dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Rožmberské dluhopisy

Jiří Daňhelka

[Chronicles]

(pdf)

-

Z Historického ústavu ČSAV vyšla zajímavá a důležitá edice,[1] jasně dokumentující hospodářský rub politické expanse jednoho z největších feudálů 15. století, Oldřicha z Rožmberka, a odhalující příčiny jeho pádu i finanční svízele jeho nástupců. Je to vydání dvou svazků opisů dlužních listů, t. zv. Libri obligationum, uložených v býv. rožmberském archivu v Třeboni (odd. rod. pánů z Rožmberka 24a). — Historikové měli snad vážné důvody pro to, že tu přistoupili k vydání pramenů a nikoli jen k jejich monografickému zpracování, a snad je měli i pro to, jakým způsobem jsou tyto prameny vydány: uvádí se v plném znění typický text jen jednou, další texty, psané podle stejného formuláře, se uvádějí v regestu s odkazem na listinu, s níž mají stejnou formu (viz str. XIV). Je obecně známo, že se při vydávání staročeských textů v některých složkách ediční techniky a ediční praxe historikové s filology rozcházejí; i když je dnes celkem obecně uznávána zásada, že je třeba vyvoditi důsledky z toho, že i historické edice mají velký význam pro práci filologickou (jako prameny pro plnější poznání jazyka a společnosti, která ho užívala), shody bývá dosaženo jen v málo případech. Ani s touto edicí nemůže filolog souhlasiti, a to tím méně, když zjistí, že si editor počínal přímo nepochopitelně ledabyle. Pouhé pročítání textu ukazuje, že editor není dobře poučen o vývoji českého jazyka, a na některých místech musíme mít vážné pochybnosti o správnosti jeho čtení rukopisných zápisů. Srovnání vydaných textů s rukopisem potvrzuje bohužel tyto pochybnosti, jak ukazují chyby, objevené v každém srovnaném textu (namátkou byly srovnány texty č. 51, 52, 68, 122, 132, 212, 237, 310, 479, 558).

