychologii, neboť osobnost je rovněž složitý strukturovaný celek. Je strukturována ve směru jak vertikálním, tak horizontálním. Jednotlivé prvky této struktury — jak známo — jsou různě vymezovány v závislosti na jednotlivých pojetích. V zásadě však obecná psychologie rozeznává čtyři druhy osobnostních dispozic, jejichž celek vytváří strukturu osobnosti: (1.) schopnosti, (2.) temperament, (3.) motivy chování a (4.) postoje (Nakonečný, 1970). Cílem našeho příspěvku nebude přesné vymezení pojmu „záměr mluvčího“, ale zaznamenání některých faktorů, které vystupují do popředí v průběhu konkrétní realizace záměru v řečové činnosti.

Hodnotíme-li vlastní realizaci záměru mluvčího, srovnáváme intenci mluvčího s reakcí posluchače. Reakci přitom chápeme široce; u posluchače může jít o získání nových poznatků, stejně jako o vyvolání celé série praktických činností. Úspěšnost záměru je v okamžiku jeho realizace podmíněna vhodným uspořádáním všech strukturálních prvků.

Cílem našeho připravovaného výzkumu při studiu záměru mluvčího bude zmapovat všechny podstatné složky tohoto komplexního jevu, zejména optimální uspořádání prvků zajišťujících úspěšnou realizaci záměru. V tomto příspěvku předkládáme jen seznámení s problematikou, kterou budeme později řešit.

Pojetí záměru v řečové činnosti jsou často velmi rozdílná a promítají se do jeho nejednotného vymezení, zejména pokud jde o rozlišení od několika jiných termínů, které rovněž označují komplexní struktury. Tyto faktory potvrzují naléhavost interdisciplinárního přístupu ke zkoumanému jevu. Za ideální považujeme takový přístup, který by vedl ke zharmonizování všech pozitivních kroků různých pojetí záměru v řečové činnosti.

V tomto článku se zabýváme záměry, které jsou realizovány v procesu verbálního komunikování a které jsou vyjadřovány prostředky převážně verbálními. Naprostá eliminace neverbálních prostředků je však nemožná, neboť tyto prostředky nelze pokládat jen za doprovodný faktor.

Na nejobecnější rovině je záměr pokládán za jeden z faktorů organizace činnosti jednajícího subjektu (Linhart, 1972). Toto vymezení představuje záměr jako jakousi kontinuální intencionalitu a tu je zapotřebí odlišovat od záměru jako aktuální veličiny. Mluvíme-li o komunikativních záměrech, máme na mysli vždy význam druhý.

Komunikaci chápeme jako specifický druh činnosti; vycházíme z přístupu rozpracovaného zejména sovětskou psycholingvistikou, jejíž cestu zahájil L. S. Vygotskij (1934) a na niž nastoupila řada jeho žáků a přímých pokračovatelů, jako A. N. Leonťjev, A. R. Lurija, A. N. Sokolov, P. J. Gal’perin, v poslední době hlavně A. A. Leonťjev. U nás je např. sovětský přístup tvůrčím způsobem rozvíjen J. Janouškem (1984). Činnostní přístup ke komunikaci je dnes častý i v západní psycholingvistice. V mnohém se nám jeví inspirující práce H. Hörmanna (1976), který pokládá jazyko[280]vou komunikaci za jeden z druhů činnosti, jejíž specifika je dána prostředky, kterými je realizována. Z těsné vazby k činnosti vychází i teorie řečových aktů, která rovněž pracuje s pojmem záměr (intention). Ucelený program činnostně orientovaného přístupu byl také vytvořen v německé textové lingvistice, která je orientována na teorii jednání (tzv. Handlungstheorie) (srov. Šoltys a kol., 1982).

Při strukturní analýze záměru vycházíme z funkčního přístupu ke studiu jazyka. Za nejdůležitější pokládáme vyčlenění tří hlavních složek komunikativního aktu — mluvčího, posluchače a sdělení — a odpovídajících funkcí: expresívní, apelové a sdělné. Takto vymezený komunikativní akt je založen na pevné psychologické bázi (srov. Bühler, 1934).

V našem přístupu budeme komunikativní záměr sledovat u všech tří složek komunikativního aktu (viz schéma). Východiskem a současně první rovinou v komunikaci bude záměr autora (A); ten dále přechází ve sdělení (a), které bude představovat rovinu druhou; na třetí rovině půjde o dešifrování záměru autora adresátem (Á). Všechny tři zúčastněné složky jsou ve vzájemném vztahu; vzájemné ovlivňování je znázorněno šipkami. Komunikativní akt nemůžeme izolovat od vlivů kontextu a situace. Jejich působení je zobrazeno přerušovanými šipkami.

