Brněnský příspěvek ke studiu dětské řeči

Marie Ludvíková

[Kronika]

(pdf)

Брненская работа об исследовании детской речи / Une contribution à l’étude du langage enfantin parue à Brno

Jako 129. svazek Spisů filosofické fakulty University J. E. Purkyně v Brně vyšla monografie J. Pačesové The Development of Vocabulary in the Child (Brno 1968, 258 s.). Kniha pojednává o vývoji slovníku u dítěte z hlediska postupného rozvíjení fonologického systému a zvládání jeho realizací. Ve své práci vychází autorka z důkladné znalosti pedolingvistické literatury, jejíž přehled uvádí a komentuje v úvodu knihy: jde o významné práce posledních 30 let, od Grégoirovy studie L’apprentissage du langage (1937) přes základní práci Jakobsonovu Kindersprache, Aphasie und allgemeine Lautgesetze (1942), sborník prací Gvozdevových, práci polského lingvisty Kaczmarka, Rumunky Slama-Cazacu až po kvantitativně pojatou monografii R. Hirschové-Weirové Language in the Crib (1962). Chybí snad jen zmínka o průkopnické práci Vygotského,[1] jehož přístup k problematice dětské řeči je právě dnes v západních zemích oceňován. Na domácím poli čerpá autorka především ze zkušeností Ohnesorgových, z práce Jankovy, Seemanovy, Sovákovy, Petříkové aj. Pokud jde o fonologický přístup k tématu, opírá se autorka o práce Vachkovy.

Monografické zpracování tématu představuje příkladný interdisciplinární výzkum spojující v sobě aspekt pedologický, lingvistický a statistický. Materiálem je magnetofonový záznam a fonologický, resp. fonetický přepis jazykových projevů chlapce od prvních slov až do doby, kdy se u něho stabilizovaly fonetické realizace fonémů. Nejde tu však o souvislý projev, ale o jednotlivá slova a jejich fonetické znění. Je to první etapa jazykového vývoje dítěte, kdy dítě napodobením začíná vytvářet více nebo méně dokonalé slovní jednotky — nepatří sem tzv. přípravné období křiku a broukání, které se považuje za období artikulačních cvičení. Výzkum se prováděl v Brně, jde tedy o místní, brněnskou variantu češtiny.

Studie je rozčleněna do tří oddílů, které představují tři vývojové etapy dětské řeči. Protože děti mají rozdílné vývojové tempo, nejsou tyto etapy stanoveny chronologicky, ale jsou dány počtem zvládnutých slov: prvních 50 slov představuje první etapu, 100 slov etapu druhou, 500 slov etapu třetí. Chceme-li přece jen přiřadit k těmto etapám věk dítěte, pak v tomto konkrétním případě se prvních 50 slov objevilo mezi 11.—13. měsícem, 100 slov ovládalo dítě přibližně v 15 měsících, 500 slov přibližně ve 2 letech.

Po formální stránce mají všechny tři oddíly stejnou stavbu. Nejprve se probírají prozodické rysy, melodie, přízvuk a kvantita, pak jednotlivé fonémy a jejich realizační varianty. Fonémy jsou popsány v termínech artikulačních rysů; tato terminologie byla zvolena proto, že je pro popis četných variant názornější než terminologie akustická, a proto též v pracích o dětské řeči obvyklá. U kaž[192]dého vokalického a konsonantického fonému se popisují jeho varianty, popř. jeho substituty, slova, v nichž se vyskytl, a distribuce vzhledem k pozici v slově (iniciální, mediální, finální). Kvalitativní rozbor je doplněn statistickými údaji o frekvenci celkové i poziční (v procentech), uvádí se procentuální zastoupení jednotlivých fonémů v příslušné artikulační skupině, v rámci systému vokálů nebo konsonantů i v celém fonologickém systému. Na konci oddílu se souhrnně pojednává o fonologické stavbě slov a zastoupení slovních druhů; je uveden seznam slov dané etapy (s anglickými ekvivalenty), rok, měsíc a den, kdy bylo slovo v dané realizaci poprvé zaznamenáno, a jeho varianty.

Rozborem materiálu se potvrzují některé teze R. Jakobsona o vývoji dětské řeči, např. princip maximálního kontrastu nebo vývojový postup od jednoduchých a nepříznakových členů systému k složitějším a příznakovým. Také se tu již projevují některé obecné rysy jazykové struktury: např. vokály se vyskytují především uprostřed slova a na jeho konci, málokdy na počátku; vyděluje se skupina konsonantů typických pro počátek slova (p, b, t, m, n); maximální četnosti dosahuje slabičný typ CV (konsonant-vokál), který podle Jakobsona má optimální percepční vlastnosti. Zajímavý je výskyt slovních druhů v jednotlivých etapách.[2] V první etapě 50 slov jsou nejčetnější citoslovce (56,9 %), dále podstatná jména (23,8 %), slovesa (7,2 %) a částice (7,2 %). V druhé etapě (100 slov) jsou již na prvním místě substantiva (37,4 %), pak teprve citoslovce (36,1 %), slovesa (13,1 %), zájmena (5,3 %) a částice (3,4 %). V třetí etapě se rozložení slovních druhů dále „normalizuje“: substantiva tvoří 50,5 %, slovesa 25,5 %, citoslovce jsou odsunuta na třetí místo s 9,4 %, následují adjektiva (5,5 %), částice (3,6 %) atd. Předložky a spojky se v prvních dvou etapách nevyskytují, objevují se až v třetím stadiu.

Kniha je psána dobrou angličtinou, což jistě nebylo snadné vzhledem k speciálnímu tématu. Vyznačuje se maximální důkladností a přehledností, která má ovšem i stinnou stránku v tom, že některé údaje a informace se v jednotlivých oddílech opakují (např. probírá se třikrát celý fonologický systém); organizace látky do tří naprosto identických oddílů uzavřených formálně a doprovázených stejně uspořádanými tabulkami a diagramy dojem jednotvárnosti a opakování ještě zvyšuje. Dynamičtější pojetí a koncíznější zpracování by bylo knize na prospěch. Anglické znění jistě zvýší mezinárodní ohlas recenzované práce a zařadí ji vedle známé publikace Hirschové-Weirové zabývající se anglicky mluvícím dítětem. Avšak i v Československu má pedolingvistika široký okruh pracovníků i zájemců, jimž by podrobné analýzy a výsledky obsažené v knize byly přístupnější a vítanější v češtině. Nebylo by možno uvažovat o českém překladu třeba ve formě zjednodušené a obecně přístupné?

Slovo a slovesnost, ročník 31 (1970), číslo 2, s. 191-192

Předchozí Karel Horálek: Type-token v lingvistice (K čl. v SaS 30, 1969, 263—268)

Následující BHk (= Bohuslav Havránek): 1945—1970