Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Segmentace výpovědi

Eva Koktová

[Articles]

(pdf)

The segmentation of the utterance

Jedním z nejvýraznějších (a dosud ne zcela uspokojivě zpracovaných) činitelů určujících slovosled výpovědi (srov. např. Abraham, 1995; Mluvnice češtiny, 3, 1987; Firbas, 1992; Hajičová, 1983, 1993, 1994; Koktová, 1986, 1987; Kuppevelt, 1994; Loetscher, 1987; Oliva, 1988; Sgall et al., 1986; Sgall, 1992, 1994; Siewierska, 1994; Sornicola, 1994; Svoboda, 1984; Štícha, 1987; Uhlířová, 1987) je její segmentace na komunikativně důležité části (segmenty), jako např. centrální, „nové“ téma (které kontrastivní být nemůže), réma, a také tázací zájmena stojící na počátku věty.

Tato segmentace se uskutečňuje pomocí nejrůznějších výrazů (budeme je nazývat segmentátory). Patří k nim hlavně příklonné výrazy (oddělující centrální téma od tématu průvodního nebo prostě od zbylé části věty) a rematizátory (oddělující réma od tématu).

Jedním z velmi podnětných přístupů je přístup A. Svobody, který rozlišuje osm komunikativních částí věty: vlastní téma (to odpovídá průvodnímu, nekontrastivnímu tématu), elementy tíhnoucí k vlastnímu tématu, elementy tíhnoucí k diatématu, diatéma (to odpovídá centrálnímu, kontrastivnímu tématu), tranzit, vlastní tranzit, réma a vlastní réma. Poukazuje přitom na blízkost diatématu a rématu („diatéma … disponuje podobnými neminimálními prostředky jako jednotky rematické“) (1984, s. 25). Také na rovině povrchového slovosledu rozlišuje Svoboda více pozic: pozici preklauzální, preiniciální, iniciální, postiniciální, mediální, finální, postiniciální a postklauzální. Ve svém bádání se zaměřuje na obsazování jednotlivých povrchových pozic výše zmíněnými komunikativními distinkcemi (nejdůležitější je obsazování pozice iniciální a mediální diatématem a tranzitem s různými možnostmi obsazení).

To svědčí o závažnosti jak komunikativních, tak povrchových distinkcí ve stavbě věty – oba typy distinkcí by měly být považovány za funkční, protože oba přispívají ke správnému komunikativnímu fungování výpovědi. Distinkce hloubkové odrážejí informační strukturu věty (stará – nová informace, resp. hierarchizace novosti informace), jevy povrchové struktury (např. segmentace) fungují jako „organizátor“ temporální linearity výpovědi, aby byla takovou jednotkou, kterou by mohl recipient (z hlediska psycholingvistického) dobře přijmout, „zpracovat“.

Několik Svobodových povrchových pozic odpovídá mým pozicím segmentačním: pozice preklauzální (viz moje segmentace I), pozice postiniciální (viz moje segmentace II) a pozice postklauzální (viz moje segmentace IV). Také jeho pozorování, že pozice postiniciální bývá obsazena vlastním tématem, odpovídá mému pojetí pozice tématu průvodního za centrálním.

V tomto článku předkládám alternativní pojetí segmentace výpovědi.

Segmentátory slouží k uvolnění komunikativně-pragmatické perspektivy výpovědi: jejich výskyty (často v celých sekvencích) jsou „oddechovými momenty“, kdy se recipient připravuje na přijetí nové informace, další komunikativně důležité části výpovědi. Proud verbální informace není tedy jednolitý, nýbrž informace se podává postupně, „dávkovaně“. Současně mnohé segmentátory zdůrazňují začátky komunikativních částí: jednak tyto části prodlužují a jednak jim dodávají pragmatické, [253]„kontaktnější“ podoby. Za třetí mají mnohé segmentátory objektivní, sémantický význam – máme tu na mysli hlavně příklonná zájmena, která patří k průvodnímu (nekontrastivnímu) tématu (a obvykle oddělují centrální (kontrastivní) téma a jmennou (plnovýznamovou) část průvodního tématu) a dále pak některé rematizátory, které mají vliv na pravdivostní hodnotu výpovědi (např. jen, nejen, pravděpodobně apod.).

 

K segmentům patří tyto části věty:

(a) centrální (kontrastivní) téma,

(b) průvodní (nekontrastivní) téma (pokud ve větě není centrální (kontrastivní) téma,

(c) jednotlivé části centrálního (kontrastivního) tématu, výjimečně i části centrálního (kontrastivního) tématu,

(d) réma,

(e) tázací zájmena,

(f) operátorové výrazy (v jistých případech),

(g) určité sloveso plnovýznamové,

(h) příslovečná určení času jakožto kvazioperátorové výrazy,

(j) jiné větné členy (např. určení místa).

 

K segmentátorům patří tyto výrazy:

(a) Pomocná slovesa: kondicionální „částice“ bych, bys, by, bychom, byste a tvary pomocného slovesa být u minulého času. Karel Oliva (v diskusi) poukázal na to, že pomocné sloveso být ve tvarech budoucího času (na rozdíl od tvarů minulého času) nefunguje jako příklonka. To znamená, že u minulého času fungují tvary slovesa být jako příklonkový segmentátor (např. včera jsem se s Martou procházel, kde sekvence jsem se je příklonná), kdežto u tvarů budoucího času mohou fungovat jako segmentátor jen obdobně jako sloveso plnovýznamové (srov. zítra se budu s Martou procházet, kde výraz zítra (centrální téma) je oddělen od výrazu s Martou (průvodní téma) příklonkou se a nepříklonným, tj. přízvučným tvarem budu).

(b) Plnovýznamová slovesa a tvary pomocného slovesa být v budoucím čase (viz bod (a) výše).

(c) Reflexivní zájmena (se, si).

(d) Příklonná zájmena (, mi, , ti, ho, mu, je, jich, jim, jimi).

(d) Odkazovací zájmeno to (nikoli však jeho pádové tvary, např. toho, tomu, tvary mužského a ženského rodu (ten, ta) a tvary množného čísla (ti, ty, ta)).

(f) Navazovací částice to.

(g) Zájmena osobní (on, ona, ono, oni, ony, ona) s funkcí zdůrazňovací, navazovací, částicovou (jsou vlastně „předrazovou“ reduplikací vlastního podmětu).

(h) Spojovací výrazy, které mohou mít nebo nabývat charakteru operátorových výrazů (viz též výklad výše):

(ha) spojovací výrazy příslovečného charakteru (nadto, naopak, navíc, nicméně, pak, potom, přece, tak, tedy, totiž, tudíž, zatím),

(hb) spojky (ale, však, sice, že, srov. jejich možný výskyt uvnitř věty, např. mezi tématem a rématem: Marie půjde, Karel ale odmítl. Vzkažte Karlovi, že jsme v pořádku a vynaložená námaha že se vyplatila).

