Sociolingvistika na 7. mezinárodním sociologickém kongresu ve Varně

Jaromír Janoušek

[Chronicles]

(pdf)

Социолингвистика на 7-ом международном социологическом конгрессе в Варне / La sociolinguistique au 7e Congrès international des sociologues à Varna (1970)

Na 7. mezinárodním sociologickém kongresu ve Varně ve dnech 14.—19. září 1970 byla v rámci rozsáhlého a velmi rozmanitého programu zastoupena po[382]měrně výrazně i sociolingvistika. Sociolingvistický program byl připraven Výzkumným komitétem pro sociolingvistiku (Research Committee on Sociolinguistics), který působí při Mezinárodní sociologické asociaci od jejího 6. kongresu v Evianu (r. 1966). Program byl rozdělen do tří zasedání, z nichž každé mělo dvě sekce.

První zasedání bylo věnováno makrosociolingvistickým výzkumům. V první sekci se diskutovalo o sociologii jazyka a sociologii vývoje. Byla věnována pozornost zejména plánování jazykového vývoje a specifice tohoto plánování z hlediska potřeb rozvojových zemí. K tomuto tématu hovořili L. Nikol’skij (Moskva), J. Fishman (Jeruzalém) a S. Shamisová (Berkeley). G. Trapeznikov (Moskva) se zabýval sociálním významem billingvismu a polylingvismu, R. Hurel (Paříž) teoretickými modely polylingvismu se zřetelem k západoafrické situaci. — Druhá sekce se zabývala sociální a lingvistickou změnou. Přednesené referáty se týkaly role sociálních faktorů ve vzniku a individualizaci románských jazyků apod.

Druhé zasedání bylo zaměřeno na mikrosociolingvistické výzkumy. V první sekci, věnované etnometodologii a sociologii jazyka, mluvil E. Rose (Boulder-Colorado) o společných prvcích v kořenech jazyků, H. Sacks (Irvine) o pravidelném překračování pravidel při konverzaci, J. Janoušek (Praha) o sociálně psychologických problémech dialogu při kooperaci. — Druhá sekce, zabývající se sociologickými perspektivami dvojjazyčné výchovy, měla na pořadu např. referát N. Katagošinové (Moskva) o vlivu sociálních faktorů na vytváření spisovných jazyků, A. Verdoodta (Lovaň) o výsledcích mezinárodní ankety o dvojjazyčných universitách a vysokých školách apod.

Třetí zasedání bylo věnováno integračním hlediskům v sociologii jazyka. První sekce byla zaměřena na modely a principy sociolingvistické teorie. J. Dešerijev (Moskva) seznámil se sovětskou metodologií, teorií a praxí plánování a předvídání jazykového vývoje. C. Chabral (Paříž) se zabýval teoretickými modely v sociolingvistice a možnostmi sociolingvistického pojetí gramatiky, J. Helmer (Cambridge, Massachussetts) vztahem mluvení a významu v sociolingvistické teorii. — V druhé sekci se probíraly metody a směry výzkumu. I. Deutscher (Cleveland) se zabýval funkcí jazyka v kulturně srovnávacím výzkumu a ve výzkumu v rámci stejné kultury, V. Zvegincev (Moskva) lingvistickými koreláty vědeckých prognóz, T. Slamová-Cazacuová (Bukurešť) dynamicko-kontextuální metodou v sociolingvistice, E. Afendras (Honolulu) predikcí a plánováním procesů jazykové difúze, T. Luckmann (Frankfurt n. M.) úvahou o směrech sociologického výzkumu jazyka.

Kromě příspěvků, které byly předneseny, bylo do programu zahrnuto ještě 25 příspěvků ohlášených. Již z uvedené tematiky přednesených příspěvků vyplývá, že sociolingvistika představuje značně široký a pestrý proud výzkumu. Platí to i o představitelích zúčastněných oborů, kromě lingvistů (např. Zveginceva) a sociologů jazyka byli to psychologové, etnografové, historikové, filosofové a j. Proto také vymezení sociolingvistiky, eventuálně sociologie jazyka je značně široké. Např. J. Fishman ji vymezuje jako vzájemnou interakci tří dimenzí — jazykových variet, uživatelů těchto variet a funkcí těchto variet —, a to jak uvnitř jazykových společenství, tak i mezi nimi. A. D. Švejcer (Moskva) zahrnuje do sociolingvistiky i výzkum takových makrosociologických faktorů, jako je efekt prostředků masové komunikace, výchovného systému atd. Sociolingvistika má při tom být založena na syntéze mikrosociologického a makrosociologického přístupu, přičemž je třeba rozlišit makrosociologické faktory ovlivňující jazykové chování přímo od makrosociologických faktorů, které je ovlivňují nepřímo, prostřednictvím malých skupin. L. B. Nikol’skij (Moskva) při rovněž širokém pojímání sociolingvistiky jako vědy o fungování jazyka ve společnosti považuje za účelné vydělit užší disciplínu aplikační[383]ho charakteru, zabývající se jazykovou situací ze zřetele jak synchronického, tak diachronického. Značného ohlasu nabyla v rámci sociolingvistiky tzv. etnometodologie, proklamovaná H. Garfinkelem (Los Angeles) a jeho spolupracovníky. Etnometodologií se tu rozumí analýza každodenních aktivit z hlediska ozřejmění jejich skryté reflexívní racionálnosti.

Pokud jde o sám název sociolingvistika, lingvisté mu dávají spíše přednost, kdežto sociologové, např. T. Luckmann, mluví zpravidla o sociologii jazyka. Jednání ukázalo možnost plodné spolupráce obou těchto i dalších oborů. Na jednání se zároveň projevila nedostatečnost propojení a konfrontace sociolingvistického úsilí s psycholingvistickým. Přitom právě toto propojení a konfrontace by podle našeho názoru umožnily mimo jiné vyhranit obsahovou a metodologickou specifičnost sociolingvistiky.

Je škoda, že na sjezdu nebyl žádný čs. lingvista, ač již např. tzv. funkční lingvistika měla velmi blízko k sociolingvistice, a dnes se jí zabývá nemálo našich lingvistů.

Slovo a slovesnost, volume 32 (1971), number 4, pp. 381-383

Previous Jan Průcha: Mezinárodní symposium o dětské řeči v Brně

Next Marie Těšitelová: Dánská a německá antologie z prací pražské školy