Z počátků algebraické lingvistiky

Petr Sgall

[Kronika]

(pdf)

О начальном периоде алгебраической лингвистики / Sur les commencements de la linguistique algébraique

I tento mladý obor má už svou historii, která není bez zajímavosti, ani bez problémů. Algebraická lingvistika není jen dílem N. Chomského a nevznikla jedním rázem. Znovu nám to připomíná kniha Yehoshuy Bar-Hillela Language ana Information — Selected Essays on Their Theory and Application, Reading — Palo Alto — London — Jerusalem 1964, kde jsou shrnuty práce tohoto vynikajícího jeruzalémského logika a několika jeho spoluautorů týkající se struktury jazyka (přirozeného i formálního). Široký rozhled po otázkách metodologie a filosofie vědy, spojený s kritickou náročností a s důsledným uplatněním exaktních matematicko-logických postupů, zařazuje většinu těchto prací mezi díla vytvářející základní rysy vývoje současné teoretické i aplikované lingvistiky. Vedle matematicky dokázaných teorémat jsou tu ovšem i názory, o kterých je třeba diskutovat; nelze však pochybovat o jejich závažnosti.

Úvod (který se částí obsahu překrývá s Bar-Hillelovou česky vydanou statí Kybernetika a lingvistika ve sb. Kybernetika a její aplikace ve společenských vědách, Praha 1965) zachycuje vědecký vývoj autorův — od nadšeného studia Carnapových spisů přes disertační práci (jejíž pozdější verze, On Syntactical Categories, vyšla v Journal for Symbolic Logic 15, 1950, 1—16 a je zařazena do sborníku na s. 19—37), zaměřenou ve směru velmi blízkém tomu, jaký se dnes rozvíjí zejména v matematické lingvistice sovětské (Kulaginová, Dobrušin, Revzin) a rumunské (Marcus), až k pobytu v USA (1950—52), v prostředí očekávajícím nemožné od teorie informace a strojového překladu, a konečně k vystřízlivění z těchto iluzí a soustředěné práci na teoretických aspektech matematické lingvistiky.

První část souboru, nazvaná „Teoretické aspekty jazyka“, zahrnuje několik dost různorodých statí z let 1950—55; můžeme je považovat za charakteristické pro toto období, kdy se vznik algebraické lingvis[292]tiky teprve připravoval, přístup matematicko-logický a lingvistický byly ještě naprosto nesladěny (srov. Bar-Hillelovu stať Logical Syntax and Semantics z tohoto oddílu sborníku a její kritiku publikovanou N. Chomským v Language 31, 1955, 36—45) a jazykový systém nebyl popisován jako systém povahy algoritmické, tj. „fungující zařízení“ se vstupem, popř. výstupem. Chronologické rozdělení tu ovšem není přesné; uvedené pojetí systému už existovalo, a právě v tomto období už vstupovalo i do lingvistiky, jako jedna ze složek vzniku vlastní algebraické lingvistiky. Ukazují to stati z II. části sborníku, z let 1953—1961, které jsou z hlediska teoretické lingvistiky jeho částí nejcennější. Stať A Quasi-Arithmetical Notation for Syntactic Description (s. 61 až 74, původně otištěná v Language 29, 1953, 47—58) vnáší právě do lingvistiky toto nové pojetí systému, převzaté z logiky, prostřednictvím K. Ajdukiewicze, který už v třicátých letech uvažoval o možnostech jeho aplikace na popis přirozených jazyků (srov. K. Berka, Logik o jazyce, SaS 23, 1962, 273—276). Jazykový systém je tu popsán v podobě rekognoskativní procedury (tzv. kategoriální gramatiky); jde ovšem jen o lingvisticky ne plně propracovaný návrh a myšlenka popisu algoritmického typu je tu spojena spíš s požadavky praktického využití (v analýze při strojovém překladu), nespatřuje se v ní ještě nový metodologický základ teoretické lingvistiky. V tomto ohledu změnily situaci práce N. Chomského, jak je zřejmé i z pozdějších statí Bar-Hillela a jeho spolupracovníků, zařazených do této části sborníku, v kterých se zkoumají matematické otázky kategoriálních gramatik a generativních gramatik některých typů zpracovaných N. Chomským. Najdeme tu teorémy týkající se ekvivalence kategoriální gramatiky s nekontextovou frázovou gramatikou, dále různých otázek rozhodnutelnosti v souvislosti s jednotlivými typy gramatik, jejich různými kombinacemi (průniky aj.) a různými typy řetězů jejich symbolů. S výjimkou stati Simple Phrase Structure Grammars, publikované v Ztschr. f. Phonetik 14, 1961, 143—172, jde o práce zatím u nás těžko dostupné; jsou pro specialisty v algebraické lingvistice skutečně potřebné. Přehled po základních otázkách oboru, vhodný i jako uvedení do jeho metod a problémů, přináší stať The Role of Grammatical Models in Machine Translation (s. 185—194), která věcně patří do části druhé, ale jako součást souboru „Four Lectures on Algebraic Linguistics and Machine Translation“ byla zařazena do části třetí, věnované strojovému překladu.