 

 

Za optimální považujeme stav, kdy nastává co možná největší shoda Á s A; Á je konstruováno z a. Důležitá je nejen struktura A, ale i struktura Á. Á není pasívní a může v průběhu komunikace ovlivnit i strukturu A.

Některé další aspekty problematiky záměru si ukážeme na materiálu, který nám poskytl „předvýzkum”. Ten jsme uskutečnili s jedním mluvčím, trenérem sportovního parašutismu, a s deseti frekventantkami výcvikového tábora. V patnáctiminutovém projevu trenér hodnotil výsledky závodů, které se realizovaly krátce před tím. Snažili jsme se zjišťovat, jak se projevují trenérovy schopnosti při explicitním vyjádření záměru a jak jeho záměr jsou schopny rekonstruovat adresátky. Dále jsme ověřovali, jaký subjektivní smysl mělo sdělení pro jednotlivé adresátky a zda ho dokázal trenér anticipovat.

Předvýzkum byl pojat tak, aby nám poskytl co největší množství dat při relativně malém vzorku výzkumné populace. Interpretace měla pomoci odhalit některé podmínky zajišťující soulad složek zobrazených na schématu; pocházela z několika informačních zdrojů:

1. Sociálně psychologická charakteristika mluvčího, tj. např. údaje o věku mluvčího, jeho zaměstnání, vzdělání, postavení vzhledem k posluchačkám, o délce známosti mluvčího s posluchačkami, o zkušenostech s obdobnými verbálními projevy atd. Téměř ve všech aspektech splňoval náš mluvčí přibližně kritérium průměrné úrovně mluvčího, v několika aspektech směřoval i k úrovni vyšší.

[281]2. Údaje o prostředí — kontextu a situaci, ve kterých se ústní projev realizoval, o tématu a věcných obsazích, na něž byl ústní projev zaměřen.

3. Interview s trenérem, které se uskutečnilo bezprostředně po jeho ústním projevu. Celkem jsme od trenéra žádali, aby se vyjádřil ke čtyřem hlavním oblastem:

3.1. Trenér měl charakterizovat záměr svého sdělení. Jako doplněk mu byla zadána otázka, čeho chtěl svým sdělením dosáhnout; tato otázka měla u něho zajistit správnou interpretaci pojmu záměr.

3.2. Trenér měl uvést nejdůležitější body svého výkladu.

3.3. Trenér měl zhodnotit prostředky a metody, kterých při výkladu užíval, aby svým projevem dosáhl u posluchaček co největšího efektu.

3.4. Trenér měl vysvětlit, co podle jeho názoru mohlo mít největší vliv na účinek jeho projevu. Byl vyzván, by hodnotil desetičlennou skupinu frekventantek jednak jako celek, jednak jednotlivě, pokud si je ovšem vědom odlišností v recepci projevu u jednotlivých sportovkyň.

4. Trenérova písemná příprava, podle které byl ústní projev pronesen. Tato příprava měla charakter poznámek, které měly po syntaktické stránce podobu někdy správně utvořených vět i souvětí, někdy neúplných vět, jindy jednoslovných hesel.

5. Audiovizuální záznam trenérova projevu; v současné době máme záznam pouze auditivní. Videozáznam jsme mohli několikrát zhlédnout po pronesení projevu. Sledovali jsme na něm hlavně uplatňování neverbálních prostředků při realizaci záměrů mluvčího.

6. Přepis auditivního záznamu celého projevu; zapisovali jsme způsobem běžným pro zachycení mluvených projevů. K tomuto účelu jsme pokládali za dostačující zaznamenat intonační průběh a některé pauzy. Naše metoda přepisu byla obdobou metody, kterou užívala O. Müllerová ve své práci (1983).

7. Sociálně psychologická charakteristika posluchaček byla obsažena ve dvou informačních zdrojích:

7.1. V záznamovém archu, který obsahoval údaje obdobné údajům u mluvčího (srov. 1.).

7.2. Ve výsledcích psychologického vyšetření. Tyto údaje dostal psycholog, který se základnou sportovního parašutismu pravidelně spolupracoval. Psycholog nás informoval o některých údajích, ke kterým dospěl při aplikování těchto testů: Škály klasické sociálně situační anxiety a trémy — KSAT, kterou se zjišťují klasické a sociální strachy, anxieta a tréma; Eysenckova osobnostního dotazníku — EOD, který zjišťuje neuroticismus či stabilitu, extraverzi či introverzi; Cattellova inteligenčního testu, který zjišťuje neverbální inteligenci; vyhodnocení sportovní anamnézy, kterou se zjišťuje obecná motivace pro sportovní činnost u pokusné osoby.

