Časopis Slovo a slovesnost
en cz

Č. brusinka a něm. Rausch t.v.

Eva Havlová

[Discussion]

(pdf)

Чешское brusinka (ягода брусники) и нем. Rausch / Le mot tchèque brusinka et le mot allemand correspondant Rausch

Kluge[1] podává s. v. Rausch1 tento výklad: „Název různých rostlin, především ‚sítina, listnatec, vřes,[2] brusinkový keř‘: střhn. rusch(e), střdn. risch, rüsch m., nizoz. rus, ags. risc(e), resc(e), rysc(e) f., angl. rush ‚sítina‘, fär. ryski, nor. rusk, ryskje ‚ovsíček‘. Za příbuzné se pokládají lit. rezgù ‚pletu, vážu‘, rezgis ‚koš‘, slov. rozga ‚prut, větev‘, lat. restis, stind. rájju-, obojí ‚provaz, lano‘: vesměs k ide. slovesnému kmeni *rezg- ‚vázat, vít‘.“ Tento výklad uvádějí i všechny ostatní etymologické slovníky jednotlivých germánských jazyků; je však třeba říci, že tak etymologizují jen slova s významem ‚sítina, Juncus, resp. jí podobné rostliny‘. Pro ta je tento výklad zcela oprávněný: stébel sítiny a podobných travin se používá k pletení rohoží, košů apod.; uvedená slova mají tedy obdobnou motivaci jako č. sítina z ide. *sei- ‚vázat‘.

Jinak je tomu však s Rausch ‚brusinka‘; ze sémantických důvodů je nelze vyložit z ide. *rezg-. Grimm[3] pokládá Rausch ‚vlochyně, brusinka, šicha černá, medvědice léčivá‘ za zcela jisté přejetí z lat. ruscus; jeho výklad se však spíše než na tyto rostliny hodí k vysvětlení něm. Rausch ‚listnatec bodlinatý, Ruscus aculeatus‘.[4]

Ještě jinak vykládá Rausch ‚brusinka‘ Machek:[5] pokládá je, stejně jako všeslov. brusьnica (a č. brusina, brusinka), lit. brùknė a lot. brūklene, brūkle t. v., za přejetí z praevropského substrátu.[6] K předpokladu přejetí ze substrátu se většinou uchylujeme jen tehdy, když nemůžeme slovo vyložit z domácích zdrojů. Slovanský název brusinky však takovou možnost má: obvykle[7] se vykládá ze slovesa brusiti ‚brousit, sdrhávat‘, neboť plody brusinky se velmi snadno oddělují od stopky a dají se lehce česat. Stejnou motivaci mají i uvedené baltské ekvivalenty, srov. se slovanským příbuzné lit. braũkti ‚dřít, stírat, drhnout len‘.[8] Můžeme i něm. Rausch vyložit jako slovo domácí?

Nejprve si musíme zjistit jeho sémantický rozsah. Marzellova impozantní práce o jménech rostlin (o.c. v pozn. 4) skončila sice u hesla Oxalis, ale pro zbytek abecedy nám ji částečně nahradí jeho rejstřík německých názvů. Z bohaté škály rostlin s ná[349]zvem Rausch vynecháme ty, jež je možno uspokojivě vyložit z ide. *rezg- (Juncus apod., viz výše), dále ty, kde Rausch vzniklo obměnou z (Alpen)rose (Rhododendron apod.). Zbývá nám Rausch, označující jednak jílek mámivý, Lolium temulentum, jednak různé druhy brusnice, Vaccinium: brusinku, Vaccinium vitis-idaea (podle Grimma kleiner Rausch), vlochyni, Vaccinium uliginosum (u Grimma großer Rausch, spisovný název Rauschbeere); odvozenina Rauschgrün označuje klikvu, Vaccinium oxycoccus. Od brusnic byl název Rausch přenesen i na rostliny podobného vzhledu, např. na medvědici léčivou, Arctostaphylos uva-ursi,[9] šichu černou, Empetrum nigrum,[10] nebo na Myricu gale.[11]

U jílku je motivace zcela jasná: následkem jeho požití je Rausch ‚opilost, omámení‘; připomeňme si jeho české lidové názvy matinoha, mýlek, vzteklice, pominulka, a zejména opilka, vopilec.[12] U brusinky podobnou motivaci předpokládat nemůžeme, ale požití většího množství vlochyně může podobné, i když mírnější následky vyvolat, srov. její názvy č. dial. šálenka,[13] blivánka[14] (stejnou motivaci má něm. Bruchbeere t. v.),[15] r. durnika, durnica, boligolov, p’janka, p’ja(niš)nica, p’janaja jagoda, hl. pjeńc (o.c. v pozn. 13) aj.