Skeptické názory Bar-Hillelovy na možnost lingvisticky úplného, prakticky realizovatelného a úsporného strojového překladu, tvořící velkou část obsahu tohoto třetího oddílu, lze chápat jako stanovisko logika, který pochopitelně nemá zvlášť kladný postoj k postupům a výsledkům tzv. tradiční lingvistiky a je přesvědčen o jednoznačné nadřazenosti metod formální logiky; sdílí proto po určitou dobu přesvědčení mnoha jiných (ale v lingvistice málokdy plně přijímané), že uplatnění těchto metod na popis a rozbor přirozených jazyků může nejen zásadně vyřešit problémy teoretické, ale také vést k úplnému vyřešení otázek aplikací souvisejících s automatizací. Když se pak svou vlastní zkušeností (jako první pracovník s úvazkem zaměřeným na strojový překlad, počátkem padesátých let) přesvědčí o nereálnosti tohoto stanoviska, považuje další práci v uvedeném směru za neúčelnou.[1] Bez hlubšího rozboru tohoto stanoviska můžeme zde jen poznamenat, že není nutné považovat je za poslední slovo v otázce automatizace překladu, jejíž úplnost i úspornost bude snad přece stoupat spolu s rozvojem teoretické lingvistiky, technických prostředků, s eventuální standardizací odborného vyjadřování a jistě i se změnami v ekonomických a jiných aspektech vztahu mezi lidskou a strojovou prací. Do značné [293]míry obdobné je autorovo stanovisko a otázka jeho oprávněnosti i v páté části sborníku, týkající se automatického ukládání a vyhledávání informací. Ještě víc než u strojového překladu vystupuje zde do popředí problematika spojená s nutností formalizovat pro potřeby automatizace nejen popis struktury jazyka, ale i popis toho úseku skutečnosti, o kterém zpracovávané texty pojednávají.

Část čtvrtá (jejíž první stať je psána společně s R. Carnapem) je věnována teorii sémantické informace. Ta je budována na základě formálních jazyků a její význam pro lingvistiku není bezprostřední. Je tu však mimo jiné obsažen (ve stati An Examination of Information Theory, s. 275—297) i rozbor pojmů a termínů jako redundance, informace, množství informace aj., který ukazuje nebezpečí spojené s užíváním těchto výrazů bez plného ujasnění jejich obsahu. Je to rozbor pro lingvistu zajímavý z obou aspektů — jako pronikavá studie z oblasti odborného názvosloví, i jako metodologická analýza složitého vztahu mezi teorií přenosu signálů (což je Bar-Hillelem navržený, ale nerozšířený termín, který měl nahradit zavádějící označení teorie informace) a mezi sdělováním jako předmětem lingvistiky.

Požadavky týkající se přísné kritičnosti, metodologické čistoty, promyšlenosti postupu nejsou však v díle Y. Bar-Hillela jen vyslovovány; ve sborníku i v pracích z logiky a metodologie věd, které do něho zahrnuty nejsou, se tyto požadavky do důsledků uplatňují. Ukazuje se, že bez těchto požadavků a bez respektování příslušných zvyklostí matematiky a logiky, jakkoli je to obtížné, lze dnes sotva dosáhnout podstatného pokroku v základních otázkách teoretické lingvistiky.

Slovo a slovesnost, ročník 26 (1965), číslo 3, s. 291-293

Předchozí Otto Ducháček: Přehled vývoje moderní lingvistiky

Následující Karel Berka: Ontologie a sémantika