Je nedostatkem ediční techniky, když jsou bez poznámky opravovány omyly (nebo domnělé omyly — tu přistupuje ještě jiný nedostatek) rukopisu: 51 (číslo textu), 5 (řádek vydání) devětmezdcietma m. devětmezcietma, jak jedině lze číst podle rukopisu; 51,7 čtidceti m. rkp. Cztrrzdczeti (ač filolog by se nerozpakoval přepsati čtidceti); 52,26 zaplatiti … navrátiti m. (v rkpe zřejmě omyl) zaplatili … navrátili; 132,23 mužuom m. (v rkpe zřejmě omyl) muozom; 310, 2 s uroz. panem… s by mělo být v závorce, protože je proti rukopisu doplněno. — S editorovými nedostatky v podrobné znalosti historické mluvnice souvisí některé omyly postihující jemné otázky transkripce a promítající se i do gramatiky: 237,11 nevymienuje m. nevymieňuje (nebo ještě spíše nevyměňuje); 479,10 do kapli m. do kaply; 122,4 Rabstajnuov m. Rabštajnuov; 558,8 deno m. věno. Nejvíce jde o kvantitu: 51,14, 237,6, 479,14 úplně m. uplně; 51,16, 479,7 vólí m. volí, 212,8 zvólí m. zvolí; 52,7, 132,17 užitky m. úžitky; 51,30 mierú m. měrú; 52,21 prve m. prvé; 52,37 omlúvánie m. omlúvanie; 310, 2, 558,7 vedle m. vedlé. [186]— V edici se objevují nedostatky v interpunkci. Většinou nejsou podstatné pro významovou stránku textu, jde spíše o ledabylosti: 52,9 ani práva, ni zvláštenstvie m. ani práva ni zvláštenstvie; 52,16 k dědictví; avšak… m. k dědictví, avšak…; 52,32 chci, i… slibuji m. chci i… slibuji; 237,4 panně Lidmile, abatyši, panně Kateřině vikářce i všemu… m. … Kateřině, vikářce, i… Přesto se však některé interpunkční omyly edice dotýkají správnosti interpretace: 52,17 a dědicuom, jeho budúcím m. a dědicuom jeho budúcím; 52,36 sstúpiti beze lsti s navrácením listu … na to daného bez zmatku a omlúvánie všelikého m. … daného, bez zmatku… (vztahuje se k předchozímu sstúpiti). — Ledabylost byla nejspíše hlavní příčinou většiny nesprávných čtení: 51,17 suobú m. s uobú; 51,12 a jeho m. i jeho; 52,20 poslednějšímu m. poslednějšiemu; 51,10 požitkuov m. puožitkóv; 52,27 a váhy m. i váhy; 52,30 neb m. nebo; 68,5 listu toho m. toho listu; 132,2 sbožie m. zbožie; 132,14 s řekami, potoky i stokami m. … i s stokami; 132,15 s pastvami a pastvištěmi, vuobčinami, s horami… m. … s obcinami…; 212,11 na váze i na zlatě m. na zlatě i na váze; 237,1 listu tohoto m. tohoto listu; 310,1 a i budúcími m. i budúcími; 310,10 ve dcky m. ve dsky; 479,15 administrátoru m. administrátorovi; 479,5 poručníkóm m. puoručníkóm (pod. t. 12 a 16); 479,10 odkázáni jsú a nadáni m. odkázáni a nadáni jsú (v rukopise je naznačeno, že slova jsou přehozena); 558,8 neopúštie m. neopustí nebo neopúští (v rukopise jakoby přiděláno druhé dlouhé -s-). Tato čtení nemají za následek špatnou věcnou interpretaci vydaných dokumentů. Povážlivé jsou ovšem chyby, které nebezpečně text skreslují: 51,30 platiti m. splatiti, 51,36 najprvé, na druhé… m. na prvé, na druhé…; 52,11 dobrých lidí dobrých m. lidí dobrých; 52,26 takými m. takýmiž; 52,33 dědin, sboží, dědin m. sboží, dědin; 68,2 dobrú vólí m. dobrú svobodnú volí; 68,6 den sv. Havla m. v úterý den svatého Havla, 122,2 a splnění m. k splnění; 132,4 a s ospy m. a také s ospy; 132,6 okrajie ledoví … nebyly m. okrajci ledoví … nebyli (10 čteno správně okrajci); 132,8 fara dražická s podacím … i s platem … a mlýnem m. s podacími … i platem … a s mlýnem; 212,6-7 s dědinami, lukami, s lesy, s potoky, chrastím, pastvinami, pastvištěmi, ospy i jinými poplatky m. … s lukami, … pastvami, pastvištěmi, robotami, ospy i s jinými poplatky; 237,3 ctihodným pannám m. ctihodným a nábožným pannám; 310,2 význáváme tiemto listem, že… m. … listem, jakož…; 310,2 vedle úmluvy m. vedlé smlúvy; 479,1 najv. komorník král. Čes. m. najv. komorník etc.; 479,11 Kterýžto zlatých jsú nám … puojčili m. Kterýchžto…; 479,14 po dání listu tohoto úplně a docela do roka pořád zběhlého m. uplně do roka; 558,3 čtyři kopy platu m. čtyři kopy grošuov platu.

Kromě těchto jednotlivostí je v edici ještě řada sporných otázek obecných: zkracování slov, vypouštění vět a jejich částí, transliterování a transkribování (a s tím souvisící interpretace) vlastních jmen, psaní číslovek, psaní složených slov a sousloví a j.

To je žeň srovnání několika čísel; je hojná; ukazuje, že nelze vydanému textu věřit a na něj spoléhat. Tento základní nedostatek se ovšem nejen dotýká filologa, ale ztěžuje nebo i znehodnocuje nakonec práci historiků. Z těchto připomínek vyplývá jasný závěr: především je naléhavě třeba, aby byla vypracována podrobná ediční pravidla, připravovaná v 8. sekci ČSAV, pro historické edice, aby byla prodiskutována a dohodnuta se zástupci 6. sekce a aby tato pravidla byla závazná. Za druhé se nemohou historikové vyhýbat spolupráci s filology tam, kde je této spolupráce v zájmu věci třeba; jinak snadno dospíváme k edicím znehodnoceným nejen pro práci filologickou, ale vůbec pro každou přesnou práci vědeckou.


[1] Josef Pelikán: Rožmberské dluhopisy z let 1457—1481, Studie a prameny k českým dějinám sv. 4, Praha, Nakl. ČSAV 1953.

Slovo a slovesnost, volume 15 (1954), number 4, pp. 185-186

Previous Lubomír Doležel: Významný sovětský příspěvek k lexikografické teorii i praxi

Next František Kopečný: Nová praktická příručka soudobé spisovné češtiny