Postavení rematizátorů v aktuálním členění věty

Eva Hajičová

[Articles]

(pdf)

Status of rhematizers in the topic/focus articulation of the sentence

1. Úvodní poznámky

Pojem „rematizátoru“ jako částice, která svým způsobem předurčuje aktuální členění (AČ) věty, v níž se vyskytuje, zavádí v pracích z okruhu Pražské školy Jan Firbas: ve studii z r. 1957 poukazuje na rematizační funkci příslovce even; v r. 1959 pak hovoří obecněji o „intenzifikujících prvcích“ (jeho vymezení funkce těchto prvků komentujeme níže v odd. 2) a v práci z r. 1972 (s. 20) zavádí termín rematizátor (rhematizer).

Podobně vyčleňuje – v návaznosti na své předchozí stati (zejm. 1954, 1973) a na knihu o intonaci (1957) – rematizační prvky Daneš (1985, odd. 6.1, 6.2.1 a 6.2.2); rozlišuje restriktory přímé (jen, …) a nepřímé (exceptory: např. vyjma …) a jako zvláštní kategorii kontextualizátory (zase, také a přece).

Rozhodující vliv postavení kvantifikátorů a jistých druhů příslovečných určení na AČ dané věty přesvědčivě dokládá Sgall (1967) na větách s anglickým kvantifikujícím výrazem mostly. Na Sgallovy podněty navazuje Koktová (zejm. 1986, 1987), která ukazuje, že „rematizující“ funkci má celá třída příslovečných výrazů, které nazývá postojovými adverbii. V Mluvnici češtiny, 3 (1987, s. 567n.), se charakterizují tzv. aktualizační částice.

V této souvislosti je třeba se zmínit i o tom, že ve velké mluvnici angličtiny Quirka a kol. (1972, s. 431–438) se rovněž vyčleňuje zvláštní třída tzv. ’focusing adjuncts’ (kam patří např. only, especially, also, again, …); za pozornost stojí, že se tu důraz klade na vztah rematizační (fokalizační) funkce těchto částí k intonaci věty. V reprezentativní české mluvnici angličtiny pracuje s pojmem rematizátor (vytýkací příslovce) Dušková (1988).

V lingvistické literatuře posledních desetiletí se syntaktickým a sémantickým vlastnostem rematizátorů věnuje značná pozornost. Odkazuje se na ně jako na „fokalizátory“ (angl. focalizers, focus (sensitive) particles, operators); jak ukazuje termín, cítí se tu těsná souvislost s AČ (M. Rooth, J. Jacobs, B. Partee, E. König aj.).[1]

 

2. Syntaktické a sémantické vlastnosti rematizátorů v češtině a v angličtině v prototypických příkladech

2.1. Prototypické postavení rematizátorů v české větě s intonačním centrem na konci věty lze ilustrovat příklady (1) až (4) (nepříznakové umístění intonačního centra na konci věty v našich příkladech zvlášť nevyznačujeme); v závorce za každou větou naznačujeme možné pokračování (kontext), a tím i AČ dané věty.

 

(1)	Honza koupil babičce jenom kytku. (… ale ne dárek.)
(2)	Honza koupil jenom babičce kytku. (… ale dědečkovi noviny nekoupil.)
(3)	Honza jenom koupil babičce kytku. (… ale dědečkovi popřát nepřišel.)
(4)	(Nic se nestalo.) Jenom jedna paní přišla s poplašnou zprávou. (Museli jsme ji uklidnit.)

 

[242]Jak ukazují uvedené kontexty, v těchto příkladech jde o prototypický vztah k AČ: rematizátor jenom stojí na hranici mezi základem a ohniskem. V této souvislosti je možné připomenout naši analýzu záporu ve vztahu k AČ (Hajičová, 1972, 1975 aj.), při níž jsme došli k závěru, že v primárním případě stojí operátor negace (ve významové struktuře věty) na hranici mezi základem a ohniskem. Firbas (1992) zavádí pojem ’negative focus anticipator’, který naznačuje shodu s výše uvedeným chápáním primárního postavení operátoru negace.

Prototypický vztah postavení rematizátoru k AČ lze doložit i příklady s příznakovým umístěním intonačního centra (vyznačeným velkými písmeny), srov. příklady (5) až (7), opět s naznačeným kontextem:

 

(5)	Jenom KYTKU koupil Honza babičce. (ale ne dárek = (1).)
(6)	Honza koupil jenom BABIČCE kytku. (Nikomu jinému kytku nekoupil: = Honza koupil kytku jenom babičce.)
(7)	Honza jenom KOUPIL babičce kytku. (Nepřinesl kytku vypěstovanou v zahrádce: = Honza babičce kytku jenom koupil.)

