dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Nový česko-německý slovník

Eva Pokorná, Vlasta Červená

[Kronika]

(pdf)

Новый чешско-немецкий словарь / Nouveau dictionnaire tchèque-allemand

V roce 1968 vydalo Státní pedagogické nakladatelství v Praze dvoudílný Česko-německý slovník (dále ČNS) vypracovaný za vedení a redakce H. Siebenscheina kolektivem odborníků (E. Beneš, J. Fanta, J. Haupt, Z. Ilková, K. Jungwirth, A. Siebenscheinová, E. Skála, V. Šmilauer). Tento první moderní česko-německý slovník většího rozsahu je protějškem k německo-českému slovníku vydanému v témže nakladatelství r. 1964[1] a vypracovanému za stejného vedení a v obdobném rozsahu i pojetí. ČNS obsahuje 80 000 hesel, což představuje přiměřený standardní soubor lexikálních jednotek. Podle předmluvy je určen především pro českého uživatele, německé ekvivalenty mají gramatické údaje o skloňování a časování, německému uživateli slouží důkladný přehled české mluvnice, který vypracoval Vl. Šmilauer.

V seznamu pramenů pro zpracování slovníku jsou uvedeny mimo jiné i první tři díly Slovníku spisovného jazyka českého (dále SSJČ). Srovnáním několika písmen se SSJČ lze zjistit, že slovník má základ v široké vlastní excerpci. Proti SSJČ přináší např. heslo efektivita, jazykovědný termín jednotné číslo, (který vypadl ze SSJČ jistě jen nedopatřením), ze slovních spojení např. lízat plátno ve významu ‚sedět v prvních řadách, blízko u promítacího plátna‘, slovesa cizího původu na -ovati charakterizuje se zřetelem k vidu z hlediska praktického úzu (např. emailovat, kabelovat, etiketovat aj. jen jako nedokonavé) proti SSJČ, kde se u těchto sloves teoreticky připouští dokonavost i nedokonavost. Tyto namátkou vybrané příklady a slova další, byť méně frekventovaná, svědčí o vlastní přípravě materiálu, což má své dobré důvody, protože kritéria výběru pro dvojjazyčné a jednojazyčné slovníky nejsou zcela stejná. V SSJČ jsou hesla velmi podrobně charakterizována po stránce stylové hodnoty, frekvence i chronologie. Jistě i proti těmto charakteristikám lze mít v určitých případech výhrady, vcelku jsou však přece jen poměrně spolehlivým vodítkem. U dvoujazyčného slovníku není samozřejmě tak podrobná charakteristika hesel nutná. Autoři se však snad přece mohli více přiblížit k frekvenční a časové charakteristice hesel v SSJČ a snad i vlastní jazykové povědomí mohlo být určitým faktorem při rozhodování o výběru slov. Uveďme několik příkladů: U hesla rozklapnouti je spojení nemohu r. nůž, které už dnes není běžné; podobně je tomu se slovesem okoptit, které ČNS uvádí bez časového omezení s ekvivalentem berußen, přičemž u tohoto hesla český ekvivalent okoptit není (podle SSJČ jde o výraz zastaralý), v obecnějším významu je ukoptit, nebo se spojením padoucí nemoc, kterou SSJČ hodnotí jako zastaralý obecný výraz; také např. spojení krásná pleť ve významu ‚ženské pohlaví‘ by potřebovalo časově omezit (v SSJČ je uvedeno jako zastaralé).

Odborná terminologie má sama o sobě specifickou problematiku a má své místo v slovníku ať výkladovém, ať překladovém. Při zpracovávání této součásti slovní zásoby se stále více nahlíží i uznává nutnost spolupracovat s odborníky pro příslušné obory, aby odborné výrazy odpovídaly současnému stavu naší terminologie. Není sporu o tom, že je i v dvoujazyčném slovníku některé zastaralé termíny třeba uvést, ovšem s příslušným omezením. ČNS chápe poněkud odlišně od jiných jednojazyčných i dvoujazyčných slovníků funkci zkratek zařa[284]zujících výraz do určité odborné oblasti. Pod značkou určitého oboru nacházíme více, než je běžně užívaný termín v pravém slova smyslu. Např. u hesla panama uvádí ČNS druhý význam se zkratkou ekon. s ekvivalentem die Korruption, přičemž v SSJČ je toto spojení označeno jako zastaralý hovorový výraz (do moderního česko-jinojazyčného slovníku by se nemusel vůbec dávat). Heslo padol je v ČNS charakterizováno jako zeměpisný termín, v SSJČ jako poněkud zastaralý, spojení pálati obilí má zkratku zeměd(ělský) výraz, v SSJČ je charakterizováno jako zastaralé a nářeční (je opět pochybné, zda bylo nutno takováto slova a spojení zařazovat). V tomto ohledu by byla žádoucí užší spolupráce s odborníky.