[254](i) Operátorové výrazy včetně citoslovcí: vlastně, konečně, případně, … již, , … téměř, jen, … ach, k čertu).

(j) Některé příslovečné (např. časové) výrazy (nakonec, pak, potom (ve významu časovém, nikoli navazovacím) apod.).

(k) „Výplňková“ slova (tak, nějak, jaksi).

(l) Vokativy.

(m) Pauzy mezi výše uvedenými komunikativními částmi výpovědi.

 

Segmentátory lze roztřídit podle dvou kritérií: podle směru segmentace (dopředný, dozadný) a podle charakteru segmentů (oddělovaných částí: segmentace vnitřněvětná a textová).

(1) První kritérium: směr segmentace

(a) Segmentace dopředná

Segmentace dopředná je taková, že segmentátor stojí na počátku segmentu, ke kterému patří, a odděluje jej od segmentu předchozího. Typický příklad je segmentace pomocí rematizátorů (včetně komunikativních částic) stojících na počátku rématu a majících réma v dosahu, srov. Karel zná jen Marii (segmentátor: jen). Karel ví prostě jen tohle (segmentátory: prostě jen). Dalším příkladem je segmentace textu pomocí komunikativních částic a jiných kontaktních výrazů stojících na počátku výpovědi. Tyto segmentátory oddělují větu, na jejímž počátku se vyskytují, od věty předchozí, srov. No tak sem pojď (segmentátory: no tak). No, abych tak řekl, vlastně máte pravdu (segmentátory: no, abych tak řekl, vlastně).

(b) Segmentace dozadná

Segmentace dozadná je taková, že segmentátor stojí na konci segmentu a odděluje ho od segmentu následujícího. Segmentátor sám nemusí k segmentu, na jehož konci se vyskytuje, gramaticky patřit (příklonné výrazy). Typickým příkladem je segmentace pomocí (sekvencí) příklonných výrazů, srov. Karel by si dort nezasloužil (segmentátory: by si). Zítra by se mu ten trik podařil (segmentátory: by se mu). Dalším příkladem je segmentace textu pomocí komunikativních částic a jiných kontaktních výrazů stojících na konci výpovědi. Tyto segmentátory oddělují větu, na jejímž konci se vyskytují, od věty následující, a současně slouží jako pobídka k reakci recipienta, srov. Tak dnes už musíš jít do školy, viď? (segmentátor: viď). Ne abys zase rozlil mléko, Pavle, rozumíš! (segmentátory: Pavle, rozumíš).

(2) Druhé kritérium: charakter segmentů

(a) Segmentace vnitřněvětná

Při této segmentaci segmentátor odděluje důležité komunikativní části uvnitř výpovědi. Příklady byly uvedeny výše: segmentace dopředná se děje pomocí rematizátorů oddělujících centrální (kontrastivní) část tématu od části průvodní (nekontrastivní). Segmentace vnitřněvětná má i jiné typy, např. oddělení dvou částí kontrastivního tématu, oddělení jistých sémanticky výrazných operátorových výrazů apod.

(b) Segmentace textová

Segmentátor odděluje výpovědi v textu pomocí segmentátorů vyskytujících se ve výpovědích. Příklady byly uvedeny výše: segmentace dopředná se uskutečňuje pomocí komunikativních částic apod. na počátku věty a segmentace dozadná pomocí komunikativních částic apod. na konci věty.

[255]Kombinací dvou výše uvedených kritérií dostáváme tyto čtyři základní druhy segmentace, které jsme seřadili podle toho, jak se ve výpovědi lineárně vyskytují:

(I) segmentace dopředná textová, vyjádřená komunikativními částicemi apod. stojícími na počátku výpovědi,

(II) segmentace dozadná vnitřněvětná, vyjádřená obvykle příklonnými výrazy,

(III) segmentace dopředná vnitřněvětná, vyjádřená obvykle rematizátory,

(IV) segmentace dozadná textová, vyjádřena komunikativními částicemi apod. stojícími na konci výpovědi.

Příklad: No, zítra se Karel asi bude bát, ne? V tomto příkladu je no komunikativní částice (segmentace I), se je příklonka (segmentace II), asi je rematizátor (segmentace III) a ne je komunikativní částice (segmentace IV). Zítra je centrální (kontrastivní) téma (v implicitním kontrastu s dnes), Karel je průvodní (nekontrastivní) téma a bude bát je réma (to jsou komunikativně důležité části (segmenty)).

Existují však i jiné, jemnější druhy segmentace, např. oddělení dvou částí centrálního (kontrastivního) tématu, oddělení sémanticky výrazných operátorových výrazů apod. Také výrazy, které mohou sloužit jako segmentátory, jsou velmi různorodé – patří k nim i vokativy, nepravé vedlejší věty s jak apod. V jedné výpovědi se může vyskytnout několik druhů segmentace – časté jsou případy výskytu segmentace II (příklonky) a III (rematizátory), ale jsou i doklady na další kombinace typů segmentace ve výpovědi, na povrchové přesuny segmentátorů apod.

 

Dříve než přejdeme k popisu jednotlivých kombinací typů segmentace, je nutno se zmínit o několika důležitých problémech.

 

(a) Ambivalence navazovacího výrazu to, operátorových výrazů a slovesa: tyto výrazy mohou sloužit jako segmentátory, ale mohou fungovat i jako segmenty.

To fungující jako segmentátor: po tázacích zájmenech (Kam to jdeš?).

To fungující jako segment: před příklonkami (To si budeš muset pospíšit).

Operátorové výrazy fungující jako segmentátory: rematizátory (Karel zná jen Marii (rematizátor je výraz jen). Vtom už také zelený otrok Marka Ostoria ohlašuje (zde výrazy a také oddělují centrální a průvodní téma)).

Operátorové výrazy fungující jako segmenty: před příklonkami (pravděpodobně se mu zkouška nepodařila).

Sloveso fungující jako segmentátor: Dva měsíce před svou smrtí navštívil Leger Československo (Uhlířová, 1987, v tomto příkladu odděluje sloveso centrální (kontrastivní) a průvodní (nekontrastivní) téma). Tento případ je v češtině velmi častý – je analogií pravidla o tzv. druhé pozici („verb-second position“) v němčině. V češtině však není toto pravidlo obligatorní, německé pravidlo o „druhé“ pozici slovesa by se dalo doplnit tím, že sestává-li centrální (kontrastivní) téma ze dvou nebo více sémanticky blízkých časoprostorových určení (např. určení odkud – kam nebo též odkud – kudy – kam), stojí sloveso až za celou touto skupinou větných členů (srov. Von Nürnberg nach Cham ist er geritten, von Cham nach Furth is er jedoch in einer Kutsche gefahren), viz též níže.