 

2.2. Jak ukazují věty (8) až (10), v angličtině je situace obdobná: i zde je možné přemísťovat rematizátor ve větě tak, aby jeho pozice v povrchovém slovosledu odpovídala jeho postavení na hranici mezi základem a ohniskem. Opět tu předpokládáme nepříznakové umístění intonačního centra na konci věty.

 

(8)	John only put salt on the potatoes.
(9)	?John put only salt on the potatoes.
(10)	John put salt only on the potatoes.

 

Otazník u věty (9) naznačuje názor některých lingvistů, zpochybňujících tuto slovoslednou variantu a dávajících přednost i v kontextu s podmětem a slovesem v základu věty slovosledné variantě (8). Věta (8) je chápána jako víceznačná, jak naznačují parafráze (8)(a) až (8)(c). K takové víceznačnosti dochází vždy, když rematizátor stojí před slovesem a sloveso není posledním členem věty. V tomto bodě se angličtina liší od češtiny, kde k takové víceznačnosti nedochází a rematizátor obligatorně stojí i v povrchovém slovosledu před ohniskem věty.

 

(8a)	John did nothing else than put salt on the potatoes. (srov. český příkl. (3))
(8b)	John put anything anywhere than salt on the potatoes. (synonymní s větou (9), srov. český příkl. (2))
(8c)	John put salt nowhere else than on the potatoes. (synonymní s větou (10), srov. český příkl. (1))

 

Při příznakovém postavení intonačního centra se situace v češtině a v angličtině shoduje: rematizátor stojí před zvýrazněným členem věty, který je jejím ohniskem. Věta (11) dokládá, že ohniskem věty nemusí být jen jeden člen (jako ve větách (12) a (13)), ale ta část věty, která stojí mezi rematizátorem a nositelem intonačního centra. Tato věta je tedy opět víceznačná: v ohnisku může být buď jen salt, nebo put salt:[2]

 

[243](11)	John only put SALT on the potatoes.
(12)	John put only SALT on the potatoes.
(13)	Only JOHN put salt on the potatoes.

 

I pro angličtinu tedy je možné říci, že základní postavení rematizátoru only ve významové struktuře věty je na hranici mezi základem a ohniskem, přesněji řečeno rematizátor je nejméně dynamickým prvkem ohniska.

2.3. Příklady jako (14) však ukazují, že ve větách se zapuštěnými klauzemi může nastat poněkud složitější situace.

 

(14)	Jirka nám řekl, že Honza jenom koupil babičce kytku.

 

Věta (14) může být odpovědí např. na otázky (14)(a) nebo (14) (b):

 

(14)(a)	Co vám Jirka řekl, že Honza udělal?
(14)(b)	Co udělal Jirka?

 

V kontextu naznačeném otázkou (14)(a) platí, že při tomto významu věty (14) se hranice mezi základem a ohniskem shoduje (jako ve výše uváděných prototypických příkladech) s ohniskem rematizátoru. Nazveme-li tu část věty, ke které se rematizátor „vztahuje“, ohniskem rematizátoru, pak se v případě (14)(a) ohnisko rematizátoru stejně jako v příkladech uváděných výše rovná ohnisku věty. V kontextu naznačeném otázkou (14)(b) vede hranice mezi základem a ohniskem věty mezi subjektem hlavní věty a zbytkem věty, kdežto rematizátor tu vymezuje lokální ohnisko obsahové věty. V takovém příznakovém případě se tedy ohnisko rematizátoru rovná ohnisku zapuštěné věty, nikoli ohnisku věty hlavní.

Další empirický výzkum vyžaduje hypotéza, podle níž ohnisko rematizátoru nemůže být užší než lokální ohnisko obsahové věty. Protipříkladem by byla věta (14’), kdyby mohla být chápána i jako bezprostřední odpověď na otázku (14)(c), aniž by kupování babičce (popř. i konatel kupování) patřilo ke kontextově zapojeným prvkům (a bylo tedy jako kontextově zapojené už v otázce vypuštěno):

 

(14’)	Jirka řekl, že Honza koupil babičce jenom kytku.
(14)(c)	Co řekl Jirka (o Honzovi)?

 

Zatím lze o přesvědčivosti takového příkladu pochybovat, zdá se, že v takovém úseku dialogu je kupování babičce nasnadě, že jde o elipsu v otázce.