ČNS některá slova hnízduje, přičemž jako heslové slovo uvádí slovo základní, např. abdikace, abdikační ap. Toto pravidlo však neplatí zásadně ve všech případech. Někdy se uplatňuje hledisko formální, zřetel k abecedě, což lze u dvoujazyčných slovníků odůvodnit; některá řešení jsou ovšem diskusní; např. k heslu nebesklíč je přihnízdováno adjektivum nebeský, přitom však jsou jako samostatná hesla uvedena slova nebe, nebesa a nebeklíč (u tohoto hesla uvádí SSJČ nebesklíč jako řidší variantu). ČNS hnízduje také vidové dvojice, např. dovolit - dovolovat, usypat - usýpat - usypávat, ustydat - ustydnout; od hnízdování se upouští v takových případech, kde jsou členy vidové dvojice od sebe abecedně vzdáleny, např. ustoupit - ustupovat. V takovém případě by bylo žádoucí, aby byla hesla zpracována jednotně (u hesla ustoupit je u I. významu jako knižní charakterizováno spojení ustoupit do pozadí, kdežto u ustupovat kvalifikátor chybí; spojení ustoupit před nepřítelem je zařazeno pod I. bez dalšího členění, kdežto u ustupovat je toto spojení pod I. 2. podobně jako ustoupit komu z cesty, které je u nedokonavého ustupovat zařazeno pod I. 3.). V dvoujazyčném slovníku se často se zřetelem k ekvivalentu významové uspořádání hesla liší od uspořádání ve slovníku výkladovém. Přece však by bylo žádoucí v takových případech, kde tomu ekvivalent nebrání, řadit za sebou významy se zřetelem k frekvenci ve východiskovém jazyce. U hesla pinkat je např. jako první uveden význam (neutrální) ‚vydávat zvuk jako pink‘ (SSJČ jej kvalifikuje jako řídký) s exemplifikací pěnkava pinká a teprve jako druhý význam je hovorové ‚hrát odbíjenou, tenis‘ ap. Při třídění významů by se patrně mělo spíše přihlížet k synchronní frekvenci než k stylové vrstvě, do níž slovo náleží.

V exemplifikační části jsou příklady uváděny v pořadí od konkrétních, neutrálních, k abstraktním, stylově omezeným, k slovním spojením, k frazeologii a k termínům; frazeologie, která je poměrně hojně zastoupena, by si u tohoto rozsahem většího slovníku zasloužila určitého označení v heslovém odstavci (např. hřeb); u větších hesel vyčleňuje ČNS frazeologii do samostatné části (viz heslo noha) pod římskou i pod arabskou číslicí, s dalším členěním pomocí písmen.

Při zpracování podobných typů heslových slov by se dalo dosáhnout větší jednotnosti, viz např. hesla švestka, hruška, třešeň, meruňka aj.

V slovníku najdeme některé odchylky od pravopisných norem, jak je přinášejí již Pravidla českého pravopisu z r. 1958, např. Gallie, Gall, gallský, gallicismus, se SSJČ se neshoduje podobou a slovnědruhovou charakterizací slova etuje, etue (tak v SSJČ) — ČNS přináší podobu etui jako neutrum, etuj jako feminimum.

Ve srovnání s Německo-českým slovníkem vykazuje ČNS podrobnější stylistickou charakteristiku jednotlivých hesel, lexikalizované významy vzniklé přenesením z původního významu neoznačuje již jako obrazné a podává podrobnější sémantickou analýzu významů, což společně s bohatou exemplifikací umožňuje uživateli snadnější orientaci v slovníku. Množství hotových slovních spojení pomůže uživateli při překladu i obtížnějšího českého textu.

Náklad 20 000 výtisků nemohl rozhodně postačit požadavkům veřejnosti tak dlouho čekající na dílo podobného typu. Doufejme, že Státní pedagogické nakla[285]datelství uspokojí brzy co největší počet zájemců.


[1] Viz naši recenzi v SaS 27, 1966, 158—162.

Slovo a slovesnost, ročník 32 (1971), číslo 3, s. 283-285

Předchozí Slavomír Utěšený: K problematice bilingvismu

Následující Anna Jirsová: Dodatečné publikace o VI. mezinárodním sjezdu slavistů v Praze 1968