Sloveso fungující jako segment: Co se stalo? Obrátili ho na špatnou cestu (sloveso patřící do rématu je odděleno příklonkou ho od zbylé části rématu: na špatnou cestu). Nedocházelo téměř k násilnostem (v tomto příkladu je sloveso nedocházelo [256]patřící do rématu odděleno operátorovým výrazem téměř od zbylé části rématu: k násilnostem. Operátorový výraz téměř má v dosahu celé vlastní réma nedocházelo k násilnostem, výraz téměř patří k rématu jako jeho první člen). – Znal již koloběh roku (v tomto příkladu je také sloveso patřící k rématu odděleno operátorovým slovem od zbylé části rématu).

 

(b) Délka segmentátorů a segmentů

Segmentátory mohou tvořit dlouhé sekvence sestávající i ze čtyř segmentátorů. Typické je to u příklonek (srov. bohužel prostě asi …) a dlouhé sekvence komunikativních částic atp. se vyskytují i na začátku výpovědi (no, abych tak řekl, víš, vlastně, ehm …). Naproti tomu segmenty nebývají příliš dlouhé, takže sekvence segmentátorů bývá nezřídka delší než segmenty, které odděluje (srov. též výklad věty Abych pravdu řekl, vlastně jsem to bohužel opravdu ještě neslyšel, kde je pět operátorových výrazů a pouze dvě sémantické jednotky (to a jsem-neslyšel) vyjadřující objektivní obsah věty). Dále uvidíme, že spojením segmentace II a III (příklonek a rematizátorů) (častý případ) vzniká pozoruhodné oddálení tématu a rématu, srov. To by se vlastně opravdu mělo oznámit (segmentátorová sekvence: by se vlastně opravdu) apod. Případy, kdy segmenty sestávají z více než jedné nebo dvou částí, jsou ojedinělé: lze uvést excerpovaný příklad, kde centrální téma sestává ze tří větných členů, a průvodní téma také ze tří: Jednou v neděli odpoledne byla Marie se Štírovou v kuchyni sama. V tomto příkladu je centrální téma jednou v neděli odpoledne, segmentátor je sloveso byla, a průvodní téma je Marie se Štírovou v kuchyni (osoby a místo, o kterých se mluví). Réma je sama.

 

(c) Štěpení centrálního (kontrastivního) tématu

Centrální (kontrastivní) téma, pokud obsahuje více (výskytů) větných členů, není vždy jednolité, tj. jeho jednotlivé části jsou od sebe často odděleny segmentátory.

(ca) Výskyty větných členů v centrálním tématu musí stát u sebe, pokud jde o „apoziční“ výskyt určení času, jako ve výše uvedeném příkladu jednou v neděli odpoledne … (srov. nesprávnost rozdělení *Jednou se v neděli odpoledne Jana rozhodla, že … nebo ?Jednou v neděli se odpoledne Jana rozhodla, že …).

(cb) Naproti tomu „apoziční“ výskyty místních příslovečných určení (včetně určení směru – kam odkud, odkud – kudy – kam), stejně tak jako kombinovaná určení místa a času, rozdělit segmentátory lze. Srov. následující paradigma dvojic příkladů, v nichž první příklady obsahují nerozdělené centrální téma a druhé příklady obsahují centrální téma rozdělené: V Praze na Václavském náměstí se Karel rozhodl, že se ubytuje v exkluzivním hotelu. – V Praze se na Václavském náměstí Karel rozhodl, že se ubytuje v exkluzivním hotelu. – Z Benešova do Prahy se Karel na kole neodvážil. – Z Benešova se do Prahy Karel na kole neodvážil. – Letos v Praze se Karlovi líbilo. – Letos se v Praze Karlovi líbilo. – Analogie by platila pro ostatní segmentátory, např. pro příklonná zájmena: Letos v Praze ho Karel nepotkal. – Letos ho Karel v Praze nepotkal, pro slovesa: Letos v Praze měl Karel štěstí. – Letos měl v Praze Karel štěstí apod.

Uveďme ještě několik excerpovaných příkladů na (fakultativní) segmentaci centrálního tématu sestávajícího z místních a časových určení: V březnu se v Cařihradě, kam byl generál P. přeložen, narodila Jarmile dcera. V tomto případě, kdy obě příslovečná určení jsou vyjádřena předložkovými výrazy, je segmentace preferabilní. [257]Všimněme si zde nejen segmentace tématu reflexivním zájmenem se, ale i oddělení druhé části centrálního tématu (Jarmile) určitým slovesem (narodila). – V Bruggách zažila na vodním kanálu s labutěmi a uprostřed tajemných zahrad utišující večer. V tomto příkladu je první část centrálního tématu (V Bruggách) oddělena od druhé části centrálního tématu (na vodním kanálu s labutěmi a uprostřed tajemných zahrad) určitým slovesem (zažila).

(cc) Pokud téma nesestává z místních a časových určení, je situace složitější. Příklonná zájmena a kondicionální částice by atd. se po takovém tématu nemohou vyskytnout, srov. *Karel Janě ho nedal (správně: Karel ho Janě nedal), ?Karel Janě by neublížil (správně: Karel by Janě neublížil). Naproti tomu reflexivní zájmena a tvary pomocného slovesa být pro minulý čas se po takovém tématu nepreferabilně vyskytnout mohou, srov. ?Karel Janě se nesmál. – Karel se Janě nesmál (ale Honza se Marii smál). – ?Karlovi Janu jsem nedoporučil. – Karlovi jsem Janu nedoporučil (ale Honzovi jsem Marii doporučil) (přijatelnost této pozice segmentátorů po celém tématu vzrůstá, čím silnější je kontrastivní interpretace tématu).

Centrální téma má silnou tendenci se štěpit, tj. složky centrálního tématu se projevují jako svébytné. To je zřejmé i při srovnání češtiny s angličtinou: pokud se v angličtině vyskytne na začátku věty centrální (kontrastivní) téma (tzv. silné téma) sestávající ze dvou prvků, jsou oba parenteticky (čárkami) od zbylé části věty odděleny, srov. Later, half a world away, milions more heard the unchallengeable beep of the strange satellite on American radio and television (‚Později slyšely v druhé polovině světa miliony lidí v americkém rádiu a televizi neomylné pípání podivného satelitu’).

 

(d) Jednotný charakter průvodního (nekontrastivního) tématu

Naproti tomu má průvodní (nekontrastivní) téma jednotný, monolitický charakter, jak je vidět z výše uvedeného příkladu Jednou v neděli odpoledne byla Marie se Štírovou v kuchyni sama, kde průvodní téma se skládá ze tří různých větných členů (Marie (podmět), se Štírovou (příslovečné určení doprovodu) a v kuchyni (příslovečné určení místa)).

