Za tvůrčí rozvoj marxistické jazykovědy v Československu

Antonín Dolejší

[Articles]

(pdf)

За творческое развитие марксистского языкознания в Чехословакии / Pour une évolution féconde de la linguistique marxiste en Tchécoslovaquie

Diskusní vystoupení pracovníka oddělení školství a vědy ÚV KSČ, PhDr. Antonína Dolejšího, kandidáta filozofických věd, na semináři jazykovědců-komunistů v Praze 17. května 1973

 

Soudružky a soudruzi,

 

celostátní seminář jazykovědců-komunistů, svolaný oddělením školství a vědy ÚV KSČ a prezídiem ČSAV, má přispět ke kritickému zhodnocení vývoje československé jazykovědy a zejména mobilizovat jazykovědce-komunisty a celou naši teoretickou jazykovědu do boje proti soudobým směrům buržoazní jazykovědy, které mají silný vliv i mezi našimi jazykovědci. Jde o to, aby i naše jazykověda se rozvíjela jako jazykověda marxistická, aby jako jedna ze společenských věd tvořila pevnou součást celé společenskovědní fronty, která musí sehrát významnou a dá se říci rozhodující úlohu v ideologické ofenzívě proti revizionistickým, buržoazním a maloburžoazním teoriím, směrům a názorům, jež společenskovědní oblast, zejména v letech 1968—1969, ovládly a zapustily hluboké kořeny ve společenském vědomí.

Hodnotíme-li vývoj naší jazykovědy zejména v posledních letech, je třeba konstatovat, že naše jazykověda prodělává ideově teoretickou krizi. V jazykovědných pracích se téměř vytratil zřetel ke společenské funkci jazyka, přestaly se soustavně zkoumat otázky vztahu jazyka a společnosti, vzniku a vývoje jazyka, poměru jazyka a myšlení, vývoje a funkce jazyka v socialistické společnosti, otázky marxistické teorie spisovného jazyka a podobné problémy. Nekritické přeceňování dědictví pražské strukturální lingvistické školy spolu s ignorováním myšlenkového bohatství klasiků marxismu-leninismu, kteří položili základy marxistické jazykovědy, vedly mj. k samoúčelné formalizaci jazykovědy a k rozšíření abstrakcionismu, k odtrhávání jazyka od společenské skutečnosti a deduktivní absolutizaci jeho vnitřní stavby — struktury. Základní pracovní metodou naší jazykovědy se stal pozitivismus. Jednostranná aplikace strukturalismu, který omezuje předmět zkoumání jazykovědy na pouhý popis formální jazykové struktury, a později matematických a statistických metod vedla k odideologizování jazykovědy. Jazykovědci-komunisté musí proto zaujmout kritické stanovisko k teorii českého strukturalismu, vymezit jeho pozitivní i negativní stránky a vliv na československou jazykovědu.

Je třeba zdůraznit, že jazyk nabývá smyslu jen ve svém společenském bytí. Vztah mezi bytím a vědomím je základní otázkou marxistického přístupu ke skutečnosti a je proto i základní otázkou marxistické jazykovědy. Porušením tohoto vztahu dochází k nesprávné absolutizaci vnitřní stavby jazyka nebo k přeceňování jeho vlivu na psychiku a světový názor.

Jazyk je mnohotvárný jev a proto také umožňuje různorodý přístup k jeho zkoumání. To však v žádném případě nesmí znamenat ústup z pozic principiálního posouzení filozofických hledisek jednotlivých metod a metodologií. Právě nedostatečné uplatňování teoretických a metodologických principů marxismu-leninismu vedlo k nekritickému a eklektickému přebírání módních koncepcí a metodických zásad současné západoevropské a americké jazykovědy.

Jazykověda je společenskou vědou a svými výsledky se podílí na vytváření socialistického vědomí člověka. Z tohoto hlediska dostává ideologický smysl jazyková kultura a současná jazyková politika. Vlastenecká a internacionální výchova má také svou složku jazykovou; internacionální zaměření se uplatňuje v jazykové teorii o jazykové správnosti, v teorii spisovného jazyka, soudobého obohacování jazykové slovní zásoby ve vztahu k ruštině apod.

[162]O tom, že jazyk má významnou ideologickou funkci, svědčí např. skutečnost, že řešení národnostní otázky v mnohonárodním státě má svou a velmi výraznou jazykovou stránku. Jazyková politika se stává jednou z forem národnostního útlaku nebo naopak významným prostředkem kulturního rozvoje příslušného národa nebo národní menšiny. V našem případě jde především o poměr češtiny a slovenštiny a poměr k jazykům národních menšin.

V letech nástupu kontrarevoluce se i v naší jazykovědě objevily ideově a politicky naprosto nepřijatelné platformy. Jde např. o „Teze o slovenštině“, zveřejněné v Pravdě 8. 5. 1968, které požadovaly, aby používání slovenštiny „ako základnej úradnej reči“ bylo „záväzné vo všetkých úsekoch verejného života na Slovensku“.