Na závěr tohoto oddílu je třeba dodat poznámku k Firbasovým formulacím o funkci rematizátorů. Firbas (1957, ve formulaci upravené anglické verze 1966, s. 250) vidí rematizační funkci částic even a also v tom, že „The … element becomes rhematic on account of the rhematizing i (even), which efficiently acts counter to the basic distribution of CD.“ S tímto pojetím je jistě možno souhlasit, pokud „základní distribuci výpovědní dynamičnosti“ chápeme jako spojenou se základní podobou povrchového slovosledu, tedy sled téma – přechod – réma (ve Firbasově terminologii), a pokud je tento slovosled v přítomnosti rematizátoru i změněn. Ovšem s autorovou formulací, že „intensifying elements … are, as it were, superimosed on the sentence structure, considerably changing its FSP by rhematizing (frequently even turning into rheme proper) the element to which they are made to refer“ (Firbas, 1959, s. 53) se už zcela jednoznačně ztotožnit nemůžeme. Shodujeme se v tom, že rematizátor zpravidla ukazuje, který člen věty je (resp. které členy věty jsou) ohniskem věty, a že tedy ovlivňuje AČ věty, ale neztotožňujeme se s jeho [244]názorem, že „mění“ AČ věty: AČ věty není záležitost povrchového slovosledu (tedy základní distribuce CD, viz předchozí citát), ale povrchový slovosled spolu s prozodickým ztvárněním a užitím jistých morfologických či syntaktických prostředků považujeme za prostředky vyjádření AČ chápaného jako součásti struktury věty (tedy jevu na rovině významové). Rematizátor je prvkem AČ, jehož postavení může, ale nemusí základnímu rozložení AČ odpovídat.

 

3. Výběr z množiny alternativ

V současné lingvistické literatuře se v souvislosti s rematizátory (fokalizátory) hovoří o výběru z množiny alternativ. Nabízí se tu srovnání se známým otázkovým testem pro určování AČ věty: množinu alternativ tvoří možné odpovědi na otázku určující AČ dané věty, která je chápána jako vybraná alternativa. Tento přístup lze ilustrovat na příkladech vět (1) až (4), které tu pro přehlednost opakujeme; u každé věty uvádíme (a) otázku, která určuje AČ této věty, a (b) několik prvků množiny alternativ.

 

(1)	Honza koupil babičce jenom kytku.
(1)(a)		Co koupil Honza babičce?
(1)(b)		Honza koupil babičce dárek, bonboniéru, svetr, šátek, kytku …
(2)	Honza koupil jenom babičce kytku.
(2)(a)		Co komu koupil Honza?
(2)(b)		Honza koupil dědečkovi tabák, manželce šátek, babičce kytku …
(3)	Honza jenom koupil babičce kytku.
(3)(a)		Co udělal Honza?
(3)(b)		Honza obhájil doktorskou práci, odvezl auto do opravny, koupil babičce kytku, …
(4)	(Nic se nestalo.) Jenom jedna paní přišla s poplašnou zprávou. (Museli jsme ji uklidnit.)
(4)(a)		Co se stalo?
(4)(b)		Napadl sníh. Umřel Josef Kemr. Vykradli samoobsluhu. Zlevnily brambory. …

V jistém smyslu je část věty, která je jejím ohniskem, vždy výběrem z množiny alternativ, která je omezena (determinována) základem věty spolu s širším kontextem. U vět s rematizátory je tento výběr dále specifikován lexikálním významem rematizátoru: u vět s jenom jde o restrikci, u vět s také o aditivní význam, atd. Poznamenejme, že Daneš (1985, s. 147n.) srovnává věty jako Tento vlak jezdí v neděli a Tento vlak jezdí jen v neděli a charakterizuje první z nich jako vágní v tom smyslu, že se říká, jen kdy vlak jezdí, ale nikoli zda např. jezdí i v jiné dny apod., zatímco druhá z vět takovou vágnost odstraňuje. Poznamenává přitom, že větám prvního druhu se většinou rozumí tak, jako by tam slovo jen bylo, a klade jako zajímavou otázku (s. 150), co k takové interpretaci vede.

Jde tu zřejmě o tzv. vyčerpávající výčet, uváděný Kunem (1971, s. 345, 1972, zejm. s. 307) a komentovaný v monografii o AČ v češtině (Sgall, Hajičová a Buráňová, 1980, s. 82), kde se již také nabízí alespoň částečná odpověď na Danešovu otázku: rys úplnosti výčtu v ohnisku výpovědi je výraznější tehdy, jestliže je ve větě kontextově zapojené sloveso (sloveso je členem základu). Uvádí se tam příklad Na horách se pěstují brambory v kontextu Co se pěstuje na horách?, kdy rys úplnosti výčtu je zřetelný, i když věta není synonymní s větou Na horách se pěstují jen brambory. Působí však jistě i další faktory: o úplný výčet jde taky, když je sloveso sémanticky obecné (být, stát se, provádět, …) nebo když sloveso jen málo „přidává“ [245]k základu (vlak jezdí, jazykem se mluví …). Může ovšem jít i o specifické situace bez úplnosti výčtu, např. z hlediska příplatků pro obsluhu vlaku.