Vyskytují se však tři případy, kdy průvodní téma je zdánlivě rozděleno, ale (v těchto případech nejde o skutečné rozštěpení na základě svébytnosti jednotlivých částí, nýbrž pouze o zdánlivé rozštěpení na základě gramatických konvencí v různých jazycích: v tomto případě budeme hovořit o nespojitosti průvodního tématu.

První případ tohoto zdánlivého rozštěpení byl letmo zmíněn již výše: jde o rozštěpení na základě obligatorního výskytu příklonných zájmen, která sama patří k průvodnímu (nekontrastivnímu) tématu, po centrálním tématu nebo po první jeho části (nebo po jiné „první“ části věty). Za takovými příklonnými zájmeny může následovat část věty, která není průvodním (nekontrastivním) tématem, např. druhá část centrálního tématu, operátorový výraz apod., a pak teprve se ve větě může vyskytnout další část průvodního (nekontrastivního) tématu vyjádřená plnovýznamovým pojmenováním, např. vlastním jménem. Příklad: Tady mě kdysi vodíval tatínek na nedělní procházky (v tomoto příkladu se nespojité průvodní téma skládá z výrazů a tatínek, centrální téma se skládá z výrazů tady a kdysi, a vodíval na nedělní procházky je réma).

[258]Druhý případ je výjimečný: jde o případ, kdy pozice prvního členu věty je obsazena navazovací částicí to (následovanou slovesem), přičemž ve větě není centrální (kontrastivní) téma. V tomto případě může být průvodní téma nespojité; jeho dvě části mohou být odděleny operátorovým výrazem (příklonkou odděleny být nemohou, protože příklonky jsou prozodicky „zavěšeny“ na částici to): I na Jirku jednou narazil, ale to měl Jirka naštěstí kamínek ve druhé ruce. V tomto příkladu jsou výrazy Jirka a kamínek částmi nespojitého průvodního tématu (jde o objekty, o kterých se hovoří: hra s kamínkem a Jirka, na kterého jeden hráč narazil) a naštěstí měl ve druhé ruce je réma.

V třetím případě je průvodní téma tvořeno podmětem a příslovečným určením, přičemž podmět se vyskytuje v počáteční části věty (před slovesem) a příslovečné určení se vyskytuje na konci věty (za slovesem). To je typické pro tzv. gramaticky ustálený slovosled v angličtině, srov.: Tomorrow, Charles will give a GREAT PARTY in his home (‚Zítra bude Karel pořádat u sebe doma velkou slavnost’) (v tomto příkladu je nespojité průvodní téma tvořeno výrazy Charles a in his home, centrální téma je tomorrow a réma je A GREAT PARTY), a podobně v mluvené zejména obecné češtině: Tak zejtra se Karel už bude cítit JAKO DOMA v tom svym novym bytě (v tomto příkladu je nespojité průvodní téma Karel a svym novym bytě, centrální (kontrastivní) téma je zejtra a réma je JAKO DOMA). (V těchto příkladech je vrchol intonace, signalizující réma, označen velkými písmeny.)

 

(e) První úsek věty oddělený příklonnými výrazy

Prvním úsekem věty odděleným příklonnými výrazy od zbylé části věty je obvykle komunikativně důležitá část věty – segment „centrální (kontrastivní)“ téma. Ovšem mohou jím být i jiné prvky, které nemají prototypický charakter komunikativního segmentu. Jde o celou hierarchii výrazů. Obvykle se na první pozici může dotyčný prvek posunout teprve tehdy, když ve větě nejsou žádné prvky, které by byly výše v této hierarchii: např. operátorový výraz se může posunout na první místo, není-li ve větě centrální (kontrastivní) téma apod.

Příklonné výrazy mohou být prozodicky „zavěšeny“ též na podřadicích spojkách, např. že, když, protože, jestliže zatímco … (pokud je tato spojka interpretována kontrastivně, posouvají se příklonky až za kontrastovaný výraz, centrální téma). Spojky však v této hierarchii neuvádíme. (Srov. posun příklonných výrazů doprava od spojky, do pozice za první „plnovýznamovou“ kontrastivně fungující částí tématu: Tato škola se vyznačuje tím, že ve třetí třídě se děti začínají učit cizímu jazyku a v páté třídě dalšímu jazyku (Uhlířová, 1987: v tomto příkladu je kontrastivním tématem výraz ve třetí třídě, kontrastující s výrazem v páté třídě).)

 

Hierarchie prvků, které mohou fungovat jako první úsek věty oddělený příklonkami, má tedy tuto podobu:

(i) centrální (kontrastivní) téma nebo jeho část,

(ii) nekontrastivní téma (výjimečně jeho část),

(iii) operátorový výraz,

(iv) návazná částice to,

(v) osobní zájmeno (on, ona, ono, …) s navazovací a zdůrazňovací funkcí jakožto reduplikovaný podmět, který nehraje roli vlastního podmětu,

(vi) sloveso určité patřící do rématu,

[259](vii) časová adverbiální určení patřící do rématu (mají blízko k operátorovým výrazům – výrazy jako často, mnohdy, stále, občas atd. je možno nazvat kvazioperátory, neboť podobně jako operátory mají určitý druh „obsahu“),

(viii) jiná určení patřící do rématu.

Příklady:

(i) Zítra se Karel pravděpodobně několikrát splete (na prvním místě: centrální (kontrastivní) téma).

(ii) Karel se přijde podívat (na prvním místě: téma, které může být interpretováno jako centrální nebo průvodní (není nutně kontrastivní ani nemusí být „nové“)).

(iii) Pravděpodobně se zítra Karel několikrát splete (na prvním místě: operátorový výraz pravděpodobně – výrazy zítra a Karel je nutno interpretovat jako průvodní (nekontrastivní) téma). Málem ho to přejelo (na prvním místě je operátorový výraz málem, téma je ho to, a réma je málem přejelo).

(iv) To si budeš musit pospíšit. – To se to lyžovalo. To ona Marie ti to zařídí. V těchto případech je na prvním místě návazné to, na kterém jsou zavěšeny příklonky.

(v) On ale nebyl pan Vojtíšek arci obyčejným žebrákem (v tomto příkladu je na prvním místě osobní zájmeno on ve funkci navazovací částice, pak následují dva příklonné segmentační výrazy (spojka ale a sloveso nebyl patřící k tématu), průvodní (nekontrastivní) téma (zde hypertéma) je výraz pan Vojtíšek jako hlavní osoba Nerudovy povídky, a réma je arci obyčejným žebrákem).

(vi) (Co se stalo?) – Obrátili ho na špatnou cestu (na prvním místě: sloveso obrátili; v tomto příkladu je zájmeno ho a nevyjádřený podmět průvodní (nekontrastivní) téma, věta nemá centrální (kontrastivní) téma a réma je obrátili na špatnou cestu).

(vii) Několikrát se na posteli obrátil (na prvním místě je časové určení několikrát, tématem věty je výraz na posteli a nevyjádřený podmět, věta nemá centrální (kontrastivní) téma, rématem je několikrát se obrátil).

