dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Patnáctý mezinárodní sjezd lingvistů

Petr Sgall

[Chronicles]

(pdf)

The 15th International Congress of Linguists

Sjezd, konaný od 10. do 14. srpna 1992 v Quebecu na půdě Lavalovy univerzity, nepřekvapil ani svým vnějším rozsahem (asi 800 účastníků ze 73 zemí), ani vědeckým obsahem. Byly tu dobře zastoupeny různé oblasti teoretické i empirické lingvistiky od syntaxe, sémantiky, lexikologie a fonologie až po analýzu promluvy, mluveného a psaného textu, sociolingvistiku, psycholingvistiku, komputační lingvistiku a dějiny oboru. Konalo se třináct plenárních přednášek, zasedalo sedmnáct sekcí a večery byly vyhrazeny osmnácti panelovým diskusím; proběhly i desítky tzv. poster sessions.

Zvláštním tématem sjezdu byla problematika ohrožených a zanikajících jazyků; byla přijata i rezoluce, v níž Comité international permanent des linguistes (CIPL) vyzývá UNESCO k podpoře gramatického, lexikálního i textového zpracování jazyků, u kterých je nebezpečí z prodlení. Snahy lingvistů bohužel mohou vést spíš jen k zachycení nenahraditelné rozmanitosti těchto jazyků než k zastavení jejich ústupu.

Pořadatelé, z nichž předseda CIPL R. H. Robins byl znovu zvolen na dalších pět let a generálním tajemníkem se po odstupujícím E. H. Uhlenbeckovi, čestném doktoru Karlovy univerzity, stal P. G. J. van Sterkenburg (Nijmegen), počítali původně i s druhým [158]speciálním tématem sjezdu. Mělo jím být porovnání různých lingvistických teorií; tento cíl však byl splněn jen zčásti. Jednotlivé teoretické přístupy tu z velké části byly představeny ve své dnešní podobě: Chomského teorie principů a parametrů, montaguovská intenzionální sémantika (přesněji snad postmontaguovská, jak ji zatím neoficiálně chce označovat B. Parteeová), Fillmorova konstrukční gramatika, dále neurolingvistika (zdůrazněná V. Fromkinovou), Dikova funkční gramatika, český funkcionalismus i ideje G. Guillauma, kterého právem velmi kladně oceňuje nejen frankofonní část lingvistického společenství, dále systémová gramatika M. A. K. Hallidaye a některé jiné směry; byl představen i propracovaný přístup skupiny lingvistů vedené B. Comriem a Ch. Lehmannem zaměřený na tvorbu popisných gramatik na základě soustavy parametrů a jejich hodnot. Nebyly tu však dostatečně zastoupeny např. gramatika lexikálně funkční, kategoriální, zobecněná frázová, ani model smysl – text, kterému byla nedlouho před sjezdem (koncem července) věnována speciálně zaměřená konference v Darmstadtu, za účasti V. J. Rozencvejga, L. Jordanské, J. Kunzeho, podepsaného a dalších.

Na sjezdu bylo většinou příliš málo času na soustavnější a hlubší diskuse, které by umožnily podstatně pokročit v porovnávání možností a dosavadních výsledků různých teoretických koncepcí a přispět tak významněji k jejich vzájemnému obohacování nebo k vytváření koherentních pohledů syntetických. I tak znamenaly teoreticky zaměřené složky sjezdu mnoho pro poznání užitečnosti, ne-li nutnosti takových plodných syntéz.

Sjezd ozřejmil, že k hlavním rysům dnešního vývoje v lingvistické teorii patří její obohacení dané zaměřením na problematiku sdělování a fungování jazyka. Jak ukázala zejména plenární přednáška B. Parteeové, zasáhl tento obrat i teoretickou (formální) sémantiku, založenou na pravdivostních podmínkách vět, ale zachycující dnes i funkci výpovědí v promluvě jako faktorů ovlivňujících mentální stavy účastníků diskursu. Vedle plenárního zasedání a řady dalších přednášek se těmto otázkám věnovala i panelová diskuse navazující na rozpravu v časopise Journal of Pragmatics, 17, 1992, 4/6.

Chomského teorii byla věnována panelová diskuse pod vedením F. Newmeyera, zaměřená na její historii, i několik jednotlivých přednášek. Tato teorie, která právě prochází dalším obratem (se snížením předpokládaného počtu rovin jazykového systému a se zdůrazněním tzv. logické formy jako roviny ohraničující jazyk vůči kognitivnímu obsahu), byla na sjezdu představena slaběji, než by se mohlo očekávat. Zdá se, že se zatím nevyrovnala s výše zmíněným rozšířením předmětu lingvistiky (pro kterou má dnes zároveň s popisem vlastních jazykových struktur základní význam rozbor sdělovacího procesu), ani nezaplnila svou dosavadní mezeru danou malou mírou pozornosti věnované evropské strukturní lingvistice a jejímu novému vývoji. Jak doložila zejména plenární přednáška P. Mathewse, dále referát H.–H. Lieba i závěrečné slovo J. Hewsona, a koneckonců také přednáška W. Hirtla, je zřetel ke strukturní lingvistice i v kontextu nových přístupů plně na místě. Lze očekávat, že i v budoucnu přispěje k metodologickému rozvoji lingvistické teorie.

Podobně jako jiné postkomunistické země (včetně východní části Německa), bylo Československo zastoupeno početně velmi slabě (třemi účastníky), ale na rozdíl od většiny z nich velmi aktivně. V plenární přednášce představila E. Hajičová českou lingvistiku klasickou i novou jako protějšek Chomského koncepce dnes soustředěné kolem pojmu „univerzální gramatiky”. Úroveň českého přístupu a jeho určité výhody i z hlediska univerzálnosti předpokladů osvojení jazyka, dané především závislostní syntaxí a zahrnutím aktuálního členění do gramatiky, byly naznačeny i přednáškou autora této zprávy a diskusními příspěvky v sekcích a na panelových zasedáních.

Evropskou lingvistiku reprezentovali kromě už zmíněných účastníků zejména C. Hagège (s plenární přednáškou o antropocentrismu jazyka), V. V. Ivanov (s několika vystoupeními k ohroženým jazykům i k významu teoretických koncepcí, k neurolingvistice aj.), W. U. Dressler (pojednávající o přirozené morfologii i mimo gramatiku) a také kanadský Čech R. Kocourek (rozbírající na několika zasedáních otázky terminologie a odborných textů).

Rozsah sjezdu byl menší než obvykle; počet účastníků se jen poměrně málo lišil od šesti set přítomných na letošní konferenci o komputační lingvistice (COLING), konané v červenci v Nantes.

[159]Přesto však lze quebecký sjezd považovat za další doklad toho, že je dnešní lingvistika charakterizována existencí řady různých zaměření a koncepcí. Svědčí to o rozmanitosti problematiky lingvistikou řešené i o potřebě nového jednotícího východiska, které by mohlo spojit metodologickou přísnost typickou pro různé dnešní gramatické a sémantické teorie s pronikavým pohledem na komunikaci a promluvu. Není jasné, zda nový vývoj teorie Chomského přinese její rozšíření v tomto smyslu nebo ponechá její omezení; jiné směry teoretické lingvistiky, které dnes o nalezení takového adekvátního jednotného východiska usilují, mohou mít úspěch větší nebo menší. V každém případě se mladým českým lingvistům nabízí možnost široce uplatnit spojení funkčních pohledů a formálních postupů, pro které tradice české lingvistiky a její novější vývoj poskytují potřebnou základnu.

Slovo a slovesnost, volume 54 (1993), number 2, pp. 157-159

Previous Miroslav Komárek: Za profesorem Karlem Horálkem

Next Olga Müllerová: Standard a substandard v zemích východní a jihovýchodní Evropy