V souvislosti s přístupem z hlediska alternativ se často uvádí pojem „dosah“ rematizátoru: dosahem rematizátoru se rozumí ta část věty, která je relevantní pro výběr alternativy (tedy termínu ’dosah’ se používá v jiném smyslu než mluví-li se o ’dosahu’ kvantifikátoru nebo negace).

V příkladech, které jsme dosud rozebírali, byla dosahem rematizátoru celá věta, kromě příkladu (14), kdy je dosahem zapuštěná klauze (výběr alternativy je určen tím, že Honza koupil něco babičce). Lze tedy obecněji říci, že v termínech závislostního pojetí syntaxe je dosahem rematizátoru maximální projekce řídícího členu rematizátoru (tedy vše, co na tomto řídícím členu přímo nebo nepřímo závisí).

 

4. Sekundární pozice rematizátoru

4.1. Dosud jsme se zabývali rozborem příkladů, které ilustrovaly primární pozici rematizátoru ve významové struktuře věty, totiž jako nejméně dynamického členu ohniska věty. V sekundárních případech se však rematizátor může vyskytovat i v pozicích jiných, především v základu, jak ukazují věty (15)(b) a (c).

 

(15)(a)	Kdo z vás dokáže podpořit i svého nepřítele, když je v právu?
(15)(b)	I svého nepřítele dokáže podpořit Jirka.
(15)(c)	Podpořit i svého nepřítele dokáže Jirka.

 

Ohniskem věty (15)(b) i (15)(c) v kontextu (15)(a) je Jirka; rematizátor i je v jejich základu, nikoli na rozhraní základu a ohniska, nemá tedy ve stupnici výpovědní dynamičnosti svou primární pozici ve smyslu prototypických příkladů v předchozích úvahách. Krifka (1995) hovoří v podobných příkladech o ’druhém výskytu’ rematizátoru.

V Mluvnici češtiny, 3 (s. 562), se uvádí, že ’aktualizační částice’ může být i v základu, ovšem s tím, že touto částicí musí být uvozeno nové téma (doprovázeno dalšími kadenčními prostředky). Příklad jako (Milan je špatný znalec lidské povahy.) I on si ale všimnul, že Jiřině vadí, jak o ní mluvíš ukazuje, že tato podmínka nemusí být splněna: rematizátor i tu uvozuje staré téma, které bylo tématem už v předcházející výpovědi, a to bez rematizátoru.

Je tedy možné rozlišovat ohnisko věty a ohnisko rematizátoru (viz Hajičová, Partee, Sgall, připr.): ohniskem rematizátoru je vše, co je dynamičtější než rematizátor v rámci jeho dosahu, pokud je rematizátor součástí ohniska celé věty nebo lokálního ohniska. Pokud je rematizátor součástí základu věty, pak v jeho ohnisku je vše, co je dynamičtější než rematizátor, až ke hranici mezi základem a ohniskem celé věty, resp. zapuštěné věty, tedy ke hranici mezi základem a ohiskem dosahu daného rematizátoru. Takové zpřesnění pojmu ohniska rematizátoru odpovídá i tak složitým větám jako Protože i svému příteli Jirka dovede říct, že je protivný, nemá kolem sebe mnoho kamarádů (v kontextu: Jaký má důsledek to, že Jirka dovede říct i svému příteli, že je protivný?). Dosahem rematizátoru tu rozumíme, jak uvedeno v závěru odd. 3, maximální projekci řídícího členu rematizátoru (tedy vše, co na tomto řídícím členu závisí).

 

4.2. Lze však nalézt věty mající rematizátor v základu i v ohnisku; takovým příkladem je věta (16).

 

[246](16)

I svého nepřítele dokáže podpořit jenom Jirka.

 

Ohniskem věty (16) je část jenom Jirka, rematizátor jenom je tedy v prototypické pozici, je součástí ohniska. Ohniskem tohoto rematizátoru ve smyslu úvah v předchozím oddíle je Jirka. Druhý rematizátor i je v základu, podobně jako je tomu ve větě (15)(b), jíž je věta (16) malou obměnou. Dosahem obou rematizátorů je celá věta.

