Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Mezinárodní kongres fonetických věd v Münsteru (1964)

Jana Ondráčková, František Daneš

[Kronika]

(pdf)

Международный конгресс фонетических наук в Мюнстере 1964 г. / Le congrès international des sciences phonétiques à Münster

Již v r. 1932 byla založena v Amsterodamu Stálá rada pro organizaci mezinárodních kongresů fonetických věd (Comité Permanent pour l’Organisation des Congrès internationaux des Sciences Phonétiques). Přestože se mezinárodní fonetické kongresy měly konat vždy každý třetí rok, uskutečnilo se jich za uplynulých dvaatřicet let pouze pět. První tři kongresy byly uspořádány ve stanovených tříletých lhůtách, a to r. 1932 v Amsterodamu (na něm se značnou měrou podílela i fonologie pražské školy), r. 1935 v Londýně a r. 1938 v Gentu. Po přerušení v době války byl čtvrtý mezinárodní fonetický kongres uspořádán teprve r. 1961 v Helsinkách.[1] Účastníci pátého mezinárodního fonetického kongresu se sešli ve dnech 16.—23. srpna r. 1964 v Münsteru (NSR).

Na kongresu byli zastoupeni odborníci z různých zemí všech světadílů. Z nejznámějších zahraničních vědců to byli zejména A. Cohen, F. S. Cooper, P. Dalttre, O. von Essen, G. Fant, E. Fischer-Jørgensenová, D. B. Fry, M. Grützmacher, G. Herdan, W. Jassem, M. Kloster Jensen, I. Lehistová, I. Mahnkenová, B. Malmberg, A. Martinet, H. Mol, D. O’Connor, M. Onishi, W. Pée, K. L. Pike, A. Rosetti, A. Sovijärvi, F. Trojan, H. M. Truby, G. Ungeheuer, B. Vallancien, L. Zabrocki, E. Zwirner. Kongresu se bohužel nakonec nezúčastnila delegace z SSSR, ačkoli její členové přihlásili 22 referátů. Z Československa se kongresu zúčastnilo čtrnáct fonetiků a lingvistů: B. Hála, první místopředseda Stálé rady, F. Daneš, K. Horálek, A. Isačenko, P. Janota, J. Krámský, J. V. Neustupný, K. Ohnesorg, J. Ondráčková, M. Romportl, E. Skála, A. Skaličková, P. Trost a J. Vachek. — Celkem se kongresu zúčastnilo kolem 400 delegátů.

Referáty přihlášené na kongres (celkem 159) roztřídil organizační výbor do sedmi tematických skupin (sekcí), které se většinou členily ještě do několika podskupin. V Münsteru byla ustavena jako pátá sekce biofonetiky a jejím předsedou byl zvolen F. Trojan (z Vídně). Nejvíce referátů bylo zařazeno do první sekce (fonologie) a do sedmé sekce (fonetika jednotlivých jazyků s podskupinami fonetika germánských, románských, slovanských, ugrofinských, východoasijských, jihoasijských a ostatních jazyků). Druhá sekce, s podskupinou pro strukturu slabiky, se zabývala auditivní fonetikou. V třetí sekci byly zařazeny příspěvky z akustické fonetiky, rozdělené do podskupin: intonace, kvantita, přízvuk, struktura formantů. Čtvrtá sekce, fyziologické fonetiky, obsahovala referáty zaměřené na rentgenologii a patologickou fonetiku. Šestá sekce, matematické fonetiky, zahrnovala referáty z oboru statistiky, automatizace a syntézy. Značná část přednášek svým obsahem zapadala ovšem do několika tematických okruhů.

V plenárních zasedáních bylo předneseno 9 referátů, dosti různých tematikou i vědeckou závažností. Vlastní proble[91]matice fonetické byly věnovány čtyři: E. Zwirnera, známého tvůrce fonometrie, o významu jazykové struktury pro analýzu mluvení, pojatý retrospektivně a osobitě, G. Fanta, švédského fonetika,[2] o vztahu formantů k dutinám, F. S. Coopera, inženýra z Haskinsových laboratoří v New Yorku, o nejnovějších metodách instrumentálního výzkumu ve fonetice, a americké badatelky I. Lehistové o dílčích výsledcích experimentálního výzkumu fonetické realizace tzv. předělu (juncture) na materiále finštiny, srbocharvátštiny a češtiny (z hlediska bohemistického bylo nutno některé referentčiny výklady rektifikovat). Fonologii byly věnovány přednášky A. Martineta (z Paříže) o problémech vývoje zvukové stránky jazyka,[3] K. L. Pikea (z USA) o intonaci a gramatice (opírající se o známou autorovu tagmémickou teorii jazykového popisu a přesvědčivě ukazující jeho suverénní ovládání intonace) a H. M. Hoenigswalda (z USA) o problémech hláskové rekonstrukce. — Jistým novem bylo zařazení referátů obecně metodologických, a to přednášky známého průkopníka matematické lingvistiky, bristolského statistika G. Herdana, zabývající se otázkou vhodnosti, resp. nevhodnosti některých matematických modelů v jazykové statistice a jejich důsledky (dokazoval především, že tzv. Zipfův „zákon“ nemá povahu zákona v matematickém smyslu)[4] a dále referátu dánského badatele A. Spanga-Hanssena, příslušníka kodaňské strukturalistické školy, který zároveň usiluje o její syntézu s postupy matematickolingvistickými[5] na téma teorie kódu a diskrétní matematika ve fonologické analýze a popisu. Třetí přednáška, S. K. Šaumjana (SSSR), o dvojstupňové fonologické teorii ve světle moderní logiky, nebyla bohužel přednesena.