8. Záznamové archy, kde posluchačky písemně vyplňovaly tři úkoly:

8.1. Zaznamenávaly hlavní obsahové body výkladu. Tento úkol korespondoval s úkolem 3.1. u mluvčího.

8.2. Posluchačky měly zaznamenat obsahové body důležité vzhledem k jejich vlastním potřebám a vzhledem k významu pro jejich další praktickou činnost.

8.3. Posluchačky se měly pokusit vyjádřit, co podle jejich názoru pokládal mluvčí za nejdůležitější.

9. Dotazníky s odpověďmi posluchaček, pokud jde o důležitost tématu, o němž mluvčí hovořil, o srozumitelnost výkladu, o formu výkladu a o osobnost mluvčího. [282]Každá posluchačka měla zhodnotit svůj subjektivní stav a některé vlastnosti, které se mohly odrazit v její recepci trenérova výkladu.

Porovnáváním údajů obsažených ve všech těchto 9 bodech a hlavně interpretací všech dat jsme zjistili některé aspekty záměru a nabyli jsme některých nových poznatků, které by nám v budoucnu mohly pomoci při analýze struktury záměru. Všech devět informačních zdrojů nám poskytlo velké množství dat, jejichž interpretace byla značně náročná. V našem příspěvku uveřejňujeme pouze malou ukázku několika získaných dat a jejich vyhodnocení.

Celý výklad mluvčího jsme rozložili do jednotlivých bodů, které měly charakter samostatných informací (srov. vymezení obsahových bodů výše). Jednotlivé body jsme postupně označili indexy podle pořadí, v jakém byly vysloveny, a to 1—40. Celý výklad jsme tedy rozložili do podoby B₁—B₄₀. Z těchto čtyřiceti bodů jsme vytvořili bloky po deseti bodech. Celkem jsme tedy dostali čtyři dekády. První dekáda obsahovala body B₁—B₁₀, druhá B₁₁—B₂₀, třetí B₂₁—B₃₀ a čtvrtá B₃₁—B₄₀. Toto členění nám umožnilo sledovat závislost množství záznamů na časovém intervalu.

Nejsnazší byla naše orientace v trenérově písemné přípravě. Podle této přípravy jsme rozdělili i celý trenérův mluvený projev. V naší ukázce budeme pracovat — pro lepší orientaci a časovou ekonomičnost — pouze se segmentací přípravy písemné.

Cílem našeho výzkumu v této oblasti bylo zaznamenat, které informace si posluchačky zapisovaly nejvíce. Posluchaček bylo celkem 10, každá informace mohla být zaznamenána maximálně 10×. Za významné jsme pokládali ty případy, kdy informace dosáhly maximálního počtu záznamů, tj. 10. Za jistý orientační ukazatel považujeme i informace se záznamy o počtu 9 a 8. V následujícím přehledu uvádíme jednotlivé body v doslovném znění, jak je v písemné přípravě formuloval trenér. Jsme si vědomi toho, že u neodborníků v oblasti parašutismu mohou formulace hesel vyvolávat nejasnosti a že mohou dráždit stylistickou neobratností.

 

	10 záznamů získaly tyto body:
B4		—	projevuje se uvolněnost celková
B5		—	do závěru natahování se či vystřelování nohy ve směru k disku
B6		—	nelze pracovat s extrémy
B36		—	dodržovat všechny zásady, dodržovat systém v řízení
	9 záznamů dosáhly body:
B1		—	osobní připravenost k výkonu
B7		—	soustředěnost — vzrůst napětí až do závěru
B39		—	soupeřit sám se sebou
	8 záznamů měly body:
B10		—	nepodceňovat, nepřeceňovat
B13		—	řídit do přistání, do položení nohy na disk
B16		—	druhá noha
B21		—	závada — musím upozornit a víme jak
B37		—	slabý výsledek není důvodem k uzavření do sebe, stranit se apod.

Nemalý význam podle našeho názoru přináší zjištění, že 10 a 9 záznamů získaly pouze body z 1. a 4. dekády. První dekáda, začátek výkladu, dosáhla v množství zaznamenaných bodů výrazně vedoucí pozici. Tento fakt podporuje zjištění, že se nesnadno zapamatovávají položky stojící uprostřed řetězce, který si máme zapamatovat, srov. teorii proaktivního a retroaktivního útlumu (Šípoš, 1977).

Dále jsme porovnali body s největším počtem záznamů s těmi, které mluvčí označil jako nejdůležitější. V tom došlo v zásadě ke shodě mezi mluvčím a posluchačkami. Tento fakt však nestačil pro to, aby mluvčí svůj záměr realizoval úspěšně.