Jiný příklad na výskyt dvou rematizátorů v jedné větě uvádí pro němčinu Jacobs (1991, s. 5); českou podobou jeho příkladu je věta (17)

 

(17)	Dokonce PETR zná od Goetha jen román.

 

Tuto větu si lze představit v kontextu (17)(a) nebo (17)(b):

 

(17)	(a) Nikdo tady nečte Goetheho poezii.
(17)	(b) Všestranní klasičtí autoři jsou dnes známi spíše díky své próze než pro svou poezii nebo teoretické práce.

 

Oba kontexty naznačují, že zná od Goetha jen román je součástí situačního kontextu, tedy ve větě (17) patří tato část do základu věty. Ohniskem věty (17) je dokonce Petr, kde Petr je nositelem intonačního centra. Slovo román je prozodicky zvýrazněným členem, jako vlastní základ s kontrastivní interpretací (nenese však intonační centrum věty, jehož nositelem při uvažovaném intonačním ztvárnění věty (17) je Petr).

 

4.3. V současné lingvistické literatuře lze nalézt zajímavé příklady víceznačnosti některých konstrukcí s rematizátory. Pro angličtinu takové věty uvádí např. Taglicht (1984) a Rooth (1985, s. 90):

 

(18)(a)	We are required to study only syntax.
(18)(b)	We are required to only study syntax.

 

Podle Taglichta i Roothe aj. je věta (18)(a) dvojznačná: (i) požadují na nás, abychom nestudovali jiný předmět než syntax (tj. jiné předměty nesmíme studovat), kdy v dosahu rematizátoru je maximální projekce zapuštěného slovesa, (ii) nepožadují na nás studovat žádný jiný předmět než syntax (tj. můžeme studovat i jiné předměty, ale musíme studovat syntax), kde v dosahu rematizátoru je celá věta. Věta (18)(b) je jednoznačná, a to v interpretaci (i).

Pokusíme-li se věty (18)(a) a (b) přeložit do češtiny a vyjádřit některý z výše uvedených významů, nabízejí se možnosti (19)(a) až (19)(c):

 

(19)(a)	Jenom SYNTAX požadují, abychom studovali.
(19)(b)	Požadují, abychom studovali jenom syntax.
(19)(c)	Požadují jenom, abychom studovali syntax.

 

Domníváme se, že pro větu (19)(a) existují obě interpretace, zatímco větě (b) rozumíme v interpretaci (i) – podobně jako anglické větě (18)(b) – a větě (c) v interpretaci (ii).

Vysvětlení interpretace (i) je nasnadě: rematizátor (only, jenom) závisí na zapuštěném slovese (v angl. infinitivu), jeho ohniskem je syntax; jak jsme viděli na příkladu (8), postavení rematizátoru v povrchovém slovosledu anglické věty nemusí souhlasit s jeho postavením ve stupnici výpovědní dynamičnosti (na hranici mezi [247]základem a ohiskem), což umožňuje částečnou synonymii (18)(a) (v jednom jejím významu) a (18)(b). Dosahem rematizátoru je zapuštěná klauze (v angl. infinitivní). Pokud jde o zachycení interpretace (ii) pro (18)(a), nabízí se tato úvaha: slovesa požadují a studovat tu tvoří jistý celek podobně jako složené tvary slovesa s modálním slovesem (musíme studovat, měli bychom studovat, …); je tedy možné při reprezentaci významu (ii) věty (19)(a) počítat s tím, že rematizátor „přeskočí“ k řídícímu slovesu, popř. k celku, který toto sloveso vytváří s infinitivem (jako by šlo o sloveso pomocné). V ohnisku rematizátoru by pak bylo spojení to study syntax, podobně jako tomu je ve větě (18)(c) (která odpovídá české větě (19)(c)).

 

(18)(c)

We are required only to study syntax.

 

4.4. Ve větách, které jsme dosud probírali, jsme chápali rematizátor jako člen závisející na slovesu.[3] Můžeme však uvést i příklady, kde rematizátor rozvíjí substantivum, jako např. ve větě (20).

 

(20)	Zkoušku z českého jazyka vykonávají jen ZAHRANIČNÍ studenti.

 

Analýza této věty odpovídá analýze prototypických příkladů: ohnisko věty (zahraniční) je totožné s ohniskem rematizátoru. V dosahu rematizátoru je celá substantivní skupina (vybírá se, kteří studenti), tedy opět maximální projekce řídícího členu (jen závisí na studenti).

 

4.5. Zvláštním případem jsou věty, v nichž je rematizátor nositelem intonačního centra, jako např. v anglické větě (21) citované podle Quirka a kol. (1972, s. 433); autoři parafrázují tuto větu jako John as well as somebody else phoned Mary today.