(viii) Někde ho musíme přece najít (na prvním místě je určení místa někde, průvodním (nekontrastivním) tématem věty je zájmeno ho a nevyjádřený podmět (my), věta nemá centrální (kontrastivní) téma a rématem je někde musíme přece najít).

 

(f) Lexikální zvláštnosti segmentátorů

Jak už bylo výše uvedeno, k segmentátorům patří nejrůznější výrazy: příklonky (kondicionální částice: by, bychom …, reflexivní zájmena (se, si), příklonná zájmena, konektory (však, tedy), operátorové výrazy včetně komunikativních částic a citoslovcí, určité sloveso, ustrnulé slovesné tvary (viď, doufejme, myslím, … rozumíš!, koukni, koukej, poslyš apod. (srov. též výklad výše)), pokleslé struktury (abych tak řekl), vokativy, výplňková slova, pauzy apod. Uveďme několik příkladů sekvencí netriviálních segmentátorů: A světe zboř se, ke svému údivu, radostnému a šťastnému, volal Jirka, který za zeď vyhlédl první, na Vilíka pod sebou: … segmentace I je zde uskutečněna segmentátorovou sekvencí A světe zboř se, ke svému údivu, radostnému a šťastnému. – No a samozřejmě za číslo nesprávné nedostane nic: zajímavá je zde koordinace částice no a větného adverbia samozřejmě. – A ona mi z toho vyroste kterákoli kytka: výraz ona jako výraz navazovací, lehce emocionálně zabarvený (údiv). Pána jsem tak dlouho klamal, to přiznávám: výraz to přiznávám je hodnotícím „dorazem“ za větou, signalizující konec „zpovědi“.

 

[260]Dále systematicky popíšeme kombinace typů segmentace ve výpovědi.

 

(1) Kombinace segmentace I a segmentace II

Příklady: No počkejte, počkejte, brzy to poznáte: no počkejte, počkejte je segmentace I, to je prostředkem segmentace II (zájmeno to, patřící do průvodního tématu, hraje úlohu segmentátoru oddělujícího v tomto případě dvě výrazné části rématu: brzo (časový údaj, který má tendenci být preponován podobně jako operátorové výrazy), poznáte (komunikativně nejdynamičtější část rématu)). – Ovšem při zběžném pohledu zdálky nevidíte ze zahradníka nic než zadek: v tomto příkladu je prostředkem segmentace I výraz ovšem a segmentace II určité sloveso nevidíte. (Je zde nutno si připomenout častý jev, že v češtině stojí určité sloveso mnohdy uvnitř tématu a odděluje centrální a průvodní téma.) – Radbore, tohle že je spánek? V tomto příkladu je prostředkem segmentace I vokativ Radbore a segmentace II částice že (připomeňme si častý výskyt částic že a ž v ruštině – oddělují centrální téma nebo tázací zájmeno od zbylé části výpovědi). – Hm, tady se mně rozlezl zvonek. V tomto příkladu je prostředkem segmentace I citoslovce hm a segmentace II příklonky se a mně (mně je „dlouhý tvar zájmena, ale prozodicky zde funguje jako příklonka“).

Zvláštním případem této kombinace (segmentace I a II) je případ, kdy úlohu segmentátoru I hraje navazovací částice to. Pokud jsou ve větě příklonky, musejí totiž následovat za touto částicí, a tak hrají příklonky spolu s touto částicí vlastně úlohu segmentátoru I: To se to lyžovalo (první výskyt to je navazovací částice, druhý výskyt to je expletivní (prázdné) zájmeno (není dost dobře možno reduplikovat ho pomocí zájmena ono: *Ono se to dnes nějak špatně lyžuje)). – A co s ním budeme dělat? To si je budeme muset pamatovat, či co? (v tomto příkladu následují po navazovací částici to čtyři příklonné výrazy: si, je, budeme, muset). – To tě má ta tvoje máma ráda (v tomto příkladu je segmentace I to tě, sloveso patří k rématu, ta tvoje máma je centrální (zdůrazněné) téma a ráda je zbylá část rématu. Je nutno upozornit na to, že díky výskytu navazovací částice to, která na sebe váže příklonné zájmeno (), které je průvodním tématem, vyskytuje se průvodní téma () před tématem centrálním (ta tvoje máma) – tyto dvě části tématu jsou odděleny slovesem).

 

(2) Kombinace segmentace I a segmentace III

Příklady: Koukej, Karel ti to prostě nedá (v tomto příkladu je prostředkem segmentace I výraz koukej a segmentace III výraz prostě jakožto rematizující komunikativní částice oddělující téma a réma). – Tak to už mám toho patnáctníka skoro v kapse: v tomto příkladu je segmentace I uskutečněna čtyřmi výrazy: tak, to, a mám, segmentace II je uskutečněna operátorovým výrazem skoro. Charakteristika operátorového výrazu je velmi zajímavá: původně je to segmentátor III a v podkladové struktuře se vyskytuje těsně před dalším operátorovým výrazem skoro (srov. sekvenci už skoro (mám v kapse), kde má v dosahu celou zbylou část tématu: skoro mám v kapse). V povrchové struktuře je však výraz posunut před prvky patřící do tématu (tj. před centrální (kontrastivní) téma toho patnáctníka a průvodní téma – nevyjádřený podmět označující mluvčího) i před určité sloveso mám, patřící do rématu (určitá slovesa mohou obecně nabývat segmentační funkce [261]nejen mezi centrálním a průvodním tématem: čím obecnější je význam slovesa, tím lehčeji se sloveso posouvá doleva a nabývá segmentační funkce). – Podobně: Však už ji letos také po zimě jednou navštívili: v tomto příkladu jsou segmentátory I výrazy však, , ji (jakožto operátorový výraz je transponován z původní segmentační funkce III do segmentační funkce I, ji jakožto příklonné zájmeno je transponováno z původní segmentační funkce II také do segmentační funkce I), segmentátorem III je operátorový výraz (rematizátor) také, tématem je výraz letos a nevyjádřený podmět a rématem je však také po zimě jednou navštívili. – Jo – ale že já jsem větvičku zahodil už tam u toho modřínu, to sis nevšiml, viď ty jeden breburdo!: v tomto příkladu je segmentace I dvojnásobná, děje se dvěma výrazy, jo a ale a segmentace III se uskutečňuje operátorovým výrazem ve vedlejší větě. V této větě se vyskytuje i dvojnásobná segmentace IV, segmentátory jsou výrazy viď a ty jeden breburdo. – A přitom bylo přece jen a jen jejich: v tomto příkladu je prostředkem segmentace I výraz a přitom, segmentace III výrazy přece a jen a jen. Téma je nevyjádřený podmět a sponové sloveso bylo, réma je přece jen a jen jejich, kde dva operátorové výrazy (přece a jen a jen) mají hierarchickou interpretaci dosahu: přece má v dosahu celou sekvenci jen a jen jejich.