Z tohoto důvodu nelze souhlasit s hodnocením slovenské jazykovědy, které je obsaženo v materiálu nazvaném „Kritický rozbor slovenskej jazykovedy po r. 1945“, kde se píše: „Politická vyspelosť vedúcich slovenských jazykovedcov sa však koncom šesťdesiatych rokov ukázala ako dostačujúca. S tým súvisí fakt, že slovenská jazykoveda ako celok dobre obstála aj v krízových rokoch našej spoločnosti. Nedala popudy na utváranie ideologicky nesprávnych a politicky nepriateľských platforiem, nezúčastňovala sa na nátlakových akciách, nebola nositeľkou pravicovooportunistických ideí …“

Není třeba dokazovat, že toto tvrzení neodpovídá skutečnosti. Prokázali bychom medvědí službu naší jazykovědě, kdybychom zastírali její problémy a zejména politickou angažovanost mnohých jazykovědců v pravicovém a dokonce antisocialistickém směru. Dokladů bychom mohli předložit velké množství. O to však nejde. Jde o to, abychom seriózně provedli kritickou analýzu vývoje naší jazykovědy v minulých letech i politické angažovanosti jazykovědy a jazykovědců. Je to v zájmu rozvoje jazykovědy jako marxistické disciplíny, je to v zájmu našich jazykovědců. Proto se nemůžeme spokojit s dosavadními analýzami zpracovanými na jazykovědných pracovištích, neboť jsou často povrchní a alibistické. Rozhodně je třeba odmítnout pokusy tvrdit, že v naší jazykovědě bylo a je všechno v pořádku. I pro naši jazykovědu jsou závazná usnesení XIV. sjezdu KSČ a plenárních zasedání ÚV KSČ, která orientují společenskovědní oblast na ofenzívní boj s revizionismem a buržoazními koncepcemi, za dovršení porážky revizionistických a antisovětských sil i v oblasti ideologie. Při analýze krizového vývoje naší jazykovědy je třeba důsledně vycházet z „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“, jak to znovu zdůraznilo ideologické plénum ÚV KSČ v říjnu 1972.

Rozvíjet marxistickou jazykovědu znamená nejen provést důkladnou analýzu krizového vývoje naší jazykovědy, ale všestranně studovat a tvůrčím způsobem rozvíjet odkaz klasiků marxismu-leninismu, kteří položili základy k dialektickomaterialistickému pojetí jazykového vývoje a jazykovědy. Zejména je třeba vycházet z marxistické teorie poznání a leninské teorie odrazu. Principy marxisticko-leninské filozofie se musí stát východiskem při řešení základních otázek obecné jazykovědy. Proto je třeba přivítat návrh doc. Petra na uspořádání a vydání výboru prací K. Marxe, B. Engelse a V. I. Lenina o jazyce a jazykovědě. Byl by to významný přínos k rozvoji marxistické jazykovědy. Dále by bylo nejvýš potřebné a aktuální zpracovat příručku, která by obsahovala zásadní statě objasňující marxistickou teorii jazyka a marxistickou metodologii v jazykovědě. Jazykovědci-komunisté by se měli tohoto úkolu urychleně ujmout. Rovněž bude třeba zpracovat základní jazyková vysokoškolská kompendia, učební texty a učebnice, v nichž by se důsledně promítl marxistický přístup k řešení základních jazykovědných problémů.

Součástí tohoto úkolu musí být soustavná kritika buržoazní jazykovědy a marxistické zhodnocení dějin československé jazykovědy, zejména strukturalismu v pojetí pražské školy, vymezení společenské funkce jazykovědy, její angažovanosti v minulosti i přítomnosti.

Principy marxistické jazykovědy se musí promítnout i na úseku ediční politiky. Zde jsou vážné nedostatky. Nekriticky se vydávají práce západních nemarxistických autorů, které se předkládají jako vrchol soudobého teoretického jazykovědného bádání, zatímco marxistické jazykovědné práce zůstávají stranou pozornosti. Je proto třeba soustavně [163]sledovat rozvoj jazykovědy v Sovětském svazu a socialistických zemích a překládat zejména marxistické jazykovědné práce.

Podobně na stránkách teoretických jazykovědných časopisů téměř neexistují statě, které by důsledně rozvíjely principy marxistické jazykovědy. S tímto stavem se nelze smířit. Jazykvědné časopisy by proto měly využít materiálů a závěrů tohoto semináře a pohotově zveřejnit zásadní příspěvky, přednesené v diskusi. Stejně tak vědecké kolegium jazykovědy ČSAV by do edičních námětů mělo zařazovat především ty práce, které vycházejí z pozic marxistické jazykovědy.

Velkou pozornost je třeba věnovat kádrové politice. Naše jazykověda se musí opírat o vysoce kvalifikované a ideologicky vyspělé pracovníky, kteří budou schopni rozvíjet marxistickou jazykovědu a řešit aktuální úkoly jazykovědy v socialistické společnosti, při formování socialistického vědomí našeho lidu.

Prvořadým úkolem je zabezpečit marxistickou výchovu mladých vědeckých a odborných pracovníků jazykovědců. Nelze připustit, aby výchovu příští vědecké generace prováděli ti, kteří odmítají marxistickou jazykovědu, jsou v zajetí nejrůznějších buržoazních jazykovědných koncepcí nebo dokonce stojí na protisocialistických pozicích.

I na jazykovědných pracovištích je třeba důsledně uplatňovat usnesení předsednictva ÚV KSČ o kádrové a personální práci z listopadu 1970. Realizace tohoto usnesení je základním kritériem pro hodnocení kvality práce ředitelů pracovišť, vedoucích kateder i stranických organizací.

Soudružky a soudruzi, dotkl jsem se jen několika problémů, které naše marxistická jazykověda musí důsledně řešit. Celkové posouzení vývoje, současného stavu a perspektiv naší jazykovědy je záležitostí jazykovědců, zejména komunistů. Věřím, že tento celostátní seminář se stane významným předělem ve vývoji naší jazykovědy, že zahájí ofenzívní nástup proti nemarxistickým koncepcím v jazykovědě, za tvůrčí rozvoj marxistické jazykovědy v Československu.

Slovo a slovesnost, volume 35 (1974), number 3, pp. 161-163

Previous Jaroslav Porák: Příspěvek ke studiu expresivity v češtině

Next Štefan Peciar: O jazykových kontaktech