Něm. Rauschbeere a großer Rausch ‚vlochyně‘ vyložíme tedy snadno z Rausch ‚opilost‘; předpoklad přenesení názvu v některých dialektech z vlochyně na brusinku je rovněž velmi pravděpodobný. Názvy brusnic a bobulovitých rostlin vůbec se snadno zaměňují, srov. mimo výše uvedené příklady i něm. Granten jako název brusinek a borůvek, blaue Granten jsou vlochyně (Peters, o.c. v pozn. 6, s. 70), dále č. brusnice (nebo borůvka) bažinná pro vlochyni, a zejména r. dial. (novgor.) čemerica ‚brusinka‘, odvozené z r. čemer ‚jed, příznaky otravy‘, a proto asi také původně označující vlochyni.

Závěr: Není důvodu pokládat baltský a slovanský název brusinky, spolu s něm. Rausch t.v., za slova „praevropská“. Mají vyhovující domácí etymologii; bylo by ovšem záhodno v Klugově slovníku přeřadit Rausch ‚brusinka‘ z hesla Rausch1 do Rausch2. Rausch ‚listnatec‘ (bude-li jeho existence přesvědčivěji doložena) by měl mít, jakožto přejetí z lat. ruscus, samostatné heslo.

[1] F. Kluge - W. Mitzka, Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache, 19. vyd., Berlin 1963.

[2] Tento překlad není jistý: v originále je Brüsch, což může znamenat jak ‚vřes obyčejný, Calluna vulgaris‘, tak i ‚vřesovec masový, Erica carnea‘ nebo ‚listnatec, Ruscus‘.

[3] J. a W. Grimm, Deutsches Wörterbuch, Leipzig 1854n.

[4] Rausch v tomto významu uvádí, pokud je mi známo, jen Kluge. Grimm ani H. Marzell, Wörterbuch der deutschen Pflanzennamen, Leipzig 1957n., je neznají. Marzell 1, s. 733 vykládá něm. Brüsch ‚listnatec‘ ze střlat. bruscus, jež prý vzniklo křížením lat. ruscum a (asi gall.) *brūcus.

[5] V. Machek, Česká a slovenská jména rostlin, Praha 1954, s. 178. Týž výklad naznačil už dříve v Lingua Posnaniensis 2, 1950, s. 159, a opakuje jej také ve svém Etymologickém slovníku jazyka českého a slovenského, Praha 1957, i v 2. vyd. z r. 1968. Rovněž oba další české etymologické slovníky (J. Holub - F. Kopečný, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952 s.v. a J. Holub - S. Lyer, Stručný etymologický slovník jazyka českého …, Praha 1967 s.v.) tento výklad přijímají.

[6] Ve Jménech rostlin pokládá za podobné praevropské slovo i něm. Braus-, Prausbeere ‚brusinka‘, ale v Etym. slovníku je už neuvádí, a to právem: jde o přejetí ze slovanštiny. Podrobně o vývoji německých podob přejatých ze slovanštiny pojednává B. Peters, Onomasiologie und Semasiologie der Preißelbeere, Marburg 1967, s. 51—62 a 29—34. O názvu Rausch se v knize nezmiňuje.

[7] Tak už E. Berneker, Slavisches etymologisches Wörterbuch 1, Heidelberg 1908—1913, s. 90, a všechny další slovanské etymologické slovníky, s výjimkou českých, viz pozn. 5.

[8] E. Fraenkel, Litauisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg - Göttingen 1962—1965, s. 55.

[9] Peters o.c. v pozn. 6, s. 59 uvádí další názvy, společné pro brusinku a medvědici léčivou: Steinbeere, Mehlbeere, Granten, Rauschgranten, Grifle, Moosbeere (což je spisovný název pro klikvu), Buchsbeere; ojediněle se medvědice nazývá i Preißelbeere.

[10] U Marzella též schwarzer Rausch. — Něm. dial. Strickbeere, jež je časté jako název brusinky, označuje ojediněle i šichu černou, viz Peters, o.c., s. 64.

[11] U nás se nevyskytuje, zasahuje jen na vřesoviště severního Německa; že byl na ni přenesen název Vaccinií, uvádí Marzell, o.c. v pozn. 4, 3, s. 258.

[12] V. Jirásek - R. Zadina - Z. Blažek, Naše jedovaté rostliny, Praha 1957, s. 213n.

[13] N. Annenkov, Botaničeskij slovar’, S.-Peterburg 1878, s. 371.

[14] Machek, Jména rostlin, s. 179.

[15] Marzell, o.c. v pozn. 4, Register, s. 67.

Slovo a slovesnost, volume 38 (1977), number 4, pp. 348-349

Previous Arnošt Lamprecht, Mirek Čejka: Pokrok v poznání předindoevropské jazykové situace (Poznámky k Illičově-Svityčově rekonstrukci nostratického slovníku)

Next Jaroslav Popela, Jaromír Povejšil: Soupis prací profesora Pavla Trosta 1967—1977