 

(3) Kombinace segmentace I a segmentace IV

Příklady: Hele, nech si toho, jóó?: v tomto příkladu je prostředkem segmentace I výraz hele, segmentace IV výraz jóó. – Koukejte, to je zvláštní druh zvonku, že?: v tomto příkladu je prostředkem segmentace I výraz koukejte a segmentace IV výraz že.

 

(4) Kombinace segmentace II a segmentace III

Tento případ má dva výrazné podtypy:

(a) Segmentátor(y) II a segmentátor(y) III jsou oddělené, stojí mezi nimi téma nebo jeho (průvodní, nekontrastivní) část.

Příklad: A co že se to tady dnes vlastně stalo?: segmentátory II jsou výrazy že se to, oddělující tázací zájmeno co a téma (tady dnes), segmentátorem III je operátorový výraz (rematizátor) vlastně, mající v dosahu zbylou část rématu (stalo). – Dnes se Karel asi bude bát: v tomto příkladu je prostředkem segmentace II příklonka se oddělující centrální (kontrastivní) téma dnes a průvodní (nekontrastivní) téma Karel, segmentace III je rematizátor asi, oddělující réma od předchozí části věty. Mezi těmito dvěma segmentátory je průvodní téma (Karel). Tento typ segmentace je velmi obvyklý, jde o oddělení tří nejvýznamnějších komunikativních částí věty: centrálního (kontrastivního) tématu, průvodního (nekontrastivního) tématu a rématu.

(b) Segmentátor(y) II a segmentátor(y) III nejsou oddělené, stojí u sebe, a tím vzniká často dlouhý segmentační řetěz, důkladně oddělující téma a réma. Tento typ je velmi frekventovaný.

Příklady: To se ti tedy povedlo: v tomto příkladu jsou prostředkem segmentace II příklonky se a ti a segmentace III konektor tedy – celý segmentační řetěz tedy sestává z výrazů se, ti a tedy. Tématem jsou zájmena to a ti a rématem je (tedy) se povedlo (kde tedy jakožto operátorový výraz má v dosahu se povedlo). – Co si vlastně myslíš? (prostředkem segmentace I je příklonka si, segmentace III výraz vlastně).

 

[262](5) Kombinace segmentace II a segmentace IV

Příklady: Dneska mi dej pokoj, rozuměla jsi?: zde je prostředkem segmentace I příklonka mi, segmentace IV výraz rozuměla jsi? Nehni se odtud, rozumíš?: prostředkem segmentace II je příklonka se, segmentace IV výraz rozumíš?

 

(6) Kombinace segmentace III a segmentace IV

Příklady: Já vím, že ten hoch už měl hlad, viďte?: zde je prostředkem segmentace III operátorový výraz , segmentace IV výraz viďte.

To jsou tedy základní kombinace dvou typů segmentátorů v jedné větě (některé příklady ilustrovaly dodatečně ještě třetí typ segmentace). Kromě těchto základních kombinací je ještě častá tato kombinace: oddělení první části centrálního (kontrastivního) tématu příklonkami od tématu průvodního plus oddělení druhé části centrálního tématu určitým slovesem patřícím do rématu od průvodního tématu (sloveso se tedy nachází uprostřed tématu). Jde tedy o dělení první část centrálního tématu – druhá část centrálního tématu – průvodní téma. Schéma této kombinace segmentací je tedy centrální téma – segmentace příklonkami – druhá část centrálního tématu – segmentace slovesem patřícím do rématu – průvodní téma. Příklady byly uvedeny výše, připomeňme si aspoň jeden z nich: Tady mě kdysi vodíval tatínek na nedělní procházky: v tomto příkladu je tady první část centrálního tématu, je příklonka, kdysi je druhá část centrálního tématu, vodíval je určité sloveso patřící do rématu, tatínek je průvodní téma a na nedělní procházky je zbylá část rématu (celé réma je tedy vodíval na nedělní procházky).

 

Dále uvedeme kombinace tří typů segmentace v jedné větě.

 

(1) Kombinace segmentace I, segmentace II a segmentace III

Příklad: A tak proč jsme sem vůbec chodili?: prostředkem segmentace I je sekvence výrazů a tak, segmentace II sekvence výrazů jsme sem, segmentace III výraz vůbec. V tomto případě stojí segmentátory II a III u sebe, a tak je tázací zájmeno (proč) výrazně odděleno od vlastního tématu (chodili).

 

(2) Kombinace segmentace I, segmentace II a segmentace IV

V tomto případě je kombinována segmentace I (tj. dopředná textová segmentace), segmentace II (tj. dozadná vnitřněvětná segmentace) a segmentace IV (tj. dozadná textová segmentace).

Příklad: Hele, nechte si to, jóó? (opakovaný příklad). V tomto příkladu je prostředkem segmentace I výraz hele, segmentace II příklonky si a to (mají jen levý segment nechte), segmentace IV výraz jóó. Tématem je nevyjádřený podmět a zájmeno to (obojí průvodní téma), tématem je toho.

 

Posledním typem je kombinace všech čtyř segmentací: segmentace I, II, III a IV. Příklad: Tak teď se Marie asi bude muset uskrovnit, že: v tomto příkladu je prostředkem segmentace I konektor tak, segmentace II příklonka se, segmentace III operátorový výraz asi a segmentace IV částice že. Centrálním tématem je teď, průvodním tématem je Marie a rématem (asi) se bude muset uskrovnit.

Uveďme dále ještě několik zajímavých příkladů, které dokumentují netriviální případy segmentace. Prvním z nich je věta Tak teď máte už ale opravdu konec s tím vaším spolkem, co?, jehož interpretace je velmi složitá. Uvedeme nejprve předpokládanou prozodickou strukturu tohoto příkladu: §Tak teď §máte ale už §opravdu [263]§konec §s tím vaším spolkem §co (znak § označuje prozodický předěl). Předpokládaná segmentace je tato: segmentace I je výraz tak. Dalším prostředkem segmentace jsou výrazy ale a , oddělující kategoriální sloveso máte, patřící do rématu, od obsahově nejdůležitější části rématu (opravdu konec). Dalším segmentátorem (segmentace III) je operátorový výraz opravdu. Posledním prostředkem segmentace (segmentace IV) je výraz co. Problematická je druhá segmentace. Segmentátor se totiž skládá z operátorových výrazů (už ale), které tvoří sekvenci s operátorovým výrazem opravdu. Tyto tři výrazy stojí v podkladové struktuře na začátku rématu této věty a mají hierarchickou interpretaci dosahů. Tu si ozřejmíme, uvedeme-li předpokládanou hloubkovou strukturu této věty: [(vy) – teď – s – tím – vaším – spolkem – ale – už – opravdu – máte – konec]. Ale je spojka transponovaná do role operátorového výrazu (segmentátoru): má v dosahu zbylou část rématu už opravdu konec. je operátorový výraz mající v dosahu zbylou část rématu opravdu konec. Opravdu je operátorový výraz mající v dosahu zbylou část rématu konec. V povrchové struktuře je pořadí prvních dvou operátorových výrazů (ale, už) změněno: jakožto „časový“ operátorový výraz (podobně jako již, ještě nebo i téměř) se dostává do pozice za slovesem a odděluje ho od zbylé části rématu (připomeňme si tu příklady Znal již koloběh roku a Nedocházelo téměř k násilnostem). Výraz ale je přiřazen výrazu a pomáhá oddělovat sloveso od obsahově nejdůležitější části rématu (opravdu konec). Segmentace výrazy a ale je tedy segmentací II, neodděluje však centrální téma nebo jeho část, nýbrž určité sloveso jakožto část rématu. Alternativně by bylo možno hovořit o dvou segmentacích III: jedna z nich je dozadná pomocí operátorových výrazů a ale, oddělujících sloveso, a druhá je dopředná, děje se pomocí operátorového výrazu opravdu, oddělujícího obsahově nejdůležitější slovo celé věty (konec).

