dalaman airport transfers
Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Dvacet let činnosti Československé akademie věd

Miloš Dokulil

[Články]

(pdf)

Двадцать лет деятельности Чехословацкой академии наук / Vingt ans de l’activité de l’Académie Tchécoslovaque des Sciences

17. listopadu tohoto roku uplynulo dvacet let od slavnostního vyhlášení československé akademie věd, která toho dne začala existovat a pracovat jako vrcholná instituce československé vědy. Instituce nikoli pouze reprezentativní a vydavatelská, jako byly její předchůdkyně Královská česká společnost nauk (založ. r. 1784) a Česká akademie věd a umění (založ. r. 1891), na něž ČSAV formálně navázala, nýbrž skutečně dělná a pracovní, zasahující svou činností do všech oborů života obou našich státotvorných národů, instituce, která sehrála v období výstavby socialismu mimořádně závažnou úlohu ve všech hlavních vědních oblastech a významně přispěla i k řešení životně důležitých problémů našeho národního hospodářství i problémů v nejširším smyslu společenských.

Paralelně byla přetvořena Slovenská akademie věd, jako vrcholná vědecká instituce slovenská, která se stala později nedílnou součástí Československé akademie věd.

Založením Československé akademie věd jako nejvyšší vědecké instituce pracovního typu, jímž se naší vědě otevřely dříve netušené možnosti rozvoje, bylo dovršeno stoleté úsilí mnoha představitelů českého a slovenského vědeckého života o vytvoření vrcholné vědecké instituce, která by soustřeďovala vybrané vědecké síly obou našich národů, byla vybavena potřebnými materiálními prostředky a byla skutečným centrem vědeckého života a hybnou silou dalšího jeho rozvoje a zároveň poskytovala plnou záruku tohoto rozvoje. Tento dějinný fakt byl logickým důsledkem vítězství našeho lidu nad kapitalismem a výrazem nové společenské funkce vědy v našem socialistickém zřízení. Je jen přirozené, že důležitou úlohu při zrodu Akademie měla vedoucí síla naší nové společnosti Komunistická strana Československa s iniciativou Zd. Nejedlého a vzorem v Akademii věd Svazu sovětských socialistických republik.

Vytvoření nové Akademie znamenalo počátek rychlého rozvoje československého vědeckého života a nebývalého růstu vědeckých pracovišť a vědeckých i odborných kádrů ve všech oblastech základního výzkumu. Úměrně s tím rostla autorita a význam Akademie v naší nové společnosti, zvláště když v letech 1961 až 1962 zásadní organizační přestavba Akademie posílila její řídicí a koordinační úlohu v oblasti vědy a vyzbrojila ji k tomu, aby ještě lépe a účinněji i mimo Akademii samu mohla uspokojovat stále se stupňující nároky rozvíjející se socialistické společnosti na aktivní účast vědy při řešení úkolů jejího rozvoje. Významnou úlohu v této přestavbě mělo mj. zřízení vědeckých kolegií namísto původních sekcí, které zapojilo široký aktiv schopných a odborně vyspělých vědeckých pracovníků z pracovišť nejen akademických, ale i vysokoškolských a resortních do práce na zásadních vědeckých, metodologických i ideových problémech.

Také pro českou a slovenskou jazykovědu bylo založení Československé akademie věd důležitým mezníkem v jejím rozvoji.[1] Především se podstatně zlepšily personální, materiální a organizační předpoklady badatelské práce v oboru jazykovědy. Do nové Akademie přešlo základní pracoviště pro výzkum našeho národního jazyka, Ústav pro jazyk český, založený již r. 1946, nejstarší akademické pracoviště vůbec (protože navazuje ve své činnosti na Kancelář slovníku jazyka českého, založ. r. 1911). Ústav se v nové Akademii rychle dobudovává vědecky, kádrově i finančně v ústřední pracoviště bohemistické a zároveň i jedno z předních pracovišť obecně jazykovědných.[2] Prostřednictvím Slovenské[274]akademie věd patří do ČSAV i Ústav slovenského jazyka SAV (od r. 1966 Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra SAV), plnící obdobné úkoly na Slovensku. Také ostatní jazykovědná pracoviště nacházejí v nové Akademii příznivé podmínky pro svůj růst, vnější i vnitřní. Platí to o jazykovědných složkách jak Slovanského ústavu, přeměněného na pracoviště skutečně výzkumné, tak nově zřízeného Kabinetu pro moderní filologii ČSAV, které později byly přebudovány v Ústav jazyků a literatur ČSAV a lingvistická složka konečně v Kabinet cizích jazyků; zde zejména výzkum rusistický a anglistický přinesl významné pracovní výsledky. Značný pokrok učinil i výzkum jazyků klasických — zvl. středověké a humanistické latiny na našem území — a orientálních, soustředěný ve víceoborových pracovištích: Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV, Orientálním ústavu ČSAV a Kabinetu orientalistiky SAV. Do rámce nové Akademie vešly i vědecké společnosti Pražský lingvistický kroužek a Společnost pro slovanský jazykozpyt, přetvořené v Jazykovědné sdružení, které se stalo důležitým organizačním, pracovním a diskusním střediskem naší lingvistiky.