Z československých účastníků přednesli referáty v sekci fonologické: K. Horálek o distinktivních rysech a fonologických protikladech, K. Ohnesorg o fonému a jeho realizaci v dětské řeči, P. Trost o hodnocení německých diftongů, J. Vachek o periferních fonémech, E. Skála o možnosti ovlivnění staročeského fonologického systému střední horní němčinou. V sekci auditivní fonetiky přednesl referát B. Hála o hierarchii fónických elementů hlásek. Do sekce akustické fonetiky přispěli svými referáty M. Romportl o akustických korelátech distinktivních rysů a A. V. Isačenko o německé větné intonaci jakožto systému binárních protikladů. V sekci fyziologické fonetiky referovala J. Ondráčková o rentgenografii mluvních orgánů (s rentgenovými diapozitivy). Všechny referáty československých účastníků vzbudily velkou pozornost a živou diskusi a z několika stran byl projeven zájem o výměnu publikací a možnost spolupráce. Kromě toho se českoslovenští účastníci velmi aktivně podíleli na diskusích jak v plénu, tak v sekcích; také se potvrdilo, že práce československých fonetiků a fonologů jsou v cizině většinou dobře známy, citovány a kladně přijímány.

Mimo program byl promítnut vědeckovýzkumný barevný film „Přímé záběry činnosti měkkého patra při fonaci“ v anglické verzi, k němuž podala autorka filmu J. Ondráčková podrobnější výklad. Záběry filmu i kvalita diapozitivních rentgenových sériogramů měkkých částí mluvidel bez použití kontrastní hmoty vzbudily velký zájem.

Po dobu kongresu byla také uspořádána výstavka přístrojů pro fonetické laboratoře. Pozornost vzbudil zejména segmentátor (zařízení pro opakovanou reprodukci příslušných výseků nahrané souvislé promluvy — segmentů) z Fonetického ústa[92]vu O. von Essena v Hamburku.[6] M. Grützmacher předváděl zapisovač melodie sestrojený ve Spolkovém fyzikálně technickém ústavu v Brunšviku. V diskusním příspěvku informoval při té příležitosti P. Janota o zapisovači melodie své vlastní koncepce a konstrukce; o přístroj byl projeven velký zájem.

Všechny referáty i diskusní příspěvky budou otištěny ve sjezdovém sborníku. K seznámení s obsahem referátů na plenárních zasedáních velmi pomohlo, že bylo možno získat stránkové obtahy přednášek již před zahájením kongresu. K podrobnějšímu hodnocení vlastní náplně přednášek bude ovšem možno přistoupit až po vydání celého kongresového sborníku.

V závěru jednání kongresu přijala Stálá rada pro organizaci mezinárodních fonetických kongresů nabídku, aby šestý mezinárodní fonetický kongres byl uspořádán v r. 1967 v Praze. Předsedou kongresu byl proto zvolen prof. B. Hála. Tento úkol si vyžádá velkého organizačního úsilí všech československých fonetiků a lingvistů.

Máme-li nakonec zhodnotit výsledky sjezdu, musíme především konstatovat, že pouhé tři roky, které uplynuly od sjezdu minulého, se ukázaly, podle našeho soudu, jako doba poněkud krátká na to, aby nový sjezd přinesl ve větší míře nové a cenné výsledky a pokroky.

Vedle přednášek a referátů, které nesporně přinášely nové výsledky a myšlenky, byla — jako bohužel u většiny kongresů — řada referátů, které neobohatily sjezd ničím podstatně novým, ba objevily se i referáty zjišťující věci již známé, nebo výklady teoreticko-metodologicky nedostatečně fundované. Bude proto potřebí při přípravě příštího kongresu v Praze velmi pečlivě uvážit výběr referátů a jejich zařazení do sekcí. Za hlavní klad sjezdu považujeme dobré ovzduší spolupráce mezi vědci mnohdy dost odlišného zaměření a to, že pojímání všech úseků bádání o jazyce jako celku, integrovaného strukturálním pojetím jazyka a jazykovědy, proniká stále více a prohlubuje vědeckou spolupráci právě v pomezních oblastech, jakou je i fonetika. Ostatně nová orientace lingvistiky směrem k matematice, kybernetice a k technice staví vztah mezi fonologií a fonetikou do nového světla a řeší nově některé starší nevyjasněné otázky a spory.


[1] Srov. M. Romportl v SaS 23, 1962, 79—80.

[2] Srov. Jakobson - Fant - Halle, Preliminaries to Speach Analysis, Mass. 1952, v. SaS 19, 1958, s. 52.

[3] Srov. jeho Economie de changement phonétique, Bern 1955. Viz Vachkovu recenzi v SaS 19, 1953, 52—60.

[5] Srov. ref. o jeho knize Probability and structural classification in language description, SaS 25, 1964, 56—63.

[6] Obdobné zařízení navrhl a sestrojil ve Fonetickém ústavu filosofické fakulty KU již v r. 1959 P. Janota. Segmentátor se velmi dobře osvědčil, takže se již používá na všech fonetických pracovištích v ČSSR.

Slovo a slovesnost, ročník 26 (1965), číslo 1, s. 90-92

Předchozí Milan Romportl: Německá práce o časovém členění souvislé řeči

Následující Pavel Novák: Kolokvium a kongres v Jeruzalémě