Dalším zajímavým příkladem je věta Ale zcela bezpečně – jak tomu bývalo vždy dřív – už se zde chlapci přece jen necítili. V tomto příkladu je centrálním (kontrastivním) tématem zcela bezpečně, jak tomu bývalo vždy dřív, průvodním tématem je zde chlapci a rématem je přece jen už (se) necítili. Prostředkem segmentace I je spojka ale, segmentace II, oddělující centrální a průvodní téma, je sekvence výrazů už se. Operátorový výraz je posunut ze své podkladové pozice za operátorovým výrazem přece jen doleva, do komunikativně prominentnější pozice, zřejmě vzhledem ke svému temporálnímu významu, který je v této větě aktuální (připomeňme si jen posuny větných adverbií v angličtině a obecně i komunikativních částic s rematizující funkcí směrem doleva, do komunikativně prominentních pozic, například na začátek věty nebo před sloveso). A tak pro oddělení průvodního tématu a rématu zbývá už jen operátorový výraz přece jen (tuto sekvenci lze v tomto případě považovat za lexikalizovanou, pokleslou, bez hierarchie vztahů dosahu). Ovšem výraz na jedné straně a lexikalizovaný výraz přece jen na druhé straně stojí ve vztahu hierarchie vztahů dosahu (skopusu): lze předpokládat, že přece jen jako výraz s obecnějším významem má v dosahu zbylou část rématu už necítili, jejíž částí je výraz . Operátor tedy stojí uvnitř dosahu operátoru přece jen. Předpokládaná podkladová struktura této věty je tedy: [chlapci – zde – zcela bezpečně, jak tomu bývalo dřív – přece jen – už – se-necítili] (negace je také operátor, který patří k hierarchické interpretaci dosahů, v našich příkladech je však irelevantní).

[264]Analogickým příkladem, kde výraz odděluje první (neoperátorovou) část rématu, příslovečné určení místa, je věta Ani jsem s vámi dál už nechtěl jít. V tomto příkladu je prvním členem věty operátorový výraz ani (zdůrazňovací negativní výraz), na kterém jsou prozodicky zavěšeny příklonky jsem a s vámi (s vámi je společně s nevyjádřeným podmětem průvodní téma), pak následuje první (neoperátorový) člen rématu – příslovečné určení směru (dál), na kterém je rovněž prozodicky zavěšen operátorový výraz jakožto segmentátor, a pak následuje zbylá část rématu nechtěl jít. Tato věta má tuto podkladovou strukturu: [Ø(já) – s vámi – (ani ne) – dál – chtěl – jít] (vzali jsme zde v úvahu negaci kvůli reduplikovanému operátoru negace).

V tomto článku jsme ukázali, jak důležitá je v jazyce komunikativně pragmatická složka. Patří k ní nejen aktuální členění větné a ilokuční síla výpovědi, ale i kontaktní, kohezní a segmentační funkce. Téměř polovina výrazů, které se ve výpovědích přirozeného jazyka vyskytují (zejména ve výpovědích mluvených a spontánních), má úlohu vyjadřovat komunikativně pragmatické funkce. K nejnápadnějším výrazům tohoto typu patří tzv. výrazy operátorové, jejichž logické vlastnosti (dosah) lze popsat v rámci teorie aktuálního členění větného a které obvykle spojují sémantické a pragmatické funkce, dále pak komunikativní částice a vůbec lexikalizované a pokleslé kontaktní výrazy nejrůznějších druhů včetně pauz a jiných prozodických prostředků, a v neposlední řadě i „segmentátory“ – slůvka, která člení výpověď, aby tak byla recipientovi přístupnější. Čtenář by si měl být vědom, že jazyk nevyjadřuje jen objektivní danosti světa, že nemá jen funkci sdělovací, objektivizační, kognitivně obsahovou, ale také funkci (inter)subjektivní, komunikativně pragmatickou, a že se výraznou měrou podílí na utváření vztahů mezi komunikanty.

 

LITERATURA

 

ABRAHAM, W.: Überlegungen zur satzgrammatischen Begründung der Diskursfunktionen Thema und Rhema. Folia Linguistica, 26, 1992, s. 197–231.

FIRBAS, J.: Functional Sentence Perspective in Written and Spoken Communication. Cambridge University Press, Cambridge 1992.

HAJIČOVÁ, E.: Topic and focus. Theoretical Linguistics, 10, 1983, s. 268–286.

HAJIČOVÁ, E.: Functional Description of Language. Academia, Praha 1993.

HAJIČOVÁ, E.: Prague School syntax and semantics. In: Encyclopedia of Language and Linguistics. Pergamon, Oxford 1994.

KOKTOVÁ, E.: Sentence Adverbials in a Functional Description. John Benjamins, Amsterdam 1986.

KOKTOVÁ, E.: On the scoping properties of negation, focusing particles and sentence adverbials. Theoretical Linguistics, 17, 1987, s. 173–226.

KOKTOVÁ, E.: Word Order Based Grammar. Rkp.

KUPPEVELT, J. van: Topic and comment. In: Encyclopedia, 1994, s. 4629–4633.

LOETSCHER, A.: Text and Theme. Niemeyer, Tübingen 1987.

Mluvnice češtiny, 3. Syntax. Academia, Praha 1987.

OLIVA, K.: Some aspects of the Generalized Phrase structure grammar from a Praguian viewpoint. PBML, 51, 1988, s. 63–72.

SGALL, P.: Die Schichten der Wortfolge. Rkp. 1992.

SGALL, P.: Dependency based formal description of language, 2. In: Encyclopedia, 1994, s. 867–872.

