Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Příspěvek k symbolice českého básnictví náboženského (Doplněk k Slovu a slov. 2, 1936, str. 98n.)

Dmytro Čyževśkyj

[Kronika]

(pdf)

La symbolique de la poésie religieuse tchèque (addition aux pp. 98s. du t. IIe)

[251]V Slovu a slov. (2, 1936, 98 n.) podal jsem podrobný výklad staročeské písně „Mistr Lepič.“ Mimo jiné jsem tam ukázal při strofě 3. a 6., že neobvyklý symbolický obraz nádoby, jež obsahuje zároveň víno, med, mléko, strdí, smetanu a chléb, kteréžto věci slouží lidem podle jejich potřeb za potravu, má četné paralely v staré i nové křesťanské literatuře. Ústředním významem tohoto mnohoznačného symbolu je, jak jsem ve svém článku vyložil, křesťanská církev („nádoba“) a dary ducha („pokrmy“), které z církve a skrze ni jsou udíleny lidem. Ve svém článku jsem již také ukázal na to, že tato symbolika nás částečně vede k symbolice křesťanské bohoslužby, především ke svátostem a zvláště k Večeři Páně.

[252]Teprve později jsem si všiml toho, že můžeme tuto symboliku najíti ještě dále v minulosti, a to, i když ne přímo v řeckých mysteriích, alespoň v představách o kultu mysterií, jak je měla pozdní platonská filosofie. Především Proklos mluví častěji o poznání (především náboženském) jako o požívání pokrmů a nápojů (mezi jiným medu a vody), srov. Proklos, In Parmen. IV, 89; tamtéž IV, 216, V, 328; In Tim. 314n., 318; Plat. theol. IV, 15. Tytéž symboly najdeme také u Porfyra, De antro nymph. 15 a 17. Tyto různé pokrmy a nápoje jsou podávány člověku, účastníku mysterií, v měsidlu (kráteru). Od Prokla přešla tato symbolika do spisů Pseudo-Dionysia Areopagity, jak ukazuje Hugo Koch ve svém znamenitém pojednání (Pseudo-Dionysius Areopagita in seinen Beziehungen zum Neuplatonismus und Mysterienwesen 1900, str. 243). Ovšem najdeme tuto symboliku (mléko a pokrmy) už u Klementa Alexandrijského (Stromata V, 10). Uvedu zde několik citátů ze spisů Pseudo-Dionysia Areopagity, protože tam najdeme zvlášť zřetelnou interpretaci symbolů naší písně a protože tyto spisy, jak je známo, byly velmi rozšířeny a oblíbeny ve středověku. „Správně se tedy přemoudrá a dobrotivá moudrost velebí v posvátných spisech, protože předkládá mystický pohár a nalévá jeho posvátný nápoj, když byla nám předložila hutné a pevné pokrmy… Božská moudrost předkládá proto dvojí pokrm: jeden hutný a pevný, druhý tekutý a plynoucí a v poháru poskytuje dary své dobrotivé prozřetelnosti. Pohár totiž, kulatý a nepokrytý, je symbolem prozřetelnosti obecné, vše obsáhající, bez počátku a bez konce.“ (Epist. 9, 3). „… Hutný pokrm je, jak se domnívám, symbolem duševní stálosti, neměnnosti a dokonalosti, pomocí které duševní smysly berou účast na věcech božských poznáním pevným, mocným, jednotným a nedělitelným… Avšak tekutý pokrm značí ono rozlévající se proudění…, které vede chovance podle svého vlastního způsobu a potřeby k jednotnému a neotřesitelnému poznání Boha. Proto se srovnávají božské a duchovní výroky s rosou a vodou, s mlékem a vínem a medem, pro jejich osvěžující sílu, která je ve vodě, pro jejich sílu množící, která je v mléku, pro jejich sílu osvěžující, která je ve víně, pro jejich sílu zároveň čistící a chránící, která je v medu. To poskytuje božská moudrost těm, kteří se k ní blíží, … a zahrnuje je tím přehojně“. Proto se moudrost „velebí jako oživující, živící, obnovující a zdokonalující“ (tamže 4). — Tytéž symboly jsou také v literatuře staroruské; srov. „Žitije“ sv. Stefana Permského z 15. století (v. Kušelev—Bezborodko, Pamjatniki IV, str. 154).

Slovo a slovesnost, ročník 3 (1937), číslo 4, str. 251-252

Předchozí Josef Hrabák: Z nových polských prací o teorii literatury

Následující rd. (= Redakce), Stanislav Lyer, L. Georgiev, Arnošt Gerad, Ľudovít Novák, Josef Vachek: „Brána jazyků“, sbírka konversačních příruček