 

(21)	John ALSO phoned Mary today.

 

Obdobné příklady uvádí Daneš (1954, s. 265n. a v dalších pracích citovaných výše) v diskusi s Petříkem. Danešovy příklady uvádíme jako (22)(a) a (b).

 

(22)(a)	Psal TAKÉ česky.
(22)(b)	Psal také ČESKY.

 

Daneš podtrhuje důležitost kontextu, situace. V jeho chápání věta (22)(a) není jednoznačná, může jí být užito v kontextu (22) (c) i (22)(d). Pozoruhodné je, že ve druhém z uvedených kontextů je věta (22)(a) chápána jako synonymní s větou (22)(b), i když se tyto věty liší intonačním ztvárněním (a tedy i aktuálním členěním).

 

(22)(c)	A. psal česky, B. psal TAKÉ česky.
(22)(d)	Psal B. také česky? B. psal TAKÉ česky.

 

Interpretaci věty (22)(a) v kontextu (22)(d) lze charakterizovat takto: K vyjádření toho, že B. psal nějakým jiným jazykem, a taky česky, by stačilo odpovědět „Ano“, tedy jako by se „přitakalo“ tomu významu, který byl v otázce. AČ otázky ovšem odpovídá jejímu intonačnímu ztvárnění, kde předpokládáme (nepříznakové) umístění intonačního centra na posledním přízvučném slově, tedy se stejným rozložením základu a ohniska jako ve větě (22)(b) a s prototypickou pozicí rematizátoru také.

[248]Podobně je možné uvažovat i při rozboru posloupnosti vět ve (22)(e):

 

(22)(e)

A. psal česky. Psal B. TAKÉ česky? (Ano.) B. psal TAKÉ česky.

 

Odpověď „Ano“ tu „přitakává“ jiné otázce, proto význam poslední věty v této posloupnosti je jiný než v kontextu (22)(d) a obdobný jako v kontextu (22)(c).

Intonačně zvýrazněný rematizátor také může ovšem stát i před slovesem, jako je tomu ve větě (22)(f).

 

(22)(f)

B. TAKÉ psal česky.

 

Tato věta se nám také jeví jako víceznačná, i když přednostně v interpretaci (22)(c). Tato preference je v souladu s výkladem v Mluvnici češtiny, 3, s. 562n., kde se říká, že pokud je intonační centrum na částici, je aktualizována část výpovědi před částicí předcházející a za částicí následuje známé téma. Uvádějí se tu věty jako Japonsko TAKÉ šetří ropou a Japonsko šetří TAKÉ ropou. Příklad (22)(d) však ukazuje, že situace je složitější.

 

4.6. Složité vztahy nastávají též ve větách, v nichž se vyskytují rematizátory spolu s kvantifikátory a jinými operátory. Vyjděme opět z příkladů anglických:

 

(24)(a)	Very often they see only neighbours.
(24)(b)	They see only NEIGHBOURS very often.

 

Podle Königa (1991, s. 46, př. (59)) tyto dvě věty mají odlišný význam: věta (24)(a) význam parafrázovaný jako (24)(a’), věta (24)(b) význam prafrázovaný jako (24)(b’); domníváme se však, že alespoň věta (a) je víceznačná, a někteří rodilí mluvčí-lingvisté považují za víceznačnou i větu (b).

 

(24)(a’)	Stává se velmi často, že navštěvují jenom sousedy.
(24)(b’)	Ti, které navštěvují velmi často, jsou jenom jejich sousedé.

 

Jak naznačují parafráze uvedených vět, ve významu (24)(a’) je sloveso (to see, navštěvovat) dynamičtější než příslovce často, zatímco ve významu (24)(b’) je sloveso méně dynamické než toto příslovce. V češtině je uvedený rozdíl v dynamičnosti zpravidla vyjádřen vzájemným slovosledným postavením slovesa a příslovce.

 

(25)(a)	Často navštěvují jenom své sousedy.
(25)(b)	Jenom své SOUSEDY navštěvují často.

 

Tato shoda slovosledu a stupnice dynamičnosti však není přítomná vždy. Věta (25)(a) je podle našeho názoru víceznačná, sloveso může, ale nemusí být dynamičtější než příslovce (svou relevanci tu může mít i takové či onaké intonační ztvárnění začátku věty). Ve větě (25)(b) je situace jednoznačnější, snad díky tomu, že tu je sloveso za intonačním centrem; tato věta se nám jeví jako jednoznačná, s významem odpovídajícím parafrázi (24)(b’).