[265]SGALL, P. – HAJIČOVÁ, E. – PANEVOVÁ, J.: The Meaning of the Sentence in Its Semantic and Pragmatic Aspects. Reidel, Dordrecht a Academia, Praha 1986.

SIEWIERSKA, A.: Word order and linearization. In: Encyclopedia, 1994, s. 4993–4999.

SORNICOLA, R.: Topic, focus and word-order. In: Encyclopedia, 1994, s. 4633–4640.

SVOBODA, A.: České slovosledné pozice z pohledu aktuálního členění. SaS, 45, 1984, s. 88–103.

ŠTÍCHA, F.: Slovosled v prózách Bohumila Hrabala. , 67, 1987, s. 78–83.

UHLÍŘOVÁ, L.: Knížka o slovosledu. Academia, Praha 1987.

 

R É S U M É

The segmentation of the utterance

In this article, I propose an account of the segmentation of the utterance in the sentential form (henceforth, sentence). I assume that the sentence is segmented into communicatively relevant parts (segments) by means of most different expressions (segmentators).

The segments are usually equivalent to communicatively relevant parts of the sentence, such as Topic (as a whole), the directly interrogative pronoun(s) of the sentence, Contrastive Topic, Noncontrastive Topic and Focus.

The segmentators involve the following expressions:

(a) Purely surface (morphological) words (such as the Czech conditional markers bych, by, …, and the auxiliary verb být “to be” (such as jsem, 0) in the preterite).

(b) Reflexive pronouns (whether purely formal or syntactically fulfledged).

(c) The lexical finite verb.

(d) Focalizing adverbs (such as jen “only”, právě “just”, prostě “simply”, “already”, pravděpodobně “probably”).

(e) Connective expressions (such as naopak “on the contrary”, nicméně “nevertheless”).

(f) Conjunctions (však “however”, ale “but”), etc.

There are three prototypical cases of segmentation in the Czech sentence:

(i) The backward-looking segmentation of the sentence-initial part (which is usually equivalent to Contrastive Topic (diatheme) or to directly interrogative pronouns) by means of clitic expressions such as auxiliary verbs, reflexive pronouns and pronominal clitics. In this case, the segmentators prosodically belong to the sentence-initial segment, and hence this type of segmentation can be called “backward-looking”. By this segmentation, the sentence-initial segment is segmented off from the rest of the sentence, which may consist of Noncontrastive Topic and Focus, or only of Focus. (It should be noted that the auxiliary forms of the verb být for the future tense (such as budu) are not clitic.)

The sentence-initial position of the sentence is extremely functionally loaded, and there may be a competition as to which elements can be shifted to this position, and in which order, as regards interrogative pronouns, scoping expressions (sentence adverbials in English), Contrastive Topic, etc.

(ii) The in-between segmentation of the first part of the Topic (usually, Contrastive Topic) from the second part of the Topic (usually, Noncontrastive Topic) by means of the lexical (autosemantic) finite verb. This kind of segmentation is very frequent in Czech, and it corresponds to the well-known “Verb-second” principle in German. In fact, the finite verb in German need not stand exactly in the “second” position: if the Contrastive Topic consists of more than one element (such as in case of the combination of two adverbials of Direction [from where where to]), the verb stands after the whole sequence of these modifications, i. e. in the third position. This segmentation can be called “in-between” segmentation, because the verb belongs to neither segment.

[266](iii) The forward-looking segmentation of the Focus as the sentence-final segment by means of focalizing operators (scoping expressions) of most different kinds, which segment off the Focus from the preceding part of the sentence. In this case, the segmentators (scoping expressions) belong syntactically to the Focus as its initial members, having in their scope the rest of the Focus. If there are more than one such scoping expressions, they have a hierarchical interpretation.

In certain cases, focalizers may assume the function of segmenting off the sentence-initial segment from the rest of the sentence, i. e. they may “jump” into the position between Contrastive and Noncontrastive Topic. This has been evidenced with the Czech focalizers “already” and pravděpodobně “probably”.

Additionally, there are two cases of segmentation of different kind. In this case, the segment is the whole sentence.

(a) Whe whole sentence can be viewed as being segmented off by from the preceding sentence by communicative particles, such as víš “well, you know”, no “well” etc.

(b) The whole sentence can be viewed as segmented off form the following sentence by means of communicative particles and “tags”, such as viď “OK?”, že “… isn’t it?”, rozumíš? “see?” etc., which, at the same time, play the role of elements urging the hearer to a reaction to the message.

The basic types intrasentential segmentation as mentioned above in (i)–(iii) contribute to the “pulsating” character of the sentence, with an alternation of more and less communicatively dynamic parts.

The segmenting of the sentence serves to the loosening (relaxation) of the communicative-pragmatic perspective of the sentence. The segmentators often occur in long sequences (cf. the Czech by se mu to (conditional marker – reflexive pronoun – clitic personal pronoun him – clitic deictic pronoun it), or sequences of focalizing particles, such as bohužel vlastně jen (“unfortunately actually just”). The occurrences of segmentators yield moments of relaxation for the hearer, who is getting ready to receive a new, communicatively important part of the message. Thus, the information of the sentence is not presented uniformly, but rather in a piecemeal fashion, which corresponds to the human processing capacities.

There are cross-linguistical analogues of the segmentation in Czech: thus, for example, in English, the sentence-initial Contrastive Topic is usually detached from the rest of the sentence by prosodical means. In Russian, there are two (untranslatable) particles with the segmenting function, že (ž) and i, detaching the sentence-initial segment (such as Contrastive Topic or the interrogative pronoun) and the sentencefinal segment (Focus), respectively.

The segmentation in Czech can be illustrated by the following example (CT = Contrastive Topic, NT = Noncontrastive Topic, F = Focus):

ZítraCT–1 muNT–1 u MarieCT–2 pravděpodobněF–1 F–1

Tomorrow him with Mary probably will-give

KarelNT–2 ty penízeF–2

Charles that money

“Tomorrow, in Mary’s place, Charels will probably give him that money”

In this sentence, zítra is the first part of Contrastive Topic (CT-1). It is segmented off from the second part of Contrastive Topic (CT-2), u Marie, by the clitic pronoun mu, which itself belongs to Noncontrastive Topic (NT-1). The Contrastive Topic as a whole is segmented off from the second part of Noncontrastive Topic, Karel (NT-2), by the finite verb along with the scoping expression pravděpodobně (constituting the first part of the Focus, F-1). Following the second part of Noncontrastive Topic, Karel, is Focus proper, ty peníze (F-2).

This yields the following “pulsating” pattern of the sentence: [CT-1 NT-1 CT-2 F-1 NT-2 F-2].

Slovo a slovesnost, volume 56 (1995), number 4, pp. 252-266

Previous Eva Hajičová: Postavení rematizátorů v aktuálním členění věty

Next Jan Kořenský: Tvorba právních předpisů a komunikativní problémy jejich uplatňování