[283]Analyzovaný projev byl příkladem textu, kde převládala funkce sdělná. Trenér sděloval všem posluchačkám tytéž informace, ale subjektivní smysl výkladu byl pro jednotlivé posluchačky často odlišný. Domníváme se, že tento fakt byl u nich způsoben zejména anticipací jistého typu sdělení. Tato anticipace byla v některých případech tak silná, že některým posluchačkám znemožnila modifikovat jejich očekávání podle skutečného sdělení. Stávalo se, že některé posluchačky uváděly jako důležité takové body informace, které se ve výkladu vůbec neobjevily. Ve výzkumu jsme však navodili i takovou situaci, kdy jsme znemožnili transfer chybných anticipací. V tom případě posluchačky dokázaly rekonstruovat hlavní body výkladu shodně s mluvčím. Rozdílnost smyslu výkladu pro jednotlivé posluchačky nelze vyložit jen nevhodnými anticipačními schématy; podílejí se na ní také silné egocentrické tendence některých posluchaček, ale hlavně celá síť různých inferencí (srov. Daneš, 1987).

 

Závěrem lze konstatovat, že na podkladě předvýzkumu dosud nemůžeme poskytnout řešení některých teoretických otázek, které vyvolává problematika záměru mluvčího v řečové činnosti. Přesto jsme však dospěli alespoň k předběžnému řešení těch otázek, které se váží k metodice celého výzkumu. Vzhledem k tomu, že záměr mluvčího je jev značně komplexní, pokládáme za vhodné uplatňovat i komplexní přístupy při jeho studiu. Tyto přístupy jsme se snažili v našem příspěvku představit prostřednictvím explicitního výčtu jednotlivých uplatněných metod a charakteristiky informačních zdrojů, z nichž vycházely empirické údaje.

Z konkrétních empirických zjištění jsme se snažili upozornit na vztah mezi správným zaznamenáním informace a jejím umístěním v souvislém výkladu. Toto zjištění by měl respektovat i mluvčí, který usiluje o efektivní vyjádření svého záměru. Předvýzkum nás současně seznámil s důležitým podílem anticipačních schémat a různých inferencí v komunikativním aktu. Experiment ukázal, že je možno dosáhnout částečné eliminace nežádoucích účinků těchto jevů.

Očekáváme, že další empirický výzkum přispěje k řešení některých otázek, které jsme v naší práci naznačili, a že současně pomůže zaplnit některá prázdná místa v teoretických koncepcích při studiu záměru mluvčího v řečové činnosti.

 

LITERATURA

 

BÜHLER, K.: Sprachtheorie. Jena 1934.

DANEŠ, F.: Předpoklady a meze interpretace textu. SlavPrag, 1987 (v tisku).

HÖRMANN, H.: Meinen und Verstehen. Frankfurt am Main 1976; srov. rec. překladu To mean — to understand v SaS, 44, 1983, s. 345—347.

JANOUŠEK, J.: Společná činnost a komunikace. Praha 1984.

LINHART, J.: Proces a struktura lidského učení. Praha 1972.

MÜLLEROVÁ, O.: Komunikativní složky výstavby dialogického textu. Praha 1983; srov. rec. v SaS, 46, 1985, s. 49—55.

NAKONEČNÝ, M.: Sociální psychologie. Praha 1970.

ŠÍPOŠ, I.: Pamäť a znovupoznanie. Bratislava 1977.

ŠOLTYS, O. a kol.: Německé sborníky o lidském jednání. SaS, 43, 1982, s. 333—339.

VYGOTSKIJ, L. S.: Myšlenije i reč’. Moskva - Leningrad 1934.

 

[284]R É S U M É

Some conditions for successful realization of the intention in a speech activity

Our contribution is an attempt to reveal some characteristic features of the speaker’s intention in the speech activity. The intention of speaker being a very complex phenomenon, attention will be paid only to those characteristic features that — as follows from empirical data — most influence successful realization of the speaker’s intention in the expository text. By successful realization is meant the degree of agreement between speaker’s intention and listener’s reaction. Reaction is understood as a cognitive effect gained by the listener during the communication.

The contribution is based on empirical research of communication between a coach and his parachutists. The substantial part of our work is devoted to the description of the method used for the collecting of empirical data. Our method should be also a kind of proposal for studying phenomena like the speaker’s intention within the frame of interdisciplinary approaches.

Slovo a slovesnost, volume 49 (1988), number 4, pp. 279-284

Previous Irena Hroudová: Poznámky k problému implicitní metajazykovosti v poezii

Next Alla Bémová, Květa Králíková: K otázkám automatického zpracování českého tvarosloví