Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Dobrá spolupráce

Josef Skulina

[Chronicles]

(pdf)

Плодотворное сотрудничество / Une bonne coopération

Na jaře minulého roku uzavřeli v Krakově zástupci československé a polské lingvistiky dohodu o spolupráci jazykovědných pracovišť ČSAV a Pol. akad. nauk na několika jazykovědných úsecích, a to vývoje jazyka (zejména pokud jde o vydávání základních památek staropolských souvisících se staročeskými a o výměnu zkušeností mezi slovníkem staročeským a staropolským), spisovného jazyka (sledování vzájemných vztahů spisovných jazyků českého, slovenského a polského) a dialektologie (výzkum nářečí na pomezí česko-slovensko-polském a vypracování slovanského jazykového atlasu). (Srov. zprávu o této dohodě ve Věstníku ČSAV 67, 1958, s. 126—127.) V rámci této dohody přijelo loni do Československa postupně několik mladých polských pracovníků a pracovnic z dialektologických pracovišť ve Varšavě a v Krakově (W. Pomianowska, Z. Topolińska, H. Popowska, J. Zeniukowa, Z. Stamirowska, B. Falińska a J. Basara) studovat v Ústavu pro jazyk český v Praze, v jeho brněnské pobočce a v Ústavu slovenského jazyka v Bratislavě metodologii a techniku československé dialektologie a seznámit se přímo v terénu (na Chodsku a na východní Moravě) s některými otázkami nářečního výzkumu zajímajícími také dialektologii polskou. Několik pracovníků z Ústavu pro jazyk český ČSAV v Praze (P. Jančák; již dříve St. Králík) a především z jeho brněnské pobočky (J. Balhar, J. Skulina a D. Šlosar) pobylo nějakou dobu v Polsku, kde v dialektologických pracovištích PAN ve Varšavě a v Krakově i při terénních zájezdech do nářeční oblasti varmské a mazurské a především na Kašuby poznali cíle i způsob práce polské dialektologie a získali cenný srovnávací materiál pro svou práci.

Pestrý fonologický systém kašubštiny (’kröwa: ’kreiwa, ’uet, ’kuemora), zachování kvantity [248]pod přízvukem bez fonologické platnosti (gāfla, kōra), zachování skupiny tart (parmień) aj. ukazují, že kašubština je velmi svérázný dialekt, který podléhá ještě málo vlivu polského národního jazyka.[1] Nové terénní výzkumy polské dialektologie doplnily tu starší materiál k otázce přízvuku v těchto nářečích a podle nich je třeba poněkud opravit naše dosavadní vědomosti ze starší vědecké literatury. Prokázaly totiž, že v severní kašubštině sice převládá přízvuk volný, ale nezřídka je tu už také přízvuk na první slabice. Podobně je tomu v jižní kašubštině, v níž je naopak veskrze přízvuk na první slabice, ale vedle toho nezřídka také přízvuk volný.[2]

Pro rok 1958 plánují čeští a polští dialektologové ve smyslu uvedené spolupráce společný výzkum na Ratibořsku a Hlubčicku (organizují jej dialektologická pracoviště Polské akademie nauk a zúčastní se ho pracovníci brněnské pobočky Ústavu pro jazyk český ČSAV) a na Hlučínsku (provedou jej pracovníci brněnské pobočky Ústavu pro jazyk český ČSAV za vedení J. Skuliny a zúčastní se ho dialektologové polští). Je možno právem očekávat, že nově získaný materiál a společná práce nemálo přispějí k řešení složitých otázek přechodných nářečí na pomezí česko-polském a k osvětlení vzniku a vývoje lašských nářečí, o čemž se názory české a polské dialektologie v zásadě rozcházejí,[3] jakož i — nepřímo — k vyjasnění problematiky přízvukových a kvantitativních poměrů na severním pomezí moravskoslovenských nářečí.

O oprávněnosti naděje ve zdar spolupráce svědčí v dostatečné míře dobré výsledky už uvedených společných výzkumů na Kašubech, na Chodsku a na východní Moravě. Lze si jenom přát, aby se společná práce českopolská rozšířila i na jiná pracoviště a přinesla tak v brzké době dobré výsledky pro obě strany.

Úspěšně se rozvíjejí a značně pokročily přípravy k společnému vydání základních staropolských památek s paralelními texty staročeskými, a to Bible Žofiiny, Žaltáře floriánského a mamotrektů, hlavně prací prof. St. Urbańczyka ze strany polské a dr. Vlad. Kyase ze strany české. O této práci bude Slovo a slovesnost referovat příště.


[1] Srov. Zdz. Stieber, Stosunek kaszubszcyzny do dialektów Polski lądovej, sb. Konferencja pomorska (1954). Prace językoznawcze, Warszawa 1956, s. 37—48; týž, Elementy prozodii w dialektach kaszubskich, Slavia 26, 1957, s. 362—364. — Srov. o této otázce čl. Zdz. Stiebera v Slavii 26, 1957, s. 362n. a Z. Topolińské, Aktualny stav akcentu kaszubskiego v Slavii 27, 1958, s. 301n.

[2] Mnoho nového tu přinese chystaný jazykový atlas kašubský, který ukáže nejen na vnitřní diferenciaci kašubské oblasti, ale také na její vztah k polštině a k polabštině, jak to už naznačil akad. B. Havránek v recenzi Języka polskiego i jego historyi v LF 46, 1919, s. 235.

[3] Srov. J. Bělič, K otázce pomezních nářečí, SaS 16, 1955, s. 129—139. — A. Lamprecht, K otázce lašských nářečí, SaS 16, 1955, s. 140—146. — Mnohé příspěvky jsou věnovány lašské problematice v II. sv. Česko-polského sborníku vědeckých prací, Praha 1955. — Česko-polskou diskusi o lašských nářečích kladně zhodnotil Zdz. Stieber v čl. Poľskoje jazykoznanije v 1945—1955 g., Voprosy jazykoznanija 1956, č. 4, s. 149.

Slovo a slovesnost, volume 19 (1958), number 3, pp. 247-248

Previous Zdeněk Tyl: Česká jazykověda v roce 1957 (mimo bohemistiku)

Next Bibliografická poznámka k úvodnímu příspěvku J. Běliče k sedmdesátinám akad. Františka Trávníčka