Užitečná chrestomatie z kvantitativní stylistiky

Jiří Kraus

[Kronika]

(pdf)

Полезная хрестоматия квантитативной стилистики / Une chrestomathie appréciable de la stylistique quantitative

Statistics and Style (New York 1969, 245 s.), výběr prací vztahujících se k použití statistických metod v stylistice, vychází ve známém americkém nakladatelství Elsevier jako šestý svazek řady věnované matematické lingvistice a automatickému zpracování jazyků.[1] Editoři sborníku L. Doležel a R. W. Bailey se zde snažili vybrat studie reprezentativní a typické, schopné podstatným způsobem napomoci šíření znalostí o oboru, který ve Spojených státech své významnější uplatnění stále teprve nalézá.

[83]Jednotlivé kapitoly sborníku odrážejí v obecných rysech strukturu oboru. Po úvodních studiích W. Wintera (Styles as Dialects) a L. Doležela (A Framework for the Statistical Analysis of Style) následují oddíly věnované měrám slovníku, pracím o rozložení délky vět, poetice a analýze individuálního stylu. V poslední části, historické, naznačuje R. W. Bailey vývoj kvantitativní stylistiky, koncipovaný se zvláštním zřetelem k situaci americké (Statistics and Style: A Historical Survey).

Celkové zaměření prací a jejich výběr naznačují, že editoři si kladli podobný cíl, jaký plnil před léty překladový sborník Teorie informace a jazykověda (za redakce L. Doležela) v Československu. Sympatickým rysem výběru je poměrně rovnoměrné zastoupení tematických okruhů i geografických oblastí, v nichž tyto okruhy převládají. Je zde zastoupena nejenom anglosaská tradice rozborů individuálního stylu z hlediska sporného autorství, metod psycholingvistiky a literárně orientované textové analýzy převládající v tzv. škole Nové kritiky (C. W. Hayes: A Study in Prose: Edward Gibbon and Ernest Hemingway; G. M. Landon: The Quantification of Metaphoric Language in the Verse of Wilfred Owen; F. L. Burwick: Stylistic Continuity and Change in the Prose of Thomas Carlyle; K. Kroeber: Perils of Quantification: The Exemplary Case of Jane Austen’s Emma; z čs. sborníku je známa stať Carrollova o vektorech prozaického stylu), ale i slovanské práce versologické (Levý, Kondratov). Nejstarší statí výboru je Williamsův dnes již klasický rozbor větných délek (A Note on the Statistical Analysis of Sentence-Length as a Criterion of Literary Style), mezi nejnovější náleží články obou editorů, které na rozdíl od prací ostatních jsou psány speciálně pro tuto čítanku a předznamenávají, resp. komentují její zaměření.

Doleželova a Baileyova kniha rozmnožuje řadu výběrových chrestomatií, které jsou ve světě velmi oblíbeny (připomeňme zde za všechny sovětskou řadu Novoje v lingvistike, která zpřístupnila mnohé práce edičně nebo jazykově jen velmi obtížně dosažitelné). Podobné soubory zároveň umožňují sestavovatelům vyjádřit výběrem prací vlastní pojetí oboru i naznačit ty tradice, které považují za nejvýznamnější. Lze jen litovat, že v češtině se s výbory tohoto typu setkáváme jen velmi zřídka, ačkoli jejich význam odborný, propagační i kodifikačně terminologický lze jen stěží popřít.

Slovo a slovesnost, ročník 32 (1971), číslo 1, s. 82-83

Předchozí Antonín Říha: Nová česká práce z pomezí algebry a teorie grafů

Následující Karel Pala: Strojová lingvistika — skutečnost nebo sen?