Od svého založení měla jazykovědná pracoviště akademická těsné a plodné pracovní i osobní styky s jazykovědnými katedrami vysokých škol. Tato spolupráce byla zvláště zintenzívněna a prohloubena, když bylo zřízeno vědecké kolegium jazykovědy, sdružující přední jazykovědné badatele i mimo Akademii. Rovněž od počátku mají jazykovědná pracoviště Akademie úspěšně se rozvíjející pracovní styky s obdobnými pracovišti v Sovětském svazu i v ostatních socialistických zemích a plodná spolupráce tu vykazuje stále vzestupnou tendenci. Podporují také účinně mezinárodní spolupráci, realizující se především v řadě komisí Mezinárodního komitétu slavistů.

Účinnou podporou vědecké práce akademických jazykovědných pracovišť se stalo i zřízení samostatného nakladatelství Československé akademie věd (dnes zv. Academia), které dalo těmto pracovištím možnosti, s jakými dosud nemohla počítat. Vzrůst jazykovědné produkce v nové Akademii je očividný. To se týká nejen publikací knižních; též časopisecká publikační činnost byla v ČSAV rozmnožena o řadu nových časopisů a starším, které byly do Akademie přejaty, dostalo se teprve v novém nakladatelství ČSAV zabezpečené existence a bylo zajištěno pravidelné a plynulé jejich vycházení.[3] Jak ryze jazykovědné časopisy Slovo a slovesnost, Naše řeč, na Slovensku Jazykovedný časopis, Slovenská reč a Kultúra slova, tak jazykovědná složka víceoborových časopisů Slavia, Slavica Slovaca, Československá rusistika, Časopis pro moderní filologii, Philologica Pragensia a Listy filologické, Byzantinoslavica, Archív orientální spolu s dalšími periodiky, jako Travaux linguistiques de Prague, Jazykovedné štúdie, Prague Studies in Mathematical Linguistics, a četnými sborníky podávají výmluvné svědectví doma i ve světě o rozmachu jazykovědného bádání v Československé akademii věd a Slovenské akadémii vied.

Nechceme zde dokumentovat výčtem rozvoj české a slovenské jazykovědy v uplynulém dvacítiletí. Jednak jsme tak učinili již při jiné příležitosti,[4] jednak nám dnes šlo pouze o to, připomenout si význam založení Československé akademie věd a jejího dvacetiletého trvání pro naši vědu vůbec a zvláště pro vědu o jazyce, o niž přísluší péče našemu časopisu.

Při příležitosti tohoto významného jubilea přejeme Československé akademii věd, aby i nadále úspěšně plnila své vysoce odpovědné poslání, tak důležité pro rozvoj české a slovenské vědy i celé naší společnosti, a podporovala další úspěšný vývoj české a slovenské jazykovědy, v zájmu plného rozvoje nové socialistické společnosti; za naši jazykovědu chceme k tomuto přání připojit i slib, že učiníme, co je v našich silách, abychom podpořili úsilí současného vedení Akademie o vědu skutečně marxisticky angažovanou, vědu ve službách socialistické společnosti, pokroku a míru.


[1] O úspěších české a slovenské jazykovědy v prvním dvacetiletí ČSSR dobře informuje stať Bohuslava Havránka Stav české lingvistiky v jubilejním dvacátém roce, Slovo a slovesnost 26, 1965, 101n. Srov. též oficiální přehled Nejvýznamnější vědecké výsledky dosažené na pracovištích ČSAV a SAV v letech 1952—1965, Věstník československé akademie věd 74, 1965, zvl. s. 849n.

[2] Podrobněji o výsledcích badatelské práce Ústavu pro jazyk český ČSAV viz v jubilejním článku Bohuslava Havránka Dvojí jubileum Ústavu pro jazyk český ČSAV — pětadvacetileté a šedesátileté ve Věstníku ČSAV 80, 1971, 311—324 a v stati Fr. Daneše a M. Dokulila Čtvrtstoletí Ústavu pro jazyk český, Naše řeč 53, 1971, 201n. i v jubilejní brožuře 25 let Ústavu pro jazyk český, Praha, Academia 1971.

[3] Pokud jde o náš časopis, viz stať Boh. Havránka a Fr. Daneše Slovo a slovesnost a česká lingvistika v novém období, Slovo a slovesnost 26, 1965, s. 310.

[4] Srov. Bohuslav Havránek, Perspektivy rozvoje bohemistiky v příštím desítiletí, Slovo a slovesnost 23, 1962, 241n.

Slovo a slovesnost, ročník 33 (1972), číslo 4, s. 273-274

Předchozí Poznámka

Následující Dalibor Brozović: O typologii grafických a ortografických soustav v slovanských spisovných jazycích