Jak jsme již poznamenali výše, negace má v primárním případě podobné vlastnosti jako rematizátor. Příklady souvýskytu negace a rematizátoru uvádí Daneš (1954, s. 146–161):

 

(26)	Toto nařízení neplatí jen pro velká města.
(27)	Toto nařízení NEPLATÍ jen pro velká města.
(28)	Jen pro velká MĚSTA toto nařízení neplatí.

 

[249]Věta (26) má dva významy: (i) toto nařízení platí nejen pro velká města, a (ii) toto nařízení platí pro všechna města s výjimkou měst velkých (s popřením tematického slovesa). Věta (27) má jen první z uvedených významů, nedochází tu k popření tematického slovesa, ale k popření rématu, k němuž patří i záporka ne-. Ve větě (28) jde o subjektivní pořadí; intonační centrum je podle Daneše realizované dlouhou kadencí vytýkací na posledním přízvučném slovu ohniska a věta má interpretaci (ii).

Z hlediska AČ a vzájemného vztahu negace a rematizátoru lze význam vět (26) až (28) charakterizovat takto:

U věty (26) lze počítat s dvěma významovými strukturami s různým AČ. Ve významu (i) je část věty toto nařízení platí jejím základem a nejen pro velká města jejím ohniskem. Ohniskem negace jako rematizátoru je jen pro velká města, ohniskem rematizátoru jen je pro velká města. Ve významu (ii) je negace v základu (nařízení pro některá města neplatí), ohniskem věty je jen pro velká města a rematizátor jen tedy stojí v prototypické pozici.

Interpretace věty (27) je podobná jako význam (i), ovšem s tím rozdílem, že jediným prvkem rématu je záporka ne. Rematizátor jen je mimo ohnisko negace. Přirozeným kontextem pro tuto větu je např. otázka Platí toto nařízení jen pro velká města? (s odpovědí (27) nebo s vypuštěním kontextově zapojené části kromě slovesa: Neplatí). Zůstává otevřenou otázkou, zda věta (27) má (aspoň jeden) význam společný s větou (27’).

 

(27’)

Jen pro velká města toto nařízení neplatí.

 

Náš rozbor nasvědčuje kladné odpovědi: pozice slovesa na konci věty připouští, že základem je celá část věty před záporkou i sloveso a v ohnisku že je jen negativní operátor. Tato věta má ovšem ještě druhý význam, kdy v ohnisku je záporka a sloveso.

Analýza věty (28) je shodná s analýzou věty (26) ve významu (ii).

Daneš (1958, s. 158, př. (6a)) uvádí ještě jeden příklad, na který se pokusíme uplatnit náš rozbor. Jde o následující dvojici vět lišící se pozicí intonačního centra.

 

(29)(a)	Všichni v rodině přestali kouřit, jen PETR ne(přestal).
(29)(b)	Všichni v rodině přestali kouřit, jen Petr NE.

 

Ve větě (29)(a), s intonačním centrem na slově Petr, je ohniskem negace toto slovo; ohniskem rematizátoru je ne Petr a ohniskem věty je jen ne Petr. Rematizátor tedy zaujímá primární pozici na hranici základu a ohniska. Sloveso přestal je v základu a může být vypuštěno. Ve větě (29)(b) je negace jediným prvkem ohniska; sloveso je kontextově zapojené, a tedy součástí základu (v naší podobě příkladu je vypuštěno). Také subjekt Petr je součástí základu (s kontextovou návazností jako ’jeden z rodiny’), popř. má platnost kontrastivního základu (’všichni’ na rozdíl od ’Petr’).

 

4.7. Podobně jako rematizátory a negace se chovají i jisté typy příslovečných určení (Koktová, 1986, mluví o příslovečných určeních postojových). Mluvnice češtiny, 3, s. 563, se rovněž zmiňuje o rematizační funkci částic někdy zvaných větná adverbia, např. vážně, jistě, prostě …, která komentují rematickou část výpovědi; pokud ovšem stojí tyto částice na konci věty, mají funkci adverbiálního určení způsobu.

 

[250]5. Závěr

Pokusili jsme se o jisté utřídění příkladů českých a částečně i anglických vět obsahujících tzv. rematizátor v různých pozicích ve větné struktuře. Sledovali jsme přitom, jaký je vztah významových variací těchto vět a jejich aktuálního členění. Snažili jsme se ukázat, že aparát pracující s dichotomií základu a jádra, s pojmem kontextového zapojení a se stupnicí výpovědní dynamičnosti poskytuje prostředky k dost jemnému popisu větné struktury, ze kterého může vyjít i procedura obecnými pravidly vymezující přechod od jazykového systému (významové roviny) k úrovni kognitivního obsahu (k jeho zpracování přispívá sémantika pravdivostních podmínek, popř. situační sémantika).

 

LITERATURA

 

DANEŠ, F.: Příspěvek k rozboru významové výstavby výpovědi. In: Studie a práce lingvistické. NČSAV, Praha 1954, s. 263–271.

DANEŠ, F.: Intonace a věta ve spisovné češtině. NČSAV, Praha 1957.

DANEŠ, F.: Věty s restriktivními adverbii (jen, pouze, toliko, …). SaS, 34, 1973, s. 61–70.

DANEŠ, F.: Věta a text. Academia, Praha 1985.

DUŠKOVÁ, L. a kol.: Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. Academia, Praha 1988.

FIRBAS, J.: K otázce nezákladových podmětů v současné angličtině. Příspěvek k teorii aktuálního členění větného. ČMF, 39, 1957, s. 22–42, 165–173. (Zkrácená a upravená anglická verze tohoto příspěvku byla otištěna jako Non-thematic subjects in contemporary English. TLP, 2, 1966, s. 239–256.)

FIRBAS, J.: Thoughts on the communicative function of the verb in English, German and Czech. BSE, Brno 1959.

FIRBAS, J.: Some aspects of the Czechoslovak approach to problems of functional sentence perspective. In: Papers on Functional Sentence Perspective. Academia, Praha 1974, s. 11–37.

FIRBAS, J.: Functional Sentence Perspective in Written and Spoken Communication. Cambridge University Press, Cambridge 1992.

HAJIČOVÁ, E.: Negation and topic vs. comment. PhilPrag, 17, 1973, s. 18–25.

HAJIČOVÁ, E.: Negace a presupozice ve významové stavbě věty. Academia, Praha 1975.

HAJIČOVÁ, E. – PARTEE, B. H. – SGALL, P.: Topic-focus articulation, tripartite structures, and semantic content. Připr.

JACOBS, J.: Focus ambiguities. Journal of Semantics, 8, 1991, s. 1–36.

JESPERSEN, O.: A Modern English Grammar on Historical Principles. Part VII. Syntax. Copenhagen 1949.

KOKTOVÁ, E.: Sentence Advebials in a Functional Description. Benjamins, Amsterdam – Philadelphia 1986.

KOKTOVÁ, E.: On the scoping properties of negation, focusing particles and sentence adverbials. Theoretical Linguistics, 14, 1987, s. 173–226.

KÖNIG, E.: The Meaning of Focus Particles. Routledge, London – New York 1991.

KRIFKA, M.: Focus and/or context: A second look at second occurrence expressions. Předneseno na konferenci Context-Dependence in the Analysis of Linguistic Meaning, Praha 11.–15. 2. 1995.

MCCAWLEY, J.: The focus and scope of ’only’. Working Papers in Linguistics, 2. University of Chicago, Chicago 1986.

Mluvnice češtiny, 3. Skladba. Academia, Praha 1987.

[251]QUIRK, R. – GREENBAUM, S. – LEECH, G. – SVARTVIK, J.: A Grammar of contemporary English. Longman, London 1972.

ROOTH, M.: Association with Focus. University of Massachusetts, Amherst 1985 (disertace).

SGALL, P.: Functional sentence perspective in a generative description. PSML, 2, 1967, s. 203–225.

ŠMILAUER, V.: Novočeská skladba. Mikuta, Praha 1947.

TAGLICHT, J.: Message and Emphasis. On Focus and Scope in English. Longman, London 1984.

 

R É S U M É

Status of rhematizers in the topic/focus articulation of the sentence

Prototypical features of the so-called rhematizers (focalizers, focus sensitive particles) are analyzed, both in Czech and in English, from the point of view of their position in the surface word order (also in relation to sentence prosody) and from the point of view of their position in the representation of the meaning of the sentence. In secondary cases, a rhematizer can also occur in the topic of the sentence (the so-called ’second occurrence’); it is then necessary to distinguish between the ’focus’ of a rhematizer and the focus of the sentence. In addition, several Czech and English sentences are discussed which exhibit interesting semantic relations, to show that an apparatus working with the dichotomy of topic and focus, with the notion of contextual boundness and with the hierarchy of communicative dynamism offers convenient tools for a sufficiently detailed description of the sentence structure that can serve as a starting point for a procedure delimiting, by means of general rules, a transition from the language system (level of literal meaning) to the domain of cognitive content.

Slovo a slovesnost, volume 56 (1995), number 4, pp. 241-251

Previous Zdeněk Hlavsa: Jiří Kraus šedesátiletý

Next Eva Koktová: